Klíček
občasník pro Parádnice, Vlčáky a MinehahuPomáháme ptákům
Číslo 3 - Září 2002
Ahoj, tak se opět po třech měsících setkáváme na stránkách Klíčku. Doufám, že srpnová velká voda vám a vašim blízkým příliš neublížila a že prázdniny proběhly podle vašich představ a k vaší plné spokojenosti. Do akce LČR a ČSOP "Zachraňme studánky" jsem se sice nezapojil, ale narazil jsem na jednu krásnou novou studánku, která v této akci vznikla a to mě utvrdilo v tom, že až nějakou zanedbanou najdu, tak se jí budu snažit pomoci. Co vy? Dařilo se vám šetřit s vodou a ochraňovat ji před znečišťováním? Pomohli jste nějaké studánce nebo potoku ve vašem okolí? Dobrých zpráv bývá málo, dejte o sobě vědět!
Ne náhodou bylo tohle téma vybráno na přelom léta a podzimu. I když tomu často slunečné a barevné dny babího léta vůbec nenasvědčují, přeci jen se blíží říjnové plískanice a také první listopadové mrazíky a ranní jinovatky. A než se nadějeme, bude tu první sníh. Do té doby je čas na přípravu potřebných věcí, kterými můžeme usnadnit přežití zimy ptákům, kteří neodlétají a netráví zimu v teplejších krajích. Proto bude první část Klíčku o výrobě krmítek pro všeliké ptactvo a o tom, co je a není vhodné pro zimní přikrmování ptáků do krmítek umísťovat.
Až bude všechno pod sněhem a ptáci budou mít díky vaší pomoci co jíst (já ráda slunečnicová semínka), může začít příprava další pomoci. Na jaře budou chtít všichni ptáci, kteří zimu přežijí i ti, kteří se k nám vrátí z teplého jihu zahnízdit a vychovat mláďata. Druhá část Klíčku bude tedy o tom, jak vyrobit ptačí budku a připravit jí na jarní hnízdění.
Zdálo by se, že tím naše pomoc končí, ale i v následujícím horkém létě můžeme ptákům na našich zahrádkách zpříjemnit život (televizí, mikrovlnkou, půjčíme jim ledničku).
Vždyť za to, kolika škodlivého hmyzu nás zbaví si to určitě zaslouží. V poslední části tohoto čísla Klíčku bude tedy krátce něco o výrobě koupátek a napajedel do zahrádek a na políčka a s pomocí nezapomeneme ani na dravce a sovy a povíme si něco málo o berličkách.
Nejvhodnějším a nejdostupnějším materiálem pro výrobu krmítka je dřevo, ale pro vytvoření jeho jednotlivých částí, zejména stříšky, můžeme použít i kovu nebo umělých hmot. Vhodná jsou především tzv. automatická (samosypná) krmítka (?).
Na velikosti a tvaru krmítka nezáleží - mělo by být spíše větší a prostornější, aby umožnilo konzumovat potravu i větším ptačím druhům (např. kosům).
Důležitá je především dostatečně velká stříška, která chrání předkládanou potravu před vlhkem a sněhem. Základnu (podlahu), na niž předkládáme potravu, je nutno opatřit nízkým zábradlím (asi 2 cm), aby vítr nesmetal potravu na zem. Dbáme na to, aby tato hrana nebyla ostrá a nemohla tak způsobit poranění (ještě přidáme polštářky).
Vyrobené krmítko umístíme na volném prostranství na klidném a přehledném místě, minimálně 1,5 metru nad zemí a alespoň 2 (lépe však 3-4) m od nejbližších stromů a keřů. Na stromě je dobré krmítko zavěsit pomocí drátu nebo provázku za větev. Těmito opatřeními předejdeme napadení ptáků toulavou kočkou nebo kunou.
Tzv. tukové krmítko (to je pro obézní ptáčky?) zhotovíme z pře-vráceného květináče, poloviny skořápky kokosového ořechu nebo borové či smrkové šišky. Květináč zalijeme tukovou směsí (viz. str. 4) a nechá-me vychladnout a ztuhnout, šišku do této směsi namočíme. Vyvěšujeme na místa, na která nesvítí slunce, aby se tuk nerozpouštěl a nežlukl.
