Clavis 2

říjen 2003
Clavis 2 - říjen 2003

obálka

Akce

čt 9.10.Promítání fotek z Kyrgyzstánu - kdo chce jít, musí hned teď, z Clavisu už to nev dám, všiml jsem si toho až pozdě :! (viz. Pozvánka na str. 3)
so 11.10.Střediskový cyklovýlet (Rybička) - sraz je v 8:00 na zastávce autobusu č. 174 Amforova, jede se na Karlštejn
ne 12.10. Oprava seker - od 9:00 v klubovně RKC, s sebou: pánové ostrý nůž příp. rašpli, děvčata šídla, (Ferda: Zatím se mi nikdo nepřihlásil! Často se potkáváme, tak bych uvítal i informaci o tom, kdo nepřijde!)
pá 17.10. Tělocvična - Brdičkova od 16:30 do 18:30, 30 Kč
pá 17.10.První filmový večer - s přespáním v klubovně, technické zázemí zajišťuje Rychlík, pohoštění je na účastnících, co se bude promítat se snad dozvíte na Clavisu...
25.-29.10.Podzimky v Dobrušce (Ferda + Janina) - sraz je v 7:30 na Florenci, nást. č. 7 (více v přihlášce, odevzat do 10.10. s 200 Kč zálohy!!!)
pá 31.10. Tělocvična - Brdičkova od 16:30 do 18:30, 30 Kč
so 1.11.SVOT - Stodůlecký volejbalový turnaj (Johny + Honzina)
čt 6.11.Vychází Clavis - 18:00 klubovna RKC

Symbolem moci na měsíc říjen jsou Pepsi & Honza, na měsíc listopad Honza & Ťap (jim hlašte nové akce). Uzávěrka příštího čísla je ve čtvrtek 30.10.!

Úterní tělocvičny: 14.10. volejbal, 21.10. volejbal + basket, 4.11. volejbal, 11.11. volejbal + futsal, 18.11. volejbal

Oddílové páteční tělocvičny: 10.10. Minnehaha, 24.10. Paráda, 7.11. Minnehaha, 14.11. Paráda, 21.11. Vlčáci

Ostatní

7.-9.10.Víkend ORJ Prahy 5
 Oddíly
25.-29.10.Podzimky - celostřediskové, viz. výše
14.-16.11.oddílové výpravy
 Vlčáci
14.-16.11.Ochoz Dobroutov - srub u Polné na Vysočině, s sebou vše jako na normální vandr + přezuvky, sraz je v 15:45 na Nových Butovicích, autobus jede v 16:35 z Florence (č. 15) přes Jihlavu (18:25/18:30, č. 22) do Záborné (19:02)

Z pohledu SM

Ferda

V následujících několika bodech bych se chtěl pokusit zhodnotit činnost kmene v září....

1) Je škoda, že klubovna zatím stále není vnímána jako obytná. Stálo to hodně námahy, ale nejspíš do ní přesto nikdo nechodí, protože až na pár výjimek je IPA prázdná. Jako SM jsem nevěděl, kdo kam a kdy přijde. I Clavisů se rozebralo po málu a předplatné nezaplatil skoro nikdo (děkuji Faithy, Janině, Rybičce, Muwínovi a Křemle). Možná si neuvědomujete, že tisk Clavisu musím nějak zaplatit. Kdo tedy nepřinesl 70 Kč v den vydání Clavisu, odešel domů s prázdnou.

2) Několikrát na tělocvičnách nebyly míče. Vlastně není nikdo, kdo by se o to staral. Kdo z vás se přihlásí? Je to jedinečná příležitost, jak získat klíče od skříně!

3) Na soft s dětmi nepřišel nikdo, ač jste mi na zahajovačce slíbili, že mě podpoříte... Co bude za program na Podzimkách asi taky nikoho nezajímá (až na Faithy, Rybičku, Janinu, členy pěveckého sboru omlouvám). A vlčácká tělocvična jakoby nebyla, vandr jakbysmet.

4) Nový SM mi neodevzdal seznam akcí!

Asi ještě spíme...

Pozvánka na promítání

RK Glaurung

Vážení dobrodruzi a kamarádi,

tradičně používáme jako médium Internet, abychom Vás tímto mohli pozvat na

PROMÍTÁNÍ FOTEK Z KYRGYZSTÁNU,

které se bude konat ve čtvrtek 9. října od 19:00 hodin v kulturním centru Nová Trojka v Jeseniove 19 na Žižkově.

Promítání potrvá něco přes hodinu včetně přestávky, snad bude i čaj ; ) Jen pro jistotu dodám, že RK Glaurung podniknul expedici sem v létě 2003, těšit se můžete na Ťan Šan, Issyk Kul', Biškek a další zajímavé destinace, příhody a vyprávění..

