Clavis 4
únor 2002
Clavis 4 - únor 2002
  obálka
Akce
Turnajové šílenství (Ferda)
RS středisko "STOPA" zve (Hastrman)
Interhory 2002 (Kuba)
Školné na VŠ? (Ferda)
Desetníky (Kuba)
Tý brďó... to je tma! (Ferda)
Smrk, pot a borůvky (Ferda)
Samolepky (Muwín)
Rok Koně (Muwín)
Akce Falco, Akce Aquila (Muwín)
Silvestr na Toku (Muwín)

jednotlivé články
dokument Wordu (ZIP 288 KB)
verze pro tisk
obálka

zpět na začátek stránky
Akce
čt 21.2.18:30 Promítání Mexiko a Guatemala - Růžová čajovna, Růžová 8, Praha 1, rezervace tel: 22245894 (Jámysl)
čt 28.2.18:30 Promítání Indonésie - Růžová čajovna, rezervace tel: 22245894 (Jámysl)
2-3.3.Interhory (Jámysl)
čt 7.3. 18:00 klubovna: Mlaďoši
19:00 klubovna: Clavis - vychází časopis

Vlčácké akce v březnu

pá 1.3.Tělocvična (Brdičkova, od 16:15)
pá 15.3.Tělocvična (Brdičkova, od 16:15)
16-17. 3.Vítání jara (info na požádání)

zpět na začátek stránky
Turnajové šílenství
Ferda

Jak asi všichni víte, turnaj v šachu se v prosinci neuskutečnil. Nejspíš neměl nikdo v předvánočním shonu čas. Tak snad si ho uděláte v sobotu 2. března, to máte určitě po zkouškovém! Pokud neumíte hrát, tak právě to je ten nejlepší důvod, proč přijít. Šachy se naučíte a příští rok už to bude lepší. Já šachy taky příliš neumím. Kdo má o tuto akci zájem, nechť se ve vlastním zájmu co nejdříve podepíše na papír ŠACHY umístěný na klubovní nástěnce.

Další turnaj - turnaj v šipkách - se koná v sobotu 20. dubna v MDDM, kde mají jeden elektronický terč. Další mám já a jeden určitě rád poskytne Peggi a možná i někdo další (ozvěte se mi). Hrát se bude ledacos (score, šanghai, cricket...), záleží asi na domluvě.

Již druhý ročník ping-pongového turnaje se odehraje v sobotu 18. května opět ve vlčácké klubovně. Hraje se o pohár, který má v držení Lišák, loňský vítěz celého turnaje.


zpět na začátek stránky
RS středisko "STOPA" zve
Hastrman

RUPRNO '02 - 31. 5. 2002 - 2. 6. 2002
VII. ročník netradičního triatlonu smíšených dvojic.

Dokážeš ve dvojici s partnerem opačného pohlaví pádlovat 5 km na hladině, v sedle kola zdolat 50 km a uběhnout 15 km malebnou krajinou? Pokud tomu oba věříte nebo to chcete zkusit, rádi vás uvítáme na Ruprnu. Do prvního máje roku 2002 máte čas se přihlásit. Zdraví ať odpovídá charakteru akce, věk od 16 let, jeden z vás nemusí být členem Junáka. Výše startovného je stokoruna na osobu. Kola můžete poslat vlakem, lodě zajistíme.

NADĚJE '02 - 9. 8. 2002 - 25. 8. 2002
VII. ročník tábora roverů a rangers - příležitost plně prožít prázdninové dny.

Je-li ti mezi 16 a 21 lety, pak nečteš tyto řádky nadarmo. Můžeš se nechat nadchnout pro účast na táboře s programem rozvíjejícím tvořivost, provokujícím k týmové spolupráci s možností uvědomit si svůj vztah k ostatním a k prostředí, v němž se pohybuješ. V situacích, do kterých se dostaneš, poznáš své netušené schopnosti a možnosti. Třeba si zde uvědomíš některé vlastní nedostatky. Budeš se moci opřít o lidi, kterým věříš. Nastoupíš do člunu, ve kterém někdy vychutnáš pohodu poklidné plavby, jindy zas budeš veslovat jako o život. Získáš náměty na roverskou činnost a motivaci do dalšího života. Denně za stokorunu. Na přihlášky se těšíme do 15. června 2002. "Naděje nutí trosečníka k mocným tempům, třebaže břeh dosud není vidět".

