Clavis 6



Obsah



Akce

po 1.2.18:00 klubovna - Clavis
út 2.2.19:00 Karlovo nám., vestibul na Palackého nám. - koncert Lístek (Muwín)
čt 4.2.17:00 Tělocvična Ohrada
5-7.2.Akce X (pouze pro uznané členy RKC)
st 10.2.16:00 před Radlickým bazénem - Plavání (Kapsa)
čt 11.2.17:00 Tělocvična Ohrada
pá 12.2.16:00 Tělocvična 08 - Karneval (Rybča, Janina)
so 13.2.14:30 klubovna - Domlouvání táborů (oddíly, roveři, Minehaha)
út 16.2.16:30 klubovna - Sochání 4 (Lišák)
t 18.2.17:00 Tělocvična Ohrada
19-21.2.16:00 u pokladen na Smícháči - Brdská 100 (Muwín)
so 20.2.Den sesterství - oslava
čt 25.2.17:00 Tělocvična Ohrada
so 27.2.Přechod Brd
so 27.2.Ples RBR
po 1.3. 18:00 klubovna - Clavis
út 2.3.19:00 sraz jako 2.2. - koncert Lístek (křest nového CD) se skupinou Auris

pá 5.2.16:15 - 18:30 Oddílová tělocvična 08
pá 26.2.16:15 - 18:30 Oddílová tělocvična 08
so 27.2.Oddílový Přechod Brd

Oprava

Omlouvám se Bodlákovi za to, že vypadlo jeho jméno u článku Plky v pátém čísle.
Omlouvám se Honzinovi za to, že jsem nesprávně uvedl datum jeho svátku ve Vánočním Clavisu - správně je to 11.10.
Dobrou cestu přejí Sarančata Nymburk. Na PF se můžete podívat v klubovně nebo na Internetu (Sarančata, Surikata).

Já nemohu

Kdo to říká, sám si určí hranici. Myslete na čmeláka! Čmelák má 0,7 cm2 plochu křídel a 1,2 g tělesné váhy. Podle známých zákonů aerodynamiky je naprosto nemožné za těchto podmínek létat. Čmelák to ale neví a jednoduše létá. Dělejte to jako čmelák.

Pozvánka na přednášku

31.7.1999 (tedy přesně uprostřed prázdnin) se bude konat přednáška o rozdílech mezi slovanskými a germánskými kulturami. Bude to u příležitosti natáčení česko-holandského filmu, který budu natáčet s Pařezem. Jste všichni srdečně zváni nejen proto, že potřebujeme zaplnit alespoň část přednáškového sálu. Bližší informace přinesu v červnovém Clavisu.

Kuba

Pozvánka na karneval

Dovolujeme si pozvat všechny nadšence zábavy, masek a soutěží všeho druhu na velkolepý a jedinečný KARNEVAL, který se uskuteční 12.2.1999 od 16:30 v tělocvičně školy Lužiny 08 (Brdičkova). Vlastní program akce zůstává prozatím utajen, ale můžete si být jisti, že nebudete litovat. Nebude chybět hudba, pohoštění, soutěže a samozřejmě spousta zábavy.

Ptáte se, co můžete udělat pro to, abyste se mohli toho všeho zúčastnit? Odpověď je zcela jednoduchá. Připravte si co nejdokonalejší a nejoriginálnější masku (bez ní bude vstup do sálu přísně zakázán) a dostavte se na určené místo. Připravovat se můžete v šatně tělocvičny již od 16:00, aby mohl samotný karneval začít pokud možno přesně. Součástí masky nesmí být boty, které nosíte venku! Vstupenky na akci budou v prodeji přímo na místě, jejich cena je 30 Kč. Těšíme se na naše setkání a přejeme mnoho úspěchů při tvorbě převleků.

Janina a Rybča

Kdo je bez hříchu, ať hodí kamenem. (Kuba - bratr své sestry)

příloha Akce 99 + dokument Excel



IPA IPA IPA

Honzina

Vážení přátelé. Jak asi víte, máme v klubovně IPU. Tedy měli bychom mít. Předem bych chtěl říci, že tento článek nepíšu, abych se zbavil práce s děláním IPY, ale je spíš omluvou za to, proč píšu to slovo "měli bychom". V posledních měsících se mi IPU podařilo dát do klubovny se zpožděním až týdne a tak pro některé akce, které byly ihned po předání Clavisu, ztrácela IPA smysl. Je to způsobeno mým neustálým zapomínáním na věci tohoto typu v období, kdy nevím ve škole, kam dřív skočit. Nejpatrnější je to asi teď (prosinec, leden) před zkouškovým a před těmi všemi zápočtovými pracemi. Proto mi prosím promiňte tyto paměťové výpadky. Dál bych vás chtěl poprosit o to, abyste mě vždy v takovýchto obdobích silně a razantně na tuto mou povinnost upozorňovali.



Registrace

Marka

Pro letošní rok budeme vybírat 250 Kč na člena. Pokud by měla problémy některá rodina, která má v našem středisku zaregistrovaných více lidí, může zaplatit pouze 200 Kč na člena. Příště se dozvíte, do kdy je třeba registraci odevzdat.

