|
|
 |
| Velký předvánoční úklid |
|
Chcete přiložit ruku k dílu? Máte nějaký nápad, který byste chtěli realizovat? Chcete pomoci zvelebení klubovny?
Máte jedinečnou příležitost tak učinit v sobotu 19.12.98. Nejspíš bude k dispozici vrtačka, pokusíme se půjčit proud od večerky, abychom mohli vysávat, pucovat a šůrovat a taky svítit a žhavit kazeťák.
Každý, kdo máte na starosti jednotlivou část klubovny, připravte si, co je třeba dodělat, udělat či vylepšit a v sobotu až přijdou lidi, dostanou jednotlivé úkoly.
Sejdeme se ve 14:00 a od 16:00 bude snad proud. Předem děkuji za hojnou účast.
Zajda, Lišák a vaše klubovna
| Pozvánka na výstavu |
|
A nastal čas předvánoční - spíše předvánočního šílenství. Davy lidí, shon a zmatek. Chcete-li se od všeho "vánočního" na chvíli oprostit, zajděte si na výstavu.
Národní galerie v Praze otevřela od října novou stálou expozici. Po čtyřiceti šesti letech je veřejnosti zpřístupněna výjimečná kolekce asijského výtvarného umění Národní galerie v Praze, jež ve svých sbírkách opatruje asi 12 000 uměleckých děl asijské provenience. Stálá expozice je situována do prostor v přízemí a druhém patře zámku na Zbraslavi. V expozici je vystaveno více než 1500 uměleckých děl z celé Asie od předního východu až po Japonsko.
K vidění jsou zde užitkové předměty, se kterými se Evropan běžně nesetká. Jsou to např. krabičky na medikamenty a osobní razítko zvané intó, předměty sakrálního významu - převážně buddhistické, dále japonská malba, grafika a keramika, čínské a tibetské umění... Je toho opravdu hodně. A věřte mi, stojí to za to. Přeji vám hodnotné kulturní vyžití.
| Lilie |
|
Jistě jste si všimli, že podobně jako Kuba a mnoho dalších, jsem si ponechal starý vandrácký pozdrav pravou rukou. Je to cosi jako vzpomínka na "staré dobré časy". Už slyším Smíška, jak si mručí cosi o rebelství. Přesvědčoval jsem sám sebe, že to tak není, ale asi z části je tomu tak. Asi je to taky tak trochu i odpor proti skautingu, jako k organizaci.
Dřív, kdy byla Země ještě mladá a coby Tomíci jsme běhali po lese a snili o starých junáckých časech. Vlastnit lilii, to byl sen, jaký by se dal srovnat s cestou do Black Hills. Přesto, abych se vrátil k lilii. Nedá se říct, že znamená pro mne méně, než dříve. Nedá se říct, že pro mne ztratila i své kouzlo, ale děsí mne nejen masovost této "výsady", ale i barva košile jak z inventáře Hitlerjugend. Odznak, který nosí kdekdo a nezdá se mi, že by si ho každý vážil. To se ovšem dá říct i o mně. Měla by to být čest nosit lilii na klopě, ale stejně jsem se musel zamyslet, když mi Peggi dal klopovku (Tu novou, ke které mám též výhrady. Trojlístek vždy patřil na košile holek, tak proč je sjednocovat!). Přemýšlel jsem, zda si ji mám píchnout do klopy svého starého a potrhaného kabátu. Ten kabát je mimochodem stejně starý jako já. Odznak skončil na klopě. Kabát vám tak nějak ztěžknul.
