Clavis 1 - září 2003

obálka

Akce

čt 18.3.	Středisková rada - od 18:30 v klubovně CP
19.-21.3.	Koně - jede se na Ostřetín, sraz v 16:15 na Florenci, více dole na této stránce (Míla)
čt 25.3.	Šipky - od 18:00 v klubovně RKC, více na straně 3 (Ferda a Rychlík)
st 31.3.	Generálka na Velikonoce - od 18:30 v klubovně CP
čt 1.4.	Vychází Clavis - od 18:00 v klubovně CP, program zajišťuje SM
2.-4.4.	Jarní vandr - sraz je v 18:00 na Nových Butovicích, blíže Muwín a v článku na str. 3
ne 4.4.	Výstava pro kočku - pokud nejedete na vandr, zkuste to; více na str. 4
st 7.4.	První schůzka k táboru P+V+L - od 18:30 v klubovně CP
8.-12.4.	Velikonoce - středisková akce, info. na přihlášce (jsou v klubovně) nebo Míla
čt 15.4.	Schůzka - klubovna CP, program zajišťuje SM
(7.)8.-9.5.	Vlajková u Kolína - kdo jede, oznámí to do 15.4. Ferdovi, kerý musí nahlásit, kolik nás jede!

Symbolem na měsíc březen je Fantomas (Ferda) & Míla (Terminátor má poruchu) (zajišťují chod akcí v tomto měsíci), na měsíc duben Míla & Rychlík (jim hlašte plánované akce na duben a další měsíce).

Uzávěrka příštího čísla je v pondělí 29. března! To je těsně před vydáním, protože březnové číslo vyšlo kvůli Jarňáčům o týden později. Takže vám dávám dost času, ale budu rád, když mi to pošlete dřív. Nic se nemá nechávat na poslední chvíli!

Úterní tělocvičny (Kuncova): 16.3. volejbal + fotbálek, 23.3. volejbal, 30.3. volejbal + basket, 6.4. volejbal, 13.4. volejbal + fotbálek, 20.4. volejbal, 27.4. volejbal + basket, 4.5. volejbal

Oddílové páteční tělocvičny (Brdičkova): 19.3. Paráda a Vlčáci, 2.4. Minnehaha a Paráda, 30.4. Vlčáci

Vlčáci

so 20.3.

Výlet na Kokořínsko - sraz je v 8:00 na Nových Bučovicích (autobus v 9:00 z Holešovic do Mělníka, dále vlakem do Mšena), návrat na 18. hodinu (vlakem z Kokořína přes Mělník). Kdo z chlapů nejede na koně, přidejte se k nám (dopředu ohlašte Ferdovi)!

Koně se blíží...

My čekali jaro a v tom se kdesi v údolí objevil sám jarní kurýr. Soumrakem se hnali divoký koně... Ráno nás k novému dni volal zpěv ptáků a teplý jarní vítr...

O víkendu který je na přelomu zimy a jara vyjíždíme na koně. Čeká nás tam hodně srandy, bláta, hnoje, možná i sněhu, práce, kobyl, koní a hříbat...

Proto neváhejte a pojeďte!!! 19.3. bude sraz v 16:15 na Florenci. Autobus (poslední který ten den jede) jede v 16:45. Návrat bude 21.3. okolo šesté. Jediné co potřebujete je spacák, holinky (do bláta a hnoje :) a jídlo na víkend. Už se na vás těším!!!

Šipky v klubovně

Vážení přátelé, již dlouho se dikutuje nad uspořádáním turnaje všipkách, ale pověstný skutek nám zase "vzal roha". Při dlouhých chvílích strávených v klubovně na přelomu února a března jsme se s Rychlíkem rozhodli, že tentokrát na něj připravíme dokonalou past. Schovány za nástěnkami budou navrtány šrouby, na které je kdykoli možno připevnit dva elektronické terče.