Za Glaurung Láďa Pelcl - Bilbo - Laddobar [ladislav@pelcl.cz]


Co se o nás píše

Muwín

aneb jak jsme pomáhali s voliérami v Jedličkově ústavu

Zářijový Clavis vyšel poněkud později než bylo plánováno a tak jste se o prosbě pomoci s výstavbou voliér mohli dozvědět pouze na zahajovačce a na prvním úterním volejbale. To bylo také možná překážkou větší páteční nebo sobotní účasti. Kdo ví. Ale zvládli jsme to a sovy už bydlí a projekt Sovy do škol běží. Všechno důležité a aktuální najdete na www.sovy.cz.

Tisíceré díky za velkou pomoc patří Křemle, Ťapovi, Faithy, Rybče a Davidovi, kteří pomohli hlavně v sobotu 14. září. Kromě sov, které budou v nově vybudovaných voliérách bydlet nám za poskytnutou pomoc byla vděčná i koordinátorka projektu Veronika Voldřichová, která o naší malé pomoci napsala přímo na zmíněné stránky projektu.

Abyste si mohli udělat obrázek o tom, co se na Vyšehradě v pátek a v sobotu v půli září dělo a že to nebyl promrhaný čas a úsilí, se můžete z článku Veroniky přesvědčit sami. S jejím laskavým svolením tento článek zveřejňujeme i na stránkách Clavisu. Jeho originální podobu včetně všech fotografií najdete schovanou za touto adresou: www.sovy.cz/fotogalerie

Soví zookoutek na Vyšehradě

Jedličkův ústav a školy jsou naším novým partnerem v projektu Sovy do škol. Poskytli nám přímo na Vyšehradě prostor pro voliéry a přednáškovou činnost o sovách.

V pátek 12. září 2003 od 11 hodin probíhala na nádvoří budovy ředitelství Jedličkova ústavu stavba nových voliér. Při jejich montáži byla přítomná Veronika Voldřichová, vedoucí projektu Sovy do škol, která současně pořídila několik dokumentačních fotografií z instalace voliér.

Výrobu a montáž Sovího zookoutku provedla společnost HESMAR, s.r.o. - výrobce ocelových konstrukcí z Neveklova. Byla to jejich první zkušenost s výrobou voliér. Zvládli to na výbornou. Vymysleli stavebnicový systém, který je možné použít na jakémkoliv pevném terénu a vodorovnou polohu voliéry lze následně vyrovnat nastavitelnými patkovými nohami. V jedenáct hodin přivezla fa. HESMAR několikatunovou stavebnici a v 15,00 hodin byli s montáží 3 voliér hotovi.

Pak následoval příchod dobrovolníků - z 97. skautského střediska z Prahy 13 - Stodůlek, kteří pomáhali s instalací prken do voliér a s jejich následným natíráním. Voliéry byly hotové a natřené ještě tentýž večer v 17,00 hodin.

V sobotu 13. září pokračovala brigáda Skautů ze Stodůlek. Pod vedením svého bývalého vedoucího Radka Novotného pak vyráběli domeček pro výra velkého, krmící pulty s vyklápěcími okýnky, aby bylo možné sovy krmit zvenčí bez toho, že bychom museli vstupovat do voliér.

Nakonec skauti instalovali větve a dřevěné špalky s masážními podložkami, které mi lidé používáme například v sauně. K čemu takové podložky v soví voliéře? Sovy je využívají k masáži svých nohou.

Všechny sovy, které se do voliér na Vyšehradě nastěhují, budou sovy handicapované, které již nejsou schopné života ve volné přírodě. Po srážce s autem, či vlakem jim například chybí křídlo, nebo mají popáleniny křídel či pařátů od rozvodů vysokého napětí, a jsou tak odkázány na péči člověka. Jako nelétaví ptáci celý den sedí na svých nohou a mohou mít od tvrdých větví otlaky na pařátech. Masážní podložky jim podobná trápení mírní a odstraňují. Celou brigádu skautů řídil zmíněný Radek Novotný a využíval přitom svých zkušeností z předchozích let, kdy se jako člen KODASu (Klubu ochrany dravců a sov při sdružení Děti Země) zúčastnil už nejedné brigády v záchranné stanici pro poraněné ptáky. "Ten model přemístitelných voliér se mi moc líbí", komentoval naši stavebnici. Využil také návrh výrobce voliér, abychom k výrobě stříšky použili lehkou vlnitou lisovanou lepenku. Nová zkušenost ze zatím ukazuje jako výborná. Pod novými stříškami vznikl pro sovy úkryt, kde budou mít za deště suchý koutek a kde se mohou ukrýt i před větrem a jinou nepohodou. V sobotu v 19 hodin byli dobrovolníci s prací hotovi a to včetně úklidu kolem nových sovích příbytků.