To byste nevěřili, jak je těžké chovat se tak, abyste nedělali ostudu těm, ke kterým se hlásíte prostřednictvím své klopy. Každý vám koukne na klopu a říká si: ten skautík je drzý, sedne si klidně v tramvaji, ale já si rád stoupnu, když bude potřeba. Někdy se však cítíte pod psa a nemyslíte zrovna na slušné vychovaní a pak se na vás koukají jak na někoho, kdo spad z Marsu. Abych se přiznal, tak teď mě napadla rebelská myšlenka a možná i vize budoucnosti. Protože mne taky nikdo nepustí a já s tím ani moc nepočítám. Poslední dobou se řídím myšlenkou, že život se žije tady a teď a je nutné ho chytit pod krkem, aby vám dal, co může. Zároveň i žít každý den tak, jako by byl můj poslední. Naslouchat šumění větru, nebo kosa, který zpívá na lávce nad smíchovským nádražím i teď v zimě. Naučit se nepospíchat v dnešní uspěchané době.
| Zprávy týmu |
|
Jsem tu opět s prosbami za klubovnu. Teď máme jedinečnou možnost, přichází období skvělých činů a předsevzetí, čas vánoční. Co takhle dát si klubovnu pod stromeček, ale takovou, jaká by se líbila všem? To přeci zvládnem! Nebo snad ne?
V Clavisu 3 je psán rozpis, kdo za co v klubovně odpovídá. Některé body se podařilo naplnit, tak myslím neuškodí rekapitulace.
1. Na starosti má Muwín
2. Vzal nakonec Lišák
3. Zůstává u týmu
4. Ochotně spravuje Křemla
5. Ráda uzmula za svůj Zajda
7. Stále stejný garant
A už vás slyším, jak křičíte "A co bod 6?" Nezapomněl jsem. Tato část klubovny je stále volná, tak kdo chce realizovat své plány a myšlenky, má možnost.
A teď se držte, tým přichází se staronovou myšlenkou roverského telegrafu v poněkud pozměněné podobě. A už vidím vaše protažené obličeje a pesimistické poznámky typu "vždyť to nikdy nevyšlo" nebo "stejně se nikdo nic nedozvěděl", ale místo toho byste si měli uvědomit - a sáhnout při tom do vlastního svědomí -, čím to bylo způsobeno. Ale dost nářků, teď se pokusím srozumitelně vysvětlit, co tým vymyslel.
Celý systém se skládá z malého a velkého okruhu. Malý okruh se týká jenom některých lidí (4), kteří si uvědomují, co se od nich očekává a dělají to dobrovolně. Velký okruh je sestaven ze zbývajících lidí a je ještě rozčleněn do čtyř částí. Každou část má na starost právě jeden člověk z malého okruhu.
Možná to vypadá trochu složitě, ale myslíme, že uvěříte v pravý opak.
A jak to vypadá v praxi? A hlavně co to znamená pro vás? Pokud vám přijde vzkaz, odpovědně se řiďte případnými instrukcemi od šéfa skupiny. Nikdy nebudete muset volat více jak dvěma lidem. Jestliže chcete poslat vzkaz vy, stačí zavolat jednomu člověku z malého okruhu (jedno komu). Očekává se, že lidé spojení znaménkem plus (+) zprávu automaticky bez říkání předají mezi sebou. Lidé spojení šipkou (
) předávájí zprávu ve směru šipky. Tak vidíte, že je to jednoduché! Stačí si jenom pamatovat čtyři jména (Zajda, Křemla, Lišák, Rybča) a s trochou snahy na všech stranách to jistě půjde.
Pokud má někdo nějaký konstruktivní nápad, je vítán. Jestliže se snad někdo nenašel, samozřejmě ho zařadíme. Kdo má naopak pocit, že nemusí být v telegrafu, není problém provést změny.
Půjčování klubovny jiným skupinám je možné, ale přednost mají kmenové a oddílové akce! Člověk, který půjčí klíče nějaké skupině lidí, ji musí seznámit s řádem klubovny (zouvání, noční klid, zamykání, atd.). Není možné, aby skupina či jednotlivec měl klíče na delší dobu, vždy je musí vrátit majiteli nebo při odchodu hodit Markétě do schránky (je to kousek od metra skoro při cestě z klubovny). Při spaní v klubovně se vybírá 5 korun za osobu.
