Klíček
občasník pro Parádnice, Vlčáky a MinehahuVoda v ČR
Číslo 2 - Červen 2002
Ahoj, zdravím všechny po třech měsících. Než se pustíme do letního tématu, tak se na chvilku vrátím k odpadům. Opravdu jenom krátce, protože jsem nedostal jedinou reakci k minulému číslu, takže vůbec nevím o tom jak a jestli vůbec jste třídili a zjišťovali kolik odpadků vyprodukujete u vás doma. Jedinou výjimkou je Kotě, kterou tímto chválím. Nemám ani žádné zprávy o tom, jestli se vám podařilo přivést vás samotné nebo někoho z vašeho okolí ke třídění a recyklování odpadů. No, škoda. Tak alespoň moje úspěchy a radosti. Už jsem si navykl chodit na nákupy s vlastní taškou a sáčky na pečivo. U nás v práci se objevily pytle a kontejnery na plasty a papír a také jsem v naší kanceláři zavedl krabičku na vybité baterie. Doufám, že někomu z vás se také podařil nějaký malý třídící nebo recyklační úspěch. Napište o tom do některého z příštích čísel.
Hlavním tématem tohoto čísla a pak i celého léta by měla být voda. Doma vám to asi tak nepřipadá - otočíte kohoutkem a vody je pořád dost - ale voda a zvlášť ta pitná je velmi drahocenná tekutina, kterou musíme dobře chránit.
Většina z čerstvé a nezkažené vody je zmrzlá v polárních ledových krách. Největší část zbylé vody je pak uložena ve formě podzemních vod. V České republice je přibližně jedna čtvrtina z používané vody čerpána z podzemních zdrojů. Jedná se zhruba o 450 miliónů m3 podzemní vody (v r. 1998). Velká část této vody se však v nejbližší době do podzemního oběhu nevrátí. Doba zpětného návratu této vody do podzemních zdrojů se odhaduje podle hloubky zdroje na 300 až 4600 let. Důsledkem toho je, že dochází k poklesu zásob podzemních vod. Pokles hladiny podzemní vody způsobuje snížení mohutnosti řek, vysychání některých rybníků a močálů a tím i mizení řady rostlin a živočichů, kteří jsou na vodě závislí. Podzemní vody také velmi trpí znečišťováním, takže už se nedají považovat za pitné a zdravotně nezávadné.
I přes výrazné zlepšení v posledním desetiletí je zatím stav jakosti našich povrchových a podzemních vod neuspokojivý a nesplňuje řadu požadavků na kvalitu a čistotu. V naší republice jsou problémy hlavně s obsahem dusíku, fosforu a těžkých kovů a také je u nás vyšší mikrobiální znečištění, které má zásadní význam pro kvalitu pitné vody.
Obrat k lepšímu snad bude pokračovat - voda přestává být chápána jenom jako surovina, ale začíná se na ni nahlížet jako na jednu ze základních složek životního prostředí a podmínku veškerého života na Zemi. Hlavní příčina zlepšení stavu v posledních letech je v pokračující výstavbě nových čistíren odpadních vod, ve snížení množství odpadních vod a na některých místech také díky snížení množství hnojiv používaných v zemědělství. Stát se také snaží přispívat na rekonstrukce malých čistíren odpadních vod a kanalizací v obcích do 3000 obyvatel. O jednom zajímavém způsobu čištění a dočišťování odpadních vod se dočtete dále ve Ferdově příspěvku o kořenových čistírnách.
Než se voda ocitne ve vaší sklenici a nakonec ve vašem žaludku, čeká jí docela dlouhá a namáhavá cesta. Celé je to složité a náročné a já se vám to pokusím vysvětlit opravdu hodně zkráceně a jednoduše.
Pokud máme nádrž s téměř pitnou vodou, je to o něco jednodušší, protože ji nemusíme čistit, ale pouze ji upravujeme. Na našem sídlišti pijeme vodu až z poměrně vzdálené Želivky - základní hodnoty důležité pro její nezávadnost můžete najít každý měsíc v našem Stodůleckém zpravodaji, ve STOPu. Taková voda se nejprve upravuje mechanicky - odstraňují se hrubé nečistoty a chrání se tím také čerpací zařízení před poškozením a zanášením potrubí. Používaná zařízení jsou např. česle, síta, lapače písku a usazovací nádrže. Chemicky se upravuje hlavně podzemní voda. Odstraňuje se např. agresivní oxid uhličitý, železo, mangan, fluoridy, vápník nebo hořčík. Dělá se to neutralizací, oxidací a také srážením pomocí různých chemických sloučenin. K odstranění nerozpuštěných a koloidních látek, rozpuštěných plynů, k odbarvování a dezodorizaci vody se provádí úpravy fyzikálně-chemické. Metody, kterými se to provádí mají úplně cizí a podivné názvy - koagulace, flotace, deserpce, reverzní osmóza, nanofiltrace a podobně. A poslední jsou úpravy biologické. Ty se někdy používají při odželezování a odmanganování vody nebo při denitrifikaci (odstranění dusičnanů).
