Clavis 1 - září 2003

obálka

Akce

so 8.11.	Zvelebování klubovny (Ťap) - od 9:00 v klubovně
ne 9.11.	Výstava - viz. pozvánka na str. 3, sraz v 15h u Karolina
čt 13.11.	Středisková rada - od 18:00 ve Vlčácké klubovně
28.-30.11.	Vandr na Brdy (Muwín) - sraz je v 16:50 na Smíchovském nádraží, návrat v 17:33 tamtéž, více v článku níže
čt 4.12.	Vychází Clavis - 18:00 klubovna RKC
pá 5.12.	Polibek Múzy - Seleziánské divadlo (Kobyliské nám. 1, Praha 8) začátek v 19h, vstup od 18 h, kdo chce lístky, nahlásí se Míle do 15.11.!!!, více na str. 15 (i k dalším akcím víkendu 5.-7.12. vypsaných dále!!!)
so 6.12.	Mikulášský seminář - ČVUT Strojní fakulta (Technická 4, Praha 6), od 9:00 do 15:00, vstup od 8h
so 6.12.	Roverský taneční večer - Kulturní dům Barikádníků (Saratovská 20, Praha 10), od 19h do 1h následujícího dne
ne 7.12.	Projekce filmů na téma "Jsme jinak stejní" - Františkánský klub
st 10.12.	Středisková rada - od 19:00 v klubovně RKC
so 13.12.	Předvánoční basketbalový turnaj (Muwín + Peggi) - od 8:00 v tělocvičnách základní školy Kuncova, více na str. 3

Symbolem na měsíc listopad Honza & Ťap (zajišťují chod listopadových akcí), na měsíc prosinec Ťap & Janek (jim hlašte plánované akce na prosinec a další měsíce).

Uzávěrka příštího čísla je v pondělí 24.10.!

Úterní tělocvičny: 11.11. volejbal, 18.11. volejbal + basket, 25.11. volejbal, 2. 12. volejbal + basket, 9.12. volejbal příp. trénink na basket, 16.11. volejbal + footsal

Oddílové páteční tělocvičny: 7.11. Paráda, 14.11. Minnehaha, 21.11. Vlčáci, 28.11. Minnehaha, 5.12. Paráda, 12.12. Vlčáci, 19.12. TV není!

Ostatní

7.-9.11.	Víkend ORJ Prahy 5 - info. podá Marka (pozn. Ferda: Omlouvám se za chybu v minulém čísle)
21.-23.11.	Rádcovský kurz - pomocníci vítáni, info. Marka
	Vlčáci
14.-16.11.	Ochoz Dobroutov - srub u Polné na Vysočině, s sebou vše jako na normální vandr + přezuvky, sraz je v 15:45 na Nových Butovicích, autobus jede v 16:35 z Florence (č. 15, přestup v Jihlavě), srub a okolí si můžete prohlédnout na ochoz.webzdarma.cz/. Prosím, aby mi roveři nahlásili co nejdříve, jestli pojedou nebo ne. Nejlépe do soboty 8.11., nejpozději do pondělí 10.11.!
23.11.	Výlet - informace poskytne zájemcům Ferda
	Paráda
14.-16.11.	Orlovy - info. Rybička
	Minnehaha
so 15.11.	Hra po Praze

Pozvánka na výstavu

Celosvětové sdružení malířů malujících ústy a nohama,

Evropský rok osob se zdravotním postižením,

Nakladatelství UMÚN, s.r.o.

24. 10. 2003 - 9. 11. 2003
v Praze v Karolinu
Mezinárodní výstava obrazů umělců
malujících ústy a nohama

Srdečně Vás zveme na tuto výstavu, která se koná u příležitosti Evropského roku osob se zdravotním postižením. Na této výstavě můžete zhlédnout obrazy nejen našich malířů, ale i obrazy umělců z ostatních zemí světa.

Výstava bude otevřena denně od 11 do 18 hodin.

Kontakt: tel. 485 161 712 nebo na www.volny.cz/umun

Předvánoční basketbalový turnaj

V sobotu 13. prosince se bude konat malý basketbalový turnaj. Malý proto, že v tento předvánoční čas bude mít většina lidí asi trochu jiné starosti, než honit míč po tělocvičně a snažit se ho dostat do nádoby, ze které stejně vždycky znova vypadne na zem. A malý asi také proto, že basketbalu se v našem kmeni příliš nefandí a je v pozadí zájmu.

Původní termín byl při plánování na roverské zahajovačce stanoven na sobotu 20. prosince, tedy o týden později a to hlavně z toho důvodu, že na víkend 12. - 14. prosince jsou naplánovány oddílové výpravy. Ovšem zjistili jsme, že školy budou dvacátého již uloženy k zimnímu vánočnímu spánku (což je logické, protože budou až do ledna prázdniny) a nebude možné v jejich tělocvičnách provozovat žádné aktivity. Pravda je, že jsme se ptali ve škole jediné, ale výjimku jsme v jiných školách příliš nečekali a proto jsme po ní nepátrali. Velmi proto prosíme všechny rovery, kteří neholdují basketbalu, aby si udělali čas a jeli tentokrát s dětmi na výpravy místo těch vedoucích, vůdců a roverů, kteří by se turnaje zúčastnit chtěli a výprava jim v tom brání.

Jak se bude hrát?

Přihlásit se mohou max. šestičlenná (i smíšená) amatérská družstva, na příslušnosti k jakékoliv zájmové organizaci nezáleží. To znamená, že můžete vytvořit družstvo například s kamarády ze školy nebo přijít s rodinným týmem. Věk hráčů je od 15 let výše. Turnaj je určen pro max. osm družstev. V poli se bude hrát 4 na 4. V první části ve dvou skupinách každý s každým, v druhé části ve vyřazovacích bojích (výchozí pozice do vyřazovacích bojů bude určena podle umístění ve skupině). V základních skupinách se bude hrát 2x10 minut, ve vyřazovacích bojích 2x15 minut. V každém družstvu musí být také min. jeden člověk, který bude schopen objektivně pískat zápasy ostatních týmů.

Turnaj se tedy uskuteční v sobotu 13. prosince 2003 v tělocvičnách ZŠ Kuncova. Sraz je v 8:00 ve škole, hrát se začíná nejpozději v 8:45. Startovné na družstvo je 400,- Kč. Pro medailové pozice jsou připraveny ceny a odměnu v podobě dobrého sportovního zážitku si určitě odnese každý zúčastněný hráč bez ohledu na konečné pořadí.

