Kulturní okénko

Clavis 1 - září 2003

Již je to dávno, co jsem do této rubriky psala naposledy. Ale po přečtení několika knížek jsem dospěla k tomu, že by bylo dobré po dlouhé době do této rubriky něco napsat. Rozhodně to však nemá být konkurence k Pepsiným článkům...Myslím, že obě jsou prostě svým způsobem originální, protože psát o kultuře se dá různým způsobem a z mnoha různých pohledu.

První dvě knihy jsou v tuto chvíli médii velmi diskutované především díky filmové zpracování jedné z nich a to Jozova Hanule, která byla předlohou pro film Želary. Druhá kniha je kniha Želary, která ač se jmenuje stejnějako již zmíněný film pomáhala tvůrcům spíše pro lepší představení postav a jejich charakteru.

Pokud se rozhodnete tyto knihy číst, doporučuji nejdříve Želary a poté Jozovu Hanuli.

Želary - Květa Legátová

Kniha obsahuje povídky, které jsou spolu vzájemně propojeny postavami, které se v nich vyskytují a místem, kde se odehrávají - Želary a okolí. Je to kniha, která popisuje obyčejný - mnohdy až velmi obyčejný, chudý a tvrdý - život lidí v pohorské vesnici. Zabývá se zvláštními charakteristikami a charaktery lidí, kteří různým a jedinečným způsobem zvládají nelehké životní situace, do kterých jsou uvrženi. Kniha mě oslovila hlavně díky velmi dokonalému popisu lidí ale i okolí a přírody. Velmi doporučuji.

Prvotina osmdesátileté autorky je mimořádným literárním objevem. Obsahuje ucelený cyklus devíti povídek navzájem propojených jednotlivými postavami. Námětem jsou osudy lidí ze zapadlé beskydské vesnice Želary v době první republiky. Autorčin popis tvrdých, tragických osudu, pokřivených často velkou bídou a těsnými obzory malého světa, je kruté realisticky a až mrazivě antisentimentální a současně poetický a plný pochopení a obdivu k lidské touze po svobodě, po nevědomém směřování k něčemu vyššímu, jež je jejím hrdinům vlastní.

"Vína je vlkodlak, který se živí lidským masem, tělesné utrpení není nic proti duševnímu."

"Hodnota věci nespočívá v nich samých, nýbrž v nás."

Jozova Hanule - Květa Legátová

Je to příběh mladé lékařky, která vždy působila v ruchu velkoměsta a najednou je nucena okolnostmi vzdát se své profese a skrýt se v zapadlém městečku, aby tak unikla smrti. Musí změnit nejen způsob života, osobu (jméno...) a svým způsobem i osobnost. Aby přežila bere si za manžela želarského "blba", v kterém nakonec objeví něco jiného než hloupost...Je to příběh tak trochu o povrchnosti, tak trochu o lidských hodnotách, ale nejvíc o životě, i když až příliš tvrdém a snad až drsně realistickém. Příběh se odehrává za druhé světové války. Podle této knihy natočen film Želary.

Jelikož Ferda neustále mění název téhle "rubriky", sama netuším, jak se v tomhle čísle Clavisu jmenuje...Pokud je tedy název poněkud úchylný, není to z mojí hlavy.

zpětvpředdomů