| Hadi, háďátka, hadičky |
|
Zrovna přemýšlím, proč stále píšu nadpis o hadech, když o nich nemám ve článku ani zmínku. Asi už ze zvyku. Snad vám to moc nevadí.
Poté nastává důležitá fáze, která spočívá v připravení vhodné zazimovací nádoby. Vycházím z toho, že zimujeme v lednici, takže si připravíme spodní šuplík na zeleninu a ovoce. Stávající potraviny ze šuplíku odstraníme a vložíme jiné přírodniny (méně poživatelné, avšak pro zimování perlovek vhodnější). Nejlepší jsou kameny, cihly apod. Přiložíme je tak, aby vznikaly tunely a škvíry, do kterých se ještěrky zahrabou. Celé dílo prosypáváme nahrubo natrhaným suchým listím nebo prokládáme mechem (bělomech, rašeliník), který je však méně vhodný. Umístíme zde misku na vodu a vše je připraveno. Vypustíme zde ještěrky, které už jsou velice klidné a celou nádobu umístíme do 16-20 oC. Lepší je teplota spodní hranice. Mírně nádobu zatemníme, přikryjeme králičím pletivem (pokud máme mláďátka, použijeme muší pletivo) a necháme na pokoji po dobu 14 dnů. Tento čas v žádném případě nezkracujeme, zvířata musí mít absolutně prázdná střeva, jinak v době zimování zbytky začnou hnít a zplodiny z neblahého procesu otráví nebohé zvíře.
Nyní už zbývá celou nádobu přenést na místo, kde stráví celou zimu, přesněji řečeno 3-5 měsíců. V našem případě je to lednička. Zde musí být konstantní teplota 5 oC. Nižší teplota ještěrky vyčerpává a při 8 oC se probouzejí a opět se vyčerpávají, což se projeví nadměrným úbytkem váhy a což může končit smrtí. Při správném zimování nečiní úbytek na váze více jak 5 %. Místo vody v misce je písek a po celou dobu zimování ho udržujeme vlhký až mokrý. Občas porosíme i listí s kameny. Pozor - nesmí nic plesnivět!
Pokud jsme vše udělali správně, nemusíme se obávat toho, jak to dopadne. To se ostatně dozvíme zhruba za 4 měsíce.
Postup při odzimování je přesně opačný. Ještěrky musíme hodně napájet, jelikož ztratily velké množství tekutin. Podáváme dostatek rozmanité živé potravy obalené ve vitamínové směsi. Za tyto strasti se zvířata odmění zajímavým sociálním chováním a ochotně se i rozmnožují.
A po hodných, malých a přítulných ještěrkách přicházejí na řadu ještěrky velké, zubaté a někdy i nepříjemné. Zvíře, jenž je opředeno řadou pověr a u něhož ještě spousta druhů čeká na objevení. Ano - správně hádáte, je to varan. Druhová rozmanitost tohoto zvířete je opravdu až neuvěřitelná. Varany najdeme na pouštích, v pralesích, na stromech, ale třeba i ve vodě a na skalách. K životu v určitém prostředí jsou vždy výborně přizpůsobeni a nečiní jim problémy částečně se adaptovat i na podmínky zcela odlišné.
Mláďata mají základní zbarvení černé s nepravidelnými oválnými žlutými skvrnami na zádech a bocích. Břicho mají žlutavé s naznačením příčných pruhů. Na ocase skvrny plynule přechází v příčné pruhy. Hlava je posazena na dlouhém a silném krku. Čenich s tlamou je kratší a zašpičatělý. Černé oči se světlou kruhovou duhovkou nápadně vystupují na hlavě poměrně blízko nosních otvorů. Středně dlouhé a silné nohy jsou zakončeny dlouhými prsty s ostrými černými drápy. Huba nebo tlama - jak chcete - je vyzbrojena velice ostrými dozadu zahnutými zuby.
Tento varan je velice úzce vázán na vodu, v jejíž blízkosti se často zdržuje. Háďata i dospělci hledají ve vodě úkryt před nepřítelem a v neposlední řadě tam loví potravu. Mladí varani výborně šplhají po stromech a plavou. Jako potrava jim pravděpodobně slouží především ryby a pak vše, co se hýbe nebo je v přiměřené velikosti, aby se to dalo zvládnout. Varani se nevyhýbají ani mršinám, na kterých si rádi pochutnají.
Podle literatury je největší chovaný jedinec dlouhý 2,7 m a váží 61 kg. Obvykle se varani dorůstají velikostí menších a to okolo 1,5 m. Pokud vás někdo chce ohromit velikostí nějakého plaza, tak je dobré vědět, jestli vám míru říká s délkou ocasu nebo bez. Na ocas u varanů připadá 1/2 až 2/3 délky těla. Tito varánci jsou na žebříčku velikosti hned po varanech komodských.
Chov v domácích podmínkách je možný a odchov mladých je vzácností. V roce 1997 odchovaly jediné dvě instituce v Evropě několik mladých. V roce 1998 se to podařilo jediné instituci v celé Evropě. Mimochodem to bylo v Čechách.
Ale to již odbočuji a navíc vlastně i končím dnešní článek. Pokud máte nějaké otázky ohledně zvířat, rád odpovím. Jestli někdo snad nějaké zvíře chce vidět, můžeme se dohodnout. (Vím, že Piškotka má ráda pavouky a Johny zas hady.) Příště se dozvíte něco o drobných gekoncích rodu TERATOLEPIS.