Clavis 3

listopad 2004
Clavis 3 - listopad 2004

obálka

Akce na listopad

 

Kmen

pá 5.11.Středisková tělocvična (Faithy) - 16:15 až 18:30, ZŠ Brdičkova
čt 18.11.Videopárty (Míla)
19.-21.11.Svatoplukovy pruty - setkání účastníků
pá 26.11.Pepsi má divadelní premiéru (Pepsi)
so 27.11.Volejbalový turnaj (Honzina)
2.12.Vychází Clavis - program od 18:00 v klubovně CP (Míla)

Každé úterý jsou opět od 19:00 do 21:00 tělocvičny (především volejbalové) v ZŠ Kuncova! Vstup pro nepředplatitele je 65 Kč na tělocvičnu.

Uzávěrka příštího čísla je v pondělí 22.11. Podrobnosti k akcím zasílejte do stejného data rovněž na clanky.clavis@vrana.cz.

 

Činovnické a jiné

12.-14.11.Rádcovský kurz - pro starší děti z oddílů
st 17.11.Rádcovský kurz - druhá část
 

Paráda a Vlčáci

so 20.11.Společný výlet (Ferda a Lentilka)
 

Minnehaha

5-7.11.Rekonstrukce klubovny (Ferda)
 

Letorost

19.-21.11.Výprava (Padák)

Jubilea: 16.11. Kapsa (21), 25.11. Pepsi (17), 27.11. Lentilka (17), 30.11. Kašpra (23), 16.12. Alča (27), 24.12. Bára (17)

Úvodní slovo

Faithy

Takže moji drazí,

toto číslo Clavisu vznikalo pod koprodukcí Ferda a Faithy. To další už bude pravděpodobně jen v mých (faithiných) rukou. Takže jistě mi to nechcete znepříjemnit už od začátku, proto mi pěkně posílejte příspěvky - nejlépe do uzávěrky, abychom stihli nakreslit zdobné iluminace doprovázející text...:) . Prostě, doufám že splníte své sliby (nebudu jmenovat - Digi, Báro, ale i vy ostatní..:) a alespoň jednou za čas něco napíšete. Vždyť to zabere několik málo minut a ostatní to může potěšit, pobavit nebo o něčem zajímavém informovat. Takže nebuďte líní a dejte se do toho, ať se nám stránky Clavisu pěkně zaplňují. Na na závěr bych ještě chtěla poděkovat Ferdovi za jeho dlouhou práci pro Clavis. Třikrát hurá!hurá! hurá! Děkujeme. Howg.

Tak teda ten projev...

Rybička

Nenechte se mýlit, nejsem z toho psaní tak otrávená, jak se z nadpisu možná zdá. Jenomže psát projev nově zvolené nadšené střediskové vedoucí po sněmu, na kterém byl na každou funkci horko těžko jeden kandidát, když nám odstoupila naše nová vedoucí Parády a Vlčáků, když to vypadá, že nebudeme mít od nového roku hospodáře... To mi prostě nějak nejde.

Nejdřív ale jeden podstatný dluh. Na sněmu na to nebyla atmosféra, nedostalo se například na Marčinu řeč, která nakonec vyšla v minulém Clavisu, ovšem bohužel se nedostalo ani na to, abychom Marce poděkovali za to, že tak dlouho a podle mě dobře vedla středisko. Takže děkuji alespoň takhle a doufám, že to mohu udělat za všechny. Myslím, že to není jen formalita.

A co teď dál? Jak už jsem napsala na začátku, nevypadá to s námi v mnoha ohledech příliš slavně. Poté, co jsme se dozvěděli o Můrčině skoncování s oddílem, jsme s Markou mluvily o tom, jestli už jsme teda teď na tom dně, od kterého bychom se mohli odrazit. Nevím, jestli je tohle to dno, ale přesto si myslím, že je tu snad pár věcí, od kterých se odrazit můžeme nebo se o ně alespoň opřít, pokud chceme něco dál dělat.

Máme poměrně dost dětí. Jediným velkým problémem jsou v tomto směru Vlčáci. Parádnicím by pár nových duší neuškodilo, ale krizové to není. Minnehaha a Letorost vypadají co se týče počtu dětí v těžké pohodě. Navíc už i mezi členy oddílů se začíná tušit, že vedení na tom není zrovna dobře a o řadu věcí se začali starat sami rádcové i další členové. A v tom by mohla být naše naděje.

