obálka

Akce

Již proběhlo

Dále také úmorné snažení zvelebit naši klubovnu, několik fotbálků, basketů, různých domlouvacích schůzek, návštěv dědečků a babiček, rekreačních pobytů, pracovních dovolených, služebních cest, probdělých nocí... Ještěže je to léto za námi :-).

Proběhne

Úterní tělocvičny: 16.9. volejbal, 23.9. volejbal a fotbálek, 30.9. volejbal, 7.9. volejbal a lacrosse

Symbolem moci na měsíc září jsou Ferda & Pepsi, na měsíc říjen Pepsi & Honza.

Uzávěrka příštího čísla je v pondělí 22.10.!!!

Narozeniny:
9.9. Rybička (20)
17.9. Káčula (20)
25.9. Křemla (22)
28.9. Padák (18)

Svátek:
17.9. Naďa
29.9. Michal (Myšák, Piškot)

Oddíly

Projekt Sovy do škol

Tento projekt obsahuje sérii 25 přednášek o sovách, které proběhnou na vybraných pražských základních školách a gymnáziích od září do prosince. Je to projekt sdružení Arnika, který podpořil Magistrát hl. m. Prahy v rámci grantového řízení v roce 2003. Přednášející je Věra Malátková z Klubu na ochranu dravců a sov při sdružení Děti Země. Veškeré další informace jsou dostupné na stránkách projektu nebo se k informacím můžete dostat přes web sdružení Arnika www.arnika.org.

První přednáška se bude konat 16. září na základní škole v Londýnské ulici v Praze 2. A tím se dostáváme k jádru věci - živé sovy, které bude Věra sebou na přednášky brát budou bydlet ve voliérách v Jedličkově ústavu na Vyšehradě. Voliéry podle mých informací postaví nějaká firma, ale každá sova bude potřebovat i nějaké to "vnitřní vybavení". A to by mělo být náplní naší práce a pomoci na tomto projektu.

Proto prosím každého, kdo by mohl na chvilku přijít a pomoct, aby se mi ozval a domluvíme se na všem ostatním. Nářadí bude zajištěno, na vás je pouze opatřit si nějaké pracovní oblečení a chuť k práci. Pomáhat půjdeme tento víkend 12. - 14. září. V pátek je sraz v 13:45 na stanici metra Vyšehrad nebo kdykoli později přímo v Jedličkově ústavu (V pevnosti 4/13, Praha 2 - je to v podstatě přímo na Vyšehradě). V sobotu půjdeme pracovat během dopoledne (sraz si upřesníme v pátek; tomu, kdo se mi ozve ho dám v pátek večer vědět - Ťap, Faithy a Rybča už se mi ozývat nemusejí) a případně i v neděli odpoledne (o srazu platí to samé jako v sobotu).

Zvadla a tak...

Omluva

Dodatečně se omlouvám všem, kterých se dotkly moje kritické poznámky během tábora. Nemrzí mě že jsem je řekl (stojím si za tím, že byly oprávněné), ale mrzí mě, že si je na sebe vztáhli zrovna ti, kterým byly určeny ze všech nejméně. Beru si z toho ponaučení a příště budu mluvit víc "po lopatě" a budu konkrétní.

Ferda: Teď udělám jedno přiznání. Když přijel Muwín na tábor, tak mi nejprve skutečně vadily jeho "rozumy". Možná jsem taky trochu podlehl atmosféře a tomu, co říkali jiní. Jenže pak, když Muwín uklidil rozházený nářaďák, jsem se zastyděl a musel jsem mu poděkovat. Nikoho jiného to nenapadlo a to jsme kolem něho chodili několikrát denně a mnozí neměli co na práci... Na konec jsem Muwína označil za nejpracovitějšího rovera na táboře (hned po mně :-) - chacha). Možná by Muwín nemusel být až tak konkrétní, kdyby někteří z nás nebyli občas lajdáci a otevřeli oči. Nebo si myslíte, že je v pořádku, když v "papíráku" hledám pastelky a najdu je rozsypané pod hromadou dalších rozházených věcí? A že tam udělám ještě větší binec a s vědomím toho odejdu? Je zvláštní, že se omlouvá Muwín...

Víkendovka KODASu

Jde o akci v rámci programu "Pomoc přírodě", který je zaměřen na praktickou pomoc živočichům umístěným ve stanicích pro hendikepované živočichy, zejména pak dravcům a sovám. Tato víkendovka se koná 26. - 28. září ve Vendolí u Svitav. V této stanici jsme už jednou byli, takže na zážitky a dojmy se můžete zeptat třeba Bobra, Puštíka, Zajdy, Rybči a nebo mě. Zážitky z akce Klubu má už i Můrka, takže i ona vám jistě nějaký ten dojem sdělí.

Pracovat se bude hlavně na výstavbě nových voliér pro dravce a sovy a k tomu bude určitě i spousta další práce. S sebou: pracovní oblečení, něco pod sebe (spát se bude ve stanech, které si tam sebou povezeme), ešus, lžíci a tak. Vařit se bude společně - částka na jídlo je 60,- Kč na den.

Tato akce není určena pouze pro členy KODASu, ale naopak - je otevřená všem. Pozvánka je proto určena jak "starochům", tak i mladším roverům a také dětem z oddílů, které by měli o účast zájem. A co je odměnou za sobotní a nedělní dřinu? Parta bezva lidí, nová kamarádství, radost a vděk majitelů stanice a všech jejích opeřených i srstnatých obyvatel, nové informace ze života dravců a sov a také možnost z bezprostřední blízkosti tyto krásné ptáky pozorovat a fotografovat.