Druhé pozvání do brdských hvozdů

Je to tak. Termín vandru, na který jsem vás začal lákat už v zářijovém Clavisu klepe na dveře. Původně jsem chtěl navázat povídáním o vybraném místě na které zavítáme, ale vandr při kterém přeci jen nějaký ten kilometřík ušlápneme se k tomu asi moc nehodí. Jo, když jsem psal před dvěma lety pozvání na Silvestr pod Tokem spojený s novoročním výstupem na jeho vrchol, to se to psalo. Tématem byl právě Tok, jeho historie i současnost (to bylo v prosincovém Clavisu v roce 2001). Ale teď bychom měli v Brdských hvozdech strávit celý víkend a naše kroky povedou mnoha zajímavými a krásnými místy. Takže jak na to?

Zkusím se stručně zmínit o několika z nich. Kromě představy o velmi přibližné trase vandru bych vám chtěl poodhalit zejména jejich bohatou historii. Vždyť Brdy leží ve vnitrozemí naší republiky a přesto, že to tak dnes možná vypadá, tu více nebo méně uzavřený vojenský prostor není odjakživa.

Aliance. Starým brdským harcovníkům se nejspíš vybaví seník u silničky vedoucí kolem severního okraje dopadové plochy na Toku. Mnohokrát jsme v něm už hlavu složili a to hlavně při Brdské stovce. Ve skutečnosti se jedná o lesní silničku, která vznikla v době, kdy Josef Colloredo-Mansfeld ke svému tehdejšímu majetku zakoupil zbirožský velkostatek a bylo potřeba nově získané zbirožské polesí spojit s revírem obecnickým. To bylo asi tak v roce 1879. Název Aliance a také hovorové Aljanka je z francouzského Alliance (spolčení, jednota) - cesta, jak už bylo řečeno spojila dva hospodářské celky. Její celková délka je zhruba osm kilometrů a vede od nejvyššího místa silnice z Příbrami do Komárova, serpentinami vystoupá k místu zvanému Dlouhý kámen a pak klesá podél potoka Reserva až se kousek za soutokem s potokem Třítrubeckým napojuje na starší lesní silnici.

Jindřichova skála. Tyčí se nad údolím Červeného potoka a její tvar je nezaměnitelný s jinými v okolí. Tvoří ji zejména slepencová skaliska obklopená poli balvanů. Z hrany jednoho z útesů se otevírá pohled do údolí potoka a hlavně na zříceninu hradu Valdek. Skála se původně jmenovala Vísecká podle vesničky Malá Víska v její blízkosti. Ale něco jako podlézavost ředitele velkostatku na tehdejším majetku knížete z Hanau J. Liebuse vedlo k tomu, že skálu pojmenoval po jednom z panských synů, a tak se někdy kolem roku 1910 na Vísecké skále objevila litinová tabulka se jménem "Heinrich-Fels".

Valdek. František Palacký o Valdeku napsal: "Hrad Valdek jest jeden z nejpamátnějších v zemi České, a jméno jeho, spolu jméno mohutného rodu, jasně skví se v dějinách našich." Myslím, že Valdek si zaslouží samostatný větší příspěvek v některém z příštích čísel, takže jen stručně. Páni z Valdeka, potomci Dětřicha, syna Buzova byl ten mohutný rod o kterém píše Fr. Palacký. A dokonce je velmi pravděpodobné, že Dětřich, syn Buzův a udatný Bivoj ze starých pověstí je tatáž osoba. Hrad byl postaven zhruba v polovině 13. století a to zřejmě Oldřichem, který si vysloužil přezdívku Zajíc a který se jako první začal psát "z Valdeka". Asi nejlépe se Valdeku a v jeho okolí dařilo za doby Oldřichova vnuka Viléma, který to dotáhl až k hodnosti nejvyššího maršálka a později i k titulu královský podkomoří. Byl velmi oblíbený, a tak po jeho smrti v roce 1319 zavládl velký smutek. Vilémovi potomci zjednodušeně řečeno velmi hluboce klesli a nakonec o hrad i jeho panství přišli. Na počátku 17. století - to už mnohokrát změnil majitele - byl již opuštěn a chřadl. Jako správný hrad byl také opředen pověstmi a fantaziemi. Ta nejznámější vypráví o Bílé paní, která se zjevovala na hradbách zříceniny s dětskou rakvičkou a žalostně plakala. Jindy se zjevovala na pasekách lesním dělníkům, houbařům a dřevorubcům. Občas někoho oslovila a prosila o vysvobození, ale lidé se báli, a tak se její záchrana nikdy nezdařila.

Koníček. Vypadá trochu jako malý hrad, ale je to tzv. skládaná skála z kambrického slepence. Jméno má po skalním útvaru, který skutečně připomíná tvar koňské hlavy. I jedna zajímavá místní pověst se k tomuto místu váže. Na Koníčku totiž sídlil ve skalní sluji okřídlený drak, který odtud vylétal do okolí, zvláště pak směrem k Plešivci. Sem tam se proletěl i nad vesnicemi a spatřil-li nehlídané dítě, popadl jej, odnesl a sežral. Dnes je skalnatý útvar Koníček zákonem chráněný.

A co zbývá dodat? Po dvou letech opět i na Tok vystoupáme, k bunkru na Houpáku zajdeme, u pomníčku U panny Lídy se zastavíme, vodu z brdských pramenů ochutnáme a večerní brdský oheň zapálíme. Kilometrů bychom měli za celý víkend ujít asi tak 30, takže tempo i nálada by měly být skutečně vandrovní a ne "stovkové". Nezapomeňte boty proti vodě ošetřit a také na láhev s vodou pamatujte. Oheň a tedy teplé jídlo budeme dělat určitě večer a ráno, obědy budou možná studené.

Nářadí

Ačkoliv bych mohl zmínit, že účast na (nakonec dvou) opravách nářadí mohla být větší, jsem s výsledkem spokojen. Co jsme stihli udělat?

1) Nasadili jsme celkem 4 sekery. Dvě já, jednu s mojí pomocí Janek s Rychlíkem a jednu Dave, který pro mě byl příjemným překvapením (nutno podotknout, že pracoval naprosto samostatně a rychle - asi jako já , tj. třikrát rychleji než někteří roveři :-)).

2) Můrka s Rybičkou ušili celkem tři krásné obaly na sekerky podle návrhu ševce Ferdy. Teď jen doufejme, že je děti (nebo roveři) neztratí hned první den tábora (nebo dokonce na stavění). Když jsem tak nahlas přemýšlel, kolik je potřeba ušít obalů a kolik máme v kmeni holek (ale i kluků!), tak jsem dospěl k závěru, že kdyby každá(ý) za domácí úkol ušil jeden, bylo by to hned hotové. A Rybča na to řekla: "A proč ne?" No skutečně, proč ne? Tímto vyhlašuji "nepovinný" domácí úkol. Nemůžu vás přece nutit, ale věřím, že máte všichni svoji hlavu a že si moji úvahu přepočítáte a dojdete ke stejnému výsledku. Kdo s tímto socialismem souhlasí, nechť se mi přihlásí. Bude-li vás málo, nastolím stejně feudální zřízení... Jak takový obal na sekerku vypadá si můžete prohlédnout v klubovně. Je to práce na 1-2 hodiny a Můrka nebo Rybička (případně já) vám jistě rádi poradí jak na to. Rybča říká: "Když jsem to zvládla já, tak to zvládne každý!" (něco na tom bude :-))

3) Několik seker jsem poopravil, aby nevypadávaly.