Členům 97. skautského střediska z Prahy 13 - Stodůlek tímto děkujeme za pomoc a kvalifikovanou spolupráci, bez které by byl těžko nový zookoutek včas dokončený.

Jak celková stavba voliér dopadla, můžete přijít posoudit sami, když se s námi prostřednictvím webové stránky spojíte a domluvíte si termín návštěvy a přednášky o sovách v novém Sovím zookoutku na Vyšehradě. Až si termín dohodnete, v pohodě se sem dostanete 5 minutovou chůzí ze stanice metra C - Vyšehrad a vyhledáte budovu Jedličkova ústavu - na Vyšehradě - v ulici V Pevnosti č. 4, která se nachází jenom pár metrů za Táborskou branou. Můžete zde na místě vyhodnotit, jak se vám líbí výsledek společného úsilí sdružení Arnika, Skautů z Prahy 13 a se členy KODASu.

Zatím nám i sovám držte palce, protože v úterý 16. září se do voliér nastěhují naši první svěřenci.

Prozatím se s Vámi loučí od prázdných voliér - Veronika Voldřichová

Reportáž z víkendovky KODASu

Muwín

Právě sedíme ve vlaku, který nás veze zpátky do Prahy a protože je uzávěrka říjnového Clavisu už zítra, tak se pouštíme do krátké hromadné reportáže, která by alespoň trochu přiblížila právě prožitý víkend ve Vendolí u Svitav. Své dojmy pro vás zachytili: Michal (Agent), Pavel, Křemla, Můrka a Muwín. Ptali jsme se tak nějak zhruba všichni všech. Pavel s Michalem odpovídali trochu stroze, protože byli začteni do Boříkových lapálií.

Jakou práci jste na této brigádě dělali?
Kř: Bourali starý a pak stavěli nový drátěný plot.
Mů: Stavěli jsme opevnění, aby se zvířata mohla bránit proti napadení.
Mw: K tomu nemám co dodat.
Mi + Pa: Stavěli jsme voliéry, krmili zvířata, pomáhali v kuchyni (Mi)

Bavila vás?
Kř: Bavila, nejlepší byla Můrka s anténkou na radioaktivní vlny.
Mů, Pa, Mi: Bavila.
Mw: Byla to pohoda, akorát holkám v sobotu hráblo a začaly zpívat.

Jaká byla parta lidí?
Kř: Sympaťáci, až na pár výjimek.
Mů+Pa: Príma.
Mi: Dobrý, sympatický, teda většina.
Mw: Mezi lidma, které spojuje láska k přírodě jsou většinou fajn lidi.

Jak vám chutnalo jídlo?
Kř: Věra vaří skvěle a hodně, nejlepší bylo kuře na paprice. Docela se mi z toho roztáhl žaludek.
Mů: I přesto, že jedno z jídel byla brokolice, kterou máme doma pořád, tak to bylo výborné.
Mw: Kuchyně má 1*. Akorát ta sobotní snídaně byla poněkud mastná.
Mi + Pa: dobrý, nejlepší byl jogurt s ovocem.

Jak se vám líbilo Pavlíkovo povídání o sovách?
Pa + Mi: Líbilo, bylo to dobrý, dozvěděli jsme se něco nového.
Mů + Kř: Bylo to dobrý, Pavlík to prostě umí. I s tou úvodní naoko hádkou, kdo vlastně budepřednášet.
Mw: Mě se naprosto Pavlíkovo a Pepovo povídání o dravcích a sovách? nejvíc líbí možnost setkat se takhle zblízka s jinak poměrně nedostupnými zvířaty.

Které zvíře se vám líbilo nejvíc?
Kř: Ostříž, motáci.
Mů: Když toho je hrozně moc, já si nemůžu vybrat.
Pa: Veverka, malý divočák, zlatý bažant.
Mw: No přece dravci a sovy. A skvělý zvíře je i mandarinka a karolínka (kachny).
Mi: Veverka.

Jaké bylo spaní ve stanu?
Mi + Pa: Tak to bylo to nejlepší.
Kř: Druhá noc byla vražedná (smrad z ponožek, bot a nohou).
Mw: Můrka se strašně roztahovala.
Mů: Žádný Můrka se roztahovala! Byla jsem rozpláclá na stěně.

Pojedete příště znovu?
Kř: Ano, to se ví.
Mů: Jo.
Pa: Jestli mi to doma dovolí, tak jo.
Mi: Joooo.
Mw: Pro mě je jediným limitem čas, neboli volný víkend v době, kdy se podobné akce konají.

Ještě něco vás napadá?
Mů: Máme rádi zvířata.
Mi + Pa: Vezeme si domů spoustu peří.
Mů: Lukáš zlomil hrábě, Muwínovi padaly buřty do ohně.
Mw: Ale všechny jsem zachránil a snědl.

