Clavis 2
říjen 2002
Clavis 2 - říjen 2002
  obálka
Akce
Argentina, Bolívie, Chile (Petra a Jámysl)
K některým akcím blížeji (Johny)
Šéfredaktorování (Ferda)
Fotosoutěž (Muwín)
Roverská zahazovačka (Ferda)
O zlatou vařečku (Nikolaj Škvareček (Johny))
Co se dělo v trávě (Johny)
Do třetice všeho dobrého (Špeny)
Klíček (Muwín)
Z deníku vůdkyně - září (Marka)
Den dobré vůle 2002 (Míla)
Taneční (Tomáš a Alča)
Evapříběhy (Ferda)
obálka 2

jednotlivé články
dokument Wordu (ZIP 181 KB)
verze pro tisk
obálka

zpět na začátek stránky
Akce
út 8.10.Taneční - tělocvična ZŠ Kuncova, od 19:00 do 21:00
út 15.10.Volejbal - tělocvična ZŠ Kuncova, od 19:00 do 21:00
čt 17.10."PS" - klubovna RKC, od 18:00
pá 18.10.Divadlo s přespáním a čajovnou v klubovně - sraz 17:45 v klubovně RKC
út 22.10.Taneční - tělocvična ZŠ Kuncova, od 19:00 do 21:00
pá 26.10.Tělocvična - ZŠ Brdičkova, od 16:30 do 18:30
26.-30.10.Podzimky (Červený hrádek) - sraz 10:00 na Nových Butovicích, návrat 15:51 na Hlavní nádraží
út 5.11.Volejbal - tělocvična ZŠ Kuncova, od 19:00
čt 7.11.Clavis - klubovna RKC, od 18:00
út 12.11.Volejbal - tělocvična ZŠ Kuncova, od 19:00
so 16.11.SVOT - Stodůlecký volejbalový turnaj
ne 17.11.Vzpomínka na 17. listopad
út 19.11.Taneční - tělocvična ZŠ Kuncova, od 19:00
út 26.1.Volejbal - tělocvična ZŠ Kuncova, od 19:00
 

Paráda

pá 11.10.Tělocvična - ZŠ Brdičkova, od 16:30 do 18:30, sraz v 16:15 před školou
so 12.10.Výlet na Říp - Sraz v 7:30 na Nových Butovicích, návrat do 19:00.
 

Vlčáci

pá 18.10.Tělocvična - ZŠ Brdičkova, od 16:30 do 18:30
sraz v 16:15 před vchodem k tělocvičnám
so 19.10.Výlet do chuchelského háje - sraz je v 8:30 na Smícháči u pokladen
 

Minnehaha

pá 4.10.Tělocvična - ZŠ Brdičkova, od 16:30 do 18:30
 

Ostatní akce

4.-6.10.Setkání účastníků kurzu Fons (Mlýn u Brna)
11.-13.10.Setkání účastníků kurzu Fonticulus (Praha)
ne 20.10.Středisková - klubovna Minnehahy, od 19:00

Uzávěrka říjnového čísla Clavisu je ve středu 23.10.


zpět na začátek stránky
Argentina, Bolívie, Chile
Petra a Jámysl

Zveme srdečně na promítání naší poslední cesty (zatím), které proběhne:

  • 13.10.2002, 19:00 - Čajovna Daruma, Na Moráni 11, Praha 2 (tel: 603 193 505), doporučujeme rezervaci
  • 12.11.2002, 20:00 - Čajovna Pod stromem čajovým, Mánesova 55, Praha 2
  • 26.11.2002, 18:00 (1.část) - Domov Sue Ryder, Praha 4, Michelská 1/7
  • 28.11.2002, 19:00 - Praha 5, pojišťovna ING
  • 10.12.2002, 18:00 (2.část) - Domov Sue Ryder, Praha 4, Michelská 1/7
  • 03.02.2003, 18:30 - Planetárium, Královská obora 233, Praha 7

Více informací naleznete na jama.hyperlink.cz


zpět na začátek stránky
K některým akcím blížeji
Johny

čt 17.10. PS znamená "pracovní schůzka" - ta zkratka je v přehledu akcí proto, abychom vás hned v úvodu neodradili... Ale nebojte, když se budeme krapet snažit, zbyde nám spousta času i na nějaké kulišárny. Na programu bude především domlouvání podzimek ale i jiné věci, na nichž se "uživí" i ti, co na podzimky nejedou (jako např. společná trička, velebení klubovny apod.).

pá 18.10. V pátek večer vyrazíme za kulturou. V úvahu připadají dvě představení: Audience v Divadle v Celetné (od 22:30) a Král Jan v Divadle na Vinohradech (od 19:00).

Po divadle mohou zájemci přespat v klubovně, kde si náš pobyt mimo jiné zpříjemníme vlastní čajovnou. Máte-li nějaký vybraný čajík, rozhodně ho přibalte, nezapomeňte ani na čajové "zobání" (sušenky, sušené ovoce...), nějakou vašemu srdci milou hudbu tiššího charakteru a pochopitelně spacák...

Na jaké představení vyrazíme, rozhodněte sami - volbu a svou účast mi dejte vědět nejpozději do 6.10.! Ať už půjdeme na Vinohrady nebo do Celetné, sejdeme se v 17:45 v klubovně, kde si buďto jen odložíme spacáky a vyrazíme (v případě, že půjdeme na Vinohrady), nebo začneme s čajovnou a vyrazíme až později (v případě, že zvolíme Celetnou).