Pro zrnožravé ptáky sbírající potravu na zemi (strnadi, pěnkavy a další) je možné vytvořit tzv. stříškový zásyp. Jde o dřevěnou stříšku rozměrů přibližně 1x1 m, kterou umístíme na čtyři kůly, přední kůly asi 60-80 cm vysoké, zadní jen 20 cm, případně stříška může sahat až na zem. Budujeme opět na místě chráněném proti nepří-znivým klimatickým vlivům a dostatečně přehledném (počkáme na strnady a pak je řádně zasypeme pudrem, že jo?).
+ Z potravin konzumovaných lidmi můžeme ptákům nabídnout ovesné vločky, strouhanou housku (ne slanou!), maso (nakrájené na kousky), strouhanou mrkev, tvaroh, vnitřní sádlo nebo lůj.
+ Použít můžeme i jakákoliv semena (slunečnice, proso, konopí, mák, lněné semínko, řepka), velice vhodná jsou drcená jádra vlašských a lískových ořechů. V obchodech lze zakoupit přímo speciální míchané směsi pro krmení ptáků.
+ V přírodě můžeme nasbírat různé plody a bobule - jeřabiny, plody bezu černého, hlohu, rakytníku, břečťanu či svídy, semínka bodláků apod. (A co vraní oko čtyřlisté?)
+ Ideálním krmivem do zásypu je tzv. zadina - odpad od mlátiček a čističek obilí, obsahující především semena plevelů a trav.
+ Tuková směs se skládá z hovězího nebo skopového loje, drcených slunečnicových semen, máku, mletých ořechů a strouhanky. Vše smícháme s rozpuštěným (nikoli přepáleným!) lojem a do této směsi máčíme jehličnaté větvičky nebo šišky, případně směs vyléváme do kelímků nebo květináčů, v jejichž dně provlečeme drát s dřívkem a podobně jako zvoneček zavěsíme na vyhlédnuté místo.
Potravu dáváme do krmítka v takovém množství a stavu, aby neplesnivěla a nehnila a z hygienických důvodů provádíme také pravidelnou kontrolu a úklid krmítka (umýt okna, vyluxovat) a jeho okolí. S krmením můžeme začít již začátkem listopadu. Krmivo podáváme pravidelně, zpočátku menší dávky. Za mrazů a při vyšší sněhové pokrývce je žádoucí dávky zvyšovat. Přikrmovat můžeme až do konce března.
- Potrava předkládaná ptákům na krmítko by měla být kvalitní a nezkažená. V žádném případě nesmíme dopustit, abychom se prostřednictvím krmítka zbavovali kuchyňského odpadu, plesnivého chleba a jiných zbytků. Takováto potrava totiž ptákům způsobuje značné zažívací potíže a může vést až k jejich úhynu.
- Ptáky nikdy nekrmíme čerstvým pečivem, těstovinami, slanými, kořeněnými, kynutými a uzenými výrobky ani přepáleným lojem!
Je pochopitelné, že čím pestřejší jídelníček ptákům nabídnete, tím více druhů vás bude navštěvovat a takové správně zhotovené krmítko se štěbetajícími ptáky, je nejen vhodným doplňkem zimní zahrady, ale i příjemným oživením šedivých městských balkónů.
CO tedy MAJÍ některé přezimující druhy ptáků NEJRADĚJI?
SÝKORNÍK. Asi nejpočetnějším ptačím rodem v našich zahradách jsou sýkory (a co slepice?!). Jak má tedy vypadat vhodná budka pro tyto ptáčky?
Ptákům nezáleží na tvaru a provedení, ale především na rozměrech dna a vletového otvoru. Dbáme proto, aby rozměr dna byl minimálně 13x14 cm, vnitřní výška budky 23-27 cm, průměr vletového otvoru 3,2-3,5 cm a výška zavěšení 2-3 m nad zemí.