Naším záměrem není uspořádat klasický turnaj, to možná někdy později, tato akce má být pouhým zpestřením života v roverském kmeni. Věříme, že dne 25. března se alespoň na pár hodů v klubovně zastavíte a zahrajete si s námi. První šipka bude vypuštěna směrem k terči kolem 18. hodiny a skončíme nejdříve ve 20 hodin (SELČ). Podmínkou vaší účasti je jakýkoliv pamlsek, který můžou zobat, ti kdož zrovna nebudou na řadě (v kurzu jsou především brambůrky :) a samozřejmě dobrá nálada. Máte-li vlastní šipky, vezměte je také a hroty jakbysmet (jejich životnost je často velice krátká).

Těšíme se na Vás!

Jarní vandr

Slíbil jsem bližší informace k dubnovému vandru, kterým bychom mohli pěkně přivítat jaro. Takže tady jsou. Pojedeme někam na okraj Křivoklátska a zkusíme se projít místy, která jsme v tomhle kraji ještě nenavštívili. Připravte (a vybavte) se na opravdové spaní pod celtama, nezapomeňte láhev s vodou a přibalte i liháček. Přeci jenom budeme tak trochu i v chráněném území a když budou špatné podmínky pro vaření na ohni, tak se bude liháček hodit. Ovšem já osobně si beru i dobroty na buřtový oheň. Jídlo si domluvte do barbuch, bude to tak nejlepší. Sraz je v pátek v 18:00 na Nových Butovicích u odjezdu autobusů směr Beroun a Zdice. Domů se vrátíme v neděli odpoledne (navečer), takže úkoly na pondělí si udělejte už ve čtvrtek nebo v pátek před odjezdem. Budete-li toužit po dalších informacích, rád vám je sdělím.

Co tím chtěl básník říci?

Přemýšlel jsem o tom, proč jsem vlastně do Clavisu psal, že "když se situace nezlepší, skončím s vedením Vlčáků". Ptám se sám sebe, co jsem od toho očekával a nenacházím odpověď. Asi to bude tím, že nic. Nečekal jsem zástupy lidí, kteří mi z ničeho nic začnou nabízet svou pomoc. Nečekal jsem, že se tím něco změní. Vím, jak se věci mají. Prostě jsem to napsal. Jedno vím jistě - moc se mi tím ulevilo a cítím se tak nějak volnější. Paradoxně mě to i popohnalo v práci pro oddíl. Když se ocitnete sami, ať už jde o cokoli, instinktivně zatnete zuby. A možná pro tuhle úlevu jsem to podvědomě udělal.

Co se řeklo...

Ahoj, je tady další díl oblíbené rubriky: Co se řeklo na střediskové radě... Tentokrát to bude stručné...

Tělocvičny - pokud zbudou nějaké peníze, budou rozděleny plnopředplatitelům, kteří jsou zároveň registrováni. (Ferda: Nezbudou!)

Čekatelky - víkend bude 19.-21.3. v Táboře, zkoušky se budou konat 17.4. Kdo se chce přihlásit, spojte se s Markou. Zatím jsou přihlášeny Bára a Faithy, co Honza a Janek?!

Peníze za trička - už Padák konečně odevzdal! (gratuluji :)

Rekonstrukce v klubovně: Ferda slíbil, že to bude hotovo do konce března (Ferda: Slíbil pod nátlakem :). Doufám, že ho v tom nenecháme (když si řekne o pomoc :).

Tak to je vše. I když... V květnu se bude konat Běh o Červené zlato. Prosím všechny, kteří chtějí pomoct, aby se ozývali mně a nebo Janině!!! Tádydádydá... :-)

Pozvánka na kočky (zvířecí...)

Výstava pro kočku - jarní umisťovací výstava
- kdy: neděle 4. dubna 2004 od 10 do 17 hodin
- kde: Dům U Zelené žáby (Muzeum dětské kresby) u Staroměstského náměstí, Praha
- pořadatel: OS Podbrdsko a Kočky-online.cz

5. celostátní umisťovací výstava opuštěných koček
- kdy: 2. května 2004 od 10 do 17 hodin
- kde: Mramorový sál Lucerny, Praha
- pořádá: Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi

Já určitě půjdu, jako vstupné se pokud vím platí kočičí konzerva na osobu a
myslím si, že by to stálo zato. Nikdo si nemusí žádnou kočku kupovat, ale
myslím si, že by se to mohlo líbit všem věkovým kategoriím.