Mám ještě jeden skromný návrh, o kterém jsem už s některými mluvila: pokud by se lidí v RK registrovalo dost, nestálo by za pokus, aby "nejstarší generace" vytvořila klub Oldskautů registrovaný v kmeni dospělých?



Zprávy týmu

Lišák

Na začátku ledna proběhlo uznávání za čtyřměsíční období zpět a byli jsme příjemně překvapeni. Členy RKC se stávají Zajda, Alča, Marka, Křemla, Rybča, Elza, Muwín, Bobr, Lukáš, Myšák a Lišák. Celkem tedy jedenáct ochotných a obětavých, kteří obětovali svůj volný čas ve prospěch ostatních. Děkujeme vám za to a doufáme, že i příští měsíce spolu s ostatními budeme vytvářet tu cestu, za kterou se při ohlédnutí nebudeme muset stydět. Všichni uznaní jsou pozváni na tajnou akci, která snad bude odměnou, dovolenou nebo i inspirací.

Přichází jedna špatná zpráva! Jde opět o naši klubovnu, na které jsme se nadřeli a naší neopatrností (nezodpovědností) o ní můžeme lehce přijít. Jednou jsme se dohodli, jak budeme klubovnu zamykat, ale bohužel je pravidelně zamčeno jen napůl (dveře na chodník) a vrcholem bylo, když jsem v klubovně našel pootevřené dveře do chodby. Nevíme, jak jinak to říci jednodušeji. Důsledně zamykejte!

Aby Tým mohl přesunovat a upravovat nástěnku s lidmi - zvířaty musí znát vaše úmysly nebo touhy. Z toho důvodu bude na nástěnce obálka, do které umístěte papírek se jménem a názvem zvířete, jímž zamýšlíte být. Stihněte to do 15.2. Při dalším uznávání napište, jakým kdo zvířetem zamýšlíte být další čtyři měsíce.

Součást tohoto Clavisu bude seznam akcí (taková kostra dění), které nás čekají. Prosíme tedy Symbol moci, aby bral ohled při plánování roverských akcí na akce oddílů a snažil se vše skloubit co nejlépe. Jedna kopie bude součástí deníku SM.

za tým sepsal Lišák



Statistika basketu

Kuba

Stejně jako loni proběhl basketbalový maratón a stejně jako loni jsem udělal prográmek na vedení statistik a stejně jako loni vám je teď přináším. Můj dík patří letos kromě pořadatelů akce (kolem kterých jsem se ostatně občas motal) také všem rozhodčím. Nechci teď soudit jejich kvalitní či nekvalitní pískání (sám jsem byl jeden z nich), ale chci jim poděkovat za mnohem důslednější vedení statistik než loni. Samozřejmě tím mám na mysli i nerozhodčí zapisovače, kteří však někdy mohli (třeba omylem) mít na výsledné skóre ještě větší vliv. Opěvuji je tu tak proto, že do statistik se dostalo přesně 95 % všech událostí, což sice ještě není NBA, ale už se to profesionálním statistikám přinejmenším blíží.
scorejméno
137Robert
135Miky
126Káral
109Vrutík
98Vosa
95Kuba
85Peggi
77Trefňák
76Zabuk
67Mikrojim
 
64Jámysl
62Jára
59Michal
57Muwín
55Honza
55Jim
44Špriclík
42Myšák
40Acik
39Martin
39Šárka
16Alča
14Honzina
12Lišák
9Puštík
6Marka
2Jája

Tak a teď to, co všechny nejvíce zajímá, ale co už stejně všichni vědí - výsledné skóre. Slavnostně oznamuji, že letos Clavis porazil Banány 1143:945, čímž jim vrátil loňskou porážku 804:1080. Celkově tedy prohráváme o 78 bodů. (Takovéhle poraženecké řeči sem píšu jenom proto, abych nám dodal motivaci do příštích let, kterou bychom mohli po tak fantastickém výkonu ztratit.) Stejně jako loni bych chtěl poděkovat našim perfektním děvčatům a také různým přátelům z jiných skupin, kteří nám asi nemalou měrou pomohli k našemu velkolepému vítězství. Jenom je škoda, že to, co jsme loni trošku zazlívali Banánům (tedy kolegu Ptáčka), jsme letos spáchali do jistě míry sami. Nu škoda, třeba se příští rok nebude opakovat nejistota okolo přihlašování dostatečně včas.

scoretrojkyhodyhody celkem 
11433049163Clavis
9452041129Banáni
19810834Rozdíl C-B

Statistik je ohromná spousta (přestože nemám možnost vyřádit se v relativizování údajů podle zastoupení ve statistikách jako loni), něco mám navíc ještě z loňska a když bych to tady na vás teď jen tak vysypal, asi byste z toho moc neměli. A tak se pokusím vybrat alespoň to nejzajímavější.

V té nudli, která se táhne kolem skoro celého článku je zachyceno, kdo nastřílel kolik bodů (nikoliv košů). Před čárou je nejlepších deset střelců (Banáni jsou kurzívou), pod čárou jsou všichni ostatní naši.

Nejvíce trojek nastříleli Peggi 6, Jim 6 a Vosa 6 a dále Quick 5, Kuba 4 a Mikrojim 4.

