Rady

aneb jak se psal minulý Clavis

Možná, že minulý měsíc jsem napsala úvodník trochu předčasně. To jsem totiž ještě nevěděla co přijde. Bylo to samo Velké stvoření Clavisu. Začalo tak, jak se dalo u Ferdy předpokládat... hodinovým čekání na metru, aby mi pan šéfredaktor poradil jak na to. Na jeho omluvu musím říct, že mi alespoň poslal SMS, že dorazí později. Po úmorném škrábání se k nám na kopec, jsme usedli k počítači, od kterého jsme se nevyhrabali téměř po celý den. A čeho byl ten den plný? Rad. Musíš dělat tohle, musíš dělat tamto. Nesmíš používat tohle takhle, ale jenom k tomuhle. Obligátní větou se stalo: "Tohle Kuba nemá rád." Myslím, že chudák Kuba ani neví co všechno nemá rád. Ale co se mi vrylo do paměti jsou pomlčky. No uznejte, věděli jste o existenci standardní a nestandardní pomlčky? Upřímně řečeno já ne. Takže pro mne bylo novinkou, že smím používat jen tu standardní která má délku obloučku písmena n.

Nicméně u tvoření prvního Clavisu jsem si užila i legraci a poučila se, že to nebude ani trochu jednoduché, a že se můj spánkový režim v následujících měsících ještě zhorší. Takže až mě někdy potkáte nevyspalou, tak se nedivte. Člověk má pořád co dělat a noc je doba, která se dá k práci využít, i když to něco stojí.