Ferda: Akce budou napsány na IPA, takže se pište, ať máme přehled!!! Pokud by nás bylo víc, domluvíme se sami nebo s Pandy na nějakém konkrétním čase.

Připomínka k tělocvičnám

Jak jistě víte, od začátku února začalo pro tělocvičny předplatné období. Bohužel nezačalo nejlépe a to jenom kvůli tomu, že prostě "někdo" nepřinese míče. Myslím, že se těžko můžete na někoho zlobit, protože nikdo se k této zodpovědné práci nepřihlásil (jak už bývá zvykem :-(). A tak se stalo, že místo volejbalu se hrál celou tělocvičnu fotbal nebo basket. A ne všichni z toho byli nadšení, především když šli domů s nateklým palcem nebo okem. Co s tím? Sice mám před tělocvičnou schůzku a často jsem už i tak ověšený věcmi na program, ale když to půjde, míče na tělocvičnu vezmu. V opačném případě je přinese Ťap. Tělocvičny by tak měly jet podle plánu (vždy uveden v Clavisu na str. 2). Berte to jako závazné prohlášení, abychom už měli klid. Odteď tedy máte právo se zlobit, když nebude s čím hrát.

Po tom, co jsem viděl v únoru však nevím, jestli má smysl, aby byl jednou za měsíc basketbal, když ho "nikdo" nechce hrát. Myslel jsem, že to děláme také proto, aby přišli i ti, co na volejbal nechodí a táhne je jenom basket (nebudu je jmenovat). Půl tělocvičny za měsíc, která "nikoho nezabije" a získáme nějaké další peníze. Jenže mi připadá, že tito vůbec nesledují program tělocvičen. Osobně si také myslím, že i ti, co basket nevyhledávají, si můžou zahrát. I kdyby nebyl v kmeni nikdo, kdo basket umí, tak má smysl ho hrát. Když se snažíte a dáváte pozor, abyste nikomu nevypíchli oko, brzo určitě zjistíte, že vám to jde čím dál lépe a nakonec to pojmete jako zábavu. A o tom to je. Kdo nemá chuť to zkusit, ať se nenechá přemlouvat a jde se rovnou převléknout. Vyzkoušet se má všechno. Většině se podřizuje menšina, ale tyto skupiny se neustále mění podle druhu činnosti. Na tomhle například stojí dobrá parta v oddílech a asi i všude jinde. Taky jsem neměl rád volejbal, doslova jsem ho nesnášel, ale když to zkusíš, něco do toho dáš, tak se to otočí. Často hraju pod psa a když se mi podle mého soudu daří, tak to není bůhvíjaký výkon, ale právě pro tenhle svůj lepší výkon na volejbal chodím. Jednou se určitě zlepším ("Musíme víc trénovat," říká Muwín :). A stejně přistupuju i k basketu.

Noční obloha

Zdravím všechny pozorování chtivé lidi. Tenhle příspěvek by měl stručně přiblížit zajímavé úkazy na naší noční obloze v letošním roce a také v něm najdete přehled viditelnosti planet naší sluneční soustavy.

Začneme přehledem zatmění. V letošním roce dojde ke dvěma částečným zatměním Slunce. Za tím prvním v dubnu ovšem bude potřeba cestovat na jižní polokouli a za druhým v říjnu do Asijských oblastí. Zcela určitě však budou k vidění dvě úplná zatmění měsíce. To první 4. května. Měsíc vyjde v 19:12 a už bude ve fázi polostínového zatmění (obrázek na str. 6 nahoře). Druhé bude k vidění v den státního svátku 28. října a bude to naopak před východem Slunce v brzkých ranních hodinách (obrázek na str. 6 dole), kdy Měsíc zapadne jen několik minut před skončením fáze polostínového zatmění. Na zatmění je hezké červenavé zabarvení Měsíce, které je způsobeno zemskou atmosférou. Tