Vrána obecná šedá a vrána obecná černá. Obě tyto vrány patří k jednomu druhu – v západních částech Evropy se vyskytuje vrána černá, ve východních šedivka. Hranice mezi životním prostorem obou vran tvoří přibližně tok Vltavy a Labe. V místech, kde se obě rasy setkávají, dochází ke křížení, takže se můžeme setkat s barevnými přechody od černé až po šedou barvu.
Vrána černá je o něco menší než šedivka, rozpětí křídel má kolem 95 cm. Její barvou je hluboká čerň, které chybí kovový lesk peří havranů. Má mohutnější zobák než havran, ale ne tak silný jako je zobák krkavce. Vrána šedá má rozpětí až jeden metr. Má černá jen křídla, hlavu, ocas a hrdlo, kdežto tělo je šedivé.
Prostředí, ve kterém žijí, tvoří polní lesíky, světlé lesy, parky, v zimě se s oblibou shlukují na smetištích. Jsou to velice přizpůsobiví ptáci i ve značně člověkem přetvořené krajině. Vrány žijí ve věrném dlouhodobém manželství a uloví-li třeba jestřáb jednoho z partnerů, nasazuje při pokusu o jeho záchranu druhý pták vlastní život. Hnízdí v květnu a červnu, na 4 až 5 vejcích sedí 18 až 21 dnů, mláďata zůstávají na hnízdě 30 až 35 dní. Vyklubaná mláďata jsou holá a v prvních šesti dnech neprodukují vůbec teplo, jsou tedy v té době studenokrevná jako jejich plazí předkové. Proto snesou zpočátku i velmi silné ochlazení. Když hnízdo opustí, posedávají mladé vrány nejdříve v okolí, později se rodina vydává za potravou na okolní louky. Od července se rodina rozpadá.
Vrány jsou všežravci. Potravu hledají při usilovném pochodování po zemi. Nacházejí přitom hlavně hmyz, červy a plže, ale i myši, ještěrky a žáby, plení snůšky ptáků do velikosti bažantů, zobají ale i bobule a obilí, prakticky sežerou všechno, co roční období nabízí. Vrány nacházejí i všelijaká zvířata přejetá na silnici, sbírají z pobřeží i naplavené mrtvé ryby. Mladé vrány začínají hnízdit poprvé ve stáří dvou let. Mohou se dožít až 70 let a za svůj dlouhý život posbírají mnoho zkušeností. Jsou to ptáci stálí, kteří u nás zůstávají celý rok.
Havran polní. Je velmi často zaměňován právě s vránou. Oba jsou černě zbarveni, ale přece jen jsou mezi nimi rozdíly. Havran má peří s namodralým leskem, vrána černá s purpurovým. Kromě toho má havran na nohou tzv. "kalhotky“ jako dravci. Snadno se však od vrány pozná havran starší než jeden rok. Má již kořen zobáku olysalý, takže je vidět světle šedou pokožku, kdežto vrána má zobák u kořene opeřený. Havran obývá téměř celou Evropu a velkou část Asie. U nás se s ním můžeme setkat na celém území, hlavně v zimě. Nejsou to však naši havrani. Tato obrovská hejna k nám přilétají z východní Evropy a zimují zde, zatímco naši havrani odlétají do západní Evropy. Na jaře se obě skupiny opět stěhují na původní místa.Havrani hnízdí v koloniích o několika desítkách až tisíci párech. V březnu tokají staří havrani před samičkami, s nimiž po léta žijí. Klaní se a vydávají milostné zvuky, mladí ptáci spolu nekrvavě zápasí. Jiní ptáci už staví hnízda, ulamují větve ze stromů nebo je kradou z nestřežených hnízd sousedů. V době hnízdění odpočívá sameček vedle samičky. Blíží-li se dravec, letí mu celá kolonie vstříc s hlasitým krákoráním. Samec krmí samičku i mláďata z volete. Hnízdění začíná v polovině dubna, sezení trvá 16 až 18 dní, mláďata zůstávají na hnízdě asi 30 dní, a tak už koncem května vyletují první mladí ptáci. Samičky havranů sedí od prvního vejce, takže vylíhlá mláďata jsou různě stará i velká. V posledních dnech, předtím než mladí ptáci hnízdo opustí, obstarávají potravu oba rodiče.
Havrani běhají po zemi jako slepice a hledají potravu. Loví hlavně hmyz, dále i myši a jiné drobné živočichy, nepohrdnou ani potravou rostlinnou jako je obilí nebo brambory. Vyhýbají se tak vysokému porostu, který už nemohou přehlédnout, hustému křoví a souvislému lesu a neprohledávají koruny stromů. Jako plenitelé hnízd jsou bezvýznamní. V místech, kde člověk provozuje přírodní zemědělství, jsou havrani užiteční, protože hubí škodlivý hmyz a myši. Kde byl však hmyz vyhuben a kde ani myši nemají příhodné životní podmínky, působí havrani značnou škodu tím, že likvidují sadbu nebo naklovávají brambory.
I krkavci žijí v trvalém manželství a vyžadují rozlehlý okrsek. Pravidelně se vracejí do starého hnízda, které vždy trochu poopraví. Od mládí v zajetí chovaní krkavci jsou nesmírně přítulní. Díky tomu, že jsou velmi učenliví, můžeme je dobře vychovat a povolit jim volné prolétnutí. Naučí se napodobit překvapivě dobře lidskou řeč. Jsou také připraveni bránit svého chovatele. Mohou být však obtížní, protože schovávají klíče, brýle a podobné předměty a ve stáří mohou být zlí na cizí lidi.
Do stejné čeledi krkavcovitých, tedy mezi příbuzné vrány, havrana i kravce patří dále sojka obecná a zlověstná, straka obecná a modrá, kavče žlutozobé a červenozobé a kavka obecná. Pokud jde o městská sídliště, můžeme se setkat ještě se strakou nebo kavkou. Ale ty jsou dobře rozlišitelné od ostatních.