4) Pustil jsem se s Jankem do broušení. Výsledkem jsou tři nabroušené sekery. (Hádejte, kdo víc? :-))

Tímto jsme asi v polovině veškerých prací (suma sumárum to dává tvrdou dřinu na celý den pro jednoho nadprůměrně zručného člověka - třeba Ferdu :-)). Věřte, že pro mě bude velice příjemné věnovat se před táborem něčemu jinému. Pokud budeme v tomto tempu pokračovat, může být vše do Vánoc hotové. Nasazení jedné sekery čeká Šimona, na velké si "smlsnu" asi já a pak zbývá už jen jedna (Padáku, je tvoje a jestli zničíš to fajnový topůrko - stálo trojnásobek běžné ceny, je totiž značkový - tak tě asi zabiju :-)). Pokud se ujme socialismus při výrobě obalů, budeme už jenom brousit a brousit. A to se dá stihnout během jednoho odpoledne (dám včas vědět, kdy to bude - asi v sobotu 22.11.).

Dopsáno po podzimkách

Obavy, že se najde "debil", který bude sekat se sekerkou s nasazeným obalem sekat do země, se bohužel naplnily. Vyvoleným se stal Vojtěch Nedbal. Můrka byla šíleně nas... nasupená, a že už žádný neušije. Na domácím úkolu to nic nemění, Můrka určitě vychladne :-). Napadlo mě, že koupím silikon a zevnitř jím švy nastříkneme. To by mělo vydržet i proti opravdovým debilům.

Na závěr děkuji všem, kteří se doposud zasadili o restauraci našeho sekerkového parku.
Ferda, mistr hoblířský a brusičský (a taky vychloubačský, viz. text výše :-)).

Deník čarodějky Rozarie

Vzduchem se neslo odporné vřeštění a řinčení mečů svištících v prudkém větru a zuřivé bouři, která burácivě hrozila svojí ponurou krásou lesknoucích se čepelí a blikajících zlých blesků. Mé dětské oči byly zděšeny touto krvavou a tak odpornou scenerií, která se před nimi právě odehrála v temnotě údolí pod skalním masívem. Shlížela jsem z něj do tohoto prokletého údolí naplněna bolestivou záští, pociťovala jsem marnost ve všechny vyšší cíle, snad i ve smysl žití. Nikdy před tím sem si nepřipustila, že by mohl být někdo tolik krutý, věřila jsem, že v každé bytosti je alespoň zrnko dobré vůle a tajemství uschované ušlechtilosti, která se může vyvolat vlídným slovem. Má matka mě alespoň o těchto druidských filosofiích vždy ubezpečovala. Zůstala po celý život sličnou elfí druidkou až do tohoto osudového magického obřadu, který skončil tak krutým koncem.

Stála jsem na skalní plošině v promočené tunice objímajíce široký kmen mohutného stromu, ze kterého na mě stékaly proudy dalších tříštících se krůpějí deště. Strnule jsem pozorovala ohavnou bandu zmutovaných trpasličích zbojníků, kteří tančíce své pobuřující a nechutné tance zadupávali zbytky těl mých rodičů do rozbahněné půdy poseté rozsekanými končetinami dalších účastníků rituálu. Uviděla jsem ještě zmítající se kopec bahna, ze kterého teď kolmo vzhůru vystříkl pulsující prudký gejzír krve, vzápětí se vynořil chvějící se hnát, který jako by se natahoval směrem ke svému rozsekanému zbytku zakrvácené končetiny. Pocítila jsem nepopsatelnou bolest, má duše nemohla nadále snášet tyto hrůzné sugestivní okamžiky, které bezohledně cloumaly mojí celou bytostí. Svíjela jsem se v křečích a zalykala se krví stékající z čelní rány přes nos i ústa. Skácela jsem se do mokrého jehličí, chrchlajíc krvavé hleny, které mi samovolně odcházely z úst, točila se mi hlava... mžitky před očima... mlha... tma...

Lehký vánek si něžně pohrával s mými vlasy, přinášel sem tajemnou vůni květin, zajímavý kořeněný pach jemně nasládlých bylinek. Pociťovala jsem zvláštní lehkost, ale hlavou se mi prodírala podivná temnota zapomnění. Přesto jsem však cítila velikou energii, která mi vplouvala do mého nehybného spícího těla pomalými a střídmými krůčky. Má hlava se naplnila tajemným vláčným fialovým světlem, do kterého se snažily vstoupit zvláštní lehké bělostné bytosti. Tančily kolem mohutného vznešeného stromu a podivně trhané zpívající hlasy se mi snažily vštípit ušlechtilé láskyplné myšlenky o podstatě žití...

Tak co, dokáže někdo pokračovat v příběhu?Co třeba Janek, nebo Rychlík, nebo...? Haló, volá jedinečná příležitost pořádně se vyřádit a vybít svou případnou přemíru fantazie v nechutných i niterných scénách tohoto příběhu.

Blízká setkání

Nadpis vypadá lákavě, ale skrývá se pod ním článek o společných Podzimkách. Jak já říkám, vyplňování prázdného místa, ale i to se snažím dělat poctivě, takže to snad nebude nudné čtení...

Nezapomenutelný je pražský chaos, který vyvolalo neobvykle mnoho přihlášených dětí. Nakonec stačil ještě jeden telefonát do Dobrušky, abych zjistil, že se tam i přesto bez problémů vejdeme. Vešli jsme se. Nakonec jelo 31 dětí a 10 roverů. Znamenalo to 6 skupin na etapovou hru "Mise na Mars". Později jsem přemýšlel, jestli jsem byl nějakým způsobem ovlivněn Padákovým dvoustránkovým komiksem o ufonech, když jsem toto téma navrhl.