Kontakt pro všechny akce

spicka@ferex-zso.cz, hastrman@volny.cz, www.mujweb.cz/www/22rslbc/

Jan Špička, Vodňanská 603/4, 460 14 Liberec 14, tel.: 048/512 44 35, do práce 048/539 03 42.

Přihláškou je jméno, přezdívka, rodné číslo, adresa, telefon, e-mail, číslo a název oddílu a střediska.


zpět na začátek stránky
Interhory 2002
Kuba

Na víkend 2. až 3. března se připravují Interhory, které pořádá Jámysl. Zatím je pouze 25 zájemců, takže autobus by zatím přišel dost draho. Pokud chcete jet, přihlaste se prosím rovnou Jámyslovi (Karel Wolf, wolf@ueb.cas.cz, 0605 561417), případně se i poptejte ve svém okolí.

Lyžování: Hlavní terény sjezdového lyžování se nacházejí na jižních až jihovýchodních svazích Černé a sousední Světlé hory. V lyžařském areálu Janské Lázně - Černá hora jsou 2 lyžařské vleky: Protež 1 600 m (nejdelší vlek v ČR) a moderní velkokapacitní vlek Anděl 1 400 m. Odbavení na vlecích zajišťuje jízdenka na bázi magnetického kódu Digi ski 2000. Sjezdovka je dlouhá bezmála 3 km s převýšením 560 m, což nemá ve východních Krkonoších obdoby. Na Černou horu vede také čtyřmístná kabinka (8-18 h). V oblasti Janských Lázní se dále nachází 7 kratších lyžařských vleků společnosti Mega plus v délkách od 100 m do 500 m. Provoz vleků 9-16 h. Večerní lyžování na vrcholu Černé hory. Ceny skipasů: 1 den - 300 Kč, 2 dny - 540 Kč, 6 dní - 1390 Kč.

Běžky: V okolí jsou 2 běžecké turistické tratě upravované o délce 28 km a 2 ostatní o délce 36 km, převažující obtížnost - lehká. Strojově upravováno je přes 40 km běžeckých stop. Z několika možných tras zůstavá nejvyhledávanějsí hřebenová cesta směrem na Pec pod Snězkou.


zpět na začátek stránky
Školné na VŠ?
Ferda

V klubovně jsme měli na toto téma takovou malou debatu. Zajímalo by mě, co si myslí ti, kteří se jí nezúčastnili a tak mě napadlo, že by jsem mohl udělat takový malý průzkum v našem kmeni. Kdo se chce k tomuto tématu vyjádřit, má dvě možnosti. Buď mi napíše e-mail nebo může svoji odpověď vhodit do speciálně označené krabice, kterou jsem donesl do klubovny a kterou není možné přehlédnout. A protože bych se chtěl pokusit odpovědi nějak zpracovat, prosím o maximální stručnost. Pokud jsi pro zavedení školného na VŠ, zajímá mě, jakým způsobem by se to podle tebe mělo řešit a jaký to bude mít dopad na celé vysoké školství. Předem děkuji za ochotu.

Můj názor (Kuba)

Obecně vzato jsem zastáncem školného na VŠ. Vysokoškolské vzdělání je celkem dobrá investice a myslím si, že většině lidí by se investice do něj během pár let vrátila. Podle mého názoru by však poplatky spojené se studiem od něj neměly nikoho odradit. Proto by bylo zapotřebí, aby stát nějakou formou poskytoval úvěry na vzdělání - buď bezúročné nebo jen s velmi malým úrokem (formou podobnou třeba jako u hypoték), se začátkem splácení řekněme rok po absolutoriu, splatné řekněme během pěti let. Otázkou je, co se studenty, kteří na škole vydrží třeba dva roky a pak se ukáže, že na školu nemají - kdyby měli i tak něco platit, jistě by to určitou skupinu lidí od studia odradilo, což je podle mě dosti negativní.

Zajímavý je problém i z druhé strany - kolik by vlastně školné vysokým školám přidalo do rozpočtu. V České republice studuje VŠ řekněme 50 000 studentů. Kdyby měl každý platit ročně 20 000 Kč, což považuji za horní mez únosnosti, přinese to vysokým školám ročně zhruba miliardu korun. Určitě si vzpomenete na slib, že budou vysokým školám přidány dvě miliardy korun. Celková částka pro vysoké školy se tak zvedla tuším ze zhruba deseti miliard na zhruba dvanáct. Školné by tak vysokým školám přidalo asi osm procent, které by podle mě až tolik nepomohly. (Čísla střílím od boku, skutečná čísla jsou možná dvakrát větší nebo menší, ale snad tak daleko od pravdy zase nejsem. Případnou nepřesnost prosím omluvte.)