Abyste měli snazší rozhodování, připojuji informace o obou představeních:

Audienci, hru Václava Havla, nemusím snad ani představovat. V Divadle v Celetné se její režie ujal sám Jakub Špalek a jako dva hlavní a jediné aktéry vybral Jana Potměšila a Tomáše Kargera. O obsahu hry se v jejich programu píše: To jsou paradoxy, co? Malá noční komedie se odehrává v kanceláři jednoho pivovaru, kde se setkává Sládek a Vaněk a společně zjistí, že "je to všechno na hovno".

Král Jan je hra od F. Dürrenmatta podle W. Shakespeara. O tom, že její provedení Na Vinohradech bude stát zřejmě také za to, svědčí nejen režie (Jiří Menzel), ale i herecké obsazení, v němž nechybí jména jako Viktor Preiss, Jiřina Jirásková, Svatopluk Skopal, Václav Vydra, Vladimír Dlouhý a řada dalších. Na upoutávkách Vinohradského divadla byste se tentokrát o hře dočetli toto: Hra vznikla v 60.letech, kdy byl švýcarský dramatik na vrcholu slávy, kdy každou premiéru jeho her (Fyzikové, Návštěva staré dámy, Herkules a Augiášův chlév) neprovázely skandály jako dříve, ale bouřlivý úspěch u diváků i kritiky. Původně byl požádán jen o nový překlad Shakespearovy tragédie z r. 1596, zobrazující boje krále Jana Bezzemka o anglickou korunu. Avšak kronika nevybíravého politického boje o moc a charaktery hlavních postav svedly Dürrenmatta k napsání vlastního silného divadelního příběhu, podobenství. Přeměnil Shakespearovu hru v "komedii o politice", ve které nešetří groteskními scénami. S vtipem a ironií rozehrál zábavnou šachovou partii o politickou moc uvnitř určitého systému. Král Jan vede války o korunu s desetiletým synovcem, ve skutečnosti však s francouzským králem. Třetím protihráčem je kardinál, papežův vyslanec. Král Jan se neustále dostává do fatálních situací a rozhodne se proto naslouchat hlasu rozumu, který ztělesňuje levoboček krále Richarda Lvího srdce. Do boje o moc zasáhnou i ženy. Láska však ustupuje panovnickým cílům, mateřský cit se prolíná s touhou po trůnu. Rozum stále prohrává, protože hloupost, nenávist, intriky a pýcha jsou silní protihráči. Avšak svůj zápas nesmí vzdát v žádné době a tak je pro nás Dürrenmattova hra živá i dnes.

so 26. - st 30. 10. Podzimky jsou především akcí oddílů. Od roverů se tedy očekává pomoc s přípravou (nejen) programu; zároveň by tam měl být prostor i pro samostatný roverský program, takže přemýšlejte, vymýšlejte, co bychom mohli podnikat! A nezapomeňte se zúčastnit přípravné schůzky (alias PS) 17.10.

ne 17.11. Čas a sraz bude ještě upřesněn. Veškerý program bude věnován vzpomínce na 17. listopad 1989; těšit se můžete na společné povídání, připomenutí událostí kolem Sametové revoluce, čtení či promítání dobových dokumentů. Určitě půjdeme zapálit svíčku na Národní třídu a přislíbili jsme též účast nějaké vzpomínkové akci pořádané Obvodní radou Junáka Prahy 5.


zpět na začátek stránky
Šéfredaktorování
Ferda

Myslím, že bude jednodušší, když budete posílat příspěvky pouze na adresu chemboss@seznam.cz a já je pak pošlu Kubovi najednou. Na disketách můžete odevzdat příspěvky v klubovně do dřevěné krabičky. Tam taky můžete nechávat obrázky, chcete-li si je nakreslit sami (a to jen uvítám). Při kreslení obrázků se mi zatím osvědčil tlustší fix. Obrázky mohou být klidně větší, než jak budou vypadat v Clavisu, dají se totiž v počítači zmenšit.

Pokud jsou v tomto čísle nějaké obrázky, pak si toho važte, protože to tentokrát nebylo vůbec jednoduché... Pro jistotu ještě připomínám, že uzávěrka listopadového čísla je ve středu 23.10.


zpět na začátek stránky
Fotosoutěž
Muwín

Byl učiněn další důležitý krok k uskutečnění fotosoutěže a následné výstavy. Soutěž a vyhlášení vítězů proběhne druhou listopadovou sobotu, tj. 9. listopadu během odpoledne a podvečera v prostorách MDDM (v blízkosti stanice metra Lužiny). Předpokládám, že zahájíme ve 14:00.

Každý kdo přijde, stane se porotcem a bude mít právo přidělit body fotografiím, které ho nejvíce zaujmou a osloví a které by rád viděl na pomyslném stupni vítězů (podrobnosti o způsobu hodnocení a přidělování bodů budou k dispozici přímo na místě). Přibližně mezi pátou a půl šestou bude hodnocení ukončeno a začne sčítání bodů. Půjde-li všechno hladce, v šest hodin proběhne slavnostní vyhlášení vítězů v jednotlivých kategoriích. Vítězové budou odměněni věcnými cenami. Čím víc vás přijde, tím lépe. Zváni jsou všichni členové a přátelé našeho střediska od světlušek a vlčat až po vážené dámy a šedovlasé pány z roverského kmene. Chybět by samozřejmě neměli soutěžící fotografové, aby mohli případně převzít ceny a zejména aby mohli shlédnout práci svých fotokolegů a mohli si navzájem vyměnit zkušenosti, zážitky, dojmy, postřehy, prostě aby se setkali a tím naplnili hlavní smysl a cíl této akce.