Jak už s předstihem říkám, kde mám být vůdce akce, tam přijdou i problémy, tak i ty se samozřejmě objevily. Překvapením bylo, že jsme se ocitli uprostřed panelákové zástavby. Jako bychom nebyli "sídlišťový děti"... Ale to není to, o čem chci psát. Ťežko jsme si mohli vybírat, když jsme si s Janinou vzali akci na starosti měsíc a půl před jejím konáním. A vlastně to tam tak ošklivé zase nebylo. Rybičku určitě nepotěšilo, že brala auto, když za rohem byl hypermarket. Daleko horší bylo ovšem to, že slibovaná kuchyňka byl malý sporák a vybavení jen pár malých hrnců, malé prkénko a žádná škrabka na brambory. Při vaření prvního jídla jsme se s Bárou proto řádně zapotili. Naštěstí byli děti na procházce. Poznal jsem během té doby celou ulici, mluvil s každým důchodcem/bývalým skautem a výsledkem byl dvouplotýnkový vařič, který čas od času vyhodil jistič světel na chodbě. Abych zašel do detailů, byl z bytu jedné zemřelé paní, ve kterém zrovna likvidovali pozůstalost. Málem bych zapomněl na tři škrabky na brambory od sousedky a paní na rohu ulice. Všichni byli moc milí a ochotní, zejména sousedka, které jsme při odjezdu věnovali 5 kg brambor, co nám zbyly. Nutno podotknout, že jsem mluvil s dvěma členkami "skautské schůze" říkali, že se to nestalo poprvé a že to není naše chyba. Skutečně se Janina na všechno správce ptala.

V zářijovém Clavisu jsem obhajoval chování vlčáků na táboře. Teď musím říct, že jak se chovali na Podzimkách, tak se chovají jen hulváti a hovada. Sprosté nadávání i v přítomnosti roverů bylo asi to nejmenší. Musím přiznat, že někdy jsem dělal, že to neslyším. Stejné je to, když hrajeme hry. Když si usmyslí, že ji budou bojkotovat, tak to prostě udělají. Ale že bych byl nečinný, to teda určitě ne. Bylo hodně těžké, když jsem byl nemocný a nebylo mi vůbec dobře, donutit kluky, aby uklidili kapitální binec, který udělali na záchodech. Co se dalo, s každým jsem si promluvil, zejména pak se Šimonem, u kterého mně to mrzí nejvíc. Přece jen na táboře sliboval oddílu. Jenom čím jsem starší a čím je starší i Dave, nevím jak na něj. Je moc fajn, když přijde na opravování seker, ale v minutě bych ho zase vykázal z oddílu. Ještě mám v hlavě plán, pak už nad ním skutečně zlomím onu pověstnou hůl...

V souvislosti s odstavcem výše musím ještě jednou poděkovat Davidovi za prokázané služby, protože bez něj by to v době mého churavění asi s Vlčákama nefungovalo vůbec. A také vzkazuji Rybičce, že si příště může takové vzít klidně tři (třeba by to Davidovi nevadilo :-))!!!

Co se týká samotného programu, velkým narušením asi byly změny, které vyvolal přesun celodenního výletu. Občas se mi program zdál méně pružný, než by měl být. Ale na to, kolik nás bylo, jsme to, myslím, zvládli ještě dobře. Únava padla asi na všechny. Jako třešničku na dortu celého programu považuji návštěvu místního bazénu s párou. Za 20 Kč na hodinu bych chodil každý den, OZP dokonce první hodinu zdarma. Program se líbil i klukům a to se, vzhledem k výše popsaným událostem, počítá mnohonásob.

Jsem také velice rád, že s námi jelo tolik členů nového oddílu. Jsou to prima děti. Komu se Podzimky nelíbily, ten si za to může sám. Většina dětí ale byla určitě spokojená. A o to přeci jde!

PS: Ztratili jsem originál klíče od chaty!!! Podívejte se, prosím, doma do batohů a kapes. Když je najdete, kontaktujte mě a já je do Dobrušky pošlu poštou. Měli by určitě radost.

Obecná opatření pro zabezpečení domácnosti

Vojtovo bezpečnostní okénko

Pokud nežijete v rezidenci obklopené pozemky a nemáte obydlí nepřetržitě střežené, staráte se sami s rodinou o bezpečí vlastního domova. Následující seznam opatření by měl být dostačující pro člověka, který není ohrožen nějakým zvláštním způsobem, tudíž je rovněž vhodný jako pokyny pro zabezpečení běžné domácnosti.

Při vycházení z domu a vcházení do domu je třeba dbát zvýšené opatrnosti, neboť v tomto okamžiku je člověk velmi zranitelný.

Pro vnější zabezpečení domu nebo přízemního bytu je důležité zamezit možnému nechtěnému vniknutí - k tomu existuje velká řada prostředků, jako například bezpečnostní mříže na oknech a dveřích, okenní tabule s ochrannou fólií, venkovní okenice, nejlepší dostupné zámky, bezpečnostní závory a řetězy, různé systémy alarmu včetně napojení na pult centralizované ochrany. V noci a při každém odchodu je nezbytné vždy zkontrolovat dokonalé uzamčení a uzavření všech oken a dveří.

Veškeré zabezpečení domu je v konečném důsledku po fyzické stránce stejně neúčinné, protože když se někdo do domu bude chtít dostat, tak se tam dostane třeba tím, že prorazí zeď autem, ale působí pro možné pachatele spíše jako bariéra psychologická.

Neschovávejte v žádných "tajných" skrýších klíče (pod rohožkou, pod květináčem, v okapu apod.). Jsou notoricky známé a kromě toho vás při jejich ukrývání bude zajisté někdo (byť náhodně) sledovat.

Pro případ návštěvy a její možné identifikace musí být dobře osvětlené nejbližší okolí domu, všechny přístupové cesty, prostor před vchodovými dveřmi. Zdroje světla by měly být mimo dosah, aby nebylo možné je vyřadit z provozu. Nespoléhejte se na veřejné osvětlení - nemusí fungovat. Pro důkladnou prohlídku příchozího je nejvhodnější kamera před vchodovými dveřmi nebo kukátko, pokud možno ne přímo ve dveřích.

Na oknech v budově i bytě musí být záclony pro den a neprůhledné závěsy pro noc. Při příchodu v noci nejprve zatemněte okna a teprve potom rozsvěcejte. Při noční návštěvě nerozsvěcejte světla uvnitř domu, dokud se nepřesvědčíte, kdo je za dveřmi.

Telefon umístěte dál od oken a průhledných výplní dveří, jeden telefon by měl být vždy v ložnici, stejně jako hlášení alarmu. U telefonu mějte vždy připravená důležitá telefonní čísla (ale raději si je pamatujte). Při přerušení telefonního spojení okamžitě poruchu nahlaste a trvejte na jejím odstranění.

Pro případ poruchy nebo úmyslného přerušení telefonního kabelu se osvědčuje také náhradní (mobilní) telefon.

Při vyřizování telefonických hovorů buďte obezřetní (i zaměstnanci a děti - ty raději nenechávejte vyřizovat hovory, dokud nebudou schopny pochopit základní bezpečnostní opatření). Od cizího volajícího si vyžádejte číslo a zavolejte mu pro kontrolu zpět.