Podtrženo, sečteno - problémů spojených se školným je podle mě víc, než aby se to pro těch pár korun vyplatilo (vztaženo k současnému rozpočtu).


zpět na začátek stránky
Desetníky
Kuba

Celý minulý rok jsem poctivě sbíral desetníky, dvacetníky a padesátníky a snažil se tak zjistit, kolik by mě stálo, kdyby došlo k jejich zrušení a všechny ceny by se zaokrouhlily nahoru (resp. ceny by zůstaly takové jaké jsou a k zaokrouhlení by došlo až u pokladny - tak jako to je v Makru). Nasbíral jsem celkem 87x 0,10, 78x 0,20 a 60x 0,50, celkem to je tedy 54,30 Kč, dohromady 225 mincí. Nenapadá někoho, co by se s tolika malými mincemi dalo udělat? Třeba na nějakou hru... Pošlete mi když tak SMS na 0603 966905.


zpět na začátek stránky
Tý brďó... to je tma!
Ferda

aneb noční přechod Brd

Přišel jsem z vlčácké tělocvičny celkem příjemně unaven a začal jsem si balit. Na poslední chvíli jsem ještě dodělával kartičky na výměnu. Zde si neodpustím podotknout, že se mi docela povedly a nemohl jsem se dočkat, až se s nimi pochlubím (no, co by)... Oblékám na sebe kroj, ač tuším, že budu nejspíše jediný. O reprezentaci organizace, jejíž jsme členy, není patrně zájem.

Na Lužinách se připojuje Šákul a na Hlaváku jsme kupodivu první! Nakonec je nás osum a lístek do Mníšku pod Brdy nás každého stojí 15 Kč. Bobr, který se zpozdil, platí neuvěřitelných 52 Kč! Jedeme. Dýluju samolepky dravců a mladou krev českého floorballu (ač je druhá činnost "nezákonná", je o obojí značný zájem). Vystupujeme a napojujeme se na malý průvod, všichni totiž přijeli celkem pochopitelně stejným vlakem.

Zahajujeme. Ztráty zatím čítají pouhé dva nešťastníky. Jdeme dál - až na Kytínské louky, kde šmelíme do poslední kartičky. Nastává velké focení - fotograf nás pro jistotu oslepil asi čtyřikrát. Loučíme se s ostatními a vyrážíme dál, vlastně zpátky. Hvězdy bohužel nejsou vůbec vidět. Začíná poprchávat, pláštěnka mi v batohu jakýmsi nedopatřením chybí... Volíme cestu do Řevnic. Po červené, kterou záhy ztrácíme... A málem ztrácím i jednu rukavici. Cesta se mění v kamenitý kaňon, ale směr držíme správný...

Déšť nás nestihl. Na nádraží v čekárně rozbaluji své železné zásoby a zakládám bufet. Šákul spí. Miky spí (na této akci ji vidím snad poprvé v životě). Psyché spí. Můrka spí. Bobr venku na lavičce nejspíše také spí. Rybička a Míla nespí, dělají si ze mě srandu. Ve vlaku pokračuji v konzumaci a v debatě s těmi, kteří nespí (s Mílou a Rybičkou). V metru spím pro změnu já, Miky opouštím v pravou chvíli - dveře metra se zavírají a souprava pokračuje dál. Cesta domů ubíhá pomalu...

V obýváku hraje televize, máma je už (nebo ještě?!) vzhůru a čučí na Hallmark. Usedám do křesla, obraz se mi rozostřuje, oči přivírají, zvuky pomalu utichají... Probouzím se, ani nevím kdy a jdu si lehnout do pohodlnějšího. Věci ze mě padají na zem a nakonec i já padám do měkké peřiny a nořím se do světa snů...


zpět na začátek stránky
Smrk, pot a borůvky
Ferda

Rozhodl jsem se postavit k věci zodpovědně a přispět do vánočního čísla našeho časopisu (teď už bohužel vím, že jsem to nestihl - ale to snad nevadí). Je to vlastně již třetí varianta této mé prázdninové štace...