Roveři nám fungují (sice je mezi nimi opět značná ženská početní převaha, ale to asi nezměníme, dokud nám nevyrostou chlapečci z Letorostu :-) a asi nemá smysl z toho dělat další problém). Konečně se zbavili snahy zachovávat pořád něco starého, co kdysi možná mělo smysl, ale teď už ne. Roverský kmen se vyvinul po svém a to je podle mě ten nejlepší způsob, jak může dobře fungovat. Připomenout bych chtěla v této souvislosti zejména Afriku, které se roveři ujali s nadšením a zodpovědně a díky tomu i s úspěchem.

Jsem ráda, že se v našem středisku konečně zvedá Hnutí za zrovnoprávnění mužů a doufám, že to myslí skutečně vážně. Škoda jen, že nestihlo vzniknout a lobovat už před sněmem.

Chtěla bych, abychom dosáhli toho, že středisko bude schopné fungovat pořád dál a dál.Toto "malé skromné přání" předpokládá řadu věcí - fungující družiny a oddíly, schopné rádce, zajištění přechodů mezi oddíly, schopné vedení oddílů a lidi ve střediskové radě, roverský kmen atd.

Líbilo by se mi, kdyby někdy ve vzdálené budoucnosti nejstarší kmeti na středisku zastávali funkce jako je hospodář nebo revizní komise, zkrátka poskytovali organizační zázemí a ti mladší se starali o samotné vedení oddílů, kromě toho aby jedním z oddílů byl roverský kmen, ve kterém by byli kromě členů vedení i lidé pracující pouze pro kmen a už ne pro ostatní oddíly, aby se nám neztrácely děti při přechodu do staršího oddílu, aby každý, kdo vede družinu, oddíl nebo středisko měl pořád někoho, o kom by mohl uvažovat jako o svém nástupci.

Ale právě proto, aby to tak někdy v budoucnu mohlo být, nemůžeme chtít, aby to tak bylo teď. V mnoha ohledech už jsme museli zvolit řešení, o kterých víme, že nejsou nejlepší. Ale asi to teď jinak nejde, pokud chceme se střediskem pokračovat. Záleží hodně na jednotlivých lidech a jejich spolupráci. Myslím, že už bylo dost koncepcí, které jsme domluvili, aby záhy bylo všechno jinak. Pro změnu bychom mohli začít plánovat věci tak, jak bychom je pak mohli a chtěli realizovat. Bude to asi vyžadovat trochu více upřímnosti a ochoty komunikovat od nás všech. Stále ještě se mi ale zdá, že přece jen existují lidé, kteří mají chuť něco dělat a že máme dobré důvody to nezabalit.

PS: Z některých pasáží jste možná vytušili, že svůj projev píšu až dlouho po uzávěrce, a tak ještě jednou děkuji Ferdovi a Faithy, že se mnou měli trpělivost a že mě nenechali se na to vykašlat.

Hrozba!!!

Pepsi

Bojte se roveři, roverky a roverčata!! V lednu přijde akce, o které jste se báli jen přemýšlet! Tužte svoje svaly, jezte hodně mrkve, opatrujte svoje tramvajenky a připravujte si teplé oblečení. Noci v lednu budou chladné a plné překvapení. Doporučuji vám pravidelně číst Clavis a chodit na čtvrteční schůzky. To aby vám něco neuniklo!!!

Smršť

Faithy

Budu vám vyprávět pohádku o jedné takové velké SMRŠŤi...

Takže co že to vlastně je??? Jedno skautské roverské setkání, kterého jsme se já a Pája rozhodly zúčastnit. Hned na začátku vám řeknu, že jediné co stálo za to byla cesta tam a zpátky. Jinak to byl víkend vcelku nanic, nicméně jsme si dobře mohly procvičit bojkotování programů, takže jsme na jakékoli aktivní lidi dobře připraveni! Ale začnu popořádku jako se vypráví pohádky. Takže jak to začalo? Tím, že jsme vyrazili jednoho pátečního odpoledne z Prahy a autobus se vlekl a vlekl, takže v něm nebylo k vydržení. Kodrcal se tak pomalu, že do Jihlavy jsme dorazily se zpožděním 45 minut, a tak nám ujel další spoj. Proto jsme se rozhodly stopovat. Zastavilo nám hned druhé auto a byl to moc milý pán. Dovezl nás do Třebíče, odkud jsme dále stopovaly do vesnice jménem Police. Že nevíte kde to je??? To se ani nedivím, je to takový zapadákov, že tam jezdí jeden autobus denně a najednou se do něj chtělo nacpat okolo 300 lidí.

