Jak bylo na pavoučí síti

Míla
Clavis 2 - říjen 2004

"Hej, jistíš mě?"

"Jo, jo, jistím"

"Tak já lezu na tramvaj"

"Počkej!! Nestačím dobírat ... už dobrý, pokračuj"

"Hele, jsem vůbec zašroubovaná?"

"Jo, a i kdybys nebyla, tak s tím nic neuděláme... :-)"

"Povol trochu"

"Povoleno... jé, ty už jsi na konci?, tak já Tě spustím..."

Díky spouštění se nad Lanovým centrem střídavě vznášelo sedm andělů a jeden oranžový... (promiň Faithy :-)). Sešly jsme se v úterý 28.9. s Faithy, Bárou, Ťapem, Lentilkou a Pájou na Vysočanský a odberaly se k Lanovému centru kde na nás čekali ještě Rybča a David. A ke konci přišel Honzina, který se projevil jako dobrý záložní jistič :-). Po drobných hříčkách nás Věrka vypustila na nízké lanové lávky - což byla ještě "brnkačka"... ale pak už následovaly ty vysoké, osmimetrové...

Nevím jak ostatní, ale já jsem si vyzkoušela se tak trochu překonat - zas tak těžký to nebylo, ale nejdřív jsem se musela přesvědčit, že mě Rybča dole fakt udrží... - a udržela :-). Ke konci jsme ještě šli na "týmovky" - po nich jsem začala přemýšlet, jestli nemá Pája něco společného s opicemi a nebo jestli okolo ní lítají strážní andělé nebo jestli si doma zapomněla pud sebezáchovy :-). Každopádně to jak se tam nahoře přenášela na Havaji s ledovým klidem bylo neuvěřitelné... Nu, doufám, že to nebylo naposled co jsme vyšli do Lanáče. A že se nás tam příště sejde zase o trochu víc...



zpětvpředdomů