Začalo to někdy v předmaturitním shonu. Jeden spolužák přišel s nabídkou brigády. Jednalo se o práci v lese a tak jsem neváhal přijmout, ač jsem věděl, že to rozhodně nebude žádný med. Chystala se jet asi polovina naší třídy, prostě akce jako řemen...

V době, kdy jsem se potil při stavbě tábora, někteří spolužáci možná poprvé zakusili, co je to pracovat rukama. Inu, já jsem jim prorokoval, že celé prázdniny tam nevydrží... Zabalil to jeden, druhý, zabalili všichni. Po příjezdu z tábora jsem tedy přemýšlel, zda mi to za to stojí. Asi stálo, protože jsem dne 30. července vystoupil z vlaku na konci světa - v Čeladné v Beskydech. Spolu se mnou i spolužák Martin (ano Křemlo, to je jeden z těch magorů, se kterými teď chodíš do školy) a pár dalších brigádníků z Moravy.

První den práce pro mne začal osekáváním kůlů do špice. Dost rutinérská práce, ale protože nerad pracuji v rukavicích, musel jsem brzy ignorovat vznikající puchýře. Sekery byly zubaté, až jsem zalitoval, že jsem s sebou neměl vlastní. Horší však bylo snášení těch macků o několik set metrů níže a následné stoupání do kopce k nekonečné hromadě těch "sviní". Svině byly čerstvé - žádné souše! A tak kolena sténala. Zpočátku jsem nosil s Martinem, ale po pauze na oběd už sám. Nedovedete si představit, co to udělá s lidskou psychikou. Slíbené střídání se nekonalo. Měl jsem toho plné zuby, ale šlapal jsem pořád dál a přes zaťaté zuby cedil všelijaké nadávky. Ramena jsem měl už vskutku hodně sedřená a otlačená. Zkoušel jsem proto nosit kůly v náručí, v podpaží a nakonec i vláčet kůly špičkou po stráni - a ono to bylo snazší! Šéf mě přišel sprdnout: Nanosil jsem hromadu kůlů, ale ono se prý pracuje zas o pár desítek metrů níž, a že tam nemají co zatloukat. Tak to jsem si tedy nemohl nechat líbit! Přišlo mi, že rozdělení práce je postavené na hlavu. S radostí bych celý den zatloukal hřebíčky... Víte, já jsem měl ty svině nosit přímo k oplocovaným jedličkám, který "byly označovaný tak, že označený nebyly!" Musel jsem je tedy hledat s celým tím nákladem. Ve strmém kopci, plném poházených klacků, větví, rozvalených kamenů... A mezitím se ti, kteří kůly zatloukali, opírali o palici! A šéf? Dělá, že dělá... Byl jsem jediný, kdo si dovolil něco kritizovat nahlas, ač spokojen s podmínkami nebyl nikdo!

Po šichtě jsem somroval jídlo, protože jsem si s sebou nevezl téměř nic. Oni prý nám zajedou do krámu, když budeme potřebovat... Hohó, bylo nesmírně těžké vydobít si toto právo. Když bylo v objednávce něco víc než chleba a paštiky, tak to bylo vskutku odvážné. Ale odvážným štěstí přeje a situace se později vylepšila. Vyžebraná večeře mě postavila na nohy.

Zkušení brigádníci mi prorokovali tvrdý spánek, ale usínal jsem celkem pozdě a docela brzy jsem svěží vstával. Po chudé a krátké snídani mě, patrně za odměnu, čekalo snášení sviní...

V dalších dnech byla práce stále snazší, paradoxně mě to štvalo. Další jedlové stráně nebyly tak strmé, kůly byly proschlé a tenké (svině měly i 15 cm v průměru!, což je na oplůtky zbytečně moc)...

Krom oplůtků jsme stavěli i oplocenky a na malé jedličky jsme umísťovali kovové klícky. Občas jsme oplocovali i nějaké javůrky, třešně a jilmy.

Šéfové se na nás vystřídali celkem tři. První dva byli civilkáři a předřít se nehodlali. Podle toho se taky chovali brigádníci a často jsem slýchával, že to nemám brát tak vážně. Poslední šéf byl chlapík, co dřel za dva a chtěl vidět, že se maká. Dalo se s ním také docela dobře bavit.

Ubytováni jsme byli první dvě noci v útulném pokojíku, pak nás převezli do jakési stodoly u baráku, v němž byl za války štáb čs. partyzánů. Vařili jsme na ohni - většinou sladkou rýži s borůvkami a nebo smaženici. Voda jsme nabírali z potoka a do práce nás vozili autem (pěkná rachotina). Ne vždy byl rozvoz tak, jak bylo naplánováno a my se v podstatě nemohli nikam hnout. Beztak byla nejbližší civilizace dost z ruky. Ze šichty jsme často museli sejít dolů pěšky i se vším nářadím (pravda, za Luďova vedení se házelo do křoví).

Práce na Smrku probíhaly téměř po celý můj pobyt, ale na posledních pár dnů jsme se stěhovali. Přestupná stanice "v Hotelu", pak nocleh v kůlně u lesní školky. Hrůza, zlatý partyzánský doupě! V holé celobetonové místnosti o zhruba 6 m2 rostly obrovské houby, které jsem v životě neviděl. Spali jsme raději vedle v dřevěné části kůlny bez podlahy. Den na to lilo jako z konve, a protože to měl být můj předposlední den, raději než se nudit, jsem si zabalil a tradá za babičkou do Havířova... Martinovi jsem půjčil spacák (do té doby bivakoval oblečený skoro do všeho, co s sebou měl a zabalený v mé celtě - s takovými podmínkami totiž nepočítal) a ešus a dodnes jsem je neviděl (je asi čas si o vrácení říct).

U babičky to bylo fajn, hlavně konečně pořádný jídlo a voňavá postel. Horká koupel - vždyť já trhnul osobní rekord v nemytí se! A ty borůvky? Na hoře na Smrku byly doslova plantáže a nasbíral jsem asi 4 l do PET-lahví. Nějaké jsem dal babičce a nějaké přivezl domů. Byla z nich výborná marmeláda, ale ochutnat vám nepřinesu, protože jsme ji už všechnu snědli...

Jaký byl můj výdělek? No, o penězích to není, jinde bych si vydělal mnohem víc, ale především jsem udělal něco nejen pro sebe, ale i pro přírodu. Přesto to ve výsledku nebylo až tak zlé - rodiče cestu proplatili, příbuzní podarovali... A jestli bych jel znovu? Možná... ale spíš zase někam jinam.

To by bylo ve stručnosti vše. Zážitků mám ještě plno, ale to je na dlouhé vyprávění...


zpět na začátek stránky
Samolepky
Muwín

Opět přicházím s nabídkou samolepek s motivy dravců, sov a nově také např. savců. V současné době mám k dispozici 16 různých samolepek v cenách od tří do deseti korun. Některé jsou kreslené, jiné focené, v každém případě jsou všechny velmi povedené. Objednat si je můžete na několika roverských akcích v nejbližší době. Peníze bych prosil předem, protože je chci poslat rovnou s objednávkou. Hned jak mi přijdou, tak vám dám vědět a budete si je moci (zřejmě v klubovně) vyzvednout. Veškerý výtěžek z jejich prodeje je věnován na ochranu dravých ptáků.


zpět na začátek stránky
Rok Koně
Muwín

Podle lunárního kalendáře je letošní rok ve znamení Koně. Začne v únoru a myslím, že to bude dvanáctého (jistý si tím ovšem nejsem). Jaký bude podle čínského horoskopu?

Měl by to být živý a veselý rok plný horečného shonu a nabitý různými příhodami a událostmi. Svádí k bezstarostnosti, romantice, lehkomyslnosti a lehkovážnostem. Je přesně ta pravá doba pro postup vpřed. Zjistíme dokonce, že je i pro nás docela příjemné držet krok s nádherným Koněm.