To jak moc a kterými metodami se bude voda upravovat se určuje podle jejího plánovaného určení (pitná, užitková, provozní), podle toho, jestli jde o vodu povrchovou nebo podzemní a určitě ještě podle spousty dalších pravidel a předpisů.
No jo, ale ještě jsou tu odpadní vody a ty čistíme. To je potřeba udělat důkladně, ať už je "jenom" vypustíme zpátky do řeky nebo je budeme znovu používat. Začíná se opět mechanicky. Do této skupiny úprav patří cezení, usazování, odstřeďování, flotace a také filtrace. K tomu slouží různá zařízení - lapáky štěrku a písku, česle, síta, lapáky tuků a olejů, různé usazovací nádrže a další. Následují úpravy chemické a fyzikálně chemické. Metody, kterými se toto čištění provádí jsou např. čiření (koagulace, srážení), neutralizace, oxidace, redukce, sorpční procesy (to se dělá např. na aktivním uhlí), procesy založené na výměně iontů, extrakce, odpařování, spalování (to se provádí u silně znečištěných vod) nebo vyváření. Biologicky se voda čistí buď aerobně (za přístupu vzduchu) nebo anaerobně (bez přístupu vzduchu). K tomu slouží různé biologické filtry, někdy s roztodivnými názvy (Schulzovy, emšerské, aerofiltry), aktivační a stabilizační nádrže a laguny. Ufff.
Tak takhle velmi zjednodušeně lze shrnout hlavní procesy, které musí podstoupit voda, abyste ji mohli bezstarostně pít. Že vám ty názvy jednotlivých úprav a procesů vůbec nic neříkají a neumíte si pod nimi nic představit? Z toho si nic nedělejte, to vůbec nevadí. Spíš by vás to mělo trknout, abyste si uvědomili, že mít dostatek pitné nezávadné vody není nic samozřejmého a jednoduchého. Že je za tím hodně práce a námahy a hlavně, že pitná voda se nepovaluje v kdejaké nádrži, potoce nebo řece, ale že její zdroje jsou vzácné a musíme o ně dobře pečovat. Zatímco lidí na téhle malé planetě pořád přibývá, množství vody je tady vlastně pořád stejné. To je další důvod, proč se musíme o vodu dobře starat a neplýtvat s ní.
Slíbil jsem povídání o zajímavém způsobu čištění vody pomocí rostlin - připravil ho pro vás Ferda a to je přeci jenom proti mně vzdělaný odborník na toto téma, takže se vám dostane informací velmi kvalitních.
Je to vlastně uměle vytvořený mokřad. Pro jednoduchost si lze představit, že se vyhloubí mělká jáma, do ní se naveze písek nebo štěrk, zasadí vhodné rostlinky a to všechno se zaplavuje znečišťovanou vodou. Ve skutečnosti je celá záležitost podstatně složitější, ale nám taková představa bude stačit.
Vysvětlit jakým způsobem vlastně dochází k čištění vody by trvalo velmi dlouho a k dobrému pochopení byste museli tento obor důkladně studovat. Jedná se o mechanicko-fyzikální procesy (propustnost systému - podloží, rostlina), biologické procesy (kupř. kořeny a stonky rostlin a uhynulé rostliny jsou nosiči bakterií důležitých pro uskutečnění chemických přeměn) a chemické procesy (za nepřístupu kyslíku i za jeho dostatku, přirozené tlení...), při kterých vznikají většinou všelijaké plyny (přesto provoz nesmrdí a proto jsou KČ používány i pro soukromé účely u rodinných domů). Není snad nutné dodávat, že KČ je zcela ekologické. Kal z uhynulých rostlin se hromadí několik let a je možno ho poté vyvézt na pole jako hnojivo.
Mezi často používané rostliny pro KČ patří dobře známý rákos obecný, který v našich podmínkách dorůstá až 4 m a řadí se tak mezi naše největší trávy. Jeho kořenový systém prorůstá do hloubek okolo jednoho metru. U malých domovních čistíren se často používají kvetoucí rostliny, které mají dekorativní charakter, např. kosatec žlutý. Ač je tomu těžké uvěřit, KČ dobře fungují i v době vegetačního klidu, tj. v zimě. Většina čistíren vypadá jako hodně zarostlé koupaliště.