Za Třebíčí nám zastavil dost divný chlap (ale nic proti tomu co nás vezl zpátky), po chvíli se z něj vyklubal komunistický jaderný fyzik...prostě zvláštní pán. Takže jsem s ním na úrovni komunikovala o pokrocích Číny za posledních 100 let a možná díky tomu nás odvezl až na místo (zajel si asi 70 km). Poté začal kurz jako takový. Úvodní hry ještě jakž takž ušly, jediné co mě potěšilo bylo, že jsem zde potkala Turka (instruktor Prutů). Během hříček dorazily další známí - Kiwin, Chem, Žito, Sid. Jaké bylo jejich překvapení když mě uviděli (kdo je znají dokáží si představit). Poté co jsme zdrhli z hříček se nám podařilo zastihnout Šotka, který se právě přivalil z Kroměříže (mimochodem všichni tito pruťáci zdraví Ťapa, Báru, Pepsi, Mílu a i Lukáše). Víkend dále pokračoval velmi nevalně, instruktoři - účastníci Safíru byli neschopní cokoli zorganizovat, program neměl žádné souvislosti a ani nebyl dobrý. Nicméně bojkotování bylo zajímavé a zábavné. A v neděli nastal čas odjezdu a já i Pája jsme se rozhodly opět ušetřit pár korun a stopovat. Pěšky jsme se prošly na vlak, a vydali jsme se směr Moravské Budějovice vlakem, který vypadal hůř jak po přechodu Brd. A z Moravských Budějovic jsme zase stopovali. Asi třičtvrtě hodiny nám nikdo nezastavil až nějaký hodně divný chlápek. Vypadal jako buran, ale měl pražskou poznávací značku, jeho auto dunělo disco hity alá Evropa dvě...říkal, že jede do Jihlavy, ale nakonec jel až do Prahy. I když cesta to byla zvláštní a při jedné objížďce po polích jsem nůž v kapse svírala opravdu pevně. Cestou jsme se dozvěděly, že spal pouhé dvě hodiny a děsně se ožral (promiňte to nejde říci jinak). To řízení podle toho vypadalo. A to jste ho neslyšeli zpívat...buďte rádi, bohužel z auta se před zpěvem utíká těžko. Do Prahy jsme v pořádku dorazily, takže pohádka dobře dopadla. Tak snad se vám líbila. Dobrou noc děti.

Designu neunikneš

Pepsi

aneb Jedna velmi vtipná roverská akce

Nabízím vám menší report z akce, na které jste zaručeně nebyli. Jak byste taky mohli, když jsme se na Hradčanské potkaly jen já, Ťap a Míla.

Nálada v týmu byla dost podmíněná dobou setkání.Čtvrteční odpoledne, hned po škole, začátek října a neskutečná chuť na něco sladkého- to není ideální kombinace pro těžce intelektuální výstavu plnou mladého designu. Cestou k Letohrádku nálada pokročila tak, že jsme chtěly opravdu zapadnout někam do kavárny a nechat umění uměním.Jenže v rámci snahy o harmonické konání kmenových akcí jsme se s jistou nadějí, že uvidíme něco zajímavého, dostaly až k Letohrádku.

Výstava "opravdu" stála za to. Dvacet nic neříkajících objektů v čele s kolébkou génia (vytvořená z pastelek) nenadchlo.Krom toho Ťapovi přijdu divná, když se mi líbily padající lampičky...Naše rozpoložení naštěstí posunula procházka Jelením příkopem a okukovací zastávka na Andělu, kde Bilbovo středisko pokračovalo ve svém třídenním maratonu Postavme školu v Africe. Z jejich plných kasiček jsem dostala naprosto neuvěřitelně sobeckou depresi.Proč my jsme jen neměly takhle lukrativní místo???!!!