Je to rok, v němž jsou veškerá rozhodnutí a plány přijímány a uskutečňovány s mimořádnou rychlostí a efektivností. Klíčovým heslem tohoto roku je AKCE. Všechno je v pohybu a musíme dávat pozor, abychom se neřítili příliš prudce. Je to úspěšný rok, v němž se vynaložená námaha vyplatí a bude odměněna, je to však také rok velice vyčerpávající. Překotné tempo tohoto roku nás připraví o všechny skryté rezervy energie a zanechá v nás pocit vyčerpanosti. Přesto je příhodný čas vyhovět rozmarům, uskutečnit výstřední nápady, prostě vše, o čem jste kdy snili. Naslouchejte svým smyslům a citům, dejte se vést vlastní intuicí. Plánování a okolkování odložte stranou. Veškeré činnosti i emoce jsou v tomto roce diktovány impulsivním vlivem Koně, jeho sebevědomím a sebedůvěrou. Průmysl, výroba a světová ekonomika budou prožívat konjunkturu. V oblasti diplomacie a politiky to může trochu váznout a vést k napjatým vztahům, ale v zásadě bude převládat pohoda. Připravte se na to, že rozmarný a vrtošivý Kůň vám v tomto roce pořádně zrychlí tep a vnese do vašeho každodenního života napětí, stres a zmatky. Tempo Koně je velice rychlé. Přesto všechno bychom měli přijmout jeho zdravý rozum a střízlivost v přístupu k finančním záležitostem. Rok Koně přímo vybízí k možnosti osamostatnit se a postavit se na vlastní nohy. V tomto roce vládne svoboda a volnost. Buďte odvážní, stateční a nekonvenční.

Při celkovém pohledu to vypadá poměrně optimisticky - problémy a potíže přijdou, ale ohnivý a pozitivní temperament Koně dává velké šance a naděje k tomu, že tento rok bude úspěšný a bude se dařit plnit všechna rozhodnutí i plány k obrazu našemu. Ale pozor, při bližším pohledu na jednotlivá znamení čínského zvěrokruhu zjistíme, že u některých znamení budou převládat spíše starosti než radosti. Například Myš čekají v tomto roce těžké časy. A to jak v oblasti finanční a obchodní, tak i v oblasti milostné. I pro Buvola to bude neklidný a neuspořádaný rok. Člověk narozený ve znamení Buvola by se měl rozhodovat velice střízlivě a konzervativně. Varovat musím i své kolegy Draky. Pro nás by to mohl být rok nesnadný plný starostí, problémů a nepříjemných překvapení. Náročný bude rok ve znamení Koně také pro Hady. Rok plný těžkých zkoušek čeká na lidi narozené ve znamení Kohouta.

Naopak dobrý a šťastný rok mají před sebou lidé narození ve znamení Tygra a Králíka, prosperujícím by měl být také pro Koně, Ovce i pro Psy. Dobrým rokem by mohl být též pro Opice a Vepře, pokud se vyhnou různým spekulacím a budou dostatečně opatrní a všímaví.

Tolik Velká kniha čínských horoskopů od Theodory Lau. Přeji vám, aby vás letos potkalo více dobrého než špatného.


zpět na začátek stránky
Akce Falco, Akce Aquila
Muwín

Akce Falco probíhá v České republice, Akce Aquila na Slovensku. Myslíte, že bychom dali dohromady jednu skupinu a vyrazili strážit některé z hnízd sokolů nebo rarohů? Když ne letos, tak příští rok? Na vysokoškoláky mám jednu prosbu - mohli byste vyvěsit na vašich fakultách plakáty s informací o této akci? Pokud ano, dejte mi vědět a já vám plakáty přinesu.

Co je Akce Falco a Akce Aquila?

Falco je latinský název pro sokolovité dravé ptáky, Aquila je latinské jméno pro některé druhy orlů. Tyto dvě skupiny dravých ptáků z naší přírody téměř vymizely díky lidské hamižnosti a neznalosti. Za mládě či vejce vzácného dravce jsou totiž někteří lidé ochotni zaplatit závratnou sumu, a proto se u nás začala vykrádat hnízda dravců ve velkém. Také díky dalším faktorům, jako je nedostatek vhodných hnízdišť, úrazy na sloupech elektrického vedení atd., došlo k postupnému zestárnutí populace a k drastickému snižování počtu jedinců až na pokraj vyhynutí.

Tato skutečnost přivedla v roce 1990 malou skupinku nadšenců k hlídání hnízd vzácných dravců do doby, než se mláďata naučí létat a nebudou bezmocná proti vykradačům. Od té doby každým rokem na jaře probíhá Akce Falco a Akce Aquila, tedy organizované strážení hnízd ohrožených druhů dravců proti vybírání mláďat a rušení na hnízdech člověkem.

Kdo se akce může zúčastnit?

Zúčastnit se může každý, komu není lhostejný osud naší přírody, je ochoten podřídit se určitým pravidlům chování, je ochotný obětovat týden dovolené nebo prázdnin a nebojí se určitého nebezpečí, které zde hrozí. Jen zřídkakdy dojde k pokusu o vybrání hlídaného hnízda, ale ta možnost není vyloučena. Z tohoto důvodu se mohou strážení účastnit jen dobrovolníci starší 18 let, mladší jen s doprovodem.