Použití klubovny jinými lidmi musí být nahlášeno dopředu člověku, který bude o všem vědět a navíc to bude napsáno na papíru v klubovně. Nesmí se stát, aby to bylo na papíře a nevěděl o tom určený člověk nebo naopak! Tou určenou osobou se stává Křemla. Tato osoba má právo říci ne, pokud je klubovna přeplněna nebo pokud se to z nějakých důvodů nehodí.
Tak to je vše, případné nejasnosti nebo připomínky valte na hlavy týmu.
| Vánoce po Japonsku |
|
V asijských zemích nemají vánoční svátky jako v Evropě či v Americe. V Asii se totiž konají oslavy Nového roku a jelikož mne zajímá japonská kultura, tak to budou "Vánoce po Japonsku".
S příchodem moderní doby ztratily novoroční oslavy mnoho na svém lesku a barvitosti, ale stále zůstaly velkou událostí v životě všech japonských rodin, které se na ně připravují již řadu týdně před koncem starého roku.
Podobně jako u nás je symbolem vánočních svátků smrk či borovice a také jmelí, které - jak věříme - přináší štěstí, v Japonsku jsou v době oslav Nového roku vchody do domů vyzdobeny po obou stranách tzv. kadomacu tvořenými nejčastěji větvemi borovice, haluzemi japonské švestky ume a bambusovými stvoly. Borovice, bambus a ume jsou totiž odedávna pokládány za symboly plodného života, vytrvalosti, oddanosti a štěstí. Proto v Japonsku všeobecně věří, že takto upravené novoroční kodomacu přináší všem obyvatelům domu sílu a zdraví po nadcházející rok. Ke kodomacu patří také posvátný šintoistický (šintoismus - pův. japonské náboženství) pás šimenawa s charakteristickými proužky skládaného bílého papíru zavěšený nahoře nad hlavním vchodem do domu a dále např. listy kapradí a hořké citrusy daidai. Šimenawa označuje podle šintoistických tradic, že dům je "čistý" a že žádným zlým duchům není dovoleno vstoupit dovnitř. V případě citrusů jde o slovní hříčku, protože daidai jinak znamená také dědičnost, následnost z generace na generaci (dai - pokolení), takže toto ovoce se díky svému jménu stalo symbolem nepřerušované vazby na odkaz minulosti. Dnes již přirozeně všechny tyto zvyky chápe v původním smyslu jen malá část Japonců. To však nemění nic na skutečnosti, že právě v nich spočívá důležitá součást atmosféry japonských novoročních svátků.
Vlastní oslavy japonského Nového roku začínají až novoroční půlnocí a proto silvestrovský večer není ještě chápán jako svátek. V pravém protikladu k naší silvestrovské noci je poslední večer v roce v Japonsku charakterizován v některých domácnostech pracovní náladou. Horečně se uklízí, protože před vlastním započetím svátků by mělo být všude čisto a pořádek. Navíc by podle staré tradice měly být před půlnocí vyřízeny i takové záležitosti, jako jsou splátky dluhů, neboť Nový rok by měl každý začínat s čistým kontem. Kde už ale mají uklizeno, popíjí saké a baví se jako u nás. Symbolickým zahájením Nového roku je o půlnoci 108 úderů ve všech buddhistických klášterech po celém Japonsku, které vysílá i televize. Sto osm je posvátné číslo buddhismu a zde mají tyto údery představovat odmítnutí 108 špatných myšlenek, pošetilých tužeb, neřestí a hříchů, které jsou vlastní všem lidem.
Součástí novoročních oslav je podávání speciálních tradičních jídel, která se připravují jen při této příležitosti. Jídla nejsou sama o sobě příliš nákladná (při jiných slavnostech během roku je často hostina daleko bohatší), ale mnohá z nich mají nejrůznější symbolický význam. Tak např. černé fazole mame se jedí proto, že toto slovo jinak znamená také zdravý a robustní. Anebo kaštany kačiguri se jedí proto, že součástí jejich jména je slovní kmen kači - vítězství. Prvním jídlům v novém roce předchází přípitek zvláštním druhem kořeněného sladkého vína toso, které má zároveň chránit před nemocemi. Pro přípravu prvního jídla se dříve užívalo výhradně vody wakamizu (doslova mladá voda) načerpané ze studně až po novoroční půlnoci. Tuto tradici dnes přirozeně v japonských městech udržovat nelze.