Při výrobě používáme desky o tloušťce přibližně 2 cm. Z vnitřní strany budky desky nehoblujeme, ptáci by se obtížně dostávali z dutiny. Dno uděláme vsazené mezi boky, jinak by mohlo časem odpadnout. Budku vyrobíme s otevírací stříškou pro snadnou kontrolu a každoroční čištění. Stříška by měla přesahovat asi 4 cm nad vletový otvor, pod který nikdy nedávejte bidélko, protože usnadňuje přístup toulavým kočkám. Mláďata ptáků v budce navíc chráníme umístěním hranolku pod vletovým otvorem uvnitř budky (viz. obr. na minulé straně). Ke sbíjení desek používáme hřebíky asi 2,5x delší než je tloušťka sbíjených prken.
Někdy se stává, že vletový otvor rozšiřuje strakapoud, tomu zabráníme tzv. oplechováním vletového otvoru, použijeme nerezavějící plech do nějž vyvrtáme otvor o 2 mm větší než je vletový otvor budky a pečlivě opilujeme ostré hrany (obr. vpravo ?).
Budku povrchově natřeme impregnačním nátěrem, stříšku a zadní stěnu opatříme lepenkou, aby dovnitř nezatékala voda (zavedeme odpad, elektřinu a hromosvod). Zavěsíme ji na drát s oky - snadno se snímá při pravidelném podzimním čištění. Budky umísťujeme v místech s větším množstvím stromů a keřů, kde ptáci najdou dostatek potravy. Je samozřejmé, že nebudeme ptáky lákat rozvěšováním budek do pravidelně chemicky ošetřovaných zahrad. Nenalezli by zde výživnou ani zdravou potravu pro svá mláďata.
V sýkornících s oblibou hnízdí i další druhy ptáků, jako je krutihlav obecný, lejsek černohlavý a bělokrký, brhlík lesní a rehek zahradní. Ti mají však raději větší sady a okraje lesů, protože ale mají delší nohy, vyhovuje jim oválný vletový otvor o šířce 30 mm a výšce 45 mm. Jestliže naopak uděláme vletový otvor o průměru 28 mm, bude budka přístupná pouze sýkoře modřince, babce, lužní, parukářce a uhelníčkovi (centimetr sem, centimetr tam).
REHKOVNÍK je dalším častým typem budky. Osídlují ho s oblibou rehci domácí, lejsci šedí a konipasi. Měl by mít rozměr dna (minimálně) 14x14 cm, vnitřní výšku budky 14 cm, vletový otvor dvě třetiny přední stěny a výšku zavěšení 2-3 m nad zemí. Rehkovníky umísťujeme na zahradních zdech, pod střechy obytných i hospodářských budov, nebo i na stromy. Vždy však na místa ne příliš rušná a tak, aby odpolední slunce nesvítilo přímo do budky (neradi se opalují). Zásady pro jejich výrobu jsou takřka stejné jako u předcházející, jenom vletový otvor tvoří zmiňované dvě třetiny přední stěny (viz obr.).
ŠPAČNÍKY, SOVNÍKY a další typy budek vyrábíme větším druhům ptáků a tudíž musí mít přiměřeně větší rozměry i vletový otvor. Tyto údaje najdete přehledně v následující tabulce.
| Druh ptáka | vnitřní výška (mm) | dno (mm) | průměr vletového otvoru (mm) |
| špaček obecný | 280 - 300 | 150 x 150 | 45 - 50 |
| sýček obecný dudek chocholatý | 330 - 400 | 180 x 200 | 60 - 80 |
| holub doupňák kavka obecná | 330 - 400 | 180 x 200 | 80 - 100 |
| poštolka obecná kalous ušatý | 330 - 400 | 240 x 250 | 2/3 přední stěny |
| puštík obecný | 370 - 450 | 240 x 250 | 120 - 150 |
Budování napajedel a koupadel je doposud trochu opomíjenou, ale přitom velkou pomocí pro ptáky. Mělo by přicházet ke slovu zejména v místech, kde chybí přirozené vodní zdroje nebo jsou z nějakého důvodu pro ptáky tyto zdroje nepřístupné či nebezpečné a dále v obdobích sucha, kdy vyschnou i poslední kaluže a drobné vodoteče. Pokud se nám podaří do některých míst přilákat ptáky vyvěšováním budek či vysazováním a sestřiháváním keřů, měli bychom se zajímat i o to, mají-li dostatek vody na pití (je libo minerálku?) a koupání. Absence vhodného zdroje vody může některým druhům ptáků znemožnit hnízdění na jinak vhodném místě či vést k menší hnízdní úspěšnosti.