Výzkum umělých mokřadů se opírá o poznatky výzkumu mokřadů přirozených. Výzkum umělých mokřadů byl v ČR zahájen v pražském ÚČOV (Ústav čištění odpadních vod). Byl zkonstruován model, který vypadal jako takový zvláštní květináč, použit byl rákos a přiváděla se mechanicky předčištěná splašková voda. Výsledky byly vynikající. Následný pokus s přiváděním slepičí kejdy prokázal, že rákos je schopen odolávat i velkému biologickému znečištění. Vůbec první KČ v ČR byla uvedena do provozu v květnu roku 1989 v Petrově u Jílového (okres Praha-západ). Dnes je na území ČR v provozu asi 120 takových čistíren (nepočítaje male domovní čistírny) a dalších 40 je jich ve fázi výstavby. Ve světě jich je přes 5000. Největší čistírna tohoto druhu se nachází v Dánsku ve Stockholmu a má se 13 000 m2 kapacitu 6000 EO (ekvivalentních obyvatel), je zařazena jako dočišťovací stupeň. U nás největší kořenovou čistírnu naleznete v Praze 10 (Koloděje) - ta má se 4500 m2 (pro představu bazén o rozměrech 50 x 90 m) kapacitu 900 EO. Výzkum probíhá i nadále.
Kořenová čistírna (dale už jen KČ) je většinou používána jako dočisťovací stupeň pro splaškové vody a přiváděnou vodu je dobré mechanicky předčistit. KČ nelze použít pro čištění odpadních vod z chemických výrob apod. už jenom proto, že se jedna o biologické čištění. Nicméně náklady na provoz jsou minimální a KČ má minimální nároky na údržbu. Přitom schopnost čištění je srovnatelná s metodami čištění odpadních vod v klasických čistírnách. Zastánci KČ poukazují na to, že KČ nezasahují do rázu krajiny jako betonová monstra. Ovšem u úřadů se zastánci těchto čistíren nesetkávají s pochopením. Snad i díky tomu, že se pár amatérských realizací příliš nepovedlo, začali se na veškeré kořenovky úředníci leckde dívat skrz prsty. Problém je i v tom, že na ně neexistují normy, směrnice ani prováděcí předpisy, úředník tedy nemůže kontrolovat, zda je to či ono podle předpisů. Raději tedy stavbu nepovolí.
Schéma kořenové čistírny (jednoho typu):
... a hlídejte únik vody. Jak? Je to docela jednoduché. Zjistěte si kde máte doma vodoměr a v době kdy nebude nikdo doma (půjdete do školy, do kina, na nákup, pojedete na víkend pryč) může začít vaše pátrání. Než odejdete, opiš si přesně stav vodoměru. Až se vrátíte, opiš jej znovu a porovnej s tím před odchodem. Pokud se změnil, znamená to, že vám někde zbytečně uniká voda.
Nejčastějším místem, kde dochází k únikům a tím k plýtvání vody, je záchod. Jestli je to zrovna váš případ zjistíte také velmi snadno. Stačí do nádrže s vodou nakapat třeba potravinářské barvivo, aby měla voda výraznou barvu (červená, modrá). Pak je potřeba 20-30 minut počkat a hlídat, aby záchod nikdo v té době nepoužíval. Když se v záchodové míse objeví zbarvená voda, objevili jste zbytečný únik vody!
Jestli vám to připadá legrační a zbytečné, tak si zkuste uvědomit, že např. kapající kohoutek, který za deset minut naplní hrnek na čaj (250ml), představuje přibližně 12-13 tisíc litrů (12-13m3) promrhané vody za rok! To znamená, že byste museli denně vypít 36 sklenic vody po celý rok, aby bylo dosaženo tohoto množství. A nebo ještě jinak - podle toho, kolik vody si napouštíte do vany při koupání, by toto množství vystačilo na 50 - 100 koupelí. A to všechno v jedné jediné domácnosti z jednoho jediného kohoutku. Umíte si představit, kolik vody se asi zbytečně vyplýtvá za jediný den na našem panelákovém sídlišti? A kolik jí pak je za celý dlouhý rok? To už by mělo stačit k přemýšlení o tom, že myslet na její úsporu se vyplatí.
Co můžeš udělat ty pro zmenšení množství vyplýtvané vody a pro její ochranu před znečišťováním?
(Vzadu na konci Klíčku najdete správné odpovědi)
Studánky jsou vítaným zdrojem pitné vody na všech našich cestách do přírody. Dříve byly lesní studánky důležitým zdrojem pitné vody a lidé se o ně podle toho starali. Pak začala tato péče upadat a tak se každé jaro probouzí studánek čím dál méně. Postupně zarůstají a zapadávají listím a tak zanikají.