Podobně odumírají i jiné staré zvyklosti, ale jednu z hlavních tradic - návštěvu blízkého buddhistického chrámu nebo šintoistické svatyně co nejdřív po novoroční půlnoci - dodnes mnoho Japonců dodržuje. Sotva dozní zvony oznamující půlnoc, zaplní se nádvoří známých svatyní a chrámů a kláštery zástupy lidí z nejširšího okolí. Nejedná se přitom zdaleka jen náboženský obřad - lidé se navzájem zdraví se známými, přejí si všechno nejlepší anebo si ve stáncích kupují pro štěstí různé talismany. Ještě v noci však stihnou návštěvu svatyně jen ti, kteří si pospíšili a všechny domácí práce stihli dokončit před půlnocí. Jitro nového roku je už ale pro všechny opravdovým svátkem a do té doby je třeba, aby byly všechny práce bezpodmínečně hotové.
Hlavní oslavy Nového roku trvají tři dny a jejich průběh je ustálen mnohaletou tradicí. Celá rodina se při této příležitosti obléká do nejlepších šatů a kromě návštěvy chrámu nebo svatyně vykonává také návštěvy přátel a sama přijímá hosty. S novoročními oslavami se pojí i řada tradičních her a zábav, na něž jinak v průběhu roku nebývá čas - např. pouštění draků a různé karetní a společenské hry. Dívky hrávají hanecuki - jakýsi druh badmintonu s bohatě zdobenými dřevěnými pálkami. K tradicím Nového roku patří také zvyk věnovat nějaký čas kaligrafii a pravidelně jsou v této době pořádány ve velkých městech soutěže v kaligrafii za účasti i několika tisíců osob.
V průběhu svátků doručí pošta někdy desítky milionů novoročních přání. Ty se však nepíší na pohlednice podobné našim, ale na jednoduché dopisnice připomínající spíše korespondenční lístky. Novoroční obrázková přání nebo pohlednice našeho typu posílají Japonci výhradně svým přátelům v zahraničí. Japonské novoročenky jsou buď zcela nezdobené nebo se na ně tisknou razítka se symboly japonského zvěrokruhu (opice, myš, atd.). Jenom ti, kdo se hlouběji zabývají malováním či kaligrafií, krášlí svá přání tímto způsobem, ale vždy musí jít o jejich vlastní výtvor. Na druhé straně je ale zvykem uvést alespoň pár osobních vět a nezůstat u pouhého formálního sdělení, že ten a ten přeje šťastný a veselý nový rok, jak je to časté u nás.
Novoroční přání se vhazují již v průběhu prosince do zvlášť označených schránek a jsou pak souborně rozdávána adresátům v úhledně svázaném balíčku krátce po novém roce. Nevadí, dojde-li přání až později v průběhu ledna, ale bylo by velikou chybou posílat je normální poštou tak, aby bylo doručeno ještě koncem prosince. Japonská přání mají ještě jednu zvláštnost - jsou číslována jako losy a vždy kolem 15. ledna se slosují o věcné ceny. Kromě přání všeho nejlepšího získává proto příjemce novoroční pohlednice navíc i naději získat výhru. Možná, že právě proto je v Japonsku běžné, že filmové, divadelní i sportovní hvězdy dostávají na Nový rok od svých obdivovatelů často i desetitisíce přání.
