obálka

Akce

Symbolem na měsíc prosinec Ťap & Janek (zajišťují chod akcí v tomto měsíci), na měsíc leden Janek & Můrka (jim hlašte plánované akce na leden a další měsíce).

Uzávěrka příštího čísla je v pondělí 5.1.! Vzhledem k tomu, že lednové číslo vychází hned ve čtvrtek 8.1., prosím, abyste uzávěrku maximálně respektovali. Nejlépe pošlete příspěvky ještě předtím, aby bylo možné nakreslit v klidu obrázky!!!

Úterní tělocvičny: 9.12. volejbal + basket, 16.12. volejbal + fotbálek, 6.1. volejbal, 13.1. volejbal + fotbálek, 20.1. volejbal, 27.1. volejbal + basket

Oddílové páteční tělocvičny: 5.12. Paráda, 12.12. Letorost (původně Vlčáci), 19.12. TV není, 9.1. Paráda, 16.1. Minnehaha, 23.1. Vlčáci, 30.1. TV není

Narozeniny: 16.12. Alík (26), 24.12. Bára (16), 6.1. Pandy (30), 8.1. Kirí (23), 19.1. Ťap (17)

Svátky - výjimky: 21.12. Bobr, 27.12. Honza

Pozvánka

Pro každého, mladého i starého je život stále složitější, víc a víc frustrující , nebezpečný. To ale není celé.Život je život, je plný radosti, pohybu, dobrodruhí. O tom všem je divadlo.V divadle můžeme jít kamkoli, dělat cokoli, potkat se s kýmkoli, plnit neřešitelné úkoly, podstupovat rizika, při kterých se ježí vlasy na hlavě.proto francouzsky moudr, německy spielen, rusky igrať, malajsky kali a tak dále, a tak dále, pokaždé znamená hrát.

Peter Brook, Paříž, 17.listopadu 2001

Už je to tak, že Vánoce se blíží. Konečně. Už od května mi na stole leží text s nadpisem Vánočky, každou středu poslouchám stále dokola spoustu řečí o tom, že se narodí spasitel, v září jsem začala aktivně jednou za čtrnáct dní zpívat koledy a společně s dalšími sedmnácti lidmi se snažím zamaskovat svoje nedostatky v tomhle oboru. V poledních pár týdnech se tahle moje úchylka proměnila v poskakování s řetězem v ruce po prakťáku a vykřikování podivných vět někdy i šest hodin v kuse... Výsledkem tohohle šílení, které mě až neskutečně baví, bude série představení ve Švandově divadle od 5. do 19. prosince, kde Dětské divadelní studio Prahy 5 bude hrát svojí Vánoční hru. Pokud 5. a 19. od 19:00 nemáte co na práci a chtěli byste se podívat na práci "dětí" mezi 11 a 20 lety, máte tu možnost. Stačí se mi jen ozvat a já vám nějak seženu lístky...

"Možnávánoce"

Tak jsem si řekl, že letos chci, aby mi nadělil Ježíšek co nejvíc pěkných a užitečných dárků a došel jsem k závěru, že pro to musím něco udělat... No, neberte předchozí větu příliš vážně, ale přesto: Napadlo mě - ani nevím jak, že by bylo fajn, kdybychom do Vánoc v klubovně dle zaběhlých zvyků uklidili a dali si tam stromeček. A proč? Abychom pod něj nanosili dárky! Jestli se nepletu, oddíly mají svoje vánoční schůzky, ale roveři se při nich společně nesejdou. Nebylo by fajn složit se na stromeček, přinést cukroví, bramborový salát, dárečky... a dát si 25. prosince repete? Zkusme to! Pokud se tedy začne něco dít, dozvíte přesnou hodinu setkání na IPA. Nezapomeňte se na ní napsat!!!

IPA a Clavis

Co je to IPA??? To je takový papír (Informační PApír) s tabulkou, který je připíchnutý na nástěnce. Všichni kolem něho chodí, ale nikdo ho nepozdraví... Slouží k tomu, aby pořadatel akce věděl, s kolika lidmi má počítat. Mnohokrát jsem na něj upozorňoval, když jsme odcházeli z klubovny, ale míjí se to účinkem. Pozor, teď vám nic nevytýkám, ale pouze chci ohlásit změnu! Z IPA totiž není poznat, jestli na ni "všichni" kašlou nebo prostě dopředu vědí, že na akci nepůjdou. Proto bude odteď každá buňka rozdělena na dvě části - MŮŽU/NEMŮŽU. Lépe se tak pozná, kdo je lajdák.

Ještě ke Clavisům, které se také pojí k informovanosti v našem kmeni. Velmi mě mrzí, když výsledky mojí práce a práce dalších lidí leží v klubovně ještě více jak 14 dní potom, co časopis vyšel (celkem 7 výtisků z 15). Omlouvám se všem, kteří po tak dlouhé době Clavis v klubovně nenašli, ale už jsem to nemohl vydržet a chtěl jsem je rozdat na jedné z tělocvičen, ale nestalo se a ležely tak nějaký čas u mě doma. Omluvu myslím naprosto vážně. Ale co mně bere motivaci dvojnásob je názor, že "Když jsem si Clavis předplatil(a), tak mám právo na to, abych ho dostal(a)." Tak to vám teda pěkně děkuju. Po materiální stránce máte pravdu, ale nepředplatili jste si Clavis, aby vám ho Ferda, Muwín a občas ještě někdo další napsali a vy jste si ho pak nevyzvedli! Když už nepřispívám, tak aspoň čtu. "Hrozně moc" záleží na tom, jak se k práci jiných lidí postavíte...

Poslední věc. Jako "šéfredaktor" na sebe beru zpoždění přílohy minulého Clavisu. Měl jsem si to lépe pohlídat. Omlouvám se. Aktualizovaný adresář RKC a nový "Telegraf" jsou již k dispozici v klubovně. Rovněž je můžete najít na webu - je však třeba znát uživatelské jméno a heslo, které rád prozradím a také je vyvěsím na nástěnku v klubovně. Případné chyby (žádný adresář není dokonalý) a změny hlaste co nejdříve aktuálnímu SM, který mi je na konci měsíce odevzdá spolu se seznamem akcí. A nejposlednější věc. Omlouvám se Faithy a Káčule za to, že jsem je neuvedl v tiráži minulého čísla. Snad jsem na nic nezapomněl.

Dlužníci za TV !!!

Díky zejména Ferdovi, Ťapovi a také počítačové evidenci : neunikne středisku už ani jeden úterní dlužník!!!