Některé menší druhy ptáků se nevzdalují od svého hnízda dále, než několik set metrů. Velkým problémem je také nedostatek vod zejména ve městech. A navíc - napajedla a koupadla jsou mimo jiné i vhodným místem pro pozorování a fotografování ptáků, zejména druhů které jinak žijí poměrně skrytě a nejsou běžně k vidění. K napajedlům často zaletuje řada ptačích druhů i ze širšího okolí, o jejichž přítomnosti nemáme jinak ani tušení (no to tedy někdy opravdu ne).
Nejlepším způsobem jak zajistit dostatek vody je zpřístupnit ptákům již existující vodní zdroje. Pokud nejsou žádné k dispozici, je potřeba vybudovat umělé napajedlo.
Hlubší vody s příkrými břehy ptákům zpřístupníme tím, že na hladinu spustíme dřevěný koupací prám, který na tekoucích vodách a rybnících zakotvíme 1-2 m od břehu. Prám je ze slabší kulatiny nebo latí. Uprostřed má bazének, ve kterém se ptáci mohou koupat a po stranách bidélka na osušení (kam se hrabe Podolí!).
Nádrže s kolmými stěnami, jako jsou například sudy nebo vany na vodu, bazény apod., jsou pro ptáky velmi nebezpečné a zvláště mladí nezkušení ptáci v nich často utonou. Přebudovat nebezpečnou nádrž na užitečné napajedlo není složité. Stačí, když do vody šikmo ponoříme silnější větev nebo na hladinu položíme silnější neohoblované prkénko (plovák) nebo, pokud to dovolí prostor, prám s mělkou prohlubní uprostřed. Ptáci mohou na tyto podložky bez problémů usednout a po koupeli se na nich osušit. Pokud neprovedeme žádné z těchto opatření, je potřeba hladinu zakrýt, aby se v těchto nádržích ptáci zbytečně netopili.
Další přirozené vodní zdroje, jako jsou potůčky, příkopy, studánky, kaluže aj., zpřístupníme ptákům úpravou (zešikmením) břehu, který též můžeme zpevnit pískem nebo vydláždit kameny, popř. po okraji vybudovat mělké tůňky, ve kterých se mohou ptáci koupat. Potok s kolísavým stavem vody můžeme na několika místech pro případ sucha přehradit nízkou hrází, aby se v obdobích sucha alespoň někde v korytě udržela voda.
Umělá jezírka, která mohou kromě funkce napajedla sloužit i jako vhodný dekorativní doplněk skalky či jiné části zahrady, by měla mít rozměry minimálně 50x50 cm a uprostřed hluboká 10-15 cm (rozměry závisí na tom, jak často doplňujeme vodu). Snadný a bezpečný přístup by ptákům měly umožňovat pozvolné břehy, popř. i kameny uprostřed. Pří výstavbě postupujeme tak, že vyhrabanou jámu utěsníme cca 5 cm vrstvou malty (1 díl cementu na 2 díly písku), do ještě čerstvé vyzdívky pak můžeme zasadit oblázky pro její přirozenější vzhled. Vodu bychom měli průběžně doplňovat a min. 1x za 10-12 dní napajedlo vypustit (nebo vodu vybrat nebo vymést koštětem) a vyčistit. Budujeme-li takovéto jezírko v lese, stačí když pro utěsnění použijeme místo malty jíl (zahradní architekt hadr).