Částečně z knihy: Jiří Jaroš - "99 zajímavostí z Japonska"
| Tramvaj X |
|
Bylo pozdě večer, já stál na zastávce tramvaje a viděl jsem, jak zdálky přijíždí tramvaj s jednomístným číslem. Zajásal jsem, neboť jakoukoliv tramvají s jednomístným číslem jsem mohl jet. Když však tramvaj přijela blíž, zjistil jsem, že místo čísla má pouze písmeno X. Zastavila v zastávce, neotevřela dveře a chvíli tam jen tak stála. Všechno by bylo v pořádku, kdyby ta tramvaj nebyla polepená reklamou firmy Nokia s reklamním sloganem "Kam byste jezdili." A tak přemýšlím: Byla to placená reklama nebo ne?
| Noční obloha |
|
Dlouhé zimní večery a noci inspirují každého trochu jinak. Bezesporu ale patří k nejkrásnějšímu období pro pozorování oblohy. Protože prosinec patří ještě z části k podzimu, tak zimní souhvězdí nehrají zatím rozhodující roli na večerní obloze. Při pohledu k jihu a jihozápadu uvidíme seskupení výhradně podzimních souhvězdí - Pegase, od něho doleva nahoru vybíhá hvězdná řada souhvězdí Andromedy. Pod Andromedou je Trojúhelník a Beran. Nenápadné jsou Ryby a Vodnář. Patří k nim jen slabé hvězdy seskupené do nepřehledných obrazců. Na západě a severozápadě zbývá ještě několik letních souhvězdí - Orel, Lyra, Labuť. Na východě vystupují zimní souhvězdí. Nejnápadnější je Orion. Spojnice hvězd jeho pásu míří doprava vzhůru k Aldebaranu, nejjasnější hvězdě Býka. V jeho blízkosti také najdeme dvě hvězdokupy - Hyády a Plejády (Kuřátka). Nalevo od nich je Vozka se svou nejjasnější hvězdou Kapellou. O něco níž na VSV vystupují Blíženci. Těsně nad východním obzorem je už vidět Prokyon v Malém psu. Velkého psa zatím ještě neuvidíme; jeho nejjasnější hvězdu Síria najdeme v prodloužení Orionova pásu doleva dolů. Z obtočnových souhvězdí uvidíme nízko u obzoru na SSV Velký vůz (Velkou medvědici), oj míří doleva dolů. Malý vůz směřuje doleva dolů od Polárky. Mezi oběma vozy najdeme Draka. Velmi vysoko nad sever vystoupila Kasiopeja a při pohledu od severu má její obrazec tvar písmene M. Vlevo dole je Cefeus, napravo od Kasiopeje Perseus. Mléčná dráha se klene od obzoru na ZSZ, stoupá souhvězdím Labutě a prochází dále Cefeem, Kasiopejou, Perseem, Vozkou, Býkem a Orionem, kde mizí pod horizontem na VJV.
V lednu se k těmto hlavním a nejnápadnějším souhvězdím přidají ještě některá další (Velký pes, Zajíc, Jednorožec, Rak) a typická zimní souhvězdí budou dobře pozorovatelná už večer.
Ono nakonec na tvarech a jménech tolik nezáleží. Přál bych vám vidět noční oblohu skutečně černočernou nerušenou okolními umělými světly. To je pak obrovský zážitek sám o sobě, jména hvězd a tvary souhvězdí v té chvíli nejsou důležité. Vidíte tisíce hvězd, jejich světlo a mléčná dráha je stříbrná zářící šála obepínající celou oblohu (i přesto, že v oblasti Býka dosahuje svojí nejnižší jasnosti). Je to krásný zážitek. Asi i proto, že když máte štěstí, tak ucítíte tu klidnou vibrující energii celého vesmíru jak vás prostupuje a naplňuje svojí silou. Je to krásný zážitek.
Abyste mohli na obloze snáze najít právě zimní souhvězdí, tak je tu alespoň pro základní orientaci mapa.
Lynx = Rys, Auriga = Vozka, Gemini = Blíženci, Cancer = Rak, Canis minor = Malý pes, Canis maior = Velký pes, Monoceros = Jednorožec, Taurus = Býk, Lepus = Zajíc, Puppis = Lodní záď. Ostatní snad psát nemusím.
Bude mít brzy narozeniny - byla vyhlášena 8. 12. 1967. Zahrnuje vlastní masiv stejnojmenného pohoří včetně části podhůří v nadmořské výšce od 320 do 1124 m. Její rozloha je 37 450 ha. Zasahuje na území okresů Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily.