No a na závěr malé resumé.
Víkendová brigáda ve Vendolí se konala v rámci programu Pomoc přírodě, který patří do jedné z aktivit Klubu ochrany dravců a sov (KODAS) při sdružení Děti Země. Sešlo se přes dvacet lidí různých věkových skupin, členů i nečlenů Klubu. Hlavní pomoc byla zaměřená na výstavbu dalších voliér pro umístění handicapovaných zvířat a na výměnu starého oplocení stanice za nové. Mimo to jsme prováděli i další drobné práce - natírání voliér, řezání a štípání dřeva, úprava malé kuchyně pro brigádníky jako jsme byli třeba my a tak podobně. Pár informací o Zeleném Vendolí najdete na jiném místě tohoto čísla.

Z čmáranic na kusu cancu přeluštil a přepsal Muwín.

Zelené Vendolí

Muwín

V záchranné stanici volně žijících zvířat ve Vendolí jsme byli pomáhat už podruhé a také jsme ji navštívili letos na začátku března při Dni dravců v České Třebové. A teď přišel čas na nějaké informace o jejím vzniku a provozu.

Stanici najdete asi šest kilometrů od Svitav na západním konci obce. Je na soukromém pozemku provozovatele stanice. Využito je cca 5000 m2; je tu přes dvacet voliér, asi 800 m2 je určeno na výběh srnčí zvěře a velkou část zahrady využívá umístěné vodní ptactvo. Součástí stanice je i ošetřovna přijímaných zvířat, líheň a odchovna, skladovací prostory a přípravna krmiv a další prostory nezbytné pro její chod. Funguje už zhruba 17 let a zpočátku se zde specializovali pouze na pomoc poraněným dravým ptákům. Spektrum přijímaných zvířat se postupně rozšiřovalo a dnes tu jsou kromě dravců a sov umístěni i vodní ptáci nebo třeba savci.

Stanice je součástí Národní sítě stanic a pokrývá toto území: Svitavy, Polička, Litomyšl, Moravská Třebová, Lanškroun, Jevíčko a také části okresů Žďár nad Sázavou, Blansko a Ústí nad Orlicí. Umístěná zvířata ovšem často pocházejí i z mnohem vzdálenějších míst - např. některé kachny jsou z Prahy, stejně jako několik drobných savců.

V roce 2001 se stanice stala členem ČSOP a tím také vzniklo její dnešní jméno Zelené Vendolí. Jako členové ČSOP jsou aktivní i v oblasti ekologické výchovy mládeže a veřejnosti a pravidelně přispívají svými články do novin a časopisů. Z dalších aktivit stojí za uvedení například kroužkování chráněných druhů ptáků, odchov sovy pálené, vypouštění ježků, víkendové brigády a mnoho dalších.

Pokud jde o přijímaná zvířata, věnují se skutečně pouze divokým a volně žijícím druhům. S kočkou, psem, morčetem a jinými domácími mazlíčky tu nepochodíte a budete odkázáni jinam. Nejčastějším důvodem pobytu ve stanici je u ptáků popálení na sloupech a drátech elektrického vedení, náraz do sklené výlohy nebo telefonní budky a srážka s autem. Další příčinou jsou "starostliví" lidé, kteří najdou v lese "opuštěné" mládě a přinesou ho do stanice. Za rok zde ošetří v průměru kolem 300 jedinců, kterým se snaží maximálně pomoci k opětovnému vypuštění. V současné době je ve stanici pro své handicapy a nemožnost vrátit se do volné přírody umístěno cca 130 zvířat.

Navíc tu existuje možnost se s provozovatelem stanice Josefem Zeleným domluvit a do Vendolí vyrazit na malou brigádu. K dispozici je několik stanů s podsadou, malá kuchyně s kamny, velké ohniště a stoly s lavicemi a také louka k postavení dalších stanů. Za trochu práce je možnost prožít příjemný víkend, ve kterém zbude spousta času i na vlastní program a výlety do okolí. Co vy na to, roveři a oddíly?

Více informací se můžete dozvědět také na web.quick.cz/zelene.vendoli, odkud jsem mimo jiné čerpal i já.

Polovandr

Ferda

Snad se nikdo nebude zlobit, že píšu příspěvek až po uzávěrce, ale někdo ty stránky zaplnit musí...

V sobotu 4. října jsem vyrazil s Ivem, Davidem, Agentem a Pavlem2 na vandr. Nebyl to ovšem tak docela vandr, protože nocleh byl naplánován v chatě rodiny Kavanových. Už v úterý mě opět poléval pot, když jsem zjistil, že z vedení jedu jediný. Zkrátka zase nikdo neměl čas... Byl jsem ovšem rozhodnutý jet za každou cenu, i kdybychom měli jet jenom ve třech a připravit pořádný program. Trnul jsem tedy až do večera následujícího dne, protože ani Vlčáci se nejsou schopní na schůzce vyjádřit, jestli pojedou. Nu což, moje peníze za telefon to nejsou... Nakonec jsme vyrazili ve výše popsaném složení. Ještě předtím mně však zarazila nízká účast na páteční tělocvičně. Z roverů , kteří měli přijít jsem se mohl spolehnout jenom na Janka...