Jednoduché napajedlo můžeme také zhotovit z laťového rámu, na který volně přibijeme plastovou fólii nebo lepenku a zapustíme do země nebo připevníme na cca 1 m vysoké kůly, aby byli ptáci lépe chráněni proti predátorům. Hloubka takovéhoto napajedla by měla být 5-10 cm. Pro snadnější přístup položíme na dno 2-3 kameny. Minimální velikost by měla být 30x30 cm, optimální cca 40x60 cm. Pro výrobu napajedla můžeme použít i větší plastové nádoby, korýtka apod. zapuštěné po okraj do země, vždy však musíme vyřešit snadný a bezpečný přístup ptáků k vodě.
Koupátko můžeme vyrobit i z velké keramické nebo plastové misky, kterou používáme pod květináč. Miska by měla mít okraj, na kterém by mohli ptáci odpočívat. Vhodné nejsou misky kovové - ty se na slunci příliš ohřívají.
Okolí napajedel a koupadel by nemělo být bezprostředně zarostlé vyššími rostlinami a keři, ze kterých mohou na koupající se ptáky útočit kočky a jiní predátoři (třeba Méďa Béďa). Stromy a keře by měly být ve vzdálenosti asi 8-10 m od napajedla (stromy mohou být i blíže). Ptáci se v nich mohou ukrýt před případným nebezpečím, a také sem často po koupeli zaletují, aby si osušili promáčené peří. Z těchto úkrytů můžeme také pozorovat život u vody.
Na zimu napajedla vypustíme, aby je mráz neponičil. V zimě ptáci nejsnáze uhasí žízeň krystalky ledu nebo sněhu. Proto jim zejména v mrazivých dnech nikdy nenabízíme vodu (ani ohřátou), mohla by je totiž svádět ke koupání a promočené peří by na nich snadno zmrzlo!
BERLIČKY slouží k usnadnění lovu dravcům a sovám na zahradách a zemědělských pozemcích. Velké plochy polí totiž znemožňují usednutí a odpočinek a ztěžují dravcům a sovám lov. Znamenají vysilující létání, oddech daleko od lovišť, případně je nutí k pěšímu lovu.
Jde o tyče z různých materiálů (dřevo, trubky, tyče profilu T nebo L apod.) o výšce 1-2,5m zaražené do země. Čím vyšší je berlička, tím mají dravci lepší rozhled. Na horní konec tyče je třeba přivařit (přibít, přišroubovat) bidýlko o průměru asi 15 až 20 mm a délce kolem 30cm. Průměr bidla je důležité dodržet, aby vyhovoval ptákům z hlediska velikosti jejich pařátů.
Umísťujeme je tam, kde očekáváme větší výskyt hlodavců (např. plochy jetelovin), tam kde hrozí pronikání hlodavců ze sousedních neobdělávaných polí a nebo v místech, kde dravci a sovy nemohou využívat jiných zařízení (sloupy, ploty, ohrady apod.) nebo stromů. K lovu je pravidelně využívá káně lesní, káně rousná, poštolka obecná, puštíci, sýček, sova pálená, kalous pustovka a kalous ušatý a některé další druhy.
Svojí první ptačí budku jsem vyrobil když mi bylo asi tak deset, dvanáct let. Pravda, tenkrát to bylo za vydatného přispění dědy, bez kterého by se můj výtvor ptačí budce podobal jen stěží. Ovšem byl jsem na ní patřičně hrdý. Když jsem k ní jednou na konci léta vylezl, abych se podíval jestli v ní ještě někdo hnízdí a vzal ji na vyčištění, koho myslíte, že jsem v ní našel? Bylo v ní asi tak tisíc blech a jak jsem za chvíli zjistil, měly velký hlad. . . Takže až budete čistit budky, otevírejte je směrem od sebe a když uvidíte spoustu poskakujících černých teček, tak rychle utíkejte pryč, aby z vás nebyla bleší svačina.