Základní stavební jednotkou po stránce geologické je tzv. krkonošsko-jizerský pluton hercynského stáří (to je před 245 až 360 mil. lety), který tvoří centrální část chráněné oblasti s vrcholy Jizerou, Černou horou a Smědavskou horou. Tento žulový pluton je obklopen pásem metamorfitů (hl. svorů a ortorul), který tvoří zejména pohraniční hřbet s nejvyšším vrcholem Jizerských hor Smrkem (1124 m n. m.).
V třetihorách bylo celé území vystaveno silné tektonické činnosti. Přes blízkost pevninského ledovce se modelace tohoto druhu v Jizerských horách nevyskytuje, zato zde probíhá intenzivní mrazové zvětrávání s následnou tvorbou četných izolovaných skalisek a skalních věží ve vrcholových partiích, skalních hradeb, mrazových srubů a kamenných a balvanitých sutí.
V oblasti Jizerských hor je více než 74 % lesní půdy. Velká rozloha je však zničena průmyslovými exhalacemi. Jsou to převážně druhotné smrkové monokultury, ale i původní horské smrčiny. Přirozené smíšené listnaté porosty s převahou buků, které zatím odolávají, se uchovaly v balvanitém a skalnatém terénu, zejména na severních příkrých svazích horského pásma. Bylinný podrost je velmi chudý (šťavel kyselý, starček vejčitý, kokořík přeslenitý, borůvka, kapradiny). Ojedinělý lesní porost - nevelká, ale životaschopná tisina - se vyskytuje při jz. okraji Jizerských hor, nedaleko obce Fojtka. Zajímavý je také zbytek bukového porostu jednoho z nejvyšších čedičových vrcholů Evropy na Bukovci (1005 m n. m.). Zde je bohatší květena (hořepník tolitovitý, měsíčnice vytrvalá, žluťucha orlíčkolistá, kruštík širokolistý, mléčivec alpský, podbělice alpská, lilie zlatohlávek aj.). Skutečně přirozená a různorodá vegetace se uchovala na mnoha vrchovištích, která se nazývají loukami. Takovýchto lokalit je v Jizerských horách více než 70. Na většině z nich je okraj lemován kosodřevinou, která se na skalnatém podkladu v Jizerských horách téměř nevyskytuje, Kosodřevina přechází plynule v rašelinný les s hluboce zavětvenými smrky a břízou karpatskou. Střed rašelinišť tvoří rašeliníky, častá jsou živá jezírky. Plynulý přechod do klečových lemů tvoří společenstva rašeliništní květeny (ostřice chudokvětá, suchopýrek alpský i trsnatý, blatnice bahenní, rosnatka okrouhlolistá, vlochyně, klikva bahenní). Na jediné lokalitě (na Rašeliništi Jizery) je udáván i výskyt jalovce nízkého.
Jizerské hory jsou největší jelení oblastí v Čechách. Jeleni zde vynikají velmi krásným parožím. Kromě ostaní lesní a horské zvěře, vyskytuje se zde významné zimoviště netopýrů. Na rašeliništích lze zahlédnout tetřívka obecného. Z drobnějšího ptactva se vyskytuje kos horský, ořešník kropenatý, čečetka zimní, lejsek malý, holub doupňák, pěvuška modrá aj.
Na území CHKO je 9 NPR, 6 PP a 12 PR o celkové ploše 1265 ha.
Sídlo správy: U jezu 10, 460 01 Liberec. Tel. č. : 048/24785.
Vyhlášena byla 19. 3. 1976 a od r. 1988 je zároveň biosférickou rezervací UNESCO. Chráněná oblast zahrnuje celé území Pavlovských vrchů spolu s částí lužních lesů pod dolní Novomlýnskou nádrží v nadmořské výšce od 170 do 250 metrů. Její rozloha je 8629 ha a celá se nachází na území okresu Břeclav.