Proto Český svaz ochránců přírody ve spolupráci se státním podnikem Lesy České republiky vyhlásili dlouhodobou kampaň s názvem Zachraňme studánky. Cílem této akce je obrátit pozornost lidí na zanikající přírodní zdroje pitné vody (především na lesní studánky) a dlouhodobě nad nimi držet ochranou ruku. Kampaň je určena všem zájemcům, bez ohledu na jejich věk, kteří chtějí pomoci přírodě nějakou konkrétní činností a zvelebit přitom svoje okolí. Velmi vhodná je právě pro různé oddíly s dětmi a proto o ní teď píšu a chtěl bych vás tím vybídnou k aktivní účasti v této velice bohulibé činnosti. Samozřejmě se otvírají další možnosti i mimo oddíl - na vaší chatě či chalupě, u prarodičů na vesnici a podobně.
A jak na to? Nejprve je nutné vypátrat nějakou lesní studánku a zdokumentovat její stav. Pokud o žádné nevíte, nebo žádnou nenajdete, můžete se zeptat třeba hajného, místních obyvatel nebo se podívat do starých map. Jak už jsem psal, byly dříve studánky velmi důležitým zdrojem pitné vody a byly také pečlivě zakreslovány.
Pak přijde na řadu praktická pomoc v terénu - úprava okolí, zbudování stříšky a podobně. Velmi vhodné by bylo založit něco jako kroniku studánky, do které budete zapisovat všechny události - od jejího nalezení s fotografiemi původního stavu, přes všechny úpravy a zvelebovací práce, vymýšlení jména až do konečného stavu, kdy bude možné ze studánky opět pít.
A třetí fáze vaší péče o znovuzrozenou studánku bude spočívat v její pravidelné kontrole, můžete dokonce nad studánkou převzít dlouhodobý patronát. Pokud o vaší aktivitě napíšete organizátorům akce, dostanete od nich několik užitečných pomůcek a také k vyvěšení na studánku zalaminovaný ozdobný list s jednotným označením této akce.
Kontaktní adresa: Centrum pro děti a mládež Českého svazu ochránců přírody, poštovní přihrádka 447, 111 21 Praha 1, tel. č.: (02) 900 12 069, fax.: (02) 900 43 300, e-mail: CDMcsop@mail.cz.
Jste na konci druhého čísla Klíčku. Kromě zajímavých informací vám mělo přivodit i něco jako zamyšlení nad tím, jestli máte ten správný vztah k vodě. Jestli si jí vážíte jako nezbytné potraviny potřebné k přežití a jestli s ní zbytečně neplýtváte. Vzpomeňte si na to, až budete v letních vedrech "umírat" žízní a budete toužit po vodě. Nebo až vás rodiče pošlou v poledne zalévat vyprahlou zahrádku - teď už jim budete umět vysvětlit, proč je rozumnější zalévat ráno nebo až večer.
Přeji vám hezké prázdniny - zvládněte se ctí a vítězně závěrečný nápor ve škole a pořádně si během léta odpočiňte. Doufám, že se spoustou z vás se uvidím na táboře. Třeba objevíme nějakou studánku a budeme jí umět pomoci.
Zdraví Muwín
Příští číslo Klíčku vyjde na začátku září a bude zaměřené na naše všeliké ptactvo a na to, jak mu usnadnit přečkání zimy v našich městech a vesnicích.
Použité zdroje:
Javna, J.: 50 nápadů pro děti k záchraně Země, ČSOP Praha, 1991
Ochrana vod, materiál Odboru ochrany vod MŽP vydaný ke světovému dni vody, nedatováno
Project WILD, česká verze, Moraviapress Břeclav, 1993
Sobota, J.: Čištění odpadních vod, LF ČZU Praha, září 2001
Sobota, J.: Úprava pitných vod, LF ČZU Praha, září 2001
www.lesycr.cz
Zpráva o stavu vodního hospodářství ČR v roce 1998, MZe Praha 1999
Toto číslo vyšlo 3. června 2002 a k jeho vzniku přispěli Ferda, Honzina, Křemla a Muwín.
Správné odpovědi na kvizové otázky: 1a - slaví se od roku 1993, 2c, 3c, ale vykoupe se i v té 4-stupňové (někdy), 4c - opravdu je to tak a pokud jste pozorně Klíček přečetli, ani vám to asi nepřipadá divné, 5b - říká se tomu trojný bod a je to při tlaku 613,3 Pa a teplotě 0,0175°C, 6b - to je údaj za rok 2001, 7c - na záchodě je opravdu pitná voda, 8a, 9b, 10 - jasně, že ani jednu, ale když se jich nezbavíme vhodným způsobem, skončí ve vodě! 11a, 12b - z toho pouhá 2% jsou na pevnině (sladká voda), zbytek je slaná mořská voda, 13c - vzorec vody je H2O, 14a, 15 - je to fotka kousku potoka - také co jiného v tomto čísle