Jak probíhá samotné strážení?

  • Strážení probíhá v období od konce března do poloviny července. Hlásit se můžete kdykoli.
  • Stráží se v týdenních turnusech. Výměna strážních skupin probíhá vždy v sobotu.
  • Strážní skupina má určitý počet členů (obvykle 4-8), který se řídí potřebou dané lokality. Přihlásit se můžete jako skupina, ale i jako jednotlivec. Malé skupinky a jednotlivci budou sloučeni do větších skupin.
  • Hnízdo se hlídá nepřetržitě, tedy i v noci a za každého počasí, dvoučlennou hlídkou. Hlídky se mění podle dohody a v závislosti na povaze lokality a počtu strážců.
  • Dvoučlenná hlídka je co nejblíže hnízdu v zamaskovaném krytu, aby nerušila dravce. Zbytek skupiny je v základním táboře (vojenský stan, lovecká chata, skalní převis) dostatečně vzdáleném od hnízda. Tam se vaří, odpočívá, může se chodit po okolí atd. Přísun pitné vody je vždy zajištěn.
  • Hlídá se v různých koutech České republiky i Slovenska.
  • Na každé lokalitě jsou lidé, kteří na začátku nového turnusu vysvětlí, jak se chovat u hnízda, a poskytnou veškeré informace o průběhu strážení.
  • Většinou se proplácí cestovné, ale vše záleží na možnosti získání finančních prostředků. Ostatní náklady si hradí každý sám.

Co s sebou?

Spacák, karimatku, teplé oblečení, přípravek proti klíšťatům, oblečení do deště, baterku, termosku, jídlo, máte-li dalekohled a v případě cest do zahraničí pas.

Jak se přihlásit?

Přihláška zaslaná na adresu koordinátora náboru by měla obsahovat jména, adresy, datumy narození všech strážců, kteří se hlásí, telefon alespoň na některé pro rychlou komunikaci a termíny (lépe několik možných), na které se hlásíte. Koordinátor náboru najde termín, který je volný a vyhovuje i vám a potom vám zašle popis cesty na lokalitu a další instrukce.

Pokud se vám stane, že nebudete moci vyjet v dohodnutém termínu, snažte se to oznámit koordinátorovi co nejdříve, aby bylo možné zajistit náhradu a nedošlo k ohrožení celé akce.

Upozornění:

Než se přihlásíte, uvědomte si prosím, že se nejedná o žádnou rekreaci. Všichni strážci by měli jet s posláním pomoci ohroženým dravcům a ne jenom pro zábavu. Nevhodné chování i jediného člověka může ohrozit práci desítek lidí, ale především životy mláďat na jednom z mála hnízd.

Koordinátor náboru strážců:

Radka Jindrová, Centrum dětí a mládeže, Dukelských hrdinů 328, 407 21 Česká Kamenice
tel. č.: 0605 468 263, e-mail: cdm@iol.cz, cdmkamenice@iol.cz, www.detizeme.cz/falco


zpět na začátek stránky
Silvestr na Toku
Muwín

Myšlenka strávit přelom kalendářního roku někde v lesích mě napadla už na začátku listopadu. Novoroční výstup na Tok, nejvyšší Brdskou horu, mě nakonec nadchnul natolik, že jsem se smířil i s tím, že nás půjde jen velice málo. Přesněji řečeno to ještě týden před Silvestrem vypadalo, že půjdeme jen sami s Křemlou. Pak se ale přidala Jája a zcela nečekaně i moje sestřenice Lenka, která ještě nikdy nebyla na žádném zimním vandru. Prostě se jí líbila myšlenka takhle stráveného Silvestra a tak neváhala a trmácela se s námi až z Nové Vsi u Božejova. Z oddílové vánoční výpravy nakonec kromě Křemly přijeli na sraz i Padák s Ferdou a když už jsme měli koupené lístky a chystali se odejít k vlaku, tak se z metra vynořil ještě Brůča jako velmi milé překvapení. Takže na strastiplnou pouť k seníku pod Tokem nás vyráželo v podvečer na Silvestra sedm.