Zapomenout je pochopitelně lidské, jen mám občas pocit, že nějak velmi často zapomínáme nosit na tělocvičny peníze, ačkoli bychom na tuto samozřejmost měli být zvyklí už několik let. O slušnosti co nejdříve vyrovnat svůj případný dluh už ani nemluvě...

Proto prosím všechny zde uvedené, aby své dluhy zaplatili co nejdříve, a zabránili tak zavedení jistě nepříjemného opatření, na jehož základě by se dlužná částka navyšovala úměrně časové prodlevě zaplacení... Jak se tedy rozhodneme???

Ferda: Já jsem navrhl, aby každý, kdo nezaplatí hned na TV (eventuelně na příští) platil pak 40 Kč. Lze si jistě od někoho půjčit, když výjimečně (!) zapomenu. Takové dluhy pak ale nejsou záležitostí střediska... Tabulka je stavem po tělocvičně 2.12.

Co se řeklo na střediskové radě

Drahé a drazí... je na čase, aby vám někdo přiblížil (sdělil) to, co se v souvislosti s kmenem řeklo na již několika Střediskových radách. (Pokud někdo nevíte, co je Středisková rada, tak se zeptejte někoho, kdo to ví... : - třeba vám to s radostí sdělí. Pokud se dočkáte odpovědi ve stylu úšklebku - tak to neberte vážně!!!) Tak, už abych začala, co? Jste jistě napjatí, co vám sdělím, či co ze mě vypadne... : Ale jak znám naše roverské tam-tamy, tak se k vám již jistě ledacos dostalo... Tak abychom si v těch skutečných a neskutečných informacích udělali jasno, pokusím se teď o to některé z nich sepsat - pro některé z vás to bude odhalení pravdy :. A aby v budoucnu nevznikalo nedorozumění, budu se snažit, aby tato "rubrika" (která jistě bude nejčtenější!!!) vycházela (téměř) pravidelně... No, dobře, tak já už začnu - jako úvod by to stačilo...

Silvestr. Tento bod mého "povídání" bude nejkratší, ačkoliv je nejaktuálnější... Přihlášky na Silvestr jsou v klubovně, informace o akci vám poskytne Padák nebo Bára. Jde o to, že každý, kdo bude chtít jet na Silvestra, vyplní přihlášku a odevzdá ji. Tím se zaváže, že skutečně pojede a díky tomu také zjistíme, kolik budeme moct použít peněz z dotací. Pokud pojede míň jak 6 lidí, tak dotace nebudou a akce se účastníkům prodraží.

Klíče. V minulém týdnu došlo k výměně zámků v roverské klubovně (spodní zámek a taky zámek od zadních dveří). Při této příležitosti se konečně zredukuje oběh klíčů od naší klubovny v populaci ČR. Klíče si můžete vyzvednout u Ferdy, jeden za 30 Kč. (Ferda: Vydáním tohoto Clavisu se klubovna zavírá na oba zámky, "unikátní" pojistka kliky bude odstraněna. Kdo si tedy nezajistí klíč, do klubovny se již nedostane!)

Parádnice odešly ze své klubovny a uchýlily se k nám (alespoň bude klubovna někým pravidelně využívána). S touto skutečností musíme přijmout určitá pravidla. Za prvé v době konání Parádnických schůzek je do klubovny VSTUP ZAKÁZÁN!!! Jde o každé úterý od 16:00 do 19:00). A za druhé v klubovně MUSÍME UDRŽOVAT POŘÁDEK!!! S tím souvisí i pravidlo ...

Třikrát a dost. Pravděpodobně proti tomu budete protestovat a budete nás mít za naprosté "blbečky", ale když se musí vše opakovat 10x a stejně se nic neděje... tak se pak už nedá jednat po dobrém, ale musí se přijmout i některá méně příjemná opatření (ono to ostatně platí pro všechny). Toto pravidlo je celkem jednoduché - pokud se v klubovně vyskytnou tři průšvihy, bude vstup do ní zásadně omezen (klíče bude mít jen omezený počet vybraných lidí). Ale věřím, že bychom mohli zvládnout udržovat pořádek a nechovat se v klubovně jako zvířátka v kleci... Ptáte se, co může být považováno za průšvih? No, od toho tu jsou možná mnohem fundovanější jedinci, kteří by vám to mohli objasnit lépe než já. Ale věřím, že na spoustu věcí přijdete i sami. Třeba když se vám podaří vysklít okno, rozsekat pódium, nezamknout jedny, nebo druhé dveře, nechat na stole jídlo nebo nějaké flašky (to platí hlavně na Ferdu :), nechat puštěnou vodu, neomýt po sobě nádobí, vyrábět nadměrný hluk apod.

Rekonstrukce. Tak, abych nepsala jenom negativní věci, co se týkají naší činnosti v klubovně, tak tu mám i jednu pozitivní. Již několik měsíců se snažíme klubovnu zrekonstruovat tak, aby byla použitelná. Většinou se okolo toho motá jeden, dva, maximálně tři lidi... Pokud chceme klubovnu považovat za svojí, tak se o ní taky musíme starat. Každý z nás si asi řekne: "No, tenhle víkend tam sice můžu jít, ale když ono jich tam bude dost... to zvládnou, vidět se s nimi můžu na tělocvičně, nebo se sejdeme v nějaké čajovně... tak proč bych vlastně chodil do té klubovny? A ještě bych musel něco dělat... no, na gauči je to přece jen pohodlnější. A pak, musím se učit..." Myslím, že je v klubovně ještě dost práce a čím dřív se to dodělá, tím lépe pro nás (a když ne pro nás, tak alespoň pro Parádnice... : ). Věřím, že další termín rekonstrukce klubovny se objevil v Clavisu a že se tam sejde dostatečné množství lidí!!! (Ferda: Omlouvám se za neustálé vstupy, ale... Řezačku na dlaždice mám stále doma a nevím, na jak dlouho. Pokud chcete udělat záchod ještě v tomto roce - což určitě chcete, rekonstrukce "trvá" už celý rok! - budete se muset nejspíš obejít beze mne. Leden bude taky komplikovaný...)