Tím to ovšem zdaleka neskončí. Ve středu 13. listopadu se od 18:30 (opět v prostorách MDDM) uskuteční beseda, jejíž součástí bude i slavnostní zahájení výstavy soutěžních fotografií pro širokou veřejnost. Vystavené soutěžní fotografie (nejen ty vítězné) budou v MDDM k vidění až do konce listopadu, takže můžete pozvat rodiče, kamarády nebo spolužáky a pochlubit se svojí prací. Tato téměř třítýdenní výstava bude také jistou formou prezentace činnosti našeho střediska a MDDM.

Takže teď sáhněte do vašich archivů, vytáhněte odtud Clavis 5 z března 2000, kde jsou podrobnosti k účasti a začněte vybírat a zvětšovat fotografie, se kterými budete soutěžit. Na následujících řádcích shrnu to nejdůležitější, na případné další dotazy rád odpovím.

  • Soutěží se ve třech kategoriích: A - oddíly, roverský kmen a jejich činnost, B - příroda a krajina, C - zvířata ve všech podobách.
  • Formát fotografií musí být min. 10x15cm, max. 30x40cm, mohou být samozřejmě barevné i černobílé.
  • Soutěžit můžete pouze s fotografiemi s datem narození 1. 1. 2001 a mladšími, musíte být autory fotografie (váš prst mačkal spoušť).
  • Do každé kategorie můžete přihlásit max. tři fotografie, celkem tedy můžete soutěžit s devíti fotografiemi.

Soutěžní fotografie dejte do obálky a ještě než ji zalepíte, aby se k nim nikdo nepovolaný nedostal, přidejte k nim i tyto údaje: název, označení kategorie ve které soutěží, přibližnou dobu a místo vzniku a také jestli chcete fotografie po skončení soutěže a výstavy vrátit nebo ne. Obálku s fotografiemi dejte do klubovny nebo mi je můžete předat osobně na některé roverské nebo oddílové akci. Vedoucí oddílů prosím, aby tyto informace předali dál a shromáždili soutěžní fotografie od dětí - soutěžit mohou úplně všichni členové našeho střediska. Poslední příležitost k přihlášení do soutěže předáním fotografií je v neděli 3. listopadu, později budete mít smůlu. Ovšem budu mnohem radši, když většinu soutěžních fotografií budu mít pohromadě už před koncem října.

Přeji šťastnou ruku při výběru soutěžních snímků a těším se na začátek listopadu až se u nich v MDDM sejdeme a budeme je hodnotit a vybírat ty nejkrásnější. Zdraví Muwín.


zpět na začátek stránky
Roverská zahazovačka
Ferda

Organizace akce byla hodně zamotaná a všechno se dělalo na poslední chvíli. Nejen moje sestra z toho měla hlavu jako meloun... Nakonec nás ale vyrazilo do Novohradek asi patnáct, což je na vandr opravdu slušný počet. Na následujících řádcích se pokusím popsat, jak jsem tuto akci vnímal já.

Tomuto vandru předcházela spousta věcí. Především to, že jsem na poslední chvíli (a mimo plán) pracoval na obrázcích (a článcích) do Clavisu a že večer před odjezdem byla středisková rada. A ta se samozřejmě protáhla a já neměl nakoupeno! Nezbývalo mi nic jiného než vyrazit do Tesca. Potíž byla v tom, že cestu zpátky do Stodůlek jsem nemohl absolvovat metrem, protože to už bylo po dvanácté. V obchodě jsem strávil asi hodinu (čert aby se na tak velké ploše vyznal). Když jsem konečně vylezl před Tesco, oslovil mě pán s východním přízvukem, který se představil jako řidič opodál stojícího kamiónu a chtěl vědět, jak se dostane do Makra. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem mu nabídl, že když mě sveze, tak mu cestu ukážu. Nastoupil jsem do kamiónu, kde seděl další chlapík s ještě východnějším přízvukem. Vezli limonády z Olomouce. První chlapík si sedl za volant. Manévry na parkovišti pro osobní automobily byly napínavé. Poradil jsem zahnout na křižovatce doprava, ale on to strhnul už na té první a tak jsme museli jet přes Nové Butovice. Moc mi nevěřili, ale když se objevil do dáli svítící nápis "Makro", pořádně se jim ulevilo. Vystoupil jsem si a došel domů. Čekalo mě ještě balení a protože byl sraz v 6:15, moc jsem se nevyspal.

Ve vlaku jsem hned pochopil, že si nezdřímnu, protože Johny začala energicky vysvětlovat, co se bude právě dít. Rozdělili jsme se na tři družstva a vylosovali si téma, na které jsme měli vymyslet reportáž. Vyfasovali jsme lepidla, nůžky, časopisy a úžasné barevné "mikrofony". Moje skupinka - zelení - měla "Kdo šetří, má za tři aneb na čem se dá v ČR ušetřit". V následujících minutách se projevila neschopnost vzájemné spolupráce, ale nakonec i ta naše reportáž byla odvysílána.