Nádoby na odpadky by měly být v uzamykatelném prostoru. Dávejte dobrý pozor na to, co vyhazujete. Odpadky mohou být cenným zdrojem informací. Nikdy nevyhazujte do odpadkového koše žádné úřední dopisy, osobní korespondenci, pracovní dokumenty - ty je vhodné spálit nebo alespoň roztrhat. Při větším objemu se vyplatí pořídit skartační přístroj na papír.

Poštovní schránka by měla být ve větší vzdálenosti od domu pro případ výbušné zásilky (pokud možno ne přímo na domě nebo vchodových dveřích). Veškerou došlou poštu probírejte velmi opatrně a podezřelé zásilky neznámého původu raději vůbec neotevírejte. Pokud máte důvodné podezření na výbušninu, volejte policii.

Při delší nepřítomnosti zrušte všechny dodávky do domu a zajistěte pravidelné kontroly domu a vybírání pošty spolehlivou osobou. Osvědčují se také spínací hodiny, které v předem nastavitelných nebo nepravidelných intervalech zapínají v domě elektrické spotřebiče (například televizor, rádio nebo osvětlovací tělesa), takže nezasvěcený pozorovatel nemůže s přesností říci, zda v domě někdo je, nebo ne.

Své přátele požádejte, aby vám zamýšlenou návštěvu oznámili předem. Neohlášené návštěvníky velmi pečlivě sledujte (jak vypadají, co mají na sobě a v rukou). Nepouštějte do domu žádné podomní obchodníky, tazatele anket nebo náboženské agitátory, a když se jim podaří vetřít se do domu, nenechávejte je v domě ani na okamžik bez dozoru. Zloději dokáží vymyslet neuvěřitelně důmyslné záminky, aby se mohli dostat do domu a zmapovat si budoucí pracovní prostor. Pamatujte, že veškeré uniformy, legitimace a razítka lze velmi snadno padělat.

Případné opraváře, kontrolory elektroměrů apod. nechte legitimovat, případně ještě ověřte jejich totožnost telefonicky u zaměstnavatele, než je vpustíte do domu. Také u nich platí pravidlo nenechávat je bez dozoru.

Omezujte podávané informace o chodu domácnosti, časovém rozvrhu a svých plánech na minimum. Bodrá sousedka může být pro záškodníky cenným zdrojem informací v nejlepší víře, že informuje vaše dobré přátele.

Pokud máte zahradu, uvažujte o pořízení hlídacího psa. Jednak získáte věrného přítele na celý život, a kromě toho je pes výborným zastrašovacím a výstražným prvkem. Berte však v úvahu, že pes není jen stroj na hlídání, který buď uvážete k boudě, nebo pustíte na zahradu a jednou denně mu předhodíte hrst granulí. Pes je živý tvor s citlivou duší, který potřebuje pravidelnou péči a lásku svého pána, a pokud mu i nemůžete poskytnout, zvolte si raději některé technické zabezpečovací zařízení.

V domácnosti mějte vždy na více místech po ruce prostředky improvizované obrany (i v případě, že vlastníte střelnou zbraň, neboť ji většinou nenosíte stále při sobě). Vynikajícím prostředkem pro likvidaci útočníka je například slzný sprej, obušek, nůž apod.

Při nastěhování do domu nebo bytu vyměňte všechny zámky, klíče od domu nedávejte (ani nepůjčujte - výroba duplikátu klíče je otázkou několika minut) žádným nespolehlivým osobám, ani malým dětem. Klíče neoznačujte jmenovkami, případně používejte pouze barevné označení. Počet klíčů a jejich pohyb veďte vždy v patrnosti.

Při prvních náznacích nebezpečí volejte policii.

Jestliže přijdete domů a zjistíte, že jsou u vás na návštěvě zloději, nehrajte si na hrdiny a nesnažte se řešit situaci sami. Svět postav dobrodružných filmů se pohybuje velmi daleko od skutečného života a věřte, že práh bolesti průměrně protřelého kriminálníka je mnohem vyšší než váš, takže raději zavolejte policii od sousedů, z telefonní budky nebo mobilního telefonu a vyčkejte jejích příjezdu na bezpečném místě. Zloděj vám sice možná odnese polovinu domácnosti, ale budete živí a zdraví. Dnes se již většina zločinců nerozpakuje použít zbraň místo útěku, jak by se dalo očekávat. Majitel, vracející se domů, není někdo, kdo je přistihl při zločinu, ale pouze rušivý prvek v jejich práce, který je třeba odstranit.

Uvedená fakta se opírají o odbornou literaturu

Pozdrav zpoza velké louže

Ahojte všichni Stodůláci, Stodůlačky, Clavisáci, Clavisačky a vůbec všichni :-)! Původně jsem měla ideu, co všechno napíšu, ale ta se začala rozplývat s ubývajícím časem, který jsem na to měla... takže tady je výsledek: ještě nevím, co z toho bude zřejmě nějaké volné tvůrčí psaní na předem nezadané téma... No nic... V první řadě vás všechny chci moc pozdravit! A pak se s vámi chci tak trochu podělit o zážitky, které člověk zažívá na druhém konci světa :-)... Jsem tu už pár měsíců a už se zase těším, až se aspoň na chvilku kouknu domů. Je to hodně zajímavá zkušenost a vůbec člověk toho hodně pozná.

První měsíc tady jsme cestovali. Procestovali jsme Jihozápad U.S.A. Viděli jsme Grand Canyon, Yosemite, Zion - určitě je to zážitek, ale je dobré na každý park mít aspoň týden, aby si to člověk užil. My jsme to všechno viděli spíše z rychlíku a dost povrchně, ale je to zážitek... něco, co člověk ještě nikde neviděl - obrovská "propast" v Grand Canyonu nebo nádherné vodopády a skály v Yosemitech. Ale chce to mít čas, protože jinak se člověk musí připojit k příšerným davům, které taky nemají čas, a tak se snaží stihnout aspoň to, co se dá. Opravdu v každém tom parku je šíleně moc lidí a občas je to opravdu děs. V Yosemitech taky byly zajímavé upozornění: "Pozor na medvědy!", " Nenechávejte jídlo v autě!" apod. Zpočátku jsme nevěděli, jestli to myslí vážně nebo jestli si dělají srandu, ale poté co jsme viděli medvěda asi z 200m jsme pochopili, že to sranda není.

Moc hezké bylo I San Francisco, to mě opravdu okouzlilo. Projížďka nočním San Franciscem v jejich "cable cab", což je taková lanovko-tramvaj... no vůbec celé San Francisco má takovou zvláštní atmosféru... stopy po beat generation, China town... architektura, kde nejsou jenom příšerné mrakodrapy... Moc hezké.