Prázdninová akce. Bod aspoň pro mě nejnepříjemnější (tentokrát opravdu!!!). Na léto máme jako kmen čerpat dotace na vícedenní (dlouhodobou) akci. Na zahajovačce jsme se dohodli, že se pojede na vodu - ovšem, jak už to u nás chodí, to co se řekne, nikdy není to, co se doopravdy uskuteční. Pokud tedy chceme někam o prázdninách společně jet, tak se musíme co nejdřív domluvit - a na střediskové radě (která se koná 10. 12.) sdělit naše rozhodnutí - kam, a kdy o prázdninách pojedeme (pokud někam pojedeme). Opět jde o to, že nás musí být minimálně 6 do 26 let, abychom měli právo na to čerpat dotaci. Pokud bychom nikam nejeli, tak se bude dotace pravděpodobně vracet (což by znamenalo, že bychom v dalších letech nemuseli dostat tolik, o kolik bychom na letní akce žádali...) Co mě se týče, docela by se mi na vodu s vámi jet chtělo! (možná, i kdybychom jeli na vandr, tak by se mi s vámi chtělo jet... :

Symbol moci na střediskové radě. Bylo by fajn, kdyby SM navštěvoval střediskové rady a mohl tak informovat ostatní, co se na nich dělo (čímž by publikoval do této nejoblíbenější rubriky!!! :) Tak, touto cestou vyzývám Symbol moci, aby se dostavil na Střediskovou radu (ve čtvrtek 10.12. od 19:00 v klubovně RKC)

Tak, to už je pro vaše potěšení ode mě vše... Prozatím :. Tak jednoduché to se mnou mít nebudete... :

Divíšek

Tak tuhle přezdívku jsem dal Ferdovi v pátek koncem listopadu na vlčácké tělocvičně. On se totiž pořád dokola divil věcem, které se daly očekávat a se kterými se dalo už dopředu téměř na 100% počítat. Docela jsem se při tom nasmál a napůl v žertu a napůl vážně jsem ho ujišťoval, že když se tolik diví tak snadno předvídatelným věcem, má ta nová přezdívka naprosto jasné opodstatnění a že se durdí a zlobí úplně zbytečně.

Jenže to všechno má jeden ne malý háček, ale přímo jeden obrovský hák. Věci, které Ferdu rozzlobily, kterým se divil a kroutil nad nimi nevěřícně hlavou, k smíchu bohužel nejsou. Padák nepřipomněl klukům na schůzce termín tělocvičny, takže z celého oddílu tam byli jen tři kluci. (Ferda: Na Padáka jsem se nezlobil, že to neřekl Vlčákům - on totiž nebyl a ani neměl být na schůzce - ale šlo o to, že to neřekl prckům ze "svého" oddílu.) Nikdo z mladších roverů si neudělal čas na sobotní oddílový výlet na Říp. Nikdo z mladších roverů nebyl ochoten přijít pomoct v neděli do klubovny s tolik potřebnou prací. Bobr nesplnil téměř nic z toho co slíbil. Padák nezaplatil za tělocvičnu a rychle zmizel. A ještě toho bylo dost, co Ferdu to páteční odpoledne rozlaďovalo a kazilo mu náladu. Jenže nejsmutnější je, že se to všechno dalo opravdu předem očekávat.

Tak lidičky, co se děje? Co s tím budeme dělat?

Zpověď vola(ná i psaná)

Už dlouho jsem přemýšlel, že napíšu nějaký článek o tom, jak se mi vede oddíl, až to nakonec právě teď udělám. Nechci ze sebe dělat nějakého chudáčka, ale jen poukázat na to, jak situace s oddílem Vlčáci vypadá. Nenapadá mě totiž už jiné řešení, když nepomáhá ani to, že za vámi chodím a se sepjatýma rukama prosím... Když už jsem se rozhodl takový článek napsat, okomentuji i fungování roverského kmene obecně, nehledě na to jak se daří vést ostatní oddíly našeho střediska.V jednom má Muwín pravdu, je s podivem, že se některým věcem ještě divím. A tak jsem si, jak vidím,vysloužil další přezdívku. Protože do poslední chvíle věřím...

Oddíl

Situace se má tak, že vedení Vlčáků znamená mě a Janka. To ale není stále úplný obraz. Mnohokrát mi roveři slibovali, že budou jezdit na výpravy, mnohokrát jsem jel s klukama úplně sám. A jaký je pak program? Snažím se zachránit co se dá a nemůžu tvrdit, že jeden člověk nemůže sám vést oddíl. Ale kdyby nás jelo víc, vracel bych se z takových akcí s pocitem dobré práce a nikoliv unaven. Sním o tom, že si na výpravách budu moci dát za chůze ruce do kapes a přemýšlet třeba o tom, jak je krásné počasí. Vědět, že program zrovna šéfuje někdo jiný. Nebo řipravovat svůj program, zatímco ostatní roveři hrají s klukama ufo... Takto se omezuji na hry, které nevyžadují delší přípravu. Někdy se také stane, že bych potřeboval já sám volný víkend (ať už z důvodu, že něco mám, že se potřebuju učit nebo proto, že si chci odpočinout po náročném programu uplynulého týdne), ale protože roveři nejedou, nezbývá mi než abych jel. Leda bych akci úplně zrušil, ale to nejde, když je ze strany Vlčáků zájem. Často mi potom chybí chuť a to se odráží na kvalitě programu na výpravě. A když bych pak chtěl jet na roverskou výpravu, která už dlouho nebyla, raději relaxuji doma (to je případ vandru na Brdy na konci listopadu).

V čem je zakopaný pes? V srpnu jsem rozesílal pozvánky na zahazovačku a s nimi i kalendář akcí na celý rok. Jsem přesvědčen o tom, že problém není v tom, že nemůžete na výpravu jet, ale v tom, že ani nevíte, že se nějaká výprava koná. Když vím o akci dopředu, spíše si na ni udělám čas, než když o ní nevím. O to smutnější je, že akce oddílu jsou vždy vypsány v Clavisu. Ale těžko o nich budete vědět, když polovina předplacených Clavisů zůstává ležet v klubovně. Někteří z roverů dokonce Clavis neodebírají vůbec... 9 Není nic jednodužšího, než si doma plánování (které vlastně vyšlo i jako příloha Clavisu) doma připíchnout nebo nalepit na dobře exponované místo. Pochopím, když někdo opravdu nemůže jet, ale jenom v případě, že mi to oznámí dostatečně včas, nebo když je nemocný. Pár dní před akcí se mi dostává na otázku: "Jedeš na výpravu, jdeš na tělocvičnu?" odpovědi: "Kdy?"... Jsem toho názoru, že kdyby jezdilo více roverů na výpravy, jezdilo by i více Vlčáků. Mnohokráte jsem vám také říkal, že oddílové rady, které prakticky nekonáme, můžeme uskutečňovat právě na výpravách. Oddílové radě říkáme přípravě programu na schůzky a další výpravu, nic hrozného se tedy za tímto označením neskrývá!!!