No a protože je potřeba (hlavně kvůli jídlu) nahlásit se předem, tak moc prosím všechny zájemce o účast, aby se mi ozvali co nejdříve, nejpozději ve čtvrtek 18. září večer. Takže neváhejte a pojeďte. Mohu vám zaručit, že nebudete zklamaní a nebudete litovat.

Fotosoutěž

Na rozdíl od víkendovky ve Vendolí a listopadového vandru se fotosoutěž nechystá. Skoro to tak vypadá, že každý podzim se vzmůžu na přípravu a zorganizování jediné akce. Letos tedy místo fotosoutěže chystám vandr (o něm na jiném místě Clavisu). Ale to neznamená, že nemáte fotit. Třeba se k fotosoutěži a následné výstavě vrátím zase příští rok. Tak se i nadále se svými fotoaparáty čiňte, ať máte potom z čeho vybírat.

Vandrování

Tak nám to vandrování trochu usnulo. Nebo ne? Něco jako vandr bylo naposledy vloni v září - zahajovačka v Novohradských horách. Od té doby nic moc. Když tak koukám do diáře a pátrám v paměti, tak mi připadá, že to je spíš nic než moc.

Pokud jde řekněme o "starochy", tak mi připadají mnohem aktivnější. Ať už jde o psaní příspěvků do Clavisu, setkávání se a dokonce i víkendové akce. Není to pro vás "mlaďochy", tahouny a jádro roverského kmene trochu ostuda? Je možné, že se šeredně pletu (a byl bych tomu velmi rád), protože nevím, co vlastně roveři podnikají. V Clavisu se o tom bohužel nedočtu a když už někdo něco napíše nebo utrousí mezi řečí, tak je to spíše stesk a zklamání z malé účasti nebo fiaska kolem organizace a zájmu pozvaných. No ale tohle je námět k trochu jinému článku nebo diskusi. Zpět k vandrování.

Mě osobně totiž chybí staré dobré vandry a jejich atmosféra. Zelenohnědé postavy s otrhanými, ale vždy pečlivě zabalenými batohy, vůně ohně a jeho kouře, srkání horkého čaje z ešusu, opékání slaniny, vůně sena při probuzení v seníku, pokora k lesu a k celé přírodě a také pohoda a dobrá nálada po cestě. Co kdybychom se zase trošku učili vandrovat krajem?

Zvu vás na vandr do Mlžných hor, do srdce středních Brd. Jestli máte někde na dně skříně starý kletr, usku nebo tele (jestli ne, nevadí), tak je oprašte, zabalte do nich vše potřebné a přitom jenom to nejnutnější a pojeďte 28. - 30. listopadu na Brdy. S lehkým batohem budete mít lehčí krok i myšlenky a o to příjemnější vzpomínky. Možná, že bude trochu zima, mokro, sníh a vítr, ale to nás přeci neodradí. Právě v Mlžných horách má i tohle počasí naprosto jedinečnou atmosféru a navíc nás oba večery bude čekat náruč seníku, kde vůně sena rozptýlí únavu a zahřeje na duši.

Přemýšlejte o mé nabídce. Zváni jste všichni a zejména vy "mlaďoši", protože mi přijde škoda, abyste byli o takový zážitek ochuzeni. Času na rozmyšlenou je dost a v příštím čísle Clavisu najdete určitě ještě nějaké další lákadlo, které vám v přemýšlení pomůže.

Redakce se mění

Tak jo! Jelikož byly veškeré snahy o najití nového vydavatele našeho krásného časopisu marné (budiž Kubovi země lehká :-) - nebo spíše :-(?), rozhodl jsem se tedy vzít iniciativu do svých rukou. Musím přiznat, že jsem to tak trochu čekal...

Odchod našeho milovaného, pracovitého, svědomitého (a tak dále...) nakladatele zarmoutil nejednu tvář (i když leckdo si z toho vrásky nedělá :-(!) a zasadil těžkou ránu celému našemu kmeni. A nám nezbývá, než se s touto tragickou událostí vyrovnat se vztyčenou hlavou.

Časopis, který právě držíte v rukou není jen několik popsaných a sešitých listů papíru, je to něco víc. Nebojím se napsat, že právě to málo je jedním ze základních kamenů našeho kmene! Bez něho by v našich řadách pravděpodobně zavládl chaos a zmar. V některých chvílích je to dokonce, bohužel, to poslední, co náš kmen má. Vyzívám vás tedy, apeluji na vaše svědomí: Pište, pište, pište! Budoucnost tohoto časopisu leží ve vašich rukou (a na mých bedrech :-))! Kdo je lenoch, bídák, zločinec? To je ten, kdo ani jedinkrát za rok nepřispěje společnému dílu!

Já nechci, aby to vypadalo, že jsem nějaký spasitel, tomu se tedy bráním. Tuhle práci budu dělat opravdu rád, ale mám i bez toho svých starostí dost a pokud to nebude fungovat, nebo pokud práce na časopisu bude zabírat více času, než bude pro mne únosné, tak s tím klidně ze dne na den praštím! Jedno vím už teď. Dřív, když jsem viděl, že je opravdu málo příspěvků, tak jsem si sednul a něco do toho "nabouchal" ještě po uzávěrce, což bylo mnohdy vyčerpávající. Už na to nejspíš nebude čas, takže opakuji: Pište, pište, pište!

Odchod Kuby z vedení časopisu je sama o sobě velká změna, přesto jsem si myslel, že nastoupením na jeho místo bych měl s sebou přinést něco nového. Sami uvidíte, jestli se mi to podaří. Bez vaší pomoci se ovšem neobejdu...