Cestou vlakem jsme probírali, jak vytvořit oddílové stránky na internetu, takže nám cesta rychle utekla. Pří zpáteční cestě nabyly naše představy konkrétnějších rozměrů a vypadá to, že se velké plány podaří uskutečnit. O stránky by se měli starat sami kluci, sestavovat je budou Ivo a Agent. S rozjedem nám snad pomůže paní Šmilauerová (maminka Michala - Agenta).

K nelibosti kluků, kteří chtěli jet přímo do Kožlan, jsme vystoupili ve Všesulech u Rakovníka a vydali ke zřícenině Krakovec. Cestou nás lehce šimral po tvářích slabý déštík. Nevím kdy naposled jsem si zapomněl pláštěnku, ale nebesa při mně stála a příchodem k první zastávce se mračna počala trhat. Přišli jsme akorát po skončení kastelánovi polední přestávky. O prohlídku měl zájem pouze Agent a já šel s ním. Ivo, David a Pavel2 se plácali celou hodinu před vstupem. Co jsem se s Michalem dozvěděl:

Označení hrad pro sídlo zvané Krakovec není vůbec přesné. Jednalo se o "vesnický barák", který byl vystavěn jako honosné sídlo Jírou z Roztok. Tento pán se mohl chlubit velkou přízní Václava IV. a byl velice zcestovalý. Proto můžeme na Krakovci nalézt prvky architektury ze všech koutů Evropy. Toto sídlo je tak unikátní gotickou stavbou na našem území a ve své době to údajně bylo nejluxusnější sídlo v Čechách. Obývala ho větev rodu Kolovratů, posléze Lobkowitzů, v 18. století po zásahu blesku vyhořelo a od té doby je opuštěné. Toto místo pak sloužilo jako tzv. "veřejný důl" a mnohé domy v blízkém i dalekém okolí jsou vystavěny ze zdí Krakovce. Dodnes se přesně neví, odkud pochází název Krakovec (jsou asi tři teze), ale původně je znám jako "Chalupka".

Stavba celého komplexu trvala podle dochovaných pramenů 2,5 roku. Dnes trvá největším odborníkům oprava jediné klenby asi osm let! Dokladem toho, že se nejedná o hrad jsou poměrně slabé zdi, které rozhodně nemohli být vystavěny za účelem obrany. Stavba se někdy označuje jako "přechod mezi hradem a zámkem". Sídlo zdobilo mnoho velkých oken, které mu dodávali dostatek světla, mělo vynikající větrací systém a k jeho vytopení na obytnou teplotu stačilo jen několik málo krbů. Dochovaly se tu "krakorce", což jsou podpěry pro pavlač.

Znáte-li pohádku "Ať žijí duchové!", tak právě toto je hrad, který skřítkové tak rychle opravili. Tím padly moje poslední iluze o existenci tak krásného hradu na našem území - všechnobyl jen filmařský trik... Točila se tam ještě jedna pohádka, ale neznám přesně její název: "?????? a Večernice".

Je-li vám název Krakovec přece jenom více povědomý, pak vězte, že právě sem byl pozván Jan Hus panem Janem Leflem z Ležan těsně pře svou cestou do Kostnice. Kazatelna, odkud Jan z Husi kázal je dobře patrná i z vnějšku sídla. (Původně jsem myslel, že je to záchod, ale bylo mi divné, že je podepřen kamenným sloupkem až k patě stavby. Záchod je přesně na druhé straně, Michal se mi potom smál...)

Mladík, který nás provázel, Michala neustále zkoušel, jestli si pamatuje, kdo nechal Krakovec vystavět. Nakonec jsem mu poradil, že může použít vstupenku jako tahák a kastelán ho pochválil za všímavost. Když prohlídka skončila, vyprávěli jsme kus cesty klukům, co jsme se dozvěděli. Přeháněli jsme a náramně jsme se při tom bavili. Celý "vandr" byl vlastně ve veselém duchu. Namátkou největší "seky", na které jsem si vzpomněl a kterým jsme se smáli:

Bylo toho spoustu a Agent pořád chtěl, abych řekl něco vtipného. Došlo to tak daleko, že jsem zpíval (?) "vandrovní blues".

Michal mě podezříval ze lži, když jsem řekl, že budeme v chatě mezi 16. a 18. hodinou a bylo skoro šest. "Ale to jsem nevěděl, že budeš chtít na tu prohlídku, do 19. hodiny tam budeme." Nakonec jsme plán o fous nesplnili, protože v závěru nám David vnutil zkratku oklikou do kopce přes farmu...