Moc si vážím toho, že se můžu co se týká schůzek spolehnout na Janka, ale také by bylo fajn, kdyby občas jel na nějakou výpravu a sdělil mi to sám od sebe. Také si vážím toho, že se mnou má Janek mnohdy více trpělivosti, než já s ním. Bobr se potichu vytratil. Nemám mu to za zlé, já sám mívám zaječí úmysly, a to jsem ve vedení oddílu kratší dobu. Ale Bobrova pravidelná účast na výpravách by měla cenu zlata. Honza a Padák teď vedou vlastní oddíl, ale na začátku roku jsme se domluvili, že budou jezdit s Vlčákama na výpravy, protože s prckama takové akce nebudou. Jestli se něco změnilo, tak bych to rád věděl. Popravdě řečeno, představoval jsem si i spolupráci s novým oddílem na poněkud jiné úrovni. Např. jde o ty tělocvičny. Přišel jsem s nabídkou (která by pomohla středisku snáze zaplatit páteční tělocvičny), mluvilo se o tom i na Střediskové radě, ale všechno selhalo právě na momentální nezodpovědnosti vedení nového oddílu. A o tom to asi celé je. O zodpovědnosti. Nejen za sebe, ale i za jiné. Nemůžu přece neustále za někým chodit a všechno mu připomínat, doprošovat se. Přesto to dělám. Ale to je asi také chyba... A pěkně Sisyfovská práce! Upozorňuji také, že jsem si s Janinou všechno vyříkal, takže nejsem jenom kecal, který pouze plísní...

Kmen

Něco o kmenu už jsem vlastně napsal výše, ale týkalo se to především kluků. Teď se více zaměřím na všechny a možná překvapivě i na starší členy roverského kmene.

Co mě vadí úplně nejvíc je, že jsem se poslední dobou na roverské klubovně nadřel až dost a mám pocit, že to bylo zbytečné. A to všechno přestože by bylo potřeba pustit se i do klubovny vlčácké. Např. dodnes nebyli postupně tři roveři schopní odnést z vlčácké klubovny zbytek koberce, který jsme pokládali na jaře! Ale detaily nejsou podstatné. V září jsem řekl, že "rekonstrukce" klubovny se zastavuje do té doby dokud budou dělníci, kteří opravovali v rondelu balkóny, chodit na záchod na chodbě. A taky do té doby, než někdo klubovnu uklidí a vyzdobí tak, aby vypadala jako řádná klubovna roverského kmene. Vím, že proběhla jakási domluva na říjnovém Clavisu, ale skutek utek a kromě srovnané skříně (Ťap) se vklubovně za dva měsíce nic neudělalo, ba naopak nepořádku přibylo. Ve chvíli, kdy byla asi poslední možnost zrekonstruovat záchod, se nikdo nepřihlásil. Další příležitost bude nejdříve v lednu příštího roku. Do té doby se v klubovně bude dál válet nářadí a materiál...

Mně je úplně jedno, kolik hodin strávím v roverské klubovně, ale za pomoc bych byl velice rád. Dneska nepůjdu do klubovny makat proto, že udělám něco pro rovery, ale kvůli tomu, aby neměly Parádnice pocit, že přestěhváním do naší klubovny prohloupily...

Když už jsme u práce, tak s obalama na sekerky to dopadlo tak, že se mi nikdo z mladších neozval. Kdyby se nemuselo při vaření topit dřevem, tak bych vám na táboře nedal sekeru do ruky. Asi byla chyba, že jsem nevytvořil nákres, jak na to. Pokusím se to napravit a vyvěsit ho v klubovně.

Další věc je IPA, která naprosto neplní svoji funkci. Nepomůže ani to, když všechny v klubovně upozorním na to, aby se na ni nezapomněli napsat. Stejně drtivá většina odejde a vykašle se na to. Možná by bylo řešením, kdyby se na IPA psali i ti, kteří vědí, že na akci nemůžou (k tomuto jsem učinil patřičné kroky, viz. Výše v Clavisu). Tak by bylo vidět, komu je IPA ukradená a komu ne. Nebo spíše komu je kmen ukradený a komu ne. Když mi ségra doma řekne (doufám, že mi tuhle poznámku nebude vyčítat), že jí roveři nezajímaj, protože se nedokážou sejít a všude kolem slyším, jak po společných chvilkách nijak zvlášť netoužíte, tak mě mrazí po zádech! Podobné je to se Symbolem moci - nikdo jím nechce být nebo jím nedokáže být na 100%, tak proč ho vlastně máme? Minimálně proto, abych já dostal (se zpožděním) seznam akcí, na které alespoň pár lidí přijde (např. výstava hendikepovaných malířů v listopadu nebo čajovna v říjnu).

Když bych měl všechno shrnout, tak musím důrazně připomenout, že se mi "nelíbí" ani přístup starších, stále činných členů našeho střediska. Je pravda, že kmen je převážně kmenem mladších roverů a že oni se musí snažit. Ale z toho co vidím a slyším, mám pocit, jakoby se od toho ti starší mnohdy zcela distancovali. A to není dobře. Nemusíte s tím souhlasit, ale alespoň nějaká angažovanost (všech) je kmenu prospěšná a motivující. Jsem přesvědčen o tom, že podobně smýšlí např. Muwín, který pro rovery neúnavně pořádá akce a stejně tak zarytě píše články do našeho časopisu. Prosím, abyste nezaměňujme angažovanost ke kmenu za angažovanost ve středisku. Pravda je, že je to časově náročné a nechci soudit. Možná skutečně všichni přestali mít alespoň trošku volného času.

Nedělám si iluze o tom, že tenhle článek něco změní. Jediný můj zájem na tom, aby fungoval kmen je v tom, že právě mladá část kmene by se měla stát našimi následovníky - skautskými činovníky (FUJ!). A to souvisí s mírou angažovanosti nás starších (a nejstarších vykopávek jako Marky :). Roveskému kmeni chybí pevná ruka vůdce, nebudu zapírat, že se ji čas od času snažím, bohužel bezvýsledně, zastoupit - snažím se, aby se daly některé věci do pohybu . Ale mám i tak svých starostí dost a i kdyby kmen měl rázného vůdce, bez snahy všech ostatních by nic nezmohl.

Čeho se nejvíc obávám? Mně se možná podaří předat vedení oddílu někomu dalšímu, snad Jankovi. Jsem rozhodnut pak postupovat stejně jako Muwín a oddílu nadále pomáhat. Ale nedokážu si představit, kdo přijde za této situace potom... A kdo bude vést středisko? Kdo bude dělat střediskové účetnictví? Kdo bude...???

Je mi líto, že Clavis zaplňuje tento měsíc tolik negativních článků (Je vůbec negativní článek, ve kterém je snahou bez emocí vyložit nepříjemnou pravdu a změnit tak poměry k lepšímu?) , ale nenazírejte na můj příspěvek jako na kritiku, nýbrž jako na snahu, snad ne marnou, postrčit naše středisko k lepším zítřkům... Myslím, že jsem se pro tento rok ve "výtkách" vyčerpal..