Nejvíce trestných hodů házeli (tedy pokoušeli se vstřelit) Vosa 28, Káral 23, Michal 22, Kuba 19 a Robert 19. To jsou ti, kteří byli asi nejvíce faulováni.

Nejvíce trestných hodů dali ti samí, jenom v jiném pořadí a s jinými počty: Michal 11, Káral 10, Kuba 9, Vosa 8 a Robert 6. (Vosa měl podle mne mnohem větší úspěšnost hodů, ale asi byl do statistik evidován jen když zrovna nedal.)

Nejúspěšnější v trestných hodech z těch, kteří jich házeli alespoň deset, byli Michal 50%, Kuba 47%, Káral 43%, Peggi 42% a Vrutík 33%.

Z těch dvanácti, které jsem měl loni poctivě rozpracované ve statistikách, jich hrálo letos jen osm a u těch vám řeknu, zda se ve skóre zlepšili nebo zhoršili: Káral +22, Robert +17, Vosa -35, Muwín -43, Peggi -51, Kuba -55, Jámysl -59, Káně -97. Sám za sebe sice můžu říct, že jsem opravdu hrál letos podstatně hůře než loni a že jsem nastřílel mnohem méně bodů. Ostatní zde uvedení ten pocit mít ale nemusí a tak jen připomínám, že loni byly údaje dosti zrelativizované a tudíž také pravděpodobně dosti nepřesné.

Následující grafy vyjadřují oba totéž, ale každý trochu jinak. Na prvním grafu je zaznamenáno naše skóre v jednotlivých hodinách šedou barvou a skóre Banánů čárkovaně. Na druhém grafu horní čára zobrazuje součet bodů obou týmů a ve spodní části je rozdíl bodů (když je čára nad osou, tak jsme v té hodině vyhráli). Na obou grafech jsou vyznačené časy změny týmů mezi sebou a dvojhodinovky.

Koho by zajímaly statistiky jednotlivců po jednotlivých hodinách, tak je mám hezky zpracované a může se na ně podívat na Internetu nebo v klubovně, stejně jako na všechny ostatní statistiky. Na závěr se omlouvám za to, že zde uvedené statistiky hovoří pouze slepou řečí čísel. Je možné, že někdo dal o nějaký ten bodík více, je možné, že někdo měl větší úspěšnost a co já vím ještě. Berte prosím zde uvedené údaje jako orientační a berte je spíš jako zajímavost.

Statistiky jednotlivců + dokument Excel



Basketbalový turnaj

Honzina

Dne 9.1.1999 (mimochodem zajímavé datum, že?) jsem se zúčastnil jako jeden z členů týmu Clavis-Javor-aještěněkdo, basketbalového maratónu a ač jsem byl jeden z dříve odcházejících, rád bych přispěl svou troškou do mlýna názorů na tento turnaj. Velmi se mi líbil, i když chvílemi to byl docela záhul na tělo i na hlavu. Tím záhulem na tělo myslím občasné (tedy spíše více než občasné) tělesné střety s protivníky na poli hřiště, které občas přecházely v rugbyové zákroky srovnatelné z wrestlingem či jiným takto podobně vyhlížejícím sportem. Záhul na hlavu byl alespoň pro mě na počátku celého turnaje, protože - a nestydím se to říci - jsem o basketu lautr nic nevěděl. Jen díky obětavému a názornému výkladu mých spoluhráčů se mi podařilo do této hry proniknout a řekl bych, že pak mi to i šlo daleko lépe (ble tady něco nelibě voní). Můžu dokonce i prohlásit, že se mi basketball jako hra začal trochu líbit, ale na volej stejně nedám dopustit. Chtěl bych moc poděkovat za trpělivost všech okolo mne se pohybujících hráčů, neboť některé mé zákroky nebyli adekvátní tomuto sportu, a hlavně pořadatelům za zorganizování akce. Poslední větu tohoto pidi článku bych napsal asi takto: Není nad poznání.

Nelibou vůni cítit není, opravdu se všichni (zvláště ti na začátku méně zkušení) velmi zlepšili, ostatně stejně jako loni.

Kuba



U2 revival

Puštík

Po pátečním volejbale jsme se vydali na pizzu a pak na koncert U2 revival. Bylo tam v Lucerna music baru dost narváno. Bylo to super po perném dni, vyskákat energii, kterou máme schovanou, teda alespoň my, co sedíme celý čas za počítačem, na týdny dopředu. Bylo super stát se anonymnim článkem vlnící se masy a zapadnout do řady zpocených těl. Můžu jen říct, že jsem většinu písniček přezpíval a prohopkal jako za starých časů, stejně jako mý spoluhopsálci. Někdy člověk, no vlastně rád a dobrovolně, podléhá davové psychóze a skáče, co to jde. A připomínám, že zmeť mletého masa je složená i z lidí opačného pohlaví, a to se to hopká. Opravdu můžu říct, že bylo na co koukat, teda alespoň z mého pohledu. A klokánků tu bylo požehnaně. To hopsání má i svůj účel, člověk nejen vidí na zpěváka, ale i se muže porozhlídnout po pěkných roštěnkách ...

Tak já jsem prožil naprosto totéž. Až na: čtvrtek, Synergy, Palác Akropolis a roštěnky byly i zpěvačky. Jinak do puntíku.

Kuba



Je libo malé holčičky?