V chatě jsme uvařili oběd a zahráli si nějaké hry. Plácaná do kruhu se nejdřív neuchytila, ale pak se klukům moc zalíbila. Naučili se to a dávali mi na frak! (poznámka: neobvykle upřímné Ferdovo přiznání). Po hromadném čištění zubů jsme šli na kutě.

Následující den se zhoršilo počasí, ale naštěstí jen krápalo. Na rozcvičce jsme oprášili "šestnáctku" (myslím, že je to ideální protahovací sestava, hlavně je dobře vidět, kdo to fláká). Po snídani začal organizovaný úklid a moje vytí nad Ivem. Nakonec jsme vyrazili ještě dřív než bylo v plánu. Zapomněli jsme v chatě mapu a tak jsem musel trefit cestu popaměti. Chybička se ovšem vloudila - autobus nejel z Kožlan, do kterého jsme se (k počáteční nelibosti kluků) vrátili 6 km oklikou, ale ze 3 km vzdálených Kralovic! Naštěstí jsem počítal s časovou rezervou a ve svižnějším tempu jsme autobus stihli.

Hodnocení akce dopadlo zejména vzhledem k nedělnímu počasí takto: Agent, Ivo, Pavel2, Ferda 2; David 1. Já jsem dal dvojku spíše kvůli slabé účasti roverů... Jinak to byl super (polo)vandr!

Autostop

Vojta

Nevýhody, rizika a zásady.

Pro řidiče:

Uvedu zde jeden příklad, který je ze života mého známého. Zastavil na autostop jedné sympatické mladé slečně. Několik kilometrů jí svezl. Za 3 měsíce mu přišlo předvolání, aby se dostavil k soudu, protože milá stopařka na něj podal trestní oznámení za to, že jí údajně znásilnil. Vše se nakonec díky pružnému a rychlému soudnímu systému (po dvou letech) vysvětlilo. Ale ten známí se kvůli tomu rozvedl a úplně se mu doslova podělal osobní život.

Pro stopařky:

Tyto informace jsou velice cenné. Jedná se mé zápisky z bezpečnostního semináře doktora Náchodského.Legendy české policie a soudního znalce.

Rozhodněte se sami. Je lepší dát pár desítek korun za autobus, nebo raději hazardovat se životem, zdravím, lidskou ctí a důstojností?

Sebeobrana na ulici

Vojta

Vojtovo bezpečnostní okénko

Tak dlouho, jak bude existovat lidský rod, bude toto mé téma, které Vám za okamžik ze zákona ocituji a v zápětí se pokusím provést stravitelný způsob rozboru, aktuální. Lidská cháska má v povaze stále stejnou tupost, hamižnost, krutost, aroganci a zlobu, jako tomu bylo snad od počátku věků. Jediné, co se změnilo, je množství lidí, způsob sdílení informací moderními médii a schopnost dopravit se osobně na kterékoliv místo na zeměkouli za dobu kratší než 20 hodin. Tyto faktory způsobují, že se naše planeta relativně velmi zmenšila.

Tím se stupňuje tlak na jednotlivce. Postupná degradace hodnot, zapříčiňující stále více brutality, a klesající věková hranice delikventů, to je naše současnost. Hrozba je stále přítomnější pro každého z nás. Únosy, loupeže, vraždy motivované politickou nebo ekonomickou situací, znásilnění a teroristické útoky se stávají takřka běžným jevem dnešní reality, Kolem zuří nevyhlášená válka.

Co se sebeobrany po právní stránce ve Vašem praktickém životě týká, souvisejí s ní následující paragrafy : § 13, § 14, § 15, § 33, § 89 trestního zákona a § 76 odst. 2 trestního řádu.

Toto téma je však velice obsáhlé, proto zde rozeberu jen první dva a poslední uvedený paragraf tzn. § 13, § 14 trestního zákona a § 76 trestního řádu.

§ 13 TZ - Nutná obrana

Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Rozbor: odvracíme útok

Tři důležité body v tomto paragrafu:

a) PŘÍMO HROZÍCÍ ÚTOK: Je tehdy, je li míněn od útočníka vážně. Vzájemné postavení útočníka a napadeného je přibližně 120 cm ==> útok jež přímo hrozí.

b) TRVAJÍCÍ ÚTOK: To je jasné, útok byl již zahájen.

c) PŘIMĚŘENOST - NEPŘIMĚŘENOST:

Obrana může být nepřiměřená.

Obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená.

K tomuto "céčku" si dovolím pár slov. Obrana musí být nepřiměřená, to je i logické. Když bude Vaše obrana nižší intenzity než útok, který odvracíte, skončíte s rozbitým sosákem, v nemocnici nebo na hřbitově.V případě, že povaha útoku bude odpovídat obraně, můžete se někde v parku fackovat s nějakým chlapem celé odpoledne a nikdo nevyhraje. Bude-li obrana účinnější než útok, útočník končí. Jestliže Vás někdo přepadne a nemůžete utéct, nebo to vyřešit nějakou diplomatickou cestou, moje rada je jednoznačná: ZNIČTE HO. V první řadě myslete na to, že je potřeba zachránit si vlastní život, zdraví, majetek. Nesmíte se však dostat u soudu do situace, která se nazývá, důkazní nouze.

§14 TZ - Krajní nouze

Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.

Rozbor: odvracíme nebezpečí

Vysvětlení bude nejlepší na příkladu. Není-li jiné řešení, je možné řídit v podnapilém stavu auto, vezeme-li někoho do nemocnice s infarktem a nikdo Vám nemůže vzít řidičák, ani Vás nemůže pokutovat. Za normálních okolností by Vás policisté pořádně vykostili. Jednáte-li v krajní nouzi, nemůžete být trestáni. Nesmíte v tom podnapilém stavu, ve kterém sedíte za volantem, způsobit stejnou nebo horší (větší) škodu. Když cestou sejmete někoho na přechodu, je to pro Vás velikánský malér a půjdete do chládku.

Při posuzování u soudu se bere v úvahu hlavně a jen škoda, která by vznikla a škoda, kterou jste způsobili. A jak už jste se na začátku tohoto paragrafu dočetli, nesmíte v krajní nouzi způsobit stejnou nebo větší škodu.

§ 76, odst. 2 - trestní řád

Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu, příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správce posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.

Myslím si, že není na škodu, aby se každý dobře orientoval alespoň v tomto základu, který jsem Vám tu nabídnul. Když je člověk v nebezpečí (i třeba vycvičená osoba), racionální uvažování u takového jedince ustupuje do pozadí, a člověk se mnohdy chová úplně nepochopitelně, dalo by se to připodobnit k divoké zvěři. Dostatek informací a výcvik snižuje riziko. Jednou Vám tyto řádky třeba ušetří spoustu nepříjemností.

Dva kamarádi

Dva kamarádi se vydali přes poušť. Předtím se ale pohádali a jeden z nich dostal facku od toho druhého. Dotyčný, aniž by cokoli řekl, se sehnul a napsal prstem do písku: "Dnes mi můj nejlepší přítel dal facku."

Putovali dál. Došli ke krásné oáze s jezírkem a rozhodli se, že se vykoupou. Ten, co dostal facku se začal topit, ale ten druhý ho zachránil a vytáhl z vody. Když se probral, vytesal do kamene: "Dnes mi můj nejlepší přítel zachránil život." Kamarád se jej optal: "Když jsem ti dal facku, napsal jsi to jen do písku a tentokrát jsi to vytesal do kamene. Proč?" Odpověděl: "Víš, když mi někdo ublíží, píši to jen do písku,aby vítr tyto řádky odfoukl na znak odpuštění. Ale když mi někdo pomůže, vytesám to do kamene, by to tam zůstalo na věky."

Nauč se svůj žal a křivdy psát jen do písku a své štěstí vyrýt do kamene!

Ach ty překlepy!

Muwín

Clavis č. 6, 2. ročník (únor 1996)

Nepochybuji, že na stroji nebo na klávesnici počítače každý z vás už někdy něco napsal. Hlavně začátky bývají těžké a plné překlepů. A tohle jsem se dočetl v jednom našem měsíčníku, ve kterém jeden z redaktorů sebral kupu takových překlepů a pak je otiskl:

Jsme "out"?

Ferda

Asi to nebyl dobrý nápad. Něco jako "Téma" se v Clavisu nejspíš nikdy neuchytí. No nevadí... Přemýšlel jsem o tom, jestli mám něco napsat aspoň já a nakonec se do toho pouštím. I když s menší chutí a asi co nejstručněji(je to jednodušší způsob, jak zaplnit prázdné místo, než přeskupovat již hotové stránky):

Byrokracie. Tento překroucený pojem jsem slyšel mnohokrát, třeba na Vůdcovkách. Jenže co se myslí tím slovem? Z některých odezev na internetové diskusi www.reflex.cz, která již skončila mi přišlo, že tak nazýváme námahu, kterou musíme vynaložit, abychom nabyli lepších podmínek a získali co nejvíce "hmotných statků" - v prvé řadě peněz. Není to tak dávno, co jsem uvažoval podobně. To pro mě znamenalo vedení oddílu pouze přípravu a realizaci programu. Postupem času jsem pochopil, že to tak být musí. Co je špatného na tom, že státní a jiné instituce kontrolují, kam peníze investují? To je přece jedině dobře. V takovém systému zaniknou ti, co se nepřizpůsobí a ti druzí získají. Všichni nám jdou vstříc - vedeme jednoduché účetnictví, registrace jsou už přehledné, podmínky grantů jsou stále stejné... Proč naříkat? Přizpůsobme se!