Cesta by se dala popsat jako závody kukaček a ne jako poklidný vandr (znáte přece tu superrychlou kukačku "nik-nik", kterou pořád honil hloupý vlk - jak vždycky skončil v bezedném kaňonu). Nebo by se dala popsat jako Závod míru, protože jsme často vytvářeli tři skupinky vzdálené od sebe i sto metrů! Navečer jsme se utábořili. U ohně jsme rozebírali budoucnost našeho roverského kmene. Na noc jsme se přikryli pouze celtami. Byla zima, alespoň nám, kteří jsme zalezli místo do spacáku do šusťáku značky "Calex".

Druhý den nás čekala Velká gastronomická soutěž "O zlatou vařečku". Nejdřív však závody na místo vaření... Všechna družstva se vytáhla. Já, Lochy a Padák jsme se pustili do vaření guláše a samozřejmě nám to trvalo nejdéle (ta kráva byla nejmíň stoletá). K tomu "Čechmánkovo vejce na hnilobu", kmínová polévka, banánový dezert se šlehačkou a ke gulášku samozřejmě nesmělo chybět ani pívečko (10°, 12°). Když naše družstvo dovařilo (maso bylo pořád trochu tužší), byli už všichni nacpaní a skoro nikdo neochutnal. Guláše zbylo hodně a putoval někam do kopřiv, stejně jako polévka. Podle mého názoru měli nejlepší jídlo Muwín s Křemlou, nebo alespoň nejoriginálnější. Nejlepší dezert asi ROH, čínská kuchyně byla výborná a pochvalu zaslouží i bohatě prostřený stůl našich milých pořadatelek (to ještě byly milé). A také jsem se přesvědčil o tom, že kluci umí taky vařit a ne jenom opékat kus salámu na klacku a jíst instantní polévku rozmíchanou ve studené vodě (že Lochy), jak to bravurně předvádějí na vlčáckých výpravách.

Nelíbilo se mi, jak nás potom hnali, abychom si za deset minut uklidili, umyli nádobí a zabalili. Nedalo se to stihnout. V tu chvíli přestaly být pořadatelky na delší dobu milé... Určitě se to dalo řešit jiným tónem. Dvacet minut snad není tak dlouhá doba. Počkat na kamarády, kteří se snaží nezdržovat jak jen můžou, se však mezi námi nepěstuje, stejně jako některé další věci, možná na první zdání maličkosti. Například si myslím, že by mělo platit pravidlo "když se staví, tak staví všichni". Polovina roverstva (zejména "zelenáči") se rozhodla, že si nepostaví áčko. Foukal silný vítr, který nevěstil nic dobrého. A taky že jo, začalo pršet! A pořádně!

Když jsme ráno vyrazili na vlak, tak "chcalo jako z konve". V Nových hradech jsme si udělali procházku zámeckým parkem. Na nádraží jsme při čekání na vlak plánovali akce během roku a domlouvali spoustu důležitých věcí. Ve vlaku už se nic moc významného nedělo. Byl to až na pár maličkostí příjemný vandr. Především nám ukázal vzdálené obzory, které se před námi vynořují jako pro námořníky ostrovy z hlubin širého moře...

Tak alespoň tenhle malý příspěvek jsem stihl napsat. Ufff.


zpět na začátek stránky
O zlatou vařečku
Nikolaj Škvareček (Johny)

Komu snad název ještě nic nenapověděl, lehce připomenu, že se jedná o prestižní gastronomickou soutěž, která se uskutečnila v sobotu 14. 9. ve hvozdech Novohradských hor. Hned vedle malebného lesního potůčku se rozprostřelo několik provizorních kuchyní a 2-4 členné kulinářské týmy se daly do díla! Netrvalo dlouho a lesem se začaly linouti rozličné vůně evokující snad ještě rozličnější chuti. Postupně všechny soutěžní týmy naservírovaly a představily všechny své pochutiny v podobě kompletních menu. Spolu se Sváťou Kuřátkem, Elenorou Vypečenou (tedy celou porotou) jsme nestačili nad kulinářským uměním všech zúčastněných žasnout! Dovolte mi tedy, abych na stránkách tohoto renomovaného plátku mohl širokou veřejnost seznámit se všemi soutěžními menu a dojmy, které u poroty vzbudily:

Zálesákovo menu

Předžer: Něco od fčelky máji
Hlavnížer: Těhotný hovnivál
Na doražení: Medvědí bobky
Zálivka: Thé-zrezlé trubky
Ubrousky - máte přece rukávy
Utěrky - kalhoty poslouží
U plotny stáli: Červivý Kozák & Ulítlá Sajtna

PAJZL "čtvrtá cenová"

1. Vejce na hnilobu
2. Kmínová polévka
3. Gulášek s knedlíčkem
4. Dezert "Eagel"
GAMBÁČ   10o 12o

Sen samuraje

1. nápoje: Čaj Buddhy, Ďáblova krev
2. předrkmy: Zeleninové Jin-ti
3. hlavní chod: Tajemství Hoh-ja
4. zákusek: Kjú-tjú

Vítejte v závodní jídelně R.O.H. "čtvrtá cenová"

Předkrm: Chlebíčky "o" korálky
Hlavní jídlo: Masová fantazie
Zákusek: Dort Leningrad
Nápoj: Pravá Kofola, káva pravá

Menu pro čínského velvyslance

předkrm: Šunkové závitky s křenem
hlavní chod: Kung-pao s rýží
zákusek: Sladký sen
nápoj: Rybhru

Slečna Křemla s panem Muwínem uchvátili porotu zejména svojí kreativitou - nebáli se své pokrmy vytvarovat do podoby některých zástupců naší fauny. Zejména těhotný hovnivál byl k nerozeznání od skutečného a zvláště jeho ředkvičková očka byla zkrátka k nakousnutí! Jejich pokrmy navíc sestávaly z velmi zdravých ingrediencí (zahrnující i včelí produkty :-) a celé menu pak ponejvíce zapadlo do okolního přírodního koloritu.