Kašpra

Toho nadpisu si vůbec nevšímejte, nemá nic společného s obsahem tohoto článku (rozhodně ne v té podobě, jaká vás nejspíš napadla). Jen jde těžko vymyslet něco rozumnějšího, je-li člověk momentálně pod vlivem Wanastovek, antibiotik (ano, už zase simuluju) a předávkován francouzštinou. (Teda nejhorší vliv na mou psychiku má to, že zítřejší komisky asi stejně nic moc nedopadnou. Mais, on ne sais jamais...) Takže se snad není proč divit, že mě napadla zrovna takováto formulace.

A teď konečně k tématu

Je úterý 5. ledna něco po osmý večer a od Lužin přijíždí druhý metro. Vysoká copatá blondýnka v červený bundě se na mě už z dálky směje. "Ahoj, já jsem Jana ... tady máš klíče ... zejtra v pět ... ta nejstarší o tobě ví ... hodně štěstí!!!" Ještě zamávat a metro je fuč i s ní. Jdu domů a v kapse si pohrávám s klíčema od cizí klubovny.

Středa. Pátá se neúprosně blíží a já lituju, že jsem se nezeptala, ze který strany baráku mám čekat. Kolek proběhlo pár holek. Že by?! "Prej má přijít ňáká nová vedoucí." Zastavily se asi 10 metrů ode mě. "Doufám, že to nebude ňáká baba." "Lenka říkala, že snad ňáká Káťa, či co." A je to tady. Tak to abych se k ním přihlásila, je nejvyšší čas.

Dopadlo to výborně (jsem jen trochu v šoku). Dvě hodinky utekly jako voda, zasmály jsme se nad Malou ubohou kočičkou a Sněhulákem a po (snad ve všech oddílech oblíbeným) Palermu se šlo domů. Nic nemohlo utvrdit můj dobrej pocit víc, než věta: "Příště přijdeš zas, viď!"

Tímto vám tedy veřejně oznamuji, že Kašpra vede na Ohradě ty již dlouho očekávané světlušky a že jí to zatím všechno klape jako na drátku.



Stovka

Muwín

O víkendu 19. - 21. února pořádáme s Lišákem šestý, možná sedmý ročník Brdské stovky. Mimochodem, jste někdo schopný přesně zjistit, kolikátý ročník to skutečně je? Nemusím nikomu zvlášť opakovat, že je to fyzicky i psychicky hodně náročná akce. Po zkušenostech z posledních dvou ročníků píšu tyhle základní informace.

Pátek: Zbraslav-Baně (konečná bus 129) - seník pod Hradeckým hřebenem u Dobříše: 33 km
Sobota: Hradec - seník Aliance: 56 km
Neděle: Aliance - Komárov (Hořovice ČSD): 15 (20) km
Celkem: 104 (109) kilometrů

Nepůjde to se špatnýma botama a neúplnou výbavou. I v tom je to jiné než vandry. Je potřeba mít co nejlehčí batoh a přitom nezapomenout nic důležitého. Každé deko navíc budete proklínat už v pátek v noci. Pokud se celý rok moc nehýbete, budete to mít ještě o něco těžší. Ale nenechte se tím odradit.

Vezměte si láhev s pitím nebo vodou na vaření, spolehlivou ochranu proti dešti, něco na hlavu, abyste nenastydli, jednoduchou, ale energeticky vydatnou potravu (na vyvařování specialit nebude čas) a počítejte s tím, že v sobotu odpoledne jíme v Obecnici v hospodě.

Jste srdečně zváni a očekáváme vás v hojném počtu. Pojďte to zkusit. Bude nás víc a nebudeme se bát vlka nic.

Sraz je stejný jako loni, to znamená v 16:00 na Smíchovském nádraží u pokladen.



Silvestr

Puštík

Možná Vám to přijde jako strašná škoda, ale já Silvestr prospal. Byli jsme s kmenem Ligy lesní moudrosti Walden. Bylo to jako každé táboření, ale bylo jen trochu zima. Postavili jsme týpka hned vedle Blanice. Mimochodem tahle řeka je krásně průhledná a hlavně studená i v létě. Po zabydlení začíná hlavní náplň táboření a to dřevo, dřevo a dřevo. Potom jsme sedli kolem ohně a povídali a povídali o všem a ničem. Spát jdeme už po desáté a vůbec mi to nevadilo. Ráno se jde tradičně na dřevo, ale tentokrát se ho musí udělat mnohem více, aby ho bylo dostatek na vaření a taky na večerní inity. Jelikož nejsme peciválové, rozhodli jsme se podniknout menší výpravičku na Malý Blaník. Pole jsou zamrzlá a přes mokasíny to pěkně bolí. Malý Blaník je opravdu pěkné místečko. Překrásný bukový les podtrhuje krásu zříceniny, ze které čouhá koruna obrovského smrku. Pojedli jsme trochu bukvic a jabko, udělali zápis do knihy a vypadli, protože se začíná stmívat. Cestou jsme se ještě sklouzli na rybníce. Na tábořiště jsme došli až za tmy. Vrhli jsme se na dělání večeře a inity. Když byly kameny rozžhavený, mohli jsme začít. Horká pára prostupuje celým tělem a vypaluje bacily a očišťuje duši. Říká se, že sdílení takové bolesti lidi stmeluje v jeden celek. Můžu jen říct, že jsem tu noc spal jak neviňátko, no možná trošku zmrzlé neviňátko.