Pahorkatinná část CHKO k vnějšímu karpatskému bradlovému pásmu nasunutému na tuto část jižní Moravy od východu. Bradla jsou tvořena jurskými vápenci dvojího stáří, z nichž starší a méně odolnější, tzv. klentnické vrstvy s mocností 80 - 100 mm mají šedou až černošedou barvu, zatímco mladší, tzv. ernstbrunské vrstvy jsou bělavé až šedé, vyznačují se velkou chemickou čistotou a dosahují mocnosti 120 - 150 mm. Ostrůvkovitě jsou na území Pavlovských vrchů zastoupeny i glaukonitické pískovce a písčité slíny křídového stáří. Úpatí svahů je pokryto sprašovými sedimenty. Nížinná část CHKO leží na čtvrtohorních sedimentech řeky Dyje. Pálavské vápence podléhají díky své chemické čistotě procesům krasovění. Na poměrně malé plošee území jsou zastoupeny škrapy, drobná škrapová pole, závrty a jeskyně menších rozměrů. Největším jeskynním systémem je jeskyně Na Turoldu.
V biosférické rezervaci Pálava je soustředěna pestrá mozaika rostlinných společenstev. Tato skutečnost je způsobena geologickým podkladem a rozdílností hloubky půd i mikroklimatických poměrů. Vyskytuje se tu celá škála společčenstev lesních, lesostepních, stepních i skalních. V 15. století zde byly zcela vymýceny lesní porosty a k jejich obnově došlo až v 19. století. Dnes je zalesněno pouze 35% rozlohy. Jsou tu jednak porosty jasanů, jilmů, javorů soutředěné na těžkých jílovitých půdách v údolí drobných toků. Na úpatí jednotlivých kopců jsou dubohabřiny s vtroušenou lípou a jasany, v keřovém patře převládají brslen evropský i bradavičnatý, růže šípková, klokoč zpeřený, hlohy. V bylinném patře se vyskytuje sasanka hajní i pryskyřníkovitá, lecha jeärní, plicník lékařský, zvonek broskvolistý,lilie zlatohlávek. Na osluněných svazích jsou fragmenty šípákových doubrav. Na zastíněných svazích jsou suťové listnaté porosty s převahou lípy a klenu. Nejcenější a nejpestřejší je však květena lesostepí a stepí. Na jednotlivých lokalitách se vyskytují různé zajímavé druhy.
Do CHKO Pálava spadá i významná ornitologická lokalita Křivé jezero. Obloukovitě zahnutá velká tůň je obklopena starým lužním porostem. Na sev.a vých. straně je les obtékán řekou Dyjí. Mezi letitými duby, jilmy, jasany, topoly a olšemi vynikají tzv. hlavaté vrby na kterých hnízdí kachny březňačky a husy velké. Hnízdí zde i čáp bílý a černý, volavka červená i popelavá, kvakoš noční, moták pochop, luňák hnědý, vzácně orlovec říční. V rákosinách je hojný moudivláček lužní. Bohatá fauna je i v ostatní části CHKO Pálava. Vyskytuje se tu mnoho vzácných druhů bezobratlích (např. kobylka sága, kudlanka nábožná, ploskoroh pestrý, pestrokřídlec podražcový, otakárek ovocný aj.). Z plazů se vyskytuje mimo jiné i ještěrka zelená a užovka hladká. Z běžných druhů savců a lovné zvěře je nutné se zmínit o škodách, které tu působí nadměrné stavy uměle vysazených muflonů, daňků a koz bezoárových.
Na území této CHKO jsou 4 NPR, 5 PP a 7 PR o celkové ploše 765 ha.
Sídlo správy: Náměstí 32, 692 01 Mikulov. Tel. č.: 0625/2585, 3130.
| Hadi, háďátka, hadičky |
|
V minulém čísle jsem vám ve svém článku slíbil informace o inkubátoru a inkubaci hadích vajec. Je jich několik druhů a každý terarista preferuje jiný typ. V dnešní době se dají inkubátory dokonce koupit v nějaké specializované prodejně, ale mají jednu velkou nevýhodu. Jejich pořizovací cena je značná a pro mnoho normálních lidí nedostupná.