Uzlování, morseovka... Je tohle přežitek? Možná, ale každopádně to je také prostředek. K procvičování paměti, resp. k učení jemné motoriky prstů. Samozřejmě i to lze udělat jinak a kdo se dokáže bez těchto a jiných tradičních prvků skautingu obejít, před tím smekám! Ale tyto "přežitky" nám také poskytují širší možnosti při vytváření mnohých her. Morseovka je základem nespočtu šifer a já bych si bez ní pokladovou nedovedl představit. A mám i pocit, že by na tomto poli chyběla i dětem. A základní šestka? Kdo říká, že jsou to uzly k nepotřebě, ten ať jde do háje! Je to dobrá sestava na cestě k praktičtějším uzlům. A když člověk myslí, vystačí i s nimi, pokud se řídí rozumem a vhodně je kombinuje a doplňuje.

Kroj? Bez táborových nástupů - nikoli jako snůšky povelů ale jako vzdání úcty státní vlajce (to děti nepotřebují?) - by to určitě taky šlo, ale... Bylo by to jiné. Taky bych si bez kroje neměl kam přišít vlčáckou domovenku, na kterou jsem tak pyšný, jako snad každý, kdo ji má. Kroj dává možnost jakéhosi hodnocení, které podporuje dravost jedince. Jestliže se děti zpočátku stydí nosit kroj, je naprosto skvělý nápad nechat si udělat oddílová trička a ukazovat se na veřejnosti v nich. Je to cesta kompromisu. Kdybych se měl vyjádřit k novým roverským tričkům, tak musím přiznat, že mi na nich chybí skautská lilie. Když už se rozhodneme proti krojům, tak se přece nemusíme vzdávat - a snad ani nechceme - toho, že lidi poznají, kdo jsme. Dá se to vyřešit skautským šátkem, ale ten si k tričku automaticky nebereme.

Doteky...

Pepsi

Začíná to vypadat, že letošní říjen bude krásně smutný. Už teď když se podívám z okna ven, vidím pomaličku opadávající stromy, lidi v kabátech (a to ještě v úterý měli trička s krátkým rukávem a někteří dokonce sandále...) a podzimně šedou oblohu. V centru pomalu ubývá turistů a v půl osmé už je tma. Léto je pryč a sním přišel ten starý dobrý zaběhnutý řád. Asi na mě přichází podzimní melancholie a když se tak dívám po lidech kolem sebe, nejspíš nebudu sama.

V rámci boje proti trudomyslnosti jsem pro vás vybrala něco "lehčího" a to texty písničkáře Jana Vodňanského. Pod ruku mi totiž přišla sbírka jeho tvorby z let 1960-67 s názvem "S úsměvem idiota". S jejich skládáním začal už na vysoké škole a v roce 1963 se seznámil s hudebníkem Petrem Skoumalem. Spolu vystupují dodnes.

Vodňanský si dokáže úžasně hrát se slovy. Jeho texty působí lehce a nenuceně a člověk nemusí dlouhosáhle přemýšlet, co tím chtěl básník říct... Chvílemi se dokonce blíží Cimrmanovu absolutnímu verši. Třeba jako v tomhle kratinkém textu:

O otoman


Lesní panna
A pan Toman
Hádali se o otoman
"Ukradla jsi
otoman"
řekl Toman
kleptoman.


A nakonec jedna nočně toulavá:

Cesta beze stop


Přede mnou je cesta dlouhá
Cesta beze stop
Tma je jako v pytli
Sotva někde chytnu stop
Nic nejede silnicí
Tou nocí tajemnou
Jen dva vozy nade mnou
Malý vůz a velký vůz
Tou nocí tajemnou
Malý vůz a velký vůz
Tam jede nade mnou
Jede, jede a v tom voze
Jedou hvězdy po obloze
Jedou tmou
Do rána je cesta dlouhá
V dálku zakletá
Nikde není vidět auto ani raketa
Pročpak jsem se vydal tmou
Kterou nic nejezdí
Jen po mléčné dráze souhvězdí

obálka 2


Do tohoto čísla přispěli (a již jsou pravidelnými přispěvateli): Ferda, Muwín, Pepsi a Vojta.
Krásné obrázky nakreslila Křemla. Úpravy textu a grafická úprava: Ferda
Toto číslo vyšlo ve čtvrtek 9. října v nákladu 15-ti výtisků.
Příští číslo vyjde ve čtvrtek 6. listopadu a uzávěrka je ve čtvrtek 30. října!



domů