A teď konečně ke změnám, které jsem sliboval. Současně s nimi si zopakujeme i některé nezměněné skutečnosti.

1) V časopise se objeví (nebo se o nich uvažuje) tyto nové rubriky, lidé v závorce se starají o to (/uvažují o tom), aby se objevovaly s železnou pravidelností:

Kulturní okénko (Míla). Jedná se o upoutávky na zajímavé kulturní akce, které se v Praze (nebo i jinde?) budou konat. Na tyto akce si choďte dle libosti, domluvte se, bavte se. Jedna akce však bude i na seznamu akcí kmene. Předpokládá se, že si na ni budou chtít všichni přednostně najít čas a že se tam uvidíme v co nejhojnějším počtu.

Příběh (Rychlík), Doteky poezie (Pepsi). To jsou dvě rubriky, které mají být takovou pojistkou, že když nikdo nic nenapíše, tak v tom Clavisu bude aspoň něco. Ale to neznamená, že přestanete psát!!! Za výběr příběhů a básní jsou zodpovědní výše zmínění lidé, takže pokud narazíte na něco pěkného, spěchejte rychle za nimi. Samozřejmě také rádi uveřejníme vaši vlastní tvorbu :-). Do těchto rubrik taky můžete psát své typy na četbu.

Vtipy. Klidně to může být i pravidelnější rubrika. Já zatím chystám vtipy o blondýnkách, takže jestli nějaký takový fór znáte, hned máte jeden příspěvek.

Téma. Tak to je zatím otevřená věc. Napadlo mě, že by každý druhý měsíc mohlo Clavis provázet nějaké téma, ke kterému by se mohl kdokoliv vyjádřit (něco jako "Školné na VŠ?. Zatím mě ovšem nic nenapadá, takže za jakékoliv nápady budu vděčný (skautské zákony považuji za nejkrajnější řešení - když vlastně jsme členy této organizace, tak kde se bere ten odpor?). Možná se tento nápad neuchytí, ale zkusme to.

2) Obrázky. Loni jsem většinu obrázků kreslil já, ale letos bych chtěl být pouze jejich třídičem a dokreslovačem, kdyby jich bylo málo. Hledají se tedy osoby, které jsou ochotné do Clavisu na objednávku dodávat svoje překrásné čmáranice. Když můžu do Clavisu kreslit já, tak to zvládne i vaše malá sestřička ze školky... I nadále máte možnost svoje články doplňovat vlastními ilustracemi.

3) Příspěvky do Clavisu posílejte jako loni na chemboss@seznam.cz nebo je dávejte na disketách do krabičky v klubovně (v takovém případě je dobré mi to oznámit po telefonu na 776292897). V dnešní době snad není nikdo, kdo by neměl přístup k počítači - vloudit se k někomu (třeba přímo z kmene) na návštěvu snad zvládne úplně každý (inspiraci můžete najít třeba v americké hororové sérii Vřískot).

4) Clavis na internetu (pravděpodobně Faithy). První Clavis vyjde na internetu se spožděním.

5) Cena časopisu. Těžko říct, jestli zůstane na 50 Kč, každopádně první číslo je za obvyklou cenu 5 Kč.

6) Z pohledu časopisu Symbol moci

• zajišťuje, že nejpozději do uzávěrky dostanu seznam konaných akcí na další měsíc plus kdo má svátek nebo narozeniny. Opakuji, že každá akce kmene musí být nahlášena Symbolu moci! Symbol moci by také neměl zapomenout nahlásit svého nástupce!!!
• zajišťuje, že o každé konané akci někdo do Clavisu napíše. Je jedno, jestli se o to postará Symbol moci sám nebo o to požádá někoho z účastníků.
• má pobízet ostatní k tomu, aby psali do Clavisu. V tom by měl jít Symbol moci ostatním příkladem.

Tak a to je snad vše. Vím, že je to vyčerpávající a nepřehledné, ale muselo to být. Děkuji, že jste to dočetli až do konce. Na závěr chci napsat, že se možná leckteré uvedené plány neuskuteční, možná se zaběhnou jiné. Ale tak už to chodí. Ostatně sami uvidíte.

První téma?

Nevím, zda je to vhodné téma, ale... Vedeme oddíly, skautské oddíly a když se mezi sebou bavíme, často sklouzne rozhovor k věcem, které jsou pro nás z tohoto pohledu důležité. Sami víme, že skautská organizace má své přednosti, ale také zastáváme názory, že ne všechno, co její název spojuje, dělá Junáku dobré jméno. Někdo to nazývá přežitky... Nejenom naše oddíly se potýkají s nedostatkem dětí. Být skautem vzbuzuje většinou posměch. Hovoří se o tom, že skautingu už odzvonilo. Dokladem toho je článek v Reflexu 33, který vyšel 14. srpna tohoto roku. Téma tedy zní: Jaké jsou přednosti skautingu a co mu naopak škodí? Jak eliminovat prvky skautingu, které odrazují děti a které mu škodí v očích veřejnosti, aniž by přestal být skautingem? Jak by měl být skauting prezentován? A s otázkami bych mohl pokračovat, jistě si je domyslíte sami. Zájemci se snad ještě stále mohou zapojit internetové diskuse na www.reflex.cz/obsah/diskuse.