Z této situace vyplývalo jen jedno rozumné řešení- cukrárna ve Světozoru. Zmrzlina, poháry a povídání.Rozebírání střediskového sněmu, zábavných historek z Prutů a spousta zdánlivě zbytečných řečí.A pak už jen série neskutečných setkání...Dobrou noc, děti.

V děcáku

Pepsi

aneb taková malá sondopozvánka

Na začátek malý slovníček: Děcák = DDS, Dětské divadelní studio Prahy 5 nezávisle fungující při Švandově divadle. Děcka = členové DDS, věkové rozmezí od 6 do 22 let. Teta = lektorka DDS, zpravidla herečka, scénografa nebo korepetitorka, která se stará o umělecké blaho děcek. Praktikábl - zkráceně prakťák. Podivná bednička , která se používá jako náhražka za jeviště ve zkušebně. Většinou je plná třísek, vrže a nebo se rozpadá. Nočka - noční zkouška.Vzniká v době dramaturgické krize. Začíná po páté odpolední a končí nejdřív v deset večer.

Přemýšlela jsem takhle jednou, o čem bych napsala do Clavisu, abych nebyla jen obyčejným konzumentem předložených výtvorů, ale taky něco sama stvořila a podílela se na našem kmenovém plátku.Řekla jsem si, že by t mělo být něco humorného, ale vzápětí jsem si uvědomila nedostižitelnou konkurenci ve formě koňakové špičky. Tak ne, bude to něco praktického a humorného, jenže ouha.Nemůžu konkurovat originalitě zapojování pračky a reportu ze sklizně brambor, na to nemám.

Fajn, takže co jsem dělala včera?? Hmm, včera jsem byla v divadle.Tak předevčírem! Předevčírem jsem byla v divadle...A dneska? Dneska jsem se učila žonglovat. Kvůli divadlu. Hmmm. Jednoduchou logickou úvahou jsem dospěla k tomu, že když stejně nic jiného pořádně nedělám, tak vám alespoň napíšu v čem to spočívá. Muhehe! (zlověstný smích)

Náš děcák je unikátní projekt divadla od dětí pro děti. V Praze se o něco podobného snaží ještě dva soubory. Jenže ty si víc než na divadlo, hrajou na profesionální líheň.

Děcák je zvláštní v tom, že nás nikdo do ničeho nenutí, člověk dělá jen to, co ho opravdu baví a k tomu všemu si užívá veškerého komfortu profesionálního divadla.Kdo rád tancuje, může.Kdo rád čte, chodí do městské knihovny dělat Hravá čtení.Naši lektoři jsou tu pro nás a my jim to vracíme naším nadšením.

Na druhou stranu DDS není dramaťák a proto se od nás očekává naprosto jiný přístup.Tak už dva měsíce před premiérou třikrát až čtyřikrát týdně vesele jucháme po prakticích, rveme si těla a hlasivky.Kvůli roli se občas člověk musí naučit šišlat, žonglovat, prát se nebo dávat bezbolestnou facku.Holky musí umět chodit na podpatcích, kluci šermovat. Prostě odevšeho trochu.Když se zkouší, vyžaduje se naprostá připravenost, koncentrace a časová flexibilita (už to zní jak inzerát z anonce :-)).Pokud je v divadle příliš souborů, které zkouší, přicházejí nočky.Tenhle měsíc mě čekají moje první.Čas je taky jeden z důvodů, proč se teď příliš nevyskytuju na kmenových a střediskových akcích.Kvůli divadlu "zabitý" půlrok. Nelituju.

Miluju to. Divadlo je jako droga. Přináší euforii, adrenalin, stavy šílenství a radosti. Je nádherný přijít do divadla zadním vchodem, sednout si do šatny ke zrcadlovému stolku, vyndat věci.Povídat si s kamarády, blbnout. Potom jít zkoušet, dodělávat poslední drobnosti a za odměnu si dát kafe.Nasávat divadelní atmosféru a pak sejít dolů do studia.Obléct se, nalíčit a po očku ze zvukárny pozorovat, kdo že to dneska přišel do divadla.Do toho všeho dělat hloupý vtípky a v posledních deseti minutách zjistit, že mám trému.Ve chvíli, kdy se zhasne nervózně čekat ve foyeru.V člověku se mísí tisíce pocitů a všechny jsou najednou pryč, když vyleze z oblouku.Myšlenky jdou stranou, člověk je někým jiným.Necítí bolest, únavu, nevnímá čas.Nakonec potlesk, radost a děkování diváků, že přišli a že tu celou dobu byli s námi.Kdo nezažil, jen těžko pochopí.