Czech Press Photo

"Táta byl zavedený lovosický fotograf, na kterého tam babičky ještě dneska vzpomínají. Ten mi také daroval první fotoaparát, když mi bylo šest - nejlevnější Kodak Box Browning, co stál v americe dolar. Táta mě vzal na motocyklové závody do Jizerských hor, abych si foťák vyzkoušel. Zatímco všichni fotografové měli z těch závodů fotky ostý, já je měl rozmazaný - už tehdy jsem fotil moderně."

"Jako fotograf jsem nikdy peníze jen tak za nic nedostal a tak je to pro mě spíše hypotetická otázka. Asi bych se sám hrozně rozvinul.... Anebo bych založil bistro pro fotografy. Když po mě někdy chtějí příspěvek na dobročinné akce, nedávám peníze, ale fotky. Já totiž nemám vůbec nic, ani auto, mám v New Yorku byt a v tom bytě skoro nic není, jen bedna plná negativů. Když mne navštívila jedna Češka, divila se, že za dvacet let života v New Yorku jsem takhle dopadl, jenže já jí neumím vysvětlit, že mám něco, co ona nevidí. Otec mě vždycky vedl k tomu, že pro dobrou životní pohodu se člověk musí dobře nažrat, vzdělat a něco poznat."

Antonín Kratochvíl (český emigrant, USA) v odpovědích na otázky:

Jaké bylo Vaše první životní setkání s fotografií?Kdybyste měli neomezený zdroj financí,

jak byste jej využili pro fotografii?

"Účast v porotě Czech Press Photo jsem přijal proto, že mi umožňuje hlouběji poznat, co se děje v jednom z nejdůležitějších míst současného světa - v srdci Evropy. Zdejší fotografové jsou citliví jako seismograf a navíc vtipní. Mají mé upřímné sympatie."

Colin Jacobson, šéfredaktor Reportage a profesor Cardiff University, Velká Británie.
Člen mezinárodní poroty Czech Press Photo 96 a 97.

Mezinárodní porota k vítěznému snímku 2003

Fotografie zobrazuje vizuálně zajímavým způsobem okamžik z každodenního života venkovské rodiny. Spontánní radost dvou generací osloví diváka na první pohled a zůstává trvale v jeho mysli. V tom je tajemství úspěšné fotografie. Tato fotografie je symbolem opravdového štěstí. Porota byla potěšena, že tentokrát mohla vybrat fotografii, která se vymyká ze záplavy snímků zobrazujících lidské utrpení. Tyto obrazy totiž často otupují naše smysly, takže nejsme schopni rozpoznat cenné momenty lidského štěstí.

Tímto bych vás chtěl pozvat na letošní ročník Czech Press Photo. Udělejte si na chvilku čas a nechte do sebe vstoupit pocity, které na vás budou dýchat z jednotlivých fotografií. Vezměte své blízké, kamarády, členy rodiny nebo výstavu navštivte s naším roverkým kmenem. Zvolil jsem pondělí 5. ledna a pevně věřím, že termín bude vyhovovat většině. V tento den vás budu čekat (pokud nepůjdu na nějakou zkoušku :) v 16:00 před Staroměstskou radnicí, v jejíž prostorách se výstava tradičně koná. Nezapomeňte, je to hned po prázdnináchOtevřeno je denně od 9h do 18h (až do 15.1.), vstupné je 30 Kč pro studenty a pro penzisty, 50 Kč pro ostatní (soráč Muwíne :). Kdo chce, může nahlédnout i na internet: www.czechpressphoto.cz

Reportáž o koulení očí

No, ona to tak úplně reportáž nebude, protože ji píšu až dva týdny po akci bez jakýchkoliv poznámek, ale od toho koulení a vyvalování očí, při kterém nám navíc padaly brady doslova až na zem, mi lezou oči z důlků ještě dnes. Můrka, která přivedla i svoji kamarádku a Ťap mi jistě dají za pravdu. Společně jsme navštívili 9. listopadu výstavu hendikepovaných umělců malujících ústy a nohama. Původně jsem si myslel, že to bude ryze rodinná akce - nikoho jsem totiž nečekal, ale nakonec jsme shlédli několik desítek obrazů ve výše uvedené sestavě.

A co jsme viděli? Tomu se dá jen těžko věřit! Můrka prohlásila, že kdyby neviděla video o vzniku maleb, které tam promítali, asi by doma neusnula... (Dobrá, trochu jsem si to pozměnil, ale to jen pro efekt tohoto článku.) Vlastně už při příchodu jsme nevěřícně dýchali obláčky páry na okna, za kterými vysela - ano, umělecká díla! Po vstupu jsme byli ohromeni ještě více a kroutili jsme hlavami sem a tam jako při živém sledování Wimbledonu. Občas se ozvalo obdivné vzdechnutí.

Mezi díly a dílky bylo možno pozorovat několik různých stylů, např. impresionismus nebo kubismus, ale i plátna ryze autorská, osobitá. Obrazy, ze kterých sálalo teplo, ale i malby pošmourné, šedivé. Rozhodně si nepředstavujte nějaké mazanice, to by byl necitlivý omyl - rovné linie a hladké křivky byly provedeny s šokující přesností.

Moc mě zaujaly jakési japonské "malůvky" na jemný, jakoby pergamenový papír načrtnuté barevnou tuší. Vypadaly jakoby je někdo nakreslil v restauraci na ubrousek a přeložil, aby se mu vešly do kapsy. Ostatně překlady byly nepřehlédnutelné. Člověk z těch kreseb měl pocit, jakoby je už někde viděl.

Uznání a obdiv si zaslouží všichni vystavovatelé. Mohl bych jmenovat autory, kteří nás zaujali nejvíce, avšak neučiním tak, neboť jména jsou zapomínána. Ale dojem zůstává. Velice krásný dojem. Pro zajímavost ještě uvedu, že převážná většina autorů maluje ústy. Těžko říci, zda je to snazší nežli malování nohou. Inu, zkuste si to sami...

O recyklaci alobalu

Tenhle dopis mi poslal Kuba, kterému ho zaslala Kateřina Vávrů, která se problémem s recyklací alobalu zabývala na základě článku, který vyšel v Clavisu dříve:

Vážená slečno Kateřino Vávrů,

bohužel situace v recyklaci Al surovin není tak dobrá, jak se oficiálně prezentuje a sběrny kovového odpadu většinou nepřijímají nebo za velice nízké (symbolické) ceny tenkostěnný Al odpad např. typu jogurtových Al víček (ne od Danone = 90% plast). Nemohu Vám poradit, která sběrna (v Praze) tento kovový odpad vykupuje.