Slečny Bára, Špeny, Pepsi a Psyché zase vsadily na trend kdysi nejrozšířenějšího způsobu stravování u nás a neudělaly vskutku špatně! Pochopitelně byly všechny členky týmu oděny tak, jak se na kuchařky závodní jídelny sluší a patří! Porotu si získaly hned v úvodu servírování, kdy zcela profesionálně přehrály známou repliku o knedlíčkách z filmu Pelíšky. Opravdu sladkou tečku v jejich menu pak představoval dort Leningrad, jehož korpus mimo jiné tvořily i báječné piškoty máčené v kávě.

Sen samuraje pánů Honzy, Janka a Rychlíka vnesl do naší soutěže opravdu závan exotična! Zde se znovu potvrdilo ono známé "jiný kraj, jiný mrav", a tak mohl našinec přihlížet úžasnému japonskému stolování, kterému nechybělo snad zhola nic! Mezinárodní můstek pak vytvořil profesionální překladatel a nutno říci, že tento tým byl opravdu sehraný!

Naproti tomu tradice se nezapřela u týmu, který servíroval jako poslední. Není divu, že příprava trvala tak dlouho, vždyť kuchaři nepoužili jediný polotovar a vše od základů vařili až na místě z čerstvých surovin! Pan Ferda, Padák a Lochnes směle vyzvedli českou kuchyni tak, že mohla bezostyšně konkurovat těm zahraničním. Zkrátka gulášek z nefalšované hovězí flákoty, nešizená polévka jako grund, nadýchané knedlíky a lahodný mok na závěr má něco do sebe!

O posledním menu se raději příliš zmiňovat nebudu, jednak bylo připraveno pro čínského velvyslance a pak také neoficiální zdroje potvrdily určité napojení členů tohoto přípravného týmu na porotu, což by mohlo věhlas naší soutěže naprosto zdiskreditovat...

Co dodat? Jak sami vidíte, porota neměla úkol vůbec lehký, nakonec nechala rozhodnout "hlas lidu", který Zlatou vařečku udělil děvčatům ze závodní jídelny R.O.H. Nechť jim tedy slouží a vy vězte, že pokud budete hledat profesionály na uspořádání hostiny ke kterékoli příležitosti, nebojte se najmout představené týmy - prověřila je přece naše prestižní soutěž!


zpět na začátek stránky
Co se dělo v trávě
Johny

Zatímco příspěvek do minulého čísla jsem začínala s jistými rozpaky a nejistým očekáváním toho, jak se roverský rok rozjede, teď jsem na tom o poznání lépe! Roverská zahajovačka se podle mě dost vydařila (třeba o ní někdo napíše :-) a kromě toho se na ní domluvily některé důležité věci ohledně fungování kmene (minimálně) v následujícím roce. Tak tedy stručně to nejpodstatnější:

  • jádro současného roverského kmene budou tvořit především mladší roveři, osloveni byli tito (a i když se třeba zahajovačky nezúčastnili, nadále se s nimi počítá!): Bára, Bleška, Dominika, Honza, Janek, Lochnes, Miky, Můrka, Padák, Pepsi, Psyché, Rychla, Šákul, Špeny, Tip, Ťap, Vojta; Oříšek by prý s kmenem ráda ještě tak rok počkala
  • pokud jde o starší rovery, nikdo a nic pochopitelně nebrání tomu, aby se do dění kdykoli a jakkoli aktivně zapojili, zejména by bylo dobré občas pomoci s přípravou nějaké akce apod.; ve vedení roverského kmene je Míla a vedoucí roverského kmene je (prozatím) moje maličkost
  • běžné fungování roverského kmene bude zajišťovat Symbol moci (tedy dva jedinci, kteří "úřadují" po dobu dvou měsíců a to tak, že po prvním společném měsíci jeden odchází a střídá se s nově příchozím), který dává dohromady především konkrétní program na nadcházející měsíc (nezasvěcení, kteří chcete vědět něco bližšího, obraťte se na zasvěcené :-), tj. ty, co byli na zahajovačce, příp. na starší rovery)
  • nápady, návrhy (...) na uskutečnění konkrétních akcí se dávají Symbolu moci, který pak celý program kompletuje
  • účast na akcích je třeba dávat dopředu vědět upsáním se na IPA (= informační papír akcí), který bude vždy na aktuální měsíc viset v klubovně na nástěnce
  • na zahajovačce byly také rozdány další klíče od klubovny, všichni byli seznámeni s pravidly ohledně jejich užívání (tyto, spolu se seznamem všech, kdo klíče užívají, budou viset též v klubovně na nástěnce)
  • články do Clavisu se předávají (mailem, osobně, nebo přes krabičku v klubovně; nejlépe na disketě) našemu novému šéfredaktorovi, tedy Ferdovi, včas!
  • to nejdůležitější nakonec: kmen bude přesně takový, jaký si ho uděláme...

zpět na začátek stránky
Do třetice všeho dobrého
Špeny

Roverský kmen se nám rozjíždí a tak jsem měla tu čest být během tří dnů na třech skvělých akcích.