Nábor

Jak jistě všichni víte, ve středu 10.9. se v Panské zahradě od 14:00 konal nábor dětí do našich oddílů. Vlastně hlavním účelem bylo nabrat děti především do Světlušek a Vlčat, tzn. ve věku 7-10 let. Přestože nám počasí příliš nepřálo a začalo pršet už v 16:16, během prvních dvou hodin přišlo přes čtyřicet dětí, z nichž se šest závazně přihlásilo do nově vznikajícího oddílu. Pravda je, že pět z nich jsou kluci, ale stále doufám, že se ozvou a zapíšou ještě nějaká děvčata.Tedy podle mého názoru byl nábor velmi úspěšný, a to hlavně díky skvělé reklamě a pomoci VÁS VŠECH. Díky moc

Pokud znáte někoho ve věku (6)7-10 let, kdo by měl zájem chodit do našeho oddílu, určitě ho pozvěte na první schůzku, která bude ve středu 17.9. ve vlčácké klubovně asi od 16:30. Holky jedině uvítáme!

Nářádí

Nevím, od kud bych začal... Tak tedy:

Táborová statistika uvádí šest zlomených seker, z toho tři nové! To jsou škody viditelné na první pohled. Čas strávený jejich nápravou se dá jednoduše spočítat. Finance na to potřebné jistě také. Vynaložené úsilí může zkušený opravář zanedbat. Ale pak tu jsou ještě další škody. Zarezlé listy do pil a další "drobnosti", které "obyčejný smrtelník" ani nevnímá. Tyto škody se dají částečně odstranit. Chce to jen trochu času, úsilí a často i peněz. Jenže po takové opravě už se nedá hovořit o 100% stavu nářadí. Jo, dneska je to jednoduchý - zajdu do velkoobchoďáku a koupím nové. Tak se dneska řeší skoro všechno. A jak to dělali dříve, když podobné zboží nebylo zdaleka tak k dostání a za tak malé peníze? Jednoduše se o nářadí dobře starali. Čas, úsilí a finance vynaložené na tuto činnost jsou mnohonásobně nižší, než po nedbalém zacházení!

A proč tohle píšu vám a ne dětem? Protože na vrcholu "devastačního řetězce" jsou právě roveři (pánové)! Paradox jako hrom!!! Ale ano, je to tak - já vím, o čem píšu, na vlastní oči jsem to nejednou viděl. Nářadí necháváte tam, kde vám odpadne od ruky! Kolem rozházeného nářaďáku procházíte bez povšimnutí! A mohl bych pokračovat!

Kolik z vás umí dobře nabrousit sekeru, zabrousit na ní zuby, nasadit nové topůrko nebo jenom vyměnit klínek? Kdo umí udělat "šraňk" na pile? "Starý páky" jako třeba Muwín to umí. Já jsem se to dokonce naučil sám. A z mlaďochů? Hmm... Kdo se bude starat o nářadí až povedete oddíly? Jo aha, to je ještě daleko... Napsal jsem "starat", myslel jsem opravovat. Ale vy se o něj neumíte ani postarat! A tomu, kdo umí se jenom vysmějete. Smutné, ale zažil jsem to loni svými výstupy při nástupech, zažil jsem to letos. Ano, mám na mysli "incident Venca vs. velká sekera". Nebudu to už dál komentovat...

Drsný článek? Jo! Chudák časopis, ale jak jinak o tom budete přemýšlet. Jestli se věci změní, tak to za to stálo. První možnost máte v neděli 12. října (viz. přehled akcí). Máme šest zlomených seker. To je skoro na každého jedna (hezčí představa, než kdybych to dělal sám :-)) a na koho nezbude, může zatím brousit. A holky můžou přijít šít obaly na sekerky. K tomu je potřeba šídlo, nebo větší jehla a kombinačky.

Ještě bych rád poděkoval Jankovi, který mi letos s nářadím moc pomohl. O něco méně než loni děkuji Padákovi, moje hubování ovšem patří i jemu.

Kouzlo dní, ve kterých neznají čas

Člověk. Ten, který hledá. Ten, který se dívá. Ten, který žije. Ten, který tvoří. Ten, který si stoupá na stůl. Ten, který chce stavět jiné na stůl. Ten, který myslí. Ten, který jde. Ten, který miluje.

Jak člověk jde světem, potkává. Těm, co potká potom třeba maluje, zpívá, tančí, hraje, staví, píše knihy nebo třeba dopisy. Ti, co sice jdou, ale nemalují, nezpívají, netančí, nehrají, nestaví, nepíší knihy ani dopisy, ti nejsou užiteční. Chodí a jsou zahledění do sebe. Nevidí a snad se ani nedívají. Jednou přijela návštěva. Člověk. Hledající smysl života. Bloudící ve snech. Člověk, který je puzzle. Který je Nekonečný. Nesmrtelný. Šťastný. Bourající šablony. Mající rád. Mající srdce a duši. Tančil, skákal, hrál si, točil se dokolečka a hlavně se smál. To je potom člověku hezky, když se ti druzí smějí a hrají si. Když vidí, že v sobě mají Malého prince.

Ti dva lidé, jeden, co potkal toho druhého, který k němu přijel na návštěvu, pozorovali jak je zrnito ve tmě a jak se ztrácejí obrysy lidí a věcí, jaké stíny dělá vonící svíčka na stropě a jak čas není důležitý. A také psali dopis. Dopis má své určité kouzlo. Když ho neseš od schránky a zkoušíš hádat od koho je a co v něm stojí. A to napětí než ho rozřízneš nožem a než ho čteš. Dopis člověku, na kterém jim záleželo a který je určitým způsobem zchladněl a mrzel. A ti dva lidé také hledali, co je spojuje.