Plachetnice

Jája

Hup. Vrhám se na tě a vrhám se na to. Znám svou neschopnost něco stihnout do termínu a tak do toho jdu bezhlavě po hlavě. Teda to ono asi nejde bezhlavě po hlavě. Tak tedy rovnýma nohama. Kdo byl na Silvestra na "velkokapacitní" Bobrovic chatě, bude více v obraze. Kdo nebyl, nebude mít samozřejmě o ničem ani tucha. Pokusím se o přiblížení všem společenským vrstvám. Oni totiž i ti, kteří tam byli, o tom nevědí zase tolik, jak by se mohlo zdát, a to protože nemohli nic vidět. A kdo za to může a ví a viděl toho nejvíc? Šárka a já! Šlo o hru, jejíž základní ideu započala Šárka doma a zbytek jsme společně dokončily a dotvořily na místě konání. Nechci tu popisovat žádná pravidla, či dokonce celý průběh hry, ale jen takové své malé postřehy.

Pro mě to byla premiéra v připravování takovéto větší hry pro větší počet lidí a děkuji tímto Šárce, že mě do toho zatáhla. Mým prvním poznatkem nebo spíše dobrým pocitem bylo, když jsem viděla, že se ti velcí lidé, tedy vy, baví a jsou do hry jejími hravými chapadly úplně vtaženi. Chvílemi mě až mrzelo, že se neúčastním také, ale to bych nemohla poznat onu druhou stranu.

Jak už jsem naznačila na začátku, hra byla v převážné většině založena na potřebě šátku, který pak přiložen na oční bulvy a kukadla znemožní pohled kamkoliv a umožní pohled snad pouze do tmy. Pokud ovšem nemáte očka něco na způsob šnečka.

Jedna vypečená hra spočívala v tom, že dva ošátkovaní (dále už jen O) měli za úkol obléci třetího O, který jim nesměl v jejich snažení nijak vypomáhat a nastrkávat své jednotlivé části - ruce, nohy. Nikdo ze tří O nesměl mluvit. Od toho tu byl čtvrtý z posádky, který jim mohl slovně radit jak chtěl, ale pouze a jenom to. Ostatní zrovna nesoutěžící lodní vlčci měly samozřejmě možnost bavit se pohledem na zoufalé bojující. Pro lepší představivost čtenářů, oblékaly se kalhoty, košile, svetr, čepice, šála a největší problém rukavice (docela malé, prstové a měly se dostat na ruku mohutných kapitánů). Všici byli úspěšně dostrojeni a zaručuji vám, že do společnosti byste si takhle asi nevyrazili, snad jen na noční skládky a smetišťata našeho libého velkoměsta. Tady se jasně prokázalo, kdo doma cvičil na panence a kdo ne. Myslím, že nejbravurněji a nejobratněji si počínala Křemla. (Ta bude mít určitě plnou skříň panenek a oblečků!) Na těchto typech her, kde máte znemožněny některé ze základních smyslů, se dala sledovat sehranost jak uvnitř posádky, tak uvnitř vás samotných.

Když zabloudím dál, do Káří země. Zde opět tři O museli spoléhat na rady a příkazy čtvrtého, sedícího v kárce (raději pevně se držícího) a odslalomovat si ho (stále v kárce) domu v dobrém čase. Úžasná byla například Zajda, když začala zuřivě gestikulovat do různých stran a směrů a skvělá byla rovněž Lukášova dívčí posádka, kdy je napadla padavá nemoc a kdy se Johny asi třikrát za sebou skácela do příkopu stále se obětavě držíc rukověti kárky, což bylo podmínkou. Myslím, že Káří země dala všem dostatečně zabrat na bránice, když se jako vždy bavili neštěstím, zoufalstvím a zmatkem ostatních zrovna se lopotících.

Mě umožnila na bránici si asi nejvíc zacvičit Mlhová země. Představte si pole ohraničené čtyřmi špalíky, které se pro nás na určitou dobu proměnilo v moře. Uvnitř se ocitli O, kromě kapitánů jednotlivých posádek. O se přetransformovali na osobní lodě a kapitáni na ochranné majáky a sirény v jednom. Na povel všechny osobní lodě musely vytáhnout své těžké kotvy a po dobu 5 minut bez zastávky brázdit neznámými vodami, za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, přičemž se moře ke konci záhadným způsobem a také trochu naším škodolibým přičiněním zmenšovalo a vítr zesílil a zvyšoval rychlost lodí. Úkolem majáků-sirén bylo ohlídat si své svěřence proti jakémukoliv nárazu, aby neskončili na dně mořském, či vyplutí ven z moře. Nesměli ovšem mluvit, to přeci majáci a sirény nesvedou, ale své lodě řídit pouze pomocí domluvených signálů. Tak, máte to všechno na plátně? Představujete si? A teď k tomu ještě přidáme zvuk. Majáci pobíhali kolem moře, gestikulovali, křičeli, skákali, všelijak se kroutili, chytali se za hlavu a rvali si vlasy, tu se ozývalo "lululu, lululu", tam Johny téměř hysterické "kykyryký, kykyryký", takový kohout by probudil snad i poklidně odpočívající mrtvolu, a tam zase "houk, houk, píp, píp, tarará". A když se to všechno smíchá do jedné velké misky, s různě stupňující se intenzitou a výškou, se zmatenými loděmi na moři a kapitány pobíhajícími neuvěřitelnou rychlostí kolem, no vypadalo to prostě jak na Divokém Západě při shánění neposlušného dobytka, jemně řečeno. I rodinka, která si tou dobou vyšla na výlet, se nestačila divit.