První z nich byl koncert v kostele svatého Františka z Assisi na Křižovnickém náměstí. Sraz byl v sobotu ve 20:15 na Národní třídě. Díky problematické dopravě jsem si dala delší čas na cestování a tak jsem na sraz přijela o 15 minut dříve. Cestou v tramvaji mna pobavili čtyři kluci s vedoucím. Usoudila jsem, že to budou skauti (a taky že jo, ale k tomu se ještě dostanu). Na Národní třídě byl dav lidí. Po chvíli jsem začala pobíhat od místa k místu a nikde nikdo. Když uplynulo asi 25 minut, začala jsem být mírně nervní a rozhodla jsem se, že pojedu domů. Jak tak stojím na zastávce tramvají, pozoruji lidi naproti. Zaujala mne jedna osoba, pobíhající sem tam jako já před chvílí. Byla to Rybča. Koncert byl "super". Kromě Bacha zazněly skladby L. K. Kuchaře, A. Corelliho, G. F. Handela, T. Alboiniho, C. Francka, W. A. Mozarta. Namačkané v pětici (já, Míla a její kamarádka, Rybča, Sova z Fonsu) na jedné lavici jsme naslouchali houslím (na které hrála Mílina teta, díky níž jsme se koncertu mohli zúčastnit), varhanám a zpěvu. Večerní procházka přes Karlův most byla příjemným zakončením akce.

V neděli se jelo na kolech do Lidic. Na sraz přijel Janek (vymetávač příkopů), Padák (odpadl již na Šafránce - snažil se o akrobatické kousky a jeho přehazovačka se nesnesla se zadním kolem), Lochy (akrobat číslo 2, jen mírně šikovnější), Rychla a Johny (hnací jednotka) a já s Rybčou (hnaná jednotka). Bez Padáka jsme vyjeli vstříc Lidicím. Tam nás čekala Míla a Medvěd z Fonsu (pro mne již známá tvář z předešlého dne aneb jízda tramvají). Lidice - na první pohled krásný udržovaný park s růžovým sadem. Vše se změní při pohledu na pomníky a rekvizity v muzeu. Brr..., ještě teď mi z toho leze mráz po zádech. Na zpáteční cestě jsme se zastavili na hruškách (i když podle mého názoru v tom hrušky nehrály roli, nýbrž letiště Ruzyně - pohled na Lochyho s letadlem nad hlavou mi připomněl scénu přeskakujícího Willyho) a pak u už jen vysněná sprcha (z mraků i ve vaně).

Do třetice všeho dobrého (a to doslova) - "Den dobré vůle". Ťap a já jsme se ujaly stanice metra Zličín, ostatní odešli na svá určená místa. V 10 hodin jsme se měli ohlásit u firmy Johnson and Johnson. Služební auto nás dovezlo až k recepci firmy. V ní nás mile přivítali, dostali jsme cedulku "návštěva" a šli jsme vstříc zaměstnancům. Všichni byli přívětiví (zřejmě to způsobila akce "Víme o vás", protože si naši návštěvu poslali předem služebním emailem). Ve 14 hodin nás čekala "IKEA". Chvilku jsme strávily v dětském kině (mírně jsme vyčnívaly z řady), ale pak opět do práce. Nakonec na nás vybafl hlídač a chtěl povolení k prodeji. Nějak jsem ho umluvila, ale raději jsme se vrátily na Zličín. Tam jsme doprodaly zbylá srdíčka.

Vše po těch trápeních dopadlo dobře.


zpět na začátek stránky
Klíček
Muwín

Zbývá už jenom prosincové číslo a Klíček bude mít za sebou první rok života. Nechci teď soudit, jaký byl tenhle řekněme zkušební provoz, ale chci ho tady znovu připomenout. Od března totiž nemám v podstatě jedinou reakci na jeho náplň a úpravu a bez této zpětné vazby jenom přešlapuji na místě. Dejte mi prosím vědět, co se vám líbí, co se nelíbí, co by bylo podle vás lepší udělat trochu jinak, o čem psát a do čeho se raději nepouštět. A máte-li čím přispět, tak neváhejte - prosincové číslo bude zamyšlením nad energií a jejím využíváním.


zpět na začátek stránky
Z deníku vůdkyně - září
Marka

Povodně - pokračování

Minule jsem psala o tom, jak mě příjemně překvapilo, kdo všechno z našeho okolí se zapojil do pomoci při odstraňování škod po povodních. Nechtěla jsem vypisovat jména, abych na někoho nezapomněla, ale naopak jsem zapomněla na dvě osoby, které jsem chtěla vyzdvihnout. A to jsou tatínek a sestra Johny. Obzvlášť tatínek si zaslouží obdiv... (aspoň víme, po kom ta Johny je :-)

Někteří z nás, jak jsem se dozvěděla, aktivně pomáhali i během září. To považuji za velmi dobré. Sama nevím, jestli bych na to ještě měla, po tom intenzivním týdnu pomocí v srpnu jsem byla dost vyřízená. Tím víc to u ostatních obdivuji.


Mě v září pohltila práce a skautské úřadování. Vezmu to stručně:

5. 9. U Káčuly jsme se sešly, abychom dovyúčtovaly tábory. Naštěstí to měly na starosti samý šikovný holky (Káčula, Johny, Ferda), takže to zas tak těžký nebylo.

6. - 8. 9. Zúčastnila jsem se a částečně i připravovala výjezdní zasedání PRJ (rozuměj Pražské rady Junáka). Setkali se tam předsedové a výchovní okresů, členové PRJ a další hosté. Byl to velmi zajímavý víkend (mimo jiné jsme probírali vzdělávací akce, propagaci Junáka, problematiku úbytku členů a nedostatku vedoucích...).