To je vůbec zvláštní hledat, co lidi spojuje. S jedním smích, bezprostřednost, svoboda, ono zrnito při svíčce, červeno, šál. S druhým sedmikráska, upřímnost, zkaženost, obraz a drát kolem krku. S dalším žijící saxofon, racci, kteří křičí nad řekou, svetr, dům, barvy. S dalším blikající město, vlci, měsíc, krychle, slova a mrtvý muž. S jiným drátěná květina, drátěný dům, nerezavý klíč, živoucí kořen, napsaný dopis. S dalším neuskutečněný rozhovor, modrá hlava na červeném pozadí, pláč, srub. S dalším řeč beze slov, rozhovory nedělního rána, motýl či květ. S jinými barevné visící korálky, útěk, tóny, momenty, čaj.

My jsme stejně sami... A také pletený klobouk...

Perličky ze soudních síní, předsíní a spisů

§ Poškozený ležel na zádech, chroptěl a byl evidentně mrtvý. (Výpověď policisty, který jako první objevil mrtvolu.)

§ Pachatel odcizil další nezjištěné zboží ve výši 1477,73 Kč.

§ Pane obžalovaný, někteří podnikatelé vašeho typu končí v Sečské přehradě nebo s prostřelenou hlavou u Plzně. No a vy máte vlastně štěstí, že jste skončil u tohoto soudu na šest let v kriminále. (Po tomto odůvodnění se obžalovaný již při hlavním líčení vzdal svého práva na odvolání).

§ Svědkyně sděluje, že ví, jak vypadá pánské přirození, neboť v práci ho vídá velmi často.

§ Musel jsem si odskočit na záchod, kde se mi ztopořil pohlavní úd. Proto jsem nemohl dopnout zip. Vrátil jsem se do kupé. Byl jsem přikryt bundou, ale dívky si toho musely všimnout. Požádal jsem děvčata o pomoc, aby mně přinesla něco mokrého. Ona přišla za chvíli s policií. Do kupé jsem musel jít, protože jsem tam měl klec, neboť jsem jel do Uherského Hradiště na burzu ptáků.

§ Začal jsem podnikat proto, že jsem nechtěl krást a protože neovládám jinou trestnou činnost.

§ Vážená paní prokurátorko! Předem mého dopisu vás srdečně zdravím a líbám. Jsem zde již dosti dlouho a chtěl bych mít zrušení ochranného léčení, které jste mi udělila. Jsem zcela zdráv a chtěl bych být již propuštěn. Když mi tu léčbu nezrušíte, tak asi oběsím Husáka, třeba na pavučině nebo na tkaničce od bot. Tak to berte na vědomí. Děkuji vám, dávám vám pac a sladkou pusu na rty.

§ Na krku má podlitiny, odpovídající zubům při souloži.

§ Před hlídkou VB jsem neutíkal, jenom jsem se proběhl, protože mi bylo chladno a chtěl jsem se zahřát.

§ Naše důvěrné styky se během roku omezily jen na dny mých výplat.

zdroj: Ministerstvo spravedlnosti ČR

Obecná opatření pro snížení nebezpečí

Vojtovo bezpečnostní okénko

Vyhýbejte se potenciálně nebezpečným místům a společnostem, jako jsou místa známa zvýšenou kriminalitou, místa, kde i jinak soudní lidé ztrácejí své zábrany (bary, noční kluby, herny). Pokud musíte po městě chodit pěšky, snažte se nechodit sami a vyhýbejte se nebezpečným místům (průchody, podchody, temné uličky). V noci taková dobrodružství nepodnikejte raději vůbec.

Nepřijímejte návrhy na schůzky s cizími lidmi na neznámých nebo opuštěných místech.

Vyhýbejte se jakýkoliv konfrontacím - i zdánlivě nevinná hádka na ulici se může rozvinout do incidentu ohrožujícího váš život. Nevinně vyhlížející mladíček může být dosud volně pobíhající psychopat, který vás je schopen vystopovat a sužovat vám velmi promyšleně život opakovaným vytloukáním oken, kradením pošty, telefonováním vašemu zaměstnavateli a prořezáváním pneumatik auta jen za to, že jste se na něho v obchodě osopili, když vás předběhl ve frontě. V takovém případě vám nezbude nic jiného, než se odstěhovat, změnit zaměstnání, změnit si jméno, ostříhat a obarvit vlasy a začít úplně jiný život a ani tak si nebudete jisti, že jste unikli. Tato zdánlivě žertovná příhoda je ze skutečného života a může mít i mnohem závažnější průběh.

Nastoupivší "demokracii" si stále více jedinců vykládá jako povolení dělat vše, co si jen usmyslí, nebo co vidí v amerických akčních filmech, a ztrácí tak zábrany a poslední známky slušnosti. Hektolitry krve na plátnech kin, televizní obrazovce a monitorech počítačů činí z agresivity a násilí záležitost společensky akceptovanou, a tím boří křehké bariéry, které nedovolovaly šestnáctiletému výrostkovi surově ubodat osmdesátiletou paní kvůli 200 korunám na drogy. Je proto nejvyšší čas přejít v běžném denním životě ke zvýšené opatrnosti a důsledně se vyhýbat všem známým rizikům.

Omezte množství informací vydávané pro veřejnost na nejnutnější minimum (informace o vlastní osobě a jejím okolí, bydliště, pracoviště, zvyky, plány, pracovní a společenské povinnosti, přijatá nebo plánovaná bezpečností opatření a prostředky atd.). Veřejností je myšlen kdokoli mimo nejužší okruh rodiny a prověřených přátel a kolegů, protože právě z okruhu rádoby blízkých se rekrutuje největší množství informátorů pro nepřítele. Své rodině, spolupracovníkům a zaměstnancům zakažte poskytovat jakékoli informace o vaší osobě, rodině a práci cizím lidem. Co nejméně informací poskytujte pro různé ankety, výzkumné projekty, seznamy firem apod.