To byly asi tak místa, které mě poměrně nadchly a určitým způsobem oslovily. No a pak skončilo užívání a začali trochu nervíky... V srpnu jsem vůbec netušila, co tady ten rok budu dělat... jestli budu sedět doma a vařit oběd nebo co bude. Nakonec jsem udělala zkoušky z angličtiny a matematiky a díky tomu můžu studovat college jako "kreditní" student, tj. můžu studovat co si vyberu. Kdybych ty zkoušky neudělala, tak bych mohla studovat jenom English as second language, což člověku většinou moc nedá, protože se skutečnou angličtinou jako takovou se moc nesetká... asi je to otázka, jestli to člověku něco dá nebo nedá, ale myslím, že je nesporné to, že když má možnost studovat angličtinu, jako ji studují Američani, tak to je asi o něčem jiném. Ale další věc je samozřejmě otázka přístupu... ale to je vždy a všude :-).

Přístup "spolužáků" k nám "cizincům" tady je různý. Většinou nás "cizince" neberou zas za až takové exoty, protože přeci jenom všichni Američani jsou "cizinci", akorát že někteří tu už žijou delší dobu... Takže v tomto směru jsou celkem přístupní, i když samozřejmě, že se najdou výjimky. Člověka taky nesmí zaskočit otázky typu: Jo a ty jsi komunista? Nebo: A Česká republika to je v Anglii? Neříkám, že takhle reagují všichni, ale s pár takovými jsem se už setkala... Ale je fakt, že já jejich 50 států bych asi taky nevyjmenovala... No to jen tak pro zajímavost. Jinak je fajn, že nás "Evropanů" nebo nás "cizinců" je tu celkem dost. Většinou se cizinci baví s cizinci a Američani s Američany... Žádné velké kamarádství tady nevznikají (nebo alespoň ne v mém případě...), ale z velké části je to kvůli tomu, že tady všichni tráví dost volného času prací. Téměř všichni, s kterýma chodím do školy po škole každý den pracují. Zajímavé je i to, že například na hodině účetnictví jsme se sesedli 3 cizinci do jednoho kouta, aniž bychom jeden o druhém věděli, že není Američan... stejně tak na němčině... a stejně tak na speechi... asi my "neameričani" v sobě máme nějaké zvláštní magnety. Ale je to opravdu zajímavé. To je taky na Americe dobré, že tady nepoznáte, když je někdo cizinec. Když přijde černoch do místnosti, tak si na něj všichni nezačnou ukazovat: "Je hele černoch", tady je to prostě běžné. Ale nejlepší jsou černoši, Afričani... tj. "neameričani", ti jsou hrozně hodní a vtipní a mají takovej hezkej přízvuk... (no to jen tak pro zajímavost...) Na účetnictví přede mnou sedí jeden Afričan, mluví svahilsky, francouzky a bůhví jak ještě - dohromady umí 5 jazyků...

No co je tu ještě zajímavého... Co se týče kultury, tak jsem ještě nestihla poznat něco, co by stálo za to, nebo to všechno stojí za... Většina "mladých" Američanů tráví volný čas, když ne v práci, tak v kině... To je velká událost. V pátek a v sobotu jsou vždycky kina přecpaná... taky jsou tu nějaké kluby - tj. hudební, taneční a tak, ale vzhledem k tomu, že bydlím asi hodinu cesty od Downtownu - tak se mě to moc netýká... přeci jen na zdejší divoký způsob řízení na šestiproudých silnicích jsem si ještě nepřivykla. S přírodou to taky není žádná sláva. Většinou tady v Texasu můžete zajet na sobotu nebo na neděli do nějakého placeného parku, kde je několik značených tras, piknikové boudičky a tak... No nic moc, ale člověk se raduje z maličkostí... to pak vždycky s láskou vzpomíná na Brdy, Šumavu, Krkonoše a vůbec na Čechy... :-) Ale za domem se nám pasou koně, bizoni a krávy... farem je tu spoustu (někde i ta J.R.ova) a tam je taky spoustu zvířat... Taky jsou tu taková zvláštní zvířátka armadilla - má to krunýř, ocas a vypadá to jako jezevec. (příště pošlu obrazovou přílohu, teď si užijte ten text ať se máte na co těšit :-)). Je tu hodně veverek - dost je jich přejetých na silnici... dělají tady totiž závody (a závodí (jak) o život), komu se podaří přeběhnout silnici, tak aby ji nepřejelo auto. Jsou tady nádherné východy a západy slunce... to obloha hraje opravdu všemi barvami... no prostě "úžo" :-).

Taky tu dělají výborné "jumbo juicy" udělané z čerstvého ovoce... to je opravdu mňamka... Taky tu mají dobré karamelové kafe... ale to už jsem zase sklouzla k těm materiálním záležitostem ze? :-)

Taky je tady pořád dost teplo... u vás teď prý mrzne... tak to tady ani omylem... dokonce si musíme pouštět doma klimatizaci, aby nám nebylo vedro... Mně se stýská i po té zimě... otázka je taky po čem se mi nestýská, že?

Jo taky jsem si musela udělat texaský řidičák... no byl to zážitek... hlavně, když mi snímali otisky prstů a musela jsem přísahat... ale skoro všechny auta tu mají automatickou převodovku, tak aspoň v tomhle je to lehčí.

Jinak nevím, co bych vám ještě napsala a co by vás zajímalo. Možná vás nezajímá vůbec nic, ale já si říkám, že se aspoň jeden člověk najde, kterého to bude zajímat. A taky si říkám, že vám udělám radost, že budete mít o trochu tlustší plátek. Tak doufám, že taky napíšete do toho plátku něco o vás, ať se o vás něco dozvím... přece jenom sem žádné tamtamy nedozní... nikdo mi drby neposílá mailem... a tak nic nevím... ale já bych tak ráda slyšela nějakej drb... tak byste mi mohli udělat radost ne? :-) Ale nemusí to bejt ani drb (i když? :-) )... tak něco napište, ať si můžu něco zajímavého, úžasného, bombastického a hlavně českého a něco mně známého přečíst :-) (Ferdo, to jsem teď udělala reklamní kampaň co? tak doufám, že se někdo chytí...)

No, jen abyste si nemysleli, jak je to tu úžasné z toho mého líčení... úžasné to tu není, ale člověk musí myslet pozitivně (think positive)... ne, nebojte se, nebude následovat přednáška v americkém duchu... jen prostě, že vám je asi jasné, že člověku tu chybí kamarádi (mě teda jo) a Čechy... a Praha... a tak vůbec, ale myslím, že ta zkušenost za to stojí a taky má člověk jedinečnou možnost přehodnotit nebo upevnit hodnoty v životě, pozná, kdo je jeho kamarád... kdo si občas vzpomene... pozná spoustu věcí, takže jestli někdy budete mít možnost, určitě doporučuji... I když to třeba není úplně vždycky procházka růžovým sadem, stojí to za to... a to já to tu mám ještě dobrý... jsou tu rodiče, takže určité zázemí... ale někdy by taky člověk potřeboval uprchnout a nemá kam a nemá s kým... :-), ale to asi sami znáte...