Nejlepší asi je, když si inkubátor vyrobíte podomácku. Já jsem vyráběl a používal jednoduchý typ, který zvládne vyrobit snad každý. Využil jsem staré nepoužité terárium s víkem v horní části o rozměrech 40 x 30 x 40 cm. Jeho všechny stěny, dno a strop jsem obložil polystyrenem o síle 2 cm, víko zůstalo zčásti volné pro snadnější vizuální kontrolu vajec. Pořídil jsem si topný kabel v délce 5 m o příkonu 16 W a rovnoměrně jej rozprostřel po polystyrenu uvnitř inkubátoru. Poté již stačí kabel připojit na spínač s termostatem pro udržení konstantní teploty případně ještě celé propojit na časový spínač pro vytvoření cyklu den / noc. Tento celý propletenec drátů samozřejmě musí končit v zásuvce. (Teď se asi elektrikáři drží za hlavu, ale někdy to i funguje. Fakt!)
Inkubátor je třeba umístit někam, kde dochází k co nejmenším výkyvům teplot. Potíže nastávají třeba v létě, kdy pálící slunce neúměrně přehřívá celý byt a tím i obsah inkubátoru. Na konec všech těchto těžkostí už zbývá jen čekání na nějakou tu snůšku.
A po nudném čtení se pokusím napsat něco méně nudného o "velkých ještěrkách" z Maroka. Druh, který vám přiblížím, patří do rodu LACERTA a celé jméno je LACERTA LEPIDA, pravděpodobně poddruh LACERTA LEPIDA PATER. Je to veliká robustní ještěrka dorůstající délky až 50 cm. Základní zbarvení samců je hráškově zelené se sytě modrými oválnými skvrnami na stranách těla. Hlava je mohutná bez znatelného rozlišení od těla. Samice oproti tomu jsou drobnější, menší a mají menší hlavu. Zbarvení je hnědošedé s nevýraznými oválnými skvrnami na bocích.
Terárium pro chov těchto zvířat postačí zhruba velikosti 80 x 40 x 40 cm. Zadní stěnu upravíme tak, aby ještěrky mohly šplhat až ke stropu (terasy) a mohly se zde vyhřívat. Na dno terária použijeme směs jemného písku s rašelinou v poměru 2:1 až 3:1. Vytvoříme zde také hromádku kamení tak, aby tvořily úkryty a možnosti pro šplhání. Rostliny do ubikace nedoporučuji, protože ještěrky hodně hrabou a vše zničí. Vzdušnou vlhkost udržíme snadno tak, že do misky vložíme napevno travní drn, který zaléváme. Veškerou manipulaci v teráriu (i se zvířaty) provádíme pomalými pohyby a také s opatrností, protože kousnutí od těchto ještěrek je citelné. Při krmení je třeba zajistit dostatek živé a rozmanité potravy, ale nesmí se opomenout ani doplňková strava. Tím mám na mysli kompotované ovoce, slazené tvarohy, smetanové krémy nebo syrové kuřecí drůbky. Jako hlavní potrava slouží především cvrčci, švábi, občas červi, larvy zlatohlávků, sarančata a smýkaný hmyz.
Ještěrky se napájí především dvěma způsoby a to buď z mělké misky, do které s oblibou lezou celé (a zanesou ji nepořádkem zpravidla chvilku poté, co jste dali vodu čerstvou) nebo při rosení terária olizují kapičky vody, které ulpívají na stěnách.
Pro zdravý růst a chuť k rozmnožování je nutno ještěrky zazimovat na dobu 3 měsíců při teplotě 5 °C. Není možné tuto činnost nějak opomenout, protože zvířata pak neprospívají, jsou vyčerpaná, nerozmnožují se a nakonec upadají do letargie, která končí smrtí.
Tak to už předbíhám, protože o zimování se dozvíte v dalším pokračování. Také se těšte na něco o varanech.