9. 9. Proběhla první schůze ORJ v tomto školním roce. Bylo to dlouhé a bylo toho dost, ale musím říct, že mám ty lidi, se kterými se tam potkávám, docela ráda.

12. 9. Pro změnu zase schůze - tentokrát SRJ (to jsou ale zkratky, co? :-). Taky to bylo dlouhé, taky toho bylo dost, místy to bylo i poměrně hodně vyhrocené. Účast nebyla moc hojná - za kluky Ferda a Lišák, holky: Alík, Johny, Káčula, Marka, Míla a Rybča. Kirí dorazila s hodinovým zpožděním. Probírali jsme spoustu věcí, asi nejdůležitější byly akce, kterých se budeme v tomhle a příštím roce účastnit, pak hospodářské věci... Jo, docela důležité je taky to, že jsou objednané skautské časopisy, které budou chodit Alče domů (je v tomto roce tiskovým zpravodajem) a my si je tam k ní budeme chodit vyzvedávat. První čísla časopisů vyšla 25. 9. V neposlední řadě jsme probírali, jakým způsobem se zapojíme do vnitřní sbírky, kterou pořádá Junák pro postižené povodněmi (vnitřní sbírka - tj. skauti skautům). Dohodli jsme se, že vyčleníme nějaké peníze ze střediskových. Každý, kdo bude chtít, může přispět ještě něco navíc, a celé to darujeme středisku v Horažďovicích. Takže kdybyste taky chtěli něco věnovat, obraťte se na Káčulu.

13. - 15. 9. Ještě jednu velkou schůzi jsem v září absolvovala, a to bylo zasedání Náčelnictva (NJ, ať dodržuju ty zkratky :-). To bylo dlouhé, náročné a bylo toho moc. Už se opakuju...

14. 9. Kdybych nebyla na schůzi, asi bych se zúčastnila akce, do které jsem naše středisko tak trochu navezla já. Nejedná se o akci, na kterou by se všichni těšili, nebo jí přímo vyhledávali (aspoň ne v našem středu). Je to typ akce, které se říká pietní. Předpokládám, že většina z vás se teď ušklíbla. Přesto si myslím, že účast i na takovýchto akcích má svůj smysl a je možno ji pozitivně využít. Takže se nedivte, když se ještě někdy v programu podobná akce objeví. Tentokrát šlo o odhalování pamětní desky A. B. Svojsíka v Náplavní ulici. Čest našeho střediska zachránila Alča s několika Parádnicemi (Aničkou, Cvrčkem, Housenkou, Lentilkou a Žížalou). Velký dík jim za to, hlavně Alče, která to s holkama domluvila. A podle Housenčiných slov to prý bylo i zajímavé :-).

18. 9. a 20. 9. V dalším týdnu už to byla brnkačka, jen jsem měla sraz s Káčulou kvůli účetnictví střediska a s Honzinou a Johny kvůli účetnictví Ponsu a Fonticulu. Musím říct, že práce, kterou Káčula, Honzina i Johny v tomto směru odvádějí, považuji za velmi kvalitní.


Kromě všech schůzí jsem stihla i jednu "neschůzovní" akci, o té trochu podrobněji:

23. 9. Den D, přesněji den DV, nebo DDV, prostě Den dobré vůle. Sbírková akce, kterou každoročně pořádá Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové a které se někteří z nás více méně pravidelně zúčastňují. Letos jsme se rozhodli do toho jít pořádně - objednali jsme si 10 kasiček a 500 srdíček (to jsme probrali už v červnu na střediskové radě). Bohužel, jak praví citát: "Všichni byli výpravou nadšeni, ale nikdo se nechtěl zúčastnit". Přestože jsme zařídili i omluvenky do škol a potřebovali jsme "jenom" 10 lidí starších 15 let, nezvládli jsme to. Tedy, jak se to vezme - místo 500 srdíček jsme dostali 1000 s tím, že zbytek máme vrátit; vrátili jsme necelou stovku (pro pomalejší počtáře - rozdali jsme jich víc než 900). Ovšem lidí, kteří by se mohli napsat ke kasičce, bylo ráno na srazu pouze 6: Rybča, Johny, Míla, Špeny, Ťap a Marka. Navíc ještě tři mladší Parádnice - Amazonka, Lentilka a Housenka. Fakt mě to překvapuje, že to ostatní prostě vypustili. Abychom byli konkrétní, tak třeba Lišák, Padák, Psyché, Dominika, Fejty (ti všichni slíbili, že "asi" přijdou). Prvním třem jsme ráno zběsile volali a SMSkovali, bohužel to nebylo nic platné. To není moc důvěryhodné a zodpovědné chování. Radši už to nebudu dál rozpitvávat, protože mě to dost naštvalo a nechci být naštvaná teď znovu. Na druhou stranu mě potěšilo, že aspoň jeden člověk z těch, kteří slíbili, že "asi" přijdou, poté, co jsme mu zavolali, skutečně přišel. Byl to Ferda a děkuji mu, že nás nenechal ve štychu.

Jinak to probíhalo celkem normálně - celý den jsme na sebe upoutávali pozornost a snažili se přesvědčit kolemjdoucí, že by měli přispět "na odstraňování následků ničivých povodní v zařízeních pro opuštěné a handicapované děti, které strádají mnohdy více než dospělí". Jak jinak letos. Takže asi tak.