Naše firma Alutherm CZ se zabývá výrobou Al prášků a granálií z tenkostěnného a středně silného Al odpadu. Měsíční spotřeba odpadních Al folií je cca 200 tun. Jedná se však z 99,9 % o nákup odpadní Al folie, převážně jogurtové, která je výrobním odpadem při výseku jogurtových víček a importujeme tento odpad z Německa a z Rakouska. Bohužel situace v českém odpadovém hospodářství s druhotnými kovovými surovinami pro nás nezajišťuje na českém trhu víc než cca 0,1 % tenkostěnných Al odpadů z našich kapacitních potřeb.

Nevím kolik nasbíraného Al odpadu vlastníte, ale pokud to pro Vás bude rentabilní můžete nám tento odpad poslat obyčejným poštovním balíkem s uvedením Vašeho jména, adresy, r.č., a čísla účtu na který Vám zašleme peníze za přijatý Al odpad. Na dobírku nebo platby složenkou neprovádíme. Druhou možností je osobní dovoz materiálu s platbou v hotovosti z pokladny firmy. Výkupní cena Al folie - odpad z domácností: 15 Kč/kg, v případě plátce daně: + DPH 22%.

S přátelským pozdravem Ing. Jiří Šebek
GŘ Alutherm CZ s.r.o., Mníšek pod Brdy
tel : +420 318 503 476, fax : +420 318 591 383

Fata Morgana

Na vlčáckou výpravu by jel jenom Michal (neboli Agent) a tak byla zrušená. Jako náhradní řešení nás napadlo vyrazit do Tróje a v Pražské botanické zahradě navštívit ještě novotou vonící obří skleník Fata Morgana s exotickými expozicemi rostlin. Neříkejte, že jste o této novince ještě neslyšeli.

Ferda byl pro a jako vedoucí výpravy se toho ujal s nehranou vervou. Sraz byl domluven na nedělní odpoledne na Nových Butovicích. Přestože na sobě Ferda v poslední době poctivě pracuje, přijel o čtvrt hodiny pozdě (Ferda: To není pravda, podle mých hodinek pouze o 4 minuty! :). V původně výpravové sestavě - tedy Ferda, Agent a já jsme nejbližším vlakem metra vyrazili do Holešovic na autobus. Tam se ukázalo, že nevíme do jaké zastávky máme jet a představte si, že velký šéf expedice se mě a Agenta zeptal, v kolik nám to jede. Samozřejmě to na nás hrál a vzápětí už zase pevně třímal opratě výpravy za exotickým rostlinstvem pevně ve svých rukách. Čekání na 112 jsme si zkracovali klepáním kos. Každý měl svoji a pilně na ní pracoval. Nějak nás pohled z oken teplých bytů zmátl a všichni tři jsme byli oblečeni jako v příjemném babím létě.

"Zoologická zahrada, konečná stanice. Prosíme vystupte." Tak jo, do ZOO bychom trefili bez problémů. Všude šipky, poutadla, reklama. Navíc je konečná zastávka autobusu v podstatě přímo před hlavní bránou. Ale kvůli zvířatům tu dnes nejsme. Jenom se dost špatně hledaly jakékoliv poutače a ukazatele k botanické zahradě. Jedna cedulka v dálce nás přeci jenom zaujala a my k ní vyrazili s nadějí, že nás dovede k vytouženému cíli. Když jsme k ní došli, našli jsme kromě šipky i nějaké povídání o otevírací době. Času jsme si vůbec nevšimli, protože nás naprosto odrovnalo poučení, že zahrada je otevřena od 1. 4. do 31. 10. Šestnáctý listopad se nám tam prostě pořád nemohl vejít, takže jsme chvíli před tou cedulí zmateně stáli a nevěděli co dál. Tehdy začaly padat další poznámky o tom, jak to ten chemický boss má divně ošéfovaný. "Ale no tak, když už jsme tady, tak dojdeme až k hlavní bráně, ať víme kudy tudy vede cestička, až sem pojedeme na jaře, že?", padlo do ticha a návrh byl přijat. Také jsme si říkali, že to je třeba jenom hloupý vtip s tím provozem jenom do konce října. Že prostě nechtějí mít takový nával, a tak se k zahradě dostanou jen ti dobře informovaní a ti, kteří se nenechají zmást kdejakou cedulkou.

Realita byla krutá. Žádný vtip to nebyl. Skleník Fata Morgana je přístupný veřejnosti pouze v sobotu a navíc výhradně po předchozí telefonické domluvě. Hotovo, tečka. Ale moment - co to tady vedle píšou? V zimních měsících je možné navštívit všechny ostatní prostory botanické zahrady a to zdarma. Vstup služebním vchodem o 50 metrů dál. Huráááá, přece jen nějaké ty kytky, stromy a keře uvidíme. Je teprve tři čtvrtě na čtyři, to je ještě zhruba hodina do tmy. Exotika ve skleníku se nekoná, ale s prázdnou neodejdeme.

Myslím, že přísloví "Neříkej hop, dokud nepřeskočíš", případně "Nechval dne před večerem" vymyslel někdo ve velmi podobné situaci té naší. Když jsme dorazili ke služebnímu vchodu, pán ho právě zavíral. No, je tu otevřeno pouze do čtyř a to už je za chvilku, takže nás tam nepustí. Chacha! To se povedlo. Šéf výpravy Ferda se nevzdává. Tak půjdeme alespoň do ZOO, přece se nevrátíme bez pořádného zážitku.

Vstupné je mírné a co, zvířata jsou také krásná, ne? Ale ouha, do kdy že to mají teď v listopadu otevřeno? Že by do čtyř? Tak to je správný odhad. Uznáváme, že příště sem vyrazíme raději dopoledne a rozbíháme se za přijíždějícím autobusem...

Po dvou a půl hodinách jsme znovu ve Stodůlkách a nad tím dnešním výletem kroutíme nevěřícně hlavou. Zhrzený velitel akce má jen trochu těžkou hlavu z toho, co budou říkat Michalovi rodiče, až jim bude dnešní zážitky doma líčit. Ale co, vlastně to byla legrace a do Pražské botanické zahrady teď trefíme bez jediného škobrtnutí. Jenom si raději předem zjistíme, jak je to s otevírací dobou.