Vyhýbejte se modelovému (pravidelnému) chování, netrvejte za každou cenu na svých zvycích. Pravidelná trasa do práce, do školy, na nákup, pravidelné návštěvy klubů, restaurací, sportovišť, pravidelné společenské události mohou být značným zdrojem vašeho ohrožení, protože jste téměř jistě k zastižení v určitou dobu na určitém místě. Tyto pravidelné činnosti co možná nejvíce obměňujte. Navíc každá pravidelně prováděná činnost velmi snižuje pozornost a strhává do nebezpečné rutiny, kdy začínají být opomíjeny i nejzákladnější bezpečností opatření.

Snížení profilu a tím i snížení potenciálního nebezpečí lze dosáhnout zejména nenápadností, která zahrnuje několik základních opatření, jejichž dodržování je důležité. Je zbytečné svými výstřelky, nápadným chováním a vychloubáním na nepatřičných místech ohrozit své bezpečí.

Zdůrazňování výjimečnosti přitahuje nadměrnou pozornost, a to jak pouhých zvědavců, tak přirozeně i kriminálních živlů. Proto je nejlepším řešením omezit obecně přijímané vnější znaky bohatství, jako je bydlení v prominentních čtvrtích a navenek exkluzivních sídlech, používání vozidel nezvyklých typů a nápadného označení, parkovací místo označené jménem osoby nebo firmy, nákupy v nejdražších obchodech, nošení drahých šperků...

Pro zachování soukromí je vhodné nepřijímat žádné funkce, které jsou spojeny s vystupováním na veřejnosti, vyhýbat se nadměrným společenským aktivitám a pokud se již těmto událostem nelze vyhnout, snažit se být co možná nejméně nápadný vzhledem i chováním.

Při cestování není vhodné cestovat ve speciálně a na jméno vyhrazených odděleních, používat drahá nebo na zakázku vyrobená zavazadla a ta nesmí být označována jménem a adresou majitele.

Většina lidí se po celý život pohybuje ve stavu duševní nepřítomnosti (zkuste chvilku pozorovat třeba lidi v metru, autobuse, tramvaji, nebo jen sami sebe), kdy velmi málo vnímá své okolí. Pokud člověk chce dbát o svou bezpečnost, je třeba, aby přešel do stavu neustálé bdělosti, kdy si plně uvědomuje, co se děje v jeho blízkosti. Není jednoduché se této zvýšené pozornosti naučit, protože lidská mysl většinou jen povrchně těká od jednoho podnětu k druhému, zaznamenává pouze ty nejsilnější, nebo ty, které má naprogramovány zaznamenávat, a ostatní vypouští jako nepotřebné. Tak nám vlastně uniká velká část skutečnosti, kterou žijeme. K plné pozornosti je třeba přejít plánovitě a tento stav neustále cvičit.

Hloupý člověk se nad mým článkem pousměje, chytrý ho pochopí.

zdroj z odborné literatury

Zeleninový měsíc

Příležitost jet na měsíc do Německa se mi naskytla díky Elze, která tam před pár lety působila jako aupair. Původně jsem měl jet pomáhat do kravína, nakonec ovšem po vysilujících emailech v němčině bylo dohodnuto, že pojedu k rodině Fallenbacherových se vším, co bude zapotřebí. Cestou vlakem do Německa mě sužovala myšlenka, zdali četli můj poslední email, že místo do Donauworthu přijedu do Pappenheimeru. Naštěstí četli a na nádraží mě opravdu čekal sympatický chlapík v klobouku. U nich doma mě představil členům rodiny, propůjčil mi jednu menší cimru a přenechal na pospas dětem. Známé trapné chvíle po příjezdu do cizího prostředí a bloumání po bytě pominuly celkem rychle, jelikož děti byli hodně přátelské (alespoň zezačátku) a nedali mi ani chvilku klidu. Z toho důvodu mé sblížení s rodinou proběhlo poměrně rychle.

Trochu vám popíšu rodinu, jak jsem ji za měsíc stačil poznat. Tatínek (Wolfgang) byl moc milý, pracoval jako truhlář se specializací na dělání stolů. Maminka (Christa) připravovala těhotenské kurzy a různé sezení pro maminky. Starala se také o včely, které dávaly výborný med. Měla za den vždy strašnou spoustu telefonátů a do toho všeho byla na své děti milá v době, kdy bych je já už dávno vraždil. To ovšem neznamená, že na ně byla milá pořád, jelikož občas se to zkrátka nedalo. Společně se s manželem starali ještě o pozemek, který je v letních měsících zásobil zeleninou. Jejich děti byli Marwin (5) milý klučina, leč někdy ho už bylo dost a taky mu nebylo vůbec rozumět. Isa (8) strašně uřvaná a hysterická. Neměla ráda studenou vodu, ve které jsem jí koupal v případě, že už to s ní opravdu nebylo k vydržení. David (13) pohodový kluk bez problémů. Rodina celkově žila značně ekologicky, což se projevovalo v častém vaření cukety a roztodivných zeleninových pokrmů, na které si ke konci můj žaludek skoro již málem zvykl. Většina jídel co kupovaly bylo BIO a maso vařily taktéž dost pomálu.

Moje pracovní náplň spočívala v pomoci doma, starání se o děti, (už nikdy více) mytí nádobí, věšení prádla u kterého jsem si vždycky připadal jak ženská, (dámy prominou) a nebo třeba pomoc na pozemku. Práce to nebyla až zas tak náročná. Občas bylo i volno, takže jsem se mohl jít projít nebo zajezdit na kole, jelikož okolní příroda byla opravdu přenádherná. Dokonce jsem se stíhal učit i na reparát. Občas se stala i nějaká mimořádná situace, jako třeba účast na německé barbcue. Na těchto oslavách pro mě bylo největším přínosem různorodost jídel a hlavně hojnost masa.