To by byly tedy krátké úryvky z akce. Doufám, že ne moc zmatečně popsané. Každá ze čtyř posádek jednala a celkově vystupovala úplně jinak. Co jsem vypozorovala, tak opravdu sehranou skupinou, která zároveň celé zápolení vyhrála, byla posádka pod vedením kapitána Muwína - Křemla, Elza, Ferda. Občas bylo těžký vás všechny zkrotit, protože jste děti zlobivý, ale byli jste úžasní, hraví jak se sluší a patří a všem vám i za Šárku a i Šárce moc děkuju za novou zkušennost a skvělé nezapomenutelné zážitky.

Ještě si dovoluji uveřejnit pár výroků, co se mi podařilo zachytit:

Na úplný závěr: A měli jsme výzdobu a balonky, čepice s třásněma a dobrou náladu, fotbálek a slepou bábu, procházky a pěkné počasí, čurbes a skoro uklizeno, málo místa a hodně místa, spousty jídla a spousty pití a spousty nesmyslných a legračních řečí, a uklouzlou Johny, a plně osvědčený zákon zvednutého zadku, a chodili jsme pozdě spát a pozdě jsme vstávali, zpívali jsme si, hráli jsme si, byli jsme po dva dni na moři a ... chatu jsme nerozbili a stojí tam stále, ke mně čelem, k lesu zády.



Jen tak na vysvětlenou...

Piškotka

Chtěla bych vám říct pár věcí.

Vždycky, když měl někdo hnusnou náladu, tak jsem se snažila chápat, i když ne vždy se mi to povedlo. Když někdo začal kašlat na roverský kmen, to už mi vadilo mnohem víc. Ten nezájem na mě působil jako namyšlenost a snad i pohrdavost. Občas to i tak z prohozené řeči vyznělo. A vůbec mě nezajímalo, že ten dotyčný se asi v něčem topí, něco mu nevychází, zkrátka že to asi má nějakou příčinu. Ono to tak bývá většinou pořád. Šuškáme si jeden druhému, že ten či ten se špatně vyspal, že ten se mračí nebo že ta je naprosto nepříčetná. Jo, i já jsem taková. Vadí mi, když někdo do poklidné atmosféry vnáší ponurou náladu a když se nedokáže kontrolovat.

Bohužel tentokrát jsem se do té obrácené role dostala já. Jenže ono není jednoduché chovat se podle představ druhých. Není jednoduché tvářit se podle představ druhých a už vůbec není jednoduché dělat jakoby nic. Aspoň teda já to nedokážu. Občas mi přijde, že už si ani nedáváme další příležitost. Že jakmile jednou nejsem v pohodě, nejsem ve vašich očích v pohodě už nikdy. Kolikrát bych to nejradši vzdala, ale neudělám to, protože život je opravdu jen náhoda a já jsem teď zkrátka na nějaký čas dole, i když zas tak tragické to není. Někdy je asi dobré vyzkoušet si obě úlohy. Člověk se pak na všechno dívá trochu jinak a věci, na které byl dříve háklivý, mu už tolik nevadí. Myslím, že propříště už budu asi více zdrženlivější v posuzování člověka se špatnou náladou. Ona je to opravdu dobrá zkušenost.

A pokud na vás občas moje chování působí namyšleně nebo pohrdavě, tak takhle to nikdy nemyslím, ať už říkám cokoliv. A úplně nakonec vám chci ještě říct, že zájem jsem taky neztratila, i když musím říct, že se poněkud ztlumil. Ale ono všechno zase časem přijde. Když už ničemu, tak tomuhle věřím. Tímto považuji tento článek na vysvětlenou za ukončený. Děkuji za pozornost.



Více než pouhé živobytí

Většině zvířat zabírá boj o život všechen jejich čas. Obstarávání jídla a pití, udržování tepla a čistoty, vyhýbání se nepřátelům, stěhování a rozmnožování jim spotřebovává všechnu energii. Pokud jim nějaký čas zbývá, tráví ho odpočinkem nebo spánkem. Pouze velmi mladí živočichové, kteří jsou ještě pod ochranou svých rodičů, mají dostatečný nadbytek energie, aby se pustili do veselého hraní.

U našich pradávných předků tomu bylo také tak. Neustálé hledání potravy na ně kladlo velké požadavky. Jak se však vyvíjeli ve více či méně schopné lovce, situace se měnila. Tajemstvím jejich úspěchu bylo rozvinutí mnohem větší inteligence. Při lovení kořisti pracovali nikoli jen muskulaturou, ale hlavně mozkem. Ke konci loveckého období, než se začali zabývat zemědělstvím, se již těšili jistému stupni nadbytku. V některých ročních obdobích byl v určitých oblastech dostatek kořisti a jejich lovecké techniky již byly dostatečně vyspělé, aby jim poskytly pozoruhodný stupeň rozkvětu. Mohli již disponovat svým časem.