Všechny potřebné informace o Pražské botanické zahradě a skleníku Fata Morgana najdete na www.botgarden.cz

Ferda: No jo, Michal na výletě na Říp o týden později (kam jsem mimochodem jel opět jen já a pět Vlčáků) říkal, že raději nemám chtít slyšet, co tatínek řekl na mou adresu, když se z této vypečené akce vrátil... Moje ospalá nálada se mi toho dne příliš nevyplatila, stejně jako přílišná důvěra v to, co slyšel jeden (Muwín) od toho druhého, který to slyšel od toho třetího... Ale to odpoledne byl můj nápad 9. Myslím, že pro příště už nehrozí, že bych něco špatně "ošéfoval"... :

Vandrování v mlze

V minulém čísle se objevilo lákadlo na vandr do Mlžných hor, teď vám společně všichni účastníci vylíčí, jaké to bylo. Partu vandrovníků a tedy kolektiv autorů tvoří Můrka, Křemla, Rychlík, Šákul, Lukáš a Muwín.

Páteční odpoledne a večer probíhalo všechno naprosto hladce. Lukáše na trase Bratkovice - Sádek - Drahlín - Obecnice popadla nostalgie a vzpomínal na Brdskou stovku, trocha toho sentimentu ukápla i v obecnické hospůdce u piva a čaje. Po této velmi netradiční vandrovní vložce jsme vyrazili směr seník. Dokonce se Muwín s Křemlou bez problémů shodli na přesném místě seníku. Nic jednoduššího - až přejdeme potok tak hned první odbočka vpravo. Po ní do kopce až ke třem obrovským bukům, tam vlevo a seník je náš. Ale ouha. Nebudete věřit, co dokáže mlha, hustá tak, že by se dala krájet, ve spojení se stejně hustou tmou. U tří buků jsme odbočili a moc jsme se těšili do suchého seníku, protože skoro celou cestu drobně mrholilo a byla zima. Jenže po sto metrech, kde jsme očekávali seník, nic nebylo. Jenom les. Všude, kam skrz hustou mlhu dosvítily naše baterky jenom samé stromy.

Lehce jsme znervózněli a přemýšleli, kde je chyba. Do toho se objevilo velmi podivně se chovající auto s ještě divnější posádkou. Auto kus popojelo, zastavilo, někdo z něj vylezl a začal křičet, auto znova popojelo, křik pokračoval, pak zastavilo, bouchly dveře, auto jelo dál a takhle se to pořád opakovalo. No nic moc. Ale zpátky ke ztracenému seníku. Zkusili jsme všechny možné ostatní odbočky a průseky a pořád nic. Nakonec zvítězil návrh na cestu proti proudu potoka, který protéká nedaleko hledaného seníku. Z téhle "protiproudové" cesty nám všem utkvělo zejména několik desítek metrů dlouhé prodírání hustou a úplně mokrou mlazinou. Už nám pak nějaké mrholení nemohlo uškodit. Od potoka jsme se stejně nakonec kus odchýlili a nebudete tomu věřit - vylezli jsme na cestu asi 20 metrů pod rozcestím s buky. Lukáš nad tím nevěřícně kroutil hlavou a ta cesta mu přestala být sympatická. Tak jo, druhý pokus. Jdeme po cestě směrem, kde by měl být náš vytoužený seník. A přátelé, ten seník tam skutečně byl. Jenom to chtělo zhruba před dvěma hodinami při prvním pokusu dojít o sto nebo sto padesát metrů dál . . . Nevěřili jsme, co dokáže mlha a tma.

V suchém seně a za zvuku deště na střeše seníku se nám usínalo krásně. Ráno si Můrka s Lukášem a Křemlou stěžovali na hrozný hic, zatímco Šákul ve spacáku půjčeném od Padáka proklínal zimu. Lukášovi lehce kapalo nějakou škvírkou na jeho nový spacák a Šákul povídal něco o chrápacím orchestru. Vstávali jsme kolem desáté a doufali, že nebude pršet. Velkou zkouškou bylo rozdělávání ohně - suché dřevo toho rána opravdu nebylo na skladě. Snídaně pochopitelně plynule přešla v oběd, takže od seníku jsme vyráželi před jednou hodinou. Vlastně skoro přesně po dvanácti hodinách od povedeného příchodu.

Ze sobotního dopoledne stojí ještě za zmínku jedna věc. Když si Lukáš, Muwín a Šákul čistili u studánky zuby (široko daleko samý les), zeptal se Šákul s vážnou tváří: "A kam mám vyplivnout pastu?" Asi mu v noci byla fakt zima.

Vyrazili jsme upravenou trasou k bunkru na Houpáku. Všude kolem nás byla spousta mlhy, někde řidší, jinde pěkně hustá. V tomhle Brdy nezklamaly. Šákulovou specialitou při chůzi s kopce bylo šněrování cesty ze strany na stranu, což Můrku přivádělo k šílenství. U Mariina pramene jsme zjistili, že ani Brdy po letošním suchu nejsou bez problémů. Ve studánce nebyla ani kapka vody. Pod Houpákem jsme prozkoumali jeden z velkých pěchotních srubů a usazeni na starém kanónu jsme poobědvali. Jídlo bodlo, ale dala se do nás taková zima, že jsme pak vyrazili neuvěřitelným tempem, abychom se zahřáli. Nakonec jsme se museli navzájem krotit a brzdit, protože to zběsilé tempo ne a ne samo od sebe zvolnit ani po zahnání zimy. Jo a ještě je potřeba připomenout jednu věc - všude kolem nás byla mlha.

Na odbočce k seníku vybraného pro druhou noc se vydali na průzkum Lukáš s Muwínem a málem se nám zopakovala historie z předešlého dne. Muwín s Křemlou si zcela správně pamatovali, že seník je z rozcestí vidět, takže je to k němu, co by kamenem dohodil. Jenže ještě je tu mlha a tma, naše věrné kamarádky. No zkrátka už ti naši průzkumníci málem udělali čelem vzad, že to jako není ta správná odbočka, ale Lukáš ještě naštěstí udělal pár rozhodujících kroků a posvítil před sebe a situace byla zachráněná. Dvojice světluška-sběrač se vydaly na dřevo a začalo další umáčené rozdělávání ohně. Křemla s Můrkou měly dobrý nápad a cestou, ještě za světla, nasbíraly smůlu a Rychlík zase březovou kůru, takže to šlo mnohem rychleji a snáz než ráno.

Večer jsme proklábosili při vaření večeře a bylo nám dobře. Tedy až na Muwínův krk, který se poněkud bouřil a vybavil se na to škrábajícím knedlíkem. A pak přišla noc... Milí čtenáři, byla to hrůza. Díky různě silně ucpaným nosům jsme chrápali snad všichni, i když ráno každý tvrdil, že nechrápe. Takže nikdo se v klidu nevyspal. Bylo to i tím, že v seníku bylo čerstvě dovezené a načechrané voňav seno, které se pod námi celou noc slehávalo, takže záda velmi trpěly a bolely. Šákul opět klepal kosu a velmi si to užil, protože noc byla jasná a mrazivá, stejně jako ráno. Křemla to nemohla vydržet, a tak vstala už asi v osm nebo v půl deváté a šla pro vodu a rozdělávala oheň. Vyhrabali jsme se asi hodinu po ní a snídani jsme opět spojili s obědem.