A mimochodem, kdyby se někdo z vás chtěl podívat na naše nové představení o životě,pocitech a básních Jana Nerudy, tak přijďte 26.listopadu nebo 11. prosince do Švanďáku na představení DDS Chtěl bych lidstvu svítit dál.Osobně bych doporučila druhý termín, premiéry jsou jen pro silné a nekritické publikum:-).Lístky jsou k mání v předprodeji za 80 korun.Můžete si je buď koupit sami a nebo mi zavolat a já vám je můžu zamluvit v pokladně.

Sbírka pro Afriku - zhodnocení

Faithy

Takže, je zcela jasné, o čem tento článeček bude. Je o tom, jak moc se nám to povedlo. Takže vybrali jsme celých neočekávaných 7 521, 90 Kč. No není to krásná částka? Takže tímto děkuji všem, kteří se podíleli, jak na přípravě, tak i těm kteří na akci přišli, aby pomohli. Musím přiznat, že při počítání peněz na úřadě jsem měla opravdu dobrý dojem, jen to ukládání do banky se neobešlo bez menších obtíží, protože paní byla kapku nepříjemná. Prostě nemá ráda studenti, prý se celý den flákáme, kdežto ona těžce pracuje. Prostě kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Nicméně peníze jsme na konto Člověka v tísni zdárně uložily a k dnešnímu dni (29.10) se na účtu přibližně 940 000, s tím, že na cestě je ještě 100 000 jako dar od jedné firmy. Celková částka tedy bude přesahovat jeden milion. Takže vás může hřát u srdce, že jste také přispěli a tím pomohli několika stovkám dětí v Etiopii, které díky vám budou moc začít chodit do nové školy. Můžeme jen doufat, že se temnější situace bude už jen zlepšovat.

Černé zlato

Ferda

Při přípravě na jednu zkoušku jsem narazil na informace, které se jeví v dnešních souvislostech jako aktuální a které by snad mohly zaujmout i vás. Dočtěte článek až dokonce, protože čtení jen některých pasáží, bez pochopení užších souvislostí bude asi poněkud nezábavné. Věřte mi, že s chemií se takřka nesetkáte.

Poslední dobou se v médiích stále častěji hovoří o prognózách cen automobilových benzínů a nafty. V souvislosti s tím sledujeme, kterak cena ropy balancuje okolo historické hranice 55 USD/barel (poznámka: 1US barel = 158,8 litru). Důvod? Země OPEC ( Organization of Petrol Exporting Countries - Sdružení zemí vyvážejících ropu) údajně nestačí uspokojit poptávku a vytěžené zásoby ropy se tenčí. Těžko soudit do jaké míry je to pravda a klik z toho je obchodní tah. Podíváme se proto na historický vývoj cen ropy, ale nejdříve něco o jejích světových zásobách.

První naftová studna byla vyvrtána v roce 1859 v Pennsylvánii v USA a produkce ropy se neustále zvyšovala až do počátku 80. let. Od té doby těžba ropy víceméně stagnuje. Za období 1969-1978 bylo vytěženo tolik ropy jako za celé předchozí období. Prokázané (ověřené) světové rezervy ropy jsou 1,4.1011 tun (to jest 140 miliard tun) a při současné úrovní 3,3.109 za rok a technologii těžby vystačí přibližně do roku 2040. Veškeré (předpokládané) zásoby ropy se odhadují na 6.1011 tun, což by vystačilo podstatně déle, ale využití těchto zásob závisí, vzhledem k jejich horší dostupnosti, na zdokonalení techniky těžby, které musí být pochopitelně ekonomické.

V roce 1861 byla cena ropy 10c/barel a od té doby se neustále mění a je výrazně ovlivňována politickými událostmi ve světě. Zvláště z toho důvodu, že asi 60% celosvětových zásob ropy se nalézá v neklidné oblasti Perského zálivu. Vedle Saudské Arábie, jsou dnes největšími producenty ropy USA a Rusko. Poprvé se cena ropy kriticky změnila po roce 1973, kdy země OPEC omezily po arabsko-izraelské válce dodávky ropy do západních zemí, na 30 USD/barel. Do té doby od začátku 19. století cena ropy kolísala okolo hodnoty 10 USD za barel. Po první světové válce byla přitom na historické hranici 20 USD za barel. Druhý šok přišel po roce 1979 v souvislosti s íránskou válkou, kdy se cena 1 barelu pohybovala na 45 USD a existovaly prognózy růstu až na 65 USD. Tehdy mnoho zemí zavedlo úsporná opatření a orientovalo se na jiné druhy energie, včetně jaderné. Třetí náhlý vzrůst cen ropy nastal na podzim 1990 v souvislosti s obsazením Kuvajtu Irákem. Důsledkem bylo zvýšení těžby černého uhlí a začátek těžby ropy v šelfech Severního moře. Cena ropy tak poklesla v roce 1999 až na 16 USD/barel, na což země OPEC reagovaly snížením vývozu. Vynutili si tak zvýšení výkupních cen ropy, které pokračuje až do dnešních dnů a které je rovněž ovlivňováno stávající neklidnou politickou situací v oblasti Perského zálivu.

Ve době energetické krize v 70. letech , bylo také vynaloženo mnoho peněz a úsilí vědeckých týmu do výzkumu využití solární energie a zpracování uhlí pro chemické účely. Ekonomové vypočítali, že vyrábět syntetická paliva z uhlí se vyplatí, překročí-li cena ropy 40 USD/ barel (údaje z konce 70. let). Výroba benzínu z uhlí se ve velkém prováděla již za druhé světové války v Evropě, kde byl ropy nedostatek. Není to jediný případ, kdy se válka postarala o pokrok ve vědě. V současnosti existují poloprovozní jednotky menších kapacit výroby kapalných paliv z uhlí na a vyvíjejí se účinnější procesy. Ropné koncerny jsou na tento přechod velmi dobře připraveny a energetické krize se v bližší době nemusíme obávat.

Zde se nabízí odpověď na otázku : "Co bude, až ropa nebude?". Těžitelné zásoby uhlí totiž vystačí asi na 150 let, při teoreticky úplné náhradě ropu, odhaduji, že tak do konce 21. Století. Dá se však předpokládat technologický pokrok, kupříkladu se intenzivně zkoumají procesy zplyňování uhlí přímo v jeho ložiscích. Zde si neodpustím kratičkou poznámku z chemie. Při výrobě kapalných paliv, to jest uhlovodíků, je potřeba dodávat k uhlí vodík. Důvod je menší poměr H/C v uhlí (podle kvality okolo 0,7) a v ropě (okolo 2,0, což plyne z nejčastější jednotky v uhlovodících -CH2- ale to znáte ze školy). Vodík se vyrobí zplyňováním uhlí, působením vodní páry za vysokých teplot: C + H2O = CO2 + H2.

Vyrobit plynná paliva a kapalná, jsme však dnes schopni prakticky ze všeho, co obsahuje uhlík.. Zde bych chtěl upozornit, že zplynit neznamená v žádném případě spálit, tedy nechat zreagovat s kyslíkem bez vzniku vodíku. Perspektivní se proto jeví zpracování biomasy, to jest biologických odpadů, ale i nepotřebných plastů a gum, které jsou vážnou ekologickou zátěží (a které lze zpracovávat i jinak).

Článek ukončím upozorněním, že jsem zcela nevyčerpal zdroje fosilních paliv (neobnovitelných zdrojů uhlovodíků). Záměrně jsem vynechal zemní plyn, ropné písky a vápence a perspektivní hořlavě břidlice. To už bych ale opravdu odbočil hodně daleko od ceny benzinu.

Na závěr tedy ještě malá zajímavost. Odhaduje se, že fotosyntézou vzniká 1,7.1011 tun rostlinné hmoty, což představuje desetinásobnou kapacitu současné celosvětové spotřeby energie. A protože rostliny rostou díky CO2 (oxid uhličitý) a slunečnímu svitu, a CO2 vzniká mimo jiné při získávání energie z uhlíkatých sloučenin, je hned jasné, proč se jeví využití biomasy tak perspektivním. Ale o tom možná někdy jindy...



domů