Abych nezapomněl rodina Fallenbacherů byla velice muzikální. U nich doma byly k nalezení snad veškeré hudební nástroje a já měl v pokojí dokonce i bicí soustavu do které jsem taky sem tam bušil. Za svůj pobyt jsem poznal jsem spoustu zajímavých i nudných lidí a měl jsem možnost si alespoň trochu vylepšit svůj jazyk. Zdaleka ještě nerozumím všemu a nedokážu říci vše, ale alespoň mám teď do studia cizích jazyků větší chuť, (alespoň na pár týdnů) jelikož bez něj se dneska prostě neobejdete. Tak: "Sprechen Sie Deutsch...?"

Krátce k táboru

Co mi ještě leží na srdci, ale při korálkování jsem to neřekl? Musím zvláště vyzdvihnout to, že jsem se poprvé za čtyři roky táboření s dětmi mohl opřít o zbytek vlčáckého vedení. Celá ta léta jsem se totiž přesvědčoval, že to není samozřejmost. Letos jsem věděl, že když budu unavený, nemocný, nebo se mi do něčeho prostě nebude chtít, tak to stejně dobře udělá někdo jiný. Mohl jsem se klidně sebrat a jít si odpočinout, aniž bych musel vstát a přesvědčit se, jestli to skutečně klape. Klapalo to. A to zvyšovalo mojí chuť a vlastně si vůbec nepamatuju, že bych šel někdy na vlčácký program nerad (období nemoci nepočítám). Zvláštní pochvalu nejen za tábor si zaslouží Janek, ale děkuju i všem ostatním. Ne, ještě jednu zvláštní pochvalu - Lochymu za to, že v Praze pečlivě udělal spoustu diplomů a já tím měl o polovičku míň práce než předchozí léta. Možná bych mohl smutnět, že jsem malinko klesl v hodnocení Vlčáků, ale ve skutečnosti jsem rád, že se mi podařilo dostat se trochu do ústraní, aniž by se situace v oddíle změnila k horšímu a že to kluci vnímají také tak. Letos jsem nabyl jednoho přesvědčení: Není lehké někomu důvěřovat, ale je to nezbytné a prospěšné.

Napsat tento další odstavec mně přinutilo až příliš kritické hodnocení tábora ve vlčáckém hodnocení od některých roverů. Já si myslím, že tam chybně započítali i program roverský. Protože jinak se oddílový program vydařil lépe než loni. Stihli jsme totiž v programu téměř všechno, co bylo v Praze naplánováno. A to je oproti loňskému roku, kdy jme nezvládli ani Scorelauf a nedokončili (!) Dřevařské přebory, velké zlepšení. Druhé hlavní kritérium hodnocení tábora je celotáborová hra, která se myslím také velice vydařila. Body navíc bych přidělil za to, že se nám podařilo udržet laťku minimálně tak vysoko jako v loňském roce, což si myslím není zrovna jednoduché, protože nápady ubývají a ubývají. Třetím kritériem hodnocení je určitě celkový dojem z tábora (prostředí, strava, vztahy), ale já si myslím, že ve vlčáckém hodnocení vždycky šlo o hodnocení toho, co se točí kolem dětí. Přestože jsem to asi nikdy neřekl, tak hodnocení roverského programu tam prostě logicky nepatří, protože to se dětí nijak nedotýká (snad jedině že by z něho chodili otrávení). Lze hodnotit roverský program zvlášť, jako jiný tábor - jak totiž všichni ze školy víme: "Sčítat jablka a hrušky, abychom dostali švestky, se prostě nedá"... Já tvrdím, že letošní tábor se z pohledu oddílu vydařil lépe, než ten loňský. Chce se se mnou někdo prát :-)!?

Možná se leckomu zdá, že Vlčáci jsou stejní "parchanti" jako loni, rvou se, pošťuchují nadávají si... Jsou to (s)prostě kluci. Já znám jedno spolehlivé hledisko, podle kterého poznávám, jestli se věci posunuly k lepšímu - táborový puťák. Vždycky na něj vyrážím s velkými obavami. Na tomhle puťáku mi celou dobu přišlo úžasné, jak to klapalo. Když kluci zastavili na místě, kde jsme spali loni a já jim to letos slíbil zopakovat, to už věděli, že chci jít až na Orlík (změna okolností), ale převládal v nich daleko silnější pocit zůstat, než poslechnout. Bylo to jen chvíli po tom, co jsem utopil fotoaparát a moc jsem zápasil s tím, abych kvůli tomu klukům nezkazil vandr. Jenže to nešlo, tvářil jsem určitě příšerně. Jen tak jsem tam seděl, vlastně už smířen s tím, že tam zůstaneme, že s tím nehodlám nic dělat a žralo mě to. Na zkoušku jsem přece jenom vstal a kluci kupodivu také, bez nejmenších řečí! Možná jsou starší Vlčáci větší puberťáci, ale jsou chvíle, ve kterých se chovají rozumněji. Nebýt závěru puťáku (pro nezasvěcené, utekl nám zpátky do tábora Pavel), byl by to nejlepší puťák za celé čtyři roky. Jenže v tomto případě si myslím, že velkou chybu na tom má vedení. Jeden, a snad i jediný, kritický Jankův okamžik. Stane se. Ale každá taková událost by nám měla prospět a já myslím, že se tak stalo. Je moc dobře, že jsme dokázali změnit přístup k chování kluků a být na ně přísnější. Dřív jsem měl pocit, že se takového kroku snad až bojíme. Zbytečně.