Promrzlý Šákul opět perlil, jeho specialitou (vlastně už od samého začátku vandru) bylo navázání hovoru nebo položení otázky na poslední dvě až tři slova předchozího řečníka, takže vznikaly roztodivné přesmyčky. Jednu z nich jsme se pokusili zrekonstruovat v plném znění.

Křemla k Muwínovi: "My nemáme doma žádný pečivo, to budu muset něco na Luka koupit. A taky něco na snídani." Muwín odpovídá: "Pečivo stačí, vždyť máme doma ještě jogurty." Vkládá se Šákul se svou přesmyčkou: "Cože, vy tady máte sebou jogurty?"

Na to, jak byla krušná noc, bylo ráno celkem veselé. Postarala se o to také Můrka s Křemlou. Můrka lehce provokovala, a tak jí Křemla trochu zasypala senem a něco se vešlo i přímo do spacáku, ve kterém se Můrka v té době, na rozdíl od Křemly, ještě povalovala. Když Křemla opustila seník, naplnila jí Můrka spacák celý senem a opřela ho v rohu seníku. Potom si svoje věci rychle sbalila a dělala jakože nic. Jenže pak si šla Křemla balit a Můrka byla zrovna na cestě pro vodu. Když se vrátila, měla batoh plný sena a věci v něm vůbec nebyly... Když se dvě praly, třetí až šestý se smáli.

Další trasu jsme opět poněkud změnili a místo na Koníček vyrazili na Valdek. Sluníčko nesměle proráželo mlhu, takže bylo vidět do Komárova a na další okolní vesnice, ale brdské vrcholy byly pořád přiklopeny do neproniknutelné clony. Z Valdeka jsme to vzali rovnou s kopce dolů přes údolí Červeného potoka na Jindřichovu skálu. Mlha opět převzala vládu, takže v jejích povalujících se cárech jsme viděli Valdek jen nezřetelně. Můrka vytáhla čokošku a po krátké přestávce jsme vyrazili přes Malou Vísku do Komárova. Byla tu malá naděje, že pojede autobus, ale nakonec jelo prd, takže jsme do Hořovic museli pěšky. Nejvíc si to užíval Rychlík, kterého trápily puchýře na nohách. Rychlík také dostane v našem povídání o vandru závěrečné slovo, protože celý ten víkend shrnul naprosto výstižně do několika bodů a ponaučení:

• Vandr na Brdy se povedl se vším všudy. S ohněm, mlhou, deštěm, dlouhými cestami i senem.
• Už vím, jak vypadá skoro absolutní tma mimo jeskyni.
• Pokud pršelo a byla mlha, nelezte houštím.
• V seníku si nelehejte ke žbrdlinám.
• Puchýře si raději propíchněte, než prasknou v botě.
• Bolest nohou neznamená, že jste toho hodně ušli.
• Ačkoliv je i jen malá naděje, že autobus pojede a budete si moct zkrátit cestu, stane se to, co by se stalo i s velkou nadějí - nepojede.

Takže vydařenému vandru ZDAR a snad brzy vyrazíme na další.

Silvestr

Jéjej, to jsem si oddechl, že dnes vám mohu s jistotou sdělit: "Silvestr bude." Na druhou stranu nemohu říci na beton, kde bude...

Možnosti: S největší pravděpodobností se pojede do Písařova poblíž Olomouce. Topí se tam v kamnech a je tam údajně nádherná okolní krajina, a tak se bude rozhodně na co těšit... V případě, že by Písařov nevyšel se pojede na chatu u České Lípy cca 2km od vesničky Holany. Okolí je zde taktéž moc hezké, prostorů však není mnoho a toaleta přes zimu zamrzá... Kde se teda bude letošní Silvestr konat, bych měl s jistotou vědět v pátek 5.12.2003 večer.

Přihlášky: Kdo má zájem zúčastnit se letošního Silvestru, ať mi (Padákovi) odevzdá přihlášku + 500Kč zálohy do 15.12.2003. Přihlášky jsou k dispozici v RKC. Zbylé 200Kč se budou doplácet až na akci. V Případě, že má někdo zájem dostavit se jen na část Silvestra, nechť se mi taktéž ozve do 15.12. na tel: 721 424 870 nebo 235 524 192.

Program: Každý den bude mít programově na starost někdo jiný. Pravda, někdo bude mít na starost i tři dny, ale ani tak nejsou ještě všechny dny rozebrány, a tak prosím eventuální zájemce o program, ať se mi hlásí. V případě nezájmu si budu z účastníků vybírat sám! Předem se můžete těšit na velké eskymácké klání, návštěvu biografu aj.

Co s sebou: Pokud to bude ve vašich možnostech pokuste se sehnat si boby (na bobování) a nějaký slušnější "ohoz". Nemusí to být zrovna oblek. Jinak nezapomeňte na přezůvky, spacák, podložku, no a dál už to přece každý zná...

"Sbírka Pepsininých blbostí"

Podzim je v plném proudu, konečně opadly skoro všechny listy ze stromů, lidé se nadobro zachumlali do kabátů a proti předminulému číslu Clavisu, kde jsem psala, že v půl osmé je tma, se stmívá okolo páté... Začínám mít divný stísněný pocit z toho, že ráno za tmy odcházím a večer se za tmy vracím domů.Dopoledne spím ve škole a odpoledne jsem zmatená z toho, že už zase nevím, kdy mám výstup.Aranže, korepetice, čtená, kostýmní...Večer přijdu domů a nestačím se divit, že zítra zase píšu nějakou písemku nebo mám odevzdat referát. A tak mi utekla jedna uzávěrka Clavisu a možná, že mi uteče i ta druhá...

Tentokrát vás nebudu zahlcovat autorovým životem a dílem.Jen vám povím, že báseň, kterou si přečtete jsem našla ve sbírce Květy zla. Prostě Charles Baudelaire.

Výkupné

obálka 2

Do tohoto čísla přispěli: Ferda, Johny, Míla, Muwín (a kol. autorů), Padák a Pepsi.

Obrázky nakreslila Míla.

Úpravy textu a grafická úprava: Ferda.

Na clavis.vrana.cz umístil Jakub Vrána (Kuba 11).

Toto číslo vyšlo ve čtvrtek 4. prosince v nákladu 17 výtisků.

Příští číslo vyjde ve čtvrtek 8. ledna, uzávěrka je v pondělí 5. ledna.