Právě v tomto okamžiku se naši předkové stali opravdu lidmi a začali projevovat výraznou odlišnost oproti jiným úspěšným živočišným druhům. Když je například užitek z lovu pro smečku lvů mimořádně dobrý, loví lvi rychle a účelně a potom zbytek dne leží a líně tráví to, co ulovili. Naši předkové se v podobné situaci chovali novým zvláštním způsobem. Možná, že také dřímali, ale brzy začali být neposední. Velký mozek, který je dovedl k rozmachu, je nutil k činorodosti. Lidé, místo aby si přestali hrát, když dospějí, si dětskou hravost podrželi a rozvinuli ji do vážnějších, dospělých forem.

Dnes nazýváme dospělé hry mnoha způsoby. Označujeme je různými nálepkami, jako umění, poezie, písemnictví, hudba, tanec, divadlo, film, filozofie, věda nebo sport. Většinu těchto slov naši předkové neznali. Neviděli v nich samostatné kategorie. Veškeré hraní dospělých jedinců se prolínalo životem lidí jako součást jejich kmenové existence. Žádní specialisté neexistovali a hrou se zabývali všichni.

Potom se s rozvojem městského způsobu života vyvinula dělba práce a vyrojili se specialisté. Různé formy hravosti se stávaly stále vyspělejšími a vynalézavějšími a pro obyčejné lidi bylo stále obtížnější držet krok se specializovanými dovednostmi. Objevila se rozličná povolání umělců, spisovatelů, skladatelů, tanečníků, herců a tak dále. Všichni ostatní se stali prostě obecenstvem.

Hrajeme sexuální hry zvané tanec. Hrajeme válečné a lovné hry zvané sport. Hrajeme cestovatelské hry zvané turistika - když navštěvujeme místa, která vůbec navštívit nepotřebujeme, ale zvědavost nás nutí, abychom vystrčili nos alespoň na pár vzrušujících týdnů ročně. Jakmile jsou uspokojeny naše základní potřeby, jakmile se dostaneme dále, než jen k zajištěnému živobytí, hned nám otrne.

V nejlepším případě zůstaneme po celý život dospělými dětmi, ochotnými oddávat se pod sebemenší záminkou vyspělým hrám. Pokud se jich někdy vzdáme a začneme být pochmurně rozumní, chvályhodně dospěle dospělí, pak jakožto nejbujnější, uličnicky nejvynalézavější živočich na této planetě zradíme své velké biologické dědictví.

Až se to stane, pokud k tomu někdy dojde, nastane čas, abychom ustoupili a udělali místo nějakému sympatičtějšímu druhu, který nás nahradí. Do té doby však patří nádherná hra života nám.

Z knihy Desmonda Morrise "Lidský živočich"



Hadi, háďátka, hadičky

Lišák

Skvost, o kterém vám chci něco napsat, se jmenuje TERATOLEPIS FASCIATA. S českým názvem jsem se nesetkal. Tento drobný gekonek dorůstá maximální délky 10 cm (měřeno i s ocasem). Tělíčko je mírně zavalité s krátkými nožkami opatřenými přísavnými lamelami. Umí šplhat i po skále, ale dělá to velice zřídka. Krátké hlavě ve tvaru kulatého trojúhelníku vévodí velké oči s úzkou štěrbinovou zorničkou, která se při setkání otevírá. Ocásek je krátký a tlustý ve tvaru jako hlava. Slouží jako zásobárna tuku. Při vyrušení nebo při lovu jím gekon mrská ze strany na stranu a ještě se vztyčuje na nožičkách jakoby na špičky.

Základní zbarvení je hnědé a spolu s tmavšími a světlými znaky dělá gekona nenápadným. Jde o pozemní zvíře s večerní až noční aktivitou. Pro chov postačuje terárium o ploše dna 40x30 cm na jeden pár zvířat. Nedoporučuji chovat dva samce pohromadě, protože se perou. Teploty vyhovují 28-30 °C. Terárium lze osázet drobnými rostlinami (sukulenty, trávy) a z kamenů a kořenů vytvořit dostatek úkrytů. Rosíme jednou za dva dny, vždy na jedno místo. Za těchto podmínek a při dodání vyhřívání dna se budou zvířata ochotně množit. Samec se ozývá čtyřmi kvoknutími končící kolísavým trylkem. Volání je v intervalu deseti vteřin po dobu minuty a půl. Samice se ozývá tišeji. Po páření klade dvě vajíčka ve vápenité skořápce, která zahrabe a hlídá je až do vylíhnutí mladých.

Jako krmení předkládám veškeré drobné živé krmení, nejraději však mají cvrčky. Veškerý hmyz obaluji v kompletní vitaminové směsi s vyšším podílem vápníku. Celkově je tento gekon nenáročný a vhodný i pro začátečníky.

Příště se dozvíte něco o hlodavcích.

P.S. Končí zimování ještěrek, tak jsem zvědav, jak se budou tvářit, až je vyndám z lednice.