Ještě se přeci jen musím vrátit k tomu, že jsme měli problém kasičky mezi sebou udat (nakonec jsme dvě vrátili prázdné) a taky, že se celkově zúčastnilo tak málo lidí. Zajímalo by mě, v čem je problém? Vedoucí oddílů o akci věděli dost dopředu (od června, pokud čtou zápisy nebo si dělají poznámky přímo na střediskové radě). Dále jsme to probírali na zářijové radě, takže si to všichni připomněli. Navíc na zahajovačce Clavisu se o tom prý zase mluvilo. Všichni to mohli vědět. Takže problém bude jinde - asi to nepovažovali za důležité. Což mi přijde smutné, na druhou stranu nemůžu nikoho nutit, aby změnil své postoje. Možná by pro příště stálo za to realisticky to probrat a vyříkat si, co někomu brání se té akce zúčastnit. Vůbec se zamyslet nad tím, co opravdu je důležité (= co bychom měli dělat), co nás baví (= co chceme dělat), co nás sice nebaví, ale musíme to dělat, a tak podobně. Nebo o tom aspoň každý přemýšlejte.

To je za září vše. Doufám, že další měsíce bude lepší... počasí :-) (nejen)


zpět na začátek stránky
Den dobré vůle 2002
Míla

Dne 23.9. jsme měli sraz v sedm hodin a třicet minut na Lukách. Vše mělo dle naplánování proběhnout zcela v pořádku, ale...

Abychom se mohli v zájmu dobročinnosti rozprchnout po Praze a vybírat peníze - (za srdíčka) pro Výbor dobré vůle (pro nezasvěcené: Výbor dobré vůle je nadace Olgy! (vykřičník je na místě - někteří spoluobčané jež chtěli přispět se museli několikrát nechat ujistit, že jde o nadaci Olgy a ne Dáši) Havlové jež se stará o osamělé a handicapované děti) - bylo nutno podniknout několik nutných a ne zcela zbytečných věcí, například dojet vyzvednout kasičky... Není třeba se o této akci dále zmiňovat - stačí jen naznačit, že výkonnost některých orgánů v popovodňovém období je - řekněme - obdivuhodná (děkuji Rybče, že to tam se mnou přežila...) Další - neméně důležitou - "věcí" je sehnat dostatečný počet lidí nad patnáct let kteří mohou mít kasičku. Úkol - jak se později ukázalo - takřka (úplně) nemožný.

Někteří jedinci - ačkoliv slíbili, že přijdou - nepřišli a dokonce je ani nenapadlo (nechci je podceňovat, ale vhodnější vysvětlení "tohoto činu" mě v tuto chvíli nenapadá), aby se ozvali, či alespoň po někom svoji "indispozici" omluvili! Nyní je ta pravá chvíle, abych poděkovala všem, jenž se dostavili (někteří sice s menším zpožděním - ono když jsme tam v půl a pět stály jen tři...no, byly jsme trochu nervózní...(Chvílemi mi to přišlo jako čekání na Godota...) Ale pak se naštěstí objevili i další - mezi nimi i Ťap, která se k tomu dostala jak slepá k houslím... Ta taky přinesla zprávu, že i přes veškeré své úsilí se jí nepodařilo přimět Ferdu ke vstávání... Nevím, jak se to Marce povedlo - asi nějakým osobním kouzlem (střediskové vedoucí?), ale po ukončení volání - telefonem - se Ferda během několika minut objevil - k velkému překvapení své sestry i všech ostatních (sester)... Zkrátka nás tam bylo celých deset - Marka, Johny, Rybča, Špeny, Ťap, Ferda, Áma, Lentilka, Lucka a já. Prostě hojné množství...Rozdělili jsme se do dvojic a trojic a vyrazili na daná místa...podařilo se nám prodat asi 950 srdíček - celkem úspěch, ne? Jako první si od nás koupila srdíčko Kapsa a jako poslední jsme potkaly kluky z Vlčáků... náhoda?

Co říct na závěr? Užili jsme si Den dobré vůle tak, jak se má - potkali jsme zajímavé lidi a pomohli dobré věci (letos se vybíralo na záplavami postižené domovy opuštěných a handicapovaných dětí). Snad nás bude příště víc!


zpět na začátek stránky
Taneční
Tomáš a Alča

Dámy a pánové,

dne 8. 10. 2002 se prosím dostavte v 19.00 do tanečního sálu v ZŠ Kuncova na první taneční hodinu. Podmínkou pro vpuštění do tanečního sálu je společenský oblek. Pro mladé pány jsou to tmavé kalhoty, košile světlé barvy případně i sako, pro dámy šaty (případně sukni a halenku), délka sukně maximálně ke kolenům. Taneční obuv je samozřejmostí., pánové boty s koženou podrážkou, dámy podpatek minimálně 3 cm.

Na Vás všechny tancechtivé se těší Tomáš a Alča


zpět na začátek stránky
Evapříběhy
Ferda

Na internetu jsem našel sérii vtipných komiksů o malé Evě a její rodině. Některé z nich jsou dobré, ale hodně jich je příliš dlouhých, než aby se daly publikovat v našem plátku. Vybral jsem tedy dva kratší příběhy, patřící k těm nejstarším. A spolu s autory těchto příběhů vás zvu na www.tenzor.cz/evapribehy/



zpět na začátek stránky
obálka 2

zpět na začátek stránky
  domů