A ještě jednu velkou životní zkušenost mi tábor přinesl. A to, jak jste se zachovali, když jsem "vykoupal svého mazlíčka". Člověka to donutí víc přemýšlet - o sobě, o druhých. Ponechávám to bez dalšího komentáře.

No, nadpisem jsem sliboval krátký článek a sami vidíte, jak to dopadlo...

Xpress.cz

Ze serveru www.xpress.cz přišla prosba o svolení s otištěním několika článků z Clavisu, jejichž autoři jsou převážně z řad našeho roverkého kmene. Kuba s podporou Ferdy (tedy mojí) dal s tímto souhlas. Myslíme si, že se nikdo nemá za co stydět, naopak můžeme být rádi, že se zviditelníme. Pokud přece jenom nesouhlasíš s otištěním některého svého nebo jiného článku, dej co nejdříve vědět Ferdovi. Níže si můžete přečíst celý mail od Tomáše Krejčiříka z Xpressu:

Předem děkuji za získání souhlasu s publikací tam, kde to bude možné. Prošel jsem detailně všechny dosavadní vydání Clavisu a vybral řadu článků. Seznam je níže. Xpress je amatérský webzin, takže s publikace článků u nás neplyne žádný honorář, jde čistě o zájem autorů své projekty u nás publikovat. Prosím také o sdělení případných podmínek, za kterých je publikace možná. Xpress ročně vydá přibližně 1200 článků a je tedy jasné, že vydávání vašich článků bude rozvrženo do několika měsíců. Po publikaci vždy upozorním, že článek vyšel a jeho autor se může zapojit do diskuze pod článkem, pokud bude mít zájem.

Zároveň také upozorňuji na možnost obrácené spolupráce. Drtivá většina věcí na Xpressu je autorská a v případě, že byste chtěli něco převzít vy, mohl bych na oplátku získat souhlas pro vás. Stačí, když si projdete vydání (na stránce - vlevo, je seznam rubrik, při listování v nich se dostanete na všechny, i starší, články) - adresa je: www.xpress.cz

Děkuji mnohokrát za vaši ochotu.
S pozdravem Tomáš Krejčiřík, Alpaka, Xpress

Seznam vybraných článků (ročník/číslo):

Doteky poezie

Pokud jste se v Clavisu dočetli až na tuhle stránku a neodradil vás nadpis, tak se nejspíš divíte, co se to tady na papíře děje. Byla jsem Ferdou oslovena abych vytvářela "něco jako pravidelnou rubriku (to slovo se mi z neznámého důvodu příčí...) o poesii. Nemůžu zaručit její pravidelnost (jisté zdroje mluví o tom, že Pepsina není z nejspolehlivějších...˘), co vám ovšem můžu slíbit je, že právě pod tímhle nadpisem najdete představení nějakého básníka nebo výběr děl k určitému tématu... Aby se z těhlech článků brzo nestala sbírka Pepsininých blbostí, byla bych ráda, kdyby se časem objevilo i něco od vás...

Září je pro mě Lawrence Ferlinghetti. Z jeho básní je cítit něco jako chuť babího léta.Nedá se to moc popsat, ale je to chuť podzimního slunce, sychravého počasí, nostalgie a opadaných stromů.Kdo ale byl ten člověk, co ovlivnil celou beatnickou generaci??? Podle všeho se narodil kolem roku 1919, možná dřív, bezpečně prokázaný je jeho příchod do San Franciska v roce 1951. Zařídil si knihkupectví a začal vydávat poesii. Pořádal recitační večery, psal, aktivně se zajímal o společenskou problematiku své doby a říkal, že jen mrtví se neangažují.

Dost teorie. Skoro každý zná jeho báseň Svět. Je tak krásná, tak ohraná. Právě proto jsem pro vás vybrala něco z trochu jiného soudku. Je ze sbírky "Co jsme teď zač?" a mě (ani nevím proč) zaujala...

Lidé kteří se rozvádějí

Lidé kteří se rozvádějí
Jezdí sem a tam
šaty mají ve voze
a žasnou co se stalo
se všemi a se vším
včetně druhého páru
jejich bot
A když už jednu botu vyslídíš
pak kdoví co se stalo
s tou druhou
co měla jazyk b ě d a ti
a po letech už nikdo ani neví
jestli si ta druhá
vůbec někdy našla partnera
a nepraskla při tom ve švech
nebo zda zůstala nerozšněrovaná a neokopaná
jestli zůstala panna
a jestli podrážka
na které kluše
ta podivná představa zvaná duše
ještě jakž takž drží
aby mohla znova vykročit
a nadechnout se čerstvého vzduchu
hnedka jak bude mít
nový podpatek
hned jak ho bude mít

obálka 2

Do tohoto čísla přispěli: Faithy, Ferda, Janina, Muwín, Padák, Pepsi a Vojta.
Obrázky nakreslila Faithy, na str. 15 Ferda.
Fotografie v tomto čísle: Ferda
Opravy textu a grafická úprava: Ferda
Příloha: Plánování 2003/2004 (Rybička, úprava Ferda)
Zvláštní poděkování patří všem, kteří v nelehké době poskytli azyl pro vytváření
tohoto čísla: Johny, Marce, Rychlíkovi, Šákulovi a také bývalému spolužákovi Honzovi Č. a za ochotu pomoci i správci sítě na VŠCHT RastoManiakovi.
Toto číslo vyšlo v úterý 16.9. 2003 v nákladu 20 výtisků.