Národní park a CHKO Šumava

Dnes končíme s chráněnými krajinnými oblastmi a zároveň začínáme s národními parky.

27. prosince 1963 byla vyhlášena chráněná krajinná oblast a národní park slaví narozeniny společně s Johny. Byl vyhlášen 20. března 1991. Od roku 1990 je rovněž biosférickou rezervací UNESCO.

Národní park zahrnuje přírodně nejhodnotnější partie Šumavy a po celém svém obvodu je lemován stejnojmennou CHKO. Nadmořská výška celého území je od 510 do 1378 metrů. Výměra národního parku je 68330 ha a CHKO 99851 ha. NP a CHKO zasahují na území okresů Český Krumlov, Prachatice a Klatovy.

Území je budované velmi starými krystalickými horninami, hlavně metamorfity (pararuly, migmatity, dvojslídné ruly a svory, místy syenodiority). Nejvyšší partie české části Šumavy jsou tvořeny středně až hrubozrnitým granodioritem, výskyt hornin blízkých žule na větších plochách je i v oblasti Knížecích plání a podél Křemelné. Ostrůvkovitě se vyskytují amfibolity, pegmatity a žulové porfyry.

Šumava představuje tektonicky zdvižené zarovnané pohoří. Reliéf je vrchovinný, místy až pahorkatinný s rozlehlými pláněmi v nadmořské výšce i 1000 metrů. Charakter výškově členité hornatiny má v masivu Plechého, Boubína a Královského Hvozdu. Velké výškové rozdíly jsou i v místech intenzivní zpětné eroze Otavy a jejích přítoků, Úhlavy a Blanice. Patrná je výrazná ledovcová modelace nejvyšších partií na české i německé straně Šumavy, zbytky ledovcových karů, 12 ledovcových jezer (5 na české straně). Pomístně jsou rozšířena kamenná a balvanitá moře.

Šumava patří mezi nejrozsáhlejší souvisle zalesněnou oblast střední Evropy. Lesy pokrývají 80 % celkové rozlohy. Přestože většina lesních porostů je druhotná, zachovaly se zde velké plochy lesů s přirozenou skladbou. Ačkoli Šumava nezasahuje do vysokohorského pásma, její izolovanost způsobuje uplatnění tzv. vrcholového jevu. Na nejvyšších vrcholech je horní hranice lesa snížena, zúžen je i pás kosodřevinného porostu a vrcholy zůstávají holé. Převládajícími lesními porosty byly květnaté bučiny s jedlí, smrkem a klenem. V podrostu převládá kyčelnice devítilistá a cibulkonosná. Hojné jsou i zbytky acidofilních bučin (buk se smrkem a jedlí) a horských smrčin, kde v podrostu nechybí podbělice alpská, sedmikvítek evropský, žebrovice různolistá, dřípatka horská, čípek objímavý, kapraď horská aj. Velmi zajímavá je květena šumavských jezer glaciálního původu. V jejich vodách se vyskytuje např. stolístek střídavolistý, v Černém jezeře šídlatka jezerní, na Plešné jezeře šídlatka ostnovýtrusná a zevar úzkolistý. Na karových stěnách se vyskytuje vzácná vrba palistnatá, charakteristický je výskyt sítiny trojklanné a psinečku skalního. Velmi významným přírodním prvkem Šumavy jsou rašeliniště. Jsou dvojího typu: slatě - situované v náhorních polohách Šumavských plání a luhy - vázané na říční údolí. Slatě bývají porostlé klečí nebo zakrslým smrkem, v jejich podrostu převládá borůvka, vlochyně, brusinka, klikva bahenní, kyhanka sivolistá, šicha obojaká, místy i vřes. V blízkosti živých jezírek jsou četné druhy ostřic, rosnatka okrouhlolistá aj. Luhy jsou porostlé stromovými porosty blatky, jsou bez rašelinných jezírek, bylinný porost je obdobný porostům na slatích. Na šumavských pláních jsou velké plochy využívány jako louky nebo pastviny. Jsou porostlé smilkou tuhou, případně třtinou chloupkatou. Na nich se vyskytuje řada vzácných druhů jako starček podhorský, kamzičník rakouský, prha chlumní, kýchavice bílá, oměj štíhlý i oměj šalamounek, kropenáč vytrvalý, pryskyřník omějolistý, hořec šumavský. Také zvířena Šumavy je velmi bohatá. Jako glaciální relikt se zde objevuje myšivka horská. Dobré jsou stavy lovné zvěře. V nedávné minulosti zde byl úspěšně reintrodukován rys ostrovid. Vzácně se vyskytuje i zatoulaný los. Na čistých tocích se objevuje vydra říční. Bohatá je i šumavská avifauna. V malém počtu se zde vyskytují všechny tři druhy našich tetřevovitých, hojné jsou sovy, datlík tříprstý, ořešník kropenatý, kos horský, čečetka zimní. V pramenné oblasti Blanice je nejvýznamnější lokalita perlorodky říční na území ČR.

Na území NP je 24 PP o rozloze 7366 ha, na území CHKO je jedna NPP, 4 NPR, 14 NP a 13 PP o ploše 2829 ha. Sídlo správy: 1. máje 206, 385 01 Vimperk. Tel. č.: 0339/23600, 23095.