U seníku jsme v díře vyhrabané ve sněhu rozdělali oheň a těšili se na jeho teplo. Musím se pochlubit - s Ferdovou skvělou hrstičkou a Křemlinýma sirkama se to povedlo hned napoprvé. Z batohů jsme vylovili jídlo a zcela nezvykle i termosky s horkým čajem. Bylo mi dobře. Husté sněžení i vítr, který nás provázel cestou z Bratkovic, ustaly a na nebi se zatřpytily hvězdy a všechno osvětloval úplněk měsíce. Měl jsem radost, že se nakonec tolik lidí odhodlalo k tomuhle mrazivému a sněhovému dobrodružství, které na nás ještě čekalo druhý den. Půlnočním přípitkem byl svařák a pak už jsme začali zalézat do spacáků. To hlavní bylo totiž ještě před námi.

Ráno už byla obloha zase zatažená a trochu se oteplilo, ale pořád mrzlo. Den jsme zahájili horkou polévkou a čajem. Bohužel jsme se museli rozloučit s Ferdou a s Padákem. Ti sice přes noc neumrzli, ale museli se vrátit. Před polednem jsme vyrazili. Mapa říkala pořád do kopce na západoseverozápad. Asi tak prvních dvacet minut jsme to měli poměrně snadné, protože před námi někdo před několika dny šel a zůstala po něm zřetelná stopa ve sněhu. Chvíli jsme se dokonce radovali, že to byl určitě také dobyvatel vrcholu Toku a že nás tam jeho stopa dovede. Ale ouha - najednou byl konec a naším vytyčeným směrem byla jen čistá bílá pláň narušovaná různě velkými skupinami smrků. Naším velikým pomocníkem byl kompas a také GPS-ka, pomocí které jsme si mohli zaměřit naší aktuální polohu a tu pak přenést do mapy a tak korigovat směr našeho postupu. Ušetřili jsme si tím několik desítek, možná stovek metrů cesty a hlavně mnoho sil, protože sněhu bylo místy až po zadek. Užili jsme si při tomhle stoupání a hledání kóty asi nejvíc legrace za celý den. To platí zejména o triu Jája, Lenka a Křemla. Šlapali vzadu za námi a kdykoli některá z nich zapadla hluboko do sněhu, ozval se smích a následovalo vzájemné vyprošťování. Byly i takové úseky, kdy se smály v podstatě pořád. Zvlášť vzrůstem nejmenší Lenka si ve sněhových závějích dobře zaplavala. Velký dík patří Brůčovi, který většinu cesty prošlapával stopu v hlubokém sněhu.

Zhruba po hodině a půl jsme se vynořili na široké lesní cestě, po které se proháněli běžkaři, a objevili tam takovou mohylku z kamenů, ve které byl zasazený dřevěný kůl. Když jsme zaměřili svoji polohu, tak nás skoro přepadla radost, protože to v podstatě odpovídalo poloze vrcholové kóty v mapě. Pro jistotu jsme se zeptali právě projíždějícího běžkaře, jak že to s tím nejvyšším bodem Brd opravdu je. No - a bylo to ještě o sto padesát metrů vedle. Ve 13:38 jsme objali ceduli na samém vrcholu Toku a podepsali se do vrcholové knihy. Pak přišly ke slovu připravené vrcholové prémie. Horký čaj, turecký med, oříšková čokoláda, sušené meruňky a možná ještě něco. A hlavně velká radost z toho, že jsme to zvládli.

Udělali jsme si skupinové foto za pomoci samospouště a nabrali kurz Jince. Cesta byla ještě dlouhá a únavná a dala nám zabrat. Ovšem radost z netradičně (a dle mého velice vydařeně) stráveného přelomu kalendářního roku to neoslabilo. Dveře vyhřátých domovů s vidinou vany plné horké vody jsme otevírali po půl deváté večer.

Na závěr přeji vám všem, abyste v letošním roce zažívali co nejvíc takových velkých i malých radostí, které vám budou dodávat chuť, energii a optimismus ve chvílích, kdy na vás budou útočit starosti a problémy a důvodů ke spokojenosti bude málo.

P. S.: Ještě něco pro budoucí dobyvatele Toku. Naše GPS-ka, kterou jsem měl půjčenou z práce, na vrcholu naměřila 49°42,372´ a 13°52,519´. Když jsem si tyhle souřadnice předtím odečítal z topo mapy 1:25000, tak jsem došel k hodnotám 49°42,215´ a 13°52,350´.


zpět na začátek stránky
  domů