Když jsme jednou zapomněli na dvoře pověšenou starší budku, zjistili jsme že sýkorkám vůbec nevadilo místo přímo na dvorku, kde se pohybovali celý den lidi a úspěšně v ní zahnízdily a vyvedly mladé. Mnul jsem si ruce a těšil jsem se na krásné fotky z bezprostřední blízkosti. Ale ať jsem byl jakkoli vynalézavý a obezřetný, nedaly se přemluvit k pózování a s nošením potravy čekaly na chvilky, kdy jsem objektiv odklonil stranou. Hnízdící ptáky je snadné pozorovat a to i z opravdu velké blízkosti, ale bez perfektního úkrytu v dostatečné vzdálenosti je vyfotíte jen těžko. Asi se jim nelíbí lesklé "oko" objektivu.
A ještě něco k zimnímu přikrmování. Z vlastní zkušenosti vím, že ptákům velice chutnají burské oříšky. Ale takové ty ve "skořápce", které se dají navlékat na tenký drát jako korálky a zavěšovat na větve, sloupky plotů nebo za okraj krmítek. Rádi si také pochutnají třeba na obyčejném špeku, který stačí i s kůží nakrájet na pruhy a nabodnout na konce větví. O různých olejnatých semínkách a obilí ani nemluvě.
Tak a jste na konci třetího čísla Klíčku. Když to tak po sobě prohlížím a kontroluji, tak mě napadá, že jsem na jednu důležitou věc zapomněl. Tedy jak se to vezme. Někdo to považuje za samozřejmost a někomu to došlo během předchozích řádků. Ale když to teď všem (i sobě) znovu připomenu, tak tím určitě nic nezkazím.
Pomáhat ptákům je velice důležité a hlavně užitečné. Řada z nich totiž zejména během jara a léta spotřebuje tolik potravy, kolik sami váží a ještě přitom krmí svoje mláďata. Jeden pár sýkorek tak dokáže během jediného roku zbavit vaší zahrádku desítek kilogramů hmyzu, housenek a jiných breberek, které by si jinak pochutnaly na ovoci a zelenině místo vás. Díky tomu nemusíte používat drahé a ne vždy nezávadné chemické přípravky na jejich hubení.
Když pomáháte ptákům, tak pomáháte i sami sobě a hlavně pomáháte chránit a šetřit přírodu ve vašem okolí. To je myslím dostatečně motivující odměna za vaší pomoc.
Do začátku nového školního i oddílového roku vám přeji šťastné vykročení a hodně hezkých zážitků na výpravách i schůzkách v klubovně.
Rád vám přijdu pomoct a poradit s výrobou krmítka nebo budky (já chci, já chci!) a - znovu to opakuji - dejte o své práci vědět a pochlubte se na stránkách Klíčku nebo oddílových časopisů se svými úspěchy.
Přeji všem pohodový podzim
Zdraví Muwín
Příští číslo Klíčku vyjde na začátku prosince a bude to takové menší zamyšlení nad energií. Budeme hledat způsoby jak s ní šetřit a jak ji šetrně využívat. Takže pokud máte nějaké nápady, postřehy, připomínky nebo články na toto téma rád je v příštím Klíčku zveřejním. Dodat mi je můžete prostřednictvím oddílových vedoucích nebo osobně.
Použité zdroje:
Clavis 5/1996 (leden 1996)
Clavis 8/1996 (duben 1996)
www.cso.cz
www.iweb.cz/mos
Javna, J.: 50 nápadů pro děti k záchraně Země, ČSOP Praha, 1991
Kantorek, P.: Bajky pro každého - přírodní, Svět v obrazech, 1991
Martiško, J.: Ochrana dravců a sov v zemědělsky využívané krajině, EkoCentrum Brno, 1999
A co znamenají použité zkratky?
LČR - Lesy České republiky
ČSOP - Český svaz ochránců přírody
Veselými poznámkami pro zpestření těch dlouhých a asi trochu nudných návodů doplnila jedna nejmenovaná Parádnice a na titulní stranu byl použitý obrázek od Pavla Kantorka.