Tak se mějte moc hezky. Těším se na vaše příspěvky a vůbec na zprávy o vás. Mějte se co možná nejhezčejc.

Obrovský pozdrav z texaské placky posílá. Káčula

P.S: Omlouvám se, že chybí interpunkce, ale ještě jsem zdejší počítač nenaučila česky... tak se mi to třeba do příště podaří :-) (red. pozn.: Kuba háčky a čárky elegantně doplnil nějakým prográmkem).

Jo, ještě jsem vám chtěla napsat o Halloweenu, kterej je právě dneška. Určitě všichni znáte z hodin angličtiny jak to probíhá. Děti jsou převlečené v maskách a chodí po domech a říkají: "Trick or treat" (což je něco jako peníze nebo život) a chtějí nějakou sladkost. No a vy byste jim ji měli dát. Už 3 měsíce dopředu jsou obchody přeplněné Halloweenskym zbožím - tj. Různé dekorace ve tvaru dýní, podzimních listů, strašidel, čarodějnic, hrobů atd. Asi měsíc dopředu se začínají zdobit i domy. Před domy stojí třímetrové čarodějnice, které v noci svití. Na křoví jsou navlečené pavučiny. Před dveřmi jsou dýně, buď opravdické nebo svítící, některé domy mají na zahrádce umělé hroby nebo visícího kostlivce... no je to zážitek. Trochu mi to připomíná náš Mikuláš - myslím tím v tom smyslu, jak to tady vnímají zdejší dětí. No a než se ty dýně dají před dům, tak si je lidi jezdí kupovat na tzv. "pumkin patch", což je pole, na kterém jsou v řadách za sebou postavené dýně a ještě je to přizdobeno nějakými strašáky. No a tam přijedete, vezmete si takový vozíček a vybíráte si dýni... No, to je asi tak všechno k Halloweenu. Tak se mějte hezky, listopadově :-)

Hudba

Cítil hudbu. Kdesi tady zněla hudba. Někde byla. Potřeboval ji. Toužil po ní po výrazných basech, které ho celého rozechvívaly a nutily k tanci. Potřeboval to mrazení po zádech při jakémkoli výrazném tónu, který jakoby rozřízl sáček s kuličkami a ty mu poté přejížděly po páteři, mrazili, ale bylo to naprosto úžasný pocit.

Potřeboval ji. Šel po paměti. Lezl kam mohl aby tam nalezl to, co potřeboval Hudbu. Hudba byla jeho srdcem, láskou, touhou, manželkou, milenkou hudba byla vším. Hudba byla životem. Životem, který se rodil z lidí a přece byl tolik odlišný jak lidé.

Bloudil temnými ulicemi plnými výběrem všech ztracených existencí jaké jen na ulici můžete potkat, mysleli si, že je jako oni, ale nebyl. Jediné co potřeboval byla hudba. Všude bylo zavřeno.

Nikde žádná otevřená náruč říkající pojď ke mně. Všude se ozývaly jen tóny strachu, smutku a sebevraždy. Dveře zabarikádované a hudba nikde.

A tu jí ucítil, po jeho zádech se skutálelo několik mrazivých kuliček. Vnořil se do tónů, pustil se do vln, pomalu ale důrazně se pouštěl na moře jako statečný Odysseus. Plul vlnami dál a dál a ty si ho hýčkaly dlouhou dobu. Jeden tón přecházel v další. Únava nepřicházela, prostě plul, nechával se kolébat, kolébat davem. Tu si uvědomil, kde je, tančilo sám uprostřed ulice na hudbu, kterou nikdo jiný neslyšel.

Extáze najednou zmizela. Jenže Oni už byli tady. Přicházeli opatrně stále blíž a blíž, snažili se tvářit jako lidé, ale pro něj to byli Kyklopové. On znal pravdu. Ale viděl jí sám. On cítil hudbu, ale oni ne. A skončil za mřížemi. Chtěl tančit, ale byl v kleci, chtěl slyšet svou hudbu a ona nepřicházela, ani jediný tón. Potřeboval jí. Potřeboval z klece.

Zaznělo pár tónů, ale nebyly veselé. Byly to tóny smutku. Smrti. Sebevraždy, ale nebyl zde nikdo komu by se kuličky kutálely po zádech. Ozvala se rána. Kuličky spadly na zem. Lidé na chodníku pod klecí se otočili. Slyšeli dopad kuliček. Třeba jednoho dne uslyší i celou jeho hudbu. Třeba jí i oni začnou cítit.

Kulturistika v krizových situacích

Naléhavý případ

Svaly, které potřebujete

Cvičení

Co se skrývá v šálku čaje

Clavis č. 7, ročník 2. (březen 1996), zkráceno

Snad v každé domácnosti najdete mezi základními potravinami čaj. Tento nápoj se stal asi u každého každodenním společníkem a někteří si bez hrnečku čaje nedokáží den ani představit. Jen málo lidí ale ví, co všechno předchází tomu, než se čajový prášek zabalí do úhledného balíčku a vyexpeduje se právě do vaší domácnosti.

Celý koloběh začíná na čajových plantážích, kde se pěstuje rostlina rodu Camelia, kterou poprvé popsal Karl Linné. Z čajovníku jsou rozlišovány především dva druhy: čínský a asámský. Čínský čajovník je keřovitá rostlina s drobnějšími lístky, naopak asámský připomíná spíše strom, protože byl původně pět až patnáct metrů vysoký a jeho dlouhé listy dosahovaly asi dvaceti centimetrů.

Po vysazení na plantáž trvá dva až tři roky, než se keře začnou tvarovat a do konečné podoby se dostávají za pět let. V tomto období, tedy pátým rokem po výsadbě, je nejlepší začít sklízet. Čajové lístky se sbírají převážně ručně, uštípnutím koncových výhonků, tzv. flaší, spolu s několika listy. Zkušený sběrač, tedy lépe řečeno sběračka, neboť v tomto zaměstnání jsou převážně ženy, sebere za den 27-32 kg . K výrobě 10 kg čaje je zapotřebí asi 50 kg zelených flaší.

Podle jednotlivých lístků se odlišují různé druhy čajů. Z prvního lístku, nejmladšího a nejbohatšího na obsažené látky se produkují nejlepší čaje. Kvalita nápoje vyráběného z dalších listů postupně klesá a čtvrtý a pátý list dávají čaje horší jakosti.

Samotné zpracování je v jednotlivých zemích, produkujících tento nápoj, zcela odlišné. V některých bodech je jistá podobnost. Jedním z nich jsou základní výrobní druhy. Prvním druhem je černý čaj. Tento čaj se po nasbírání na plantáži rozprostře co nejrychleji na síťových regálech, kde se nechá zavadnout. Po zavadnutí následuje svinování na speciálních strojích, při kterém se buňky listu trhají, čímž je usnadněna oxidace buněčné šťávy potřebná pro kvasný pochod, jinak řečený fermentace. Vlastní fermentace trvá jednu až dvě hodiny a je rozhodující pro další kvalitu čaje. Po ní následuje sušení horkým vzduchem a nakonec se provádí třídění, kdy je čaj ponechán buď jako listový, nebo rozlámán na zlomkový.

Dalším druhem je čaj zelený. Surovina u tohoto čaje je zcela shodná se surovinou pro černý čaj, ale při výrobě se flaše spaří horkou vodou nebo se upraží na pánvi. Během této úpravy dojde k likvidaci enzymů a zeleň a třísloviny, obsažené v listech, se tak nemění. Hotový výrobek si ponechává svou přirozenou barvu a nálev je potom zelený nebo citrónově žlutý.

Posledním druhem je polofermentovaný žlutozelený čaj Oolong. Oolong se vyrábí zejména v Číně a na Tchajwanu. Prodělává jen částečnou fermentaci a následně se praží a suší ve stínu. Díky bohatému obsahu těkavých vonných látek, neboli silic, má výrazné aróma.

Po dosušení se čaj třídí podle dosažené kvality a jednotlivé zpracované a vytříděné druhy se hodnotí degustací. Ačkoli je celý proces laboratorně sledován, o konečném namíchání směsi rozhodují profesionální ochutnávači. Potom dostane čaj certifikát a je expedován na burzu. Odtud jde ke spotřebiteli.

Co se přípravy čaje týká, nejedná se o proces, který je znám hlavně v evropských zemích. V těchto zemích, jak známo, stepuje spotřebitel kolem vody v konvičce na sporáku a mlátí hlavou o stůl se slovy "Kdy už se ta pitomá voda konečně uvaří?". Po uvaření rychle vodu naleje do hrnečku s předem připraveným pytlíkem čaje a než se voda po dolití stačí ustálit, hltá čaj mohutnými doušky. O vychutnávání už ani nemluvě.

Pravým opakem tohoto spotřebitelského typu Evropanů i Američanů jsou například Japonci. Jejich obřad pití čaje trvá i několik hodin a má několik desítek sepsaných i nepsaných zákonů. Když Japonec pije čaj nesmí být nikým rušen, neboť by nedosáhl onoho správného uspokojení, které si dokáže pitím čaje navodit. Pití čaje je pro ně určitým proniknutím do tajů přírody a splynutí s ní.

V České republice je výběr čajů veliký a nebrání nic tomu, aby si každý z vás připravil dobrý a kvalitní čaj, tak jako to umí Japonci, Číňané i jiní mistři čajového obřadu. V prvé řadě je to použití čerstvé studené vody, která je uvedena do varu. Nádoba by neměla být umělá, ani by neměla být z kovu. Doporučuje se skleněná nebo porcelánová. Před přípravou je vhodné šálek nebo konvici ohřát, aby nedocházelo k prudké výměně tepla. Dalším faktorem ovlivňujícím kvalitu nápoje je množství použitých surovin. To znamená na čtvrt litru nápoje dát dvě lžičky. Pokud dáváte přednost sáčkovému čaji, nikdy ho nespařujte dvakrát a už vůbec hotový nápoj neohřívejte...

Ferda: Proč jsem už podruhé použil článek ze staršího čísla Clavisu? Myslím, že náš roverský kmse co do členů téměř zcela obměnil, ale některé články, které byly dříve napsány, jsou stále atraktivní nebo zajímavé. Proč je tedy s jistou mírou nepoužít znovu? Obzvláště, když se nemůžete spolehnout na pravidelnost některých rubrik... Pokud si myslí někdo něco jiného, není vyloučeno, že svůj názor změním.

"Jsme jinak stejní"

Tak jo, jdu se zhostit úkolu nelehkého, do kterého se mi vůbec nechce. Já tak nějak nemám rád, když mě někdo chválí za něco, co jsem udělal, aniž by se mi to příčilo. To mi stačíte naivní radost z dobře odvedené práce. Ale když udělám něco s mírou přemáhání, tak si pochvalu zasloužím nejen od svého já... :-)

O víkendu 5.-7.12. se koná tradiční soubor akcí, které jsou vypsány v seznamu na str. 2 tohoto Clavisu a také na řádcích níže. Pokud chcete lístky na některou akci, kontaktujte Mílu. Nejpozději do soboty 15.11.! Vstup na všechny čtyři akce je zvýhodněn, kompletní cena v předprodeji je pouhých 100 Kč. O jaké akce se jedná?

Polibek múzy na téma "Jsme jinak stejní"

Jedná se o kulturní večer s přehlídkou umělecké tvořivosti na dané téma roverů a rangers z celé republiky. Loni se Špeny umístila na 1. místě v kategorii Výtvarno - kresba mladší ("Slib věčnosti" - viz. malý obrázek) v kategorii mladších, Kašpra obsadila před dvěma lety 1. místo v kategorii Literatura - Poezie a 2. místo v kategorii Výtvarno - kresba. Tyto a jiná literární, malířská, fotografická atd. díla z minulých ročníků soutěže si můžete prohlédnout či přečíst na stránkách www.skaut.cz/polibek. Z pohledu účastníka před dvěma lety musím napsat, že se mi akce moc líbila a mrzelo mě, že jsem na ní rok na to nemohl být. Věřte, že Seleziánské divadlo bude i bez vás nadupané k prasknutí, takže neváhejte a zamluvte si u Míly včas lístky!

Seminář s tématem "Jsme jinak stejní"

Nikdy jsem na semináři nebyl, ale prý je to vždy velice zajímavé povídání od zajímavých lidí. Zkuste to a uvidíte!

Roverský taneční večer

Tak to snad nemusím komentovat. Akce je pro všechny milovníky tance a dobré zábavy. Chystejte tedy večerní šaty, vzpomínejte na taneční kroky...

Projekce filmů na téma: "Jsme jinak stejní"

Světe div se, mezi skautama jsou i filmaři! A protože některé snímky bývají delší a časové možnosti Polibku múzy malé, je jejich promítání věnován samostatný dopolední program. Nenechte si ho ujít!

obálka 2

Stanislaw Kmiecik (hendikepovaný malíř): Za úplňku

Do tohoto čísla přispěli: Ferda, Muvín, Peggi, Psyché a Vojta.
Obrázky nakreslil Puštík, od str. 10 dočmáral Ferda.
Přílohu (adresář členů RKC a přátel) připravila Míla.
Úprava textu a sazba obrázků: Ferda. Na internet umístil: Kuba.
Toto číslo vyšlo 6. listopadu 2003 v nákladu 15 výtisků.
Příští číslo vyjde ve čtvrtek 4. prosince, uzávěrka je v pondělí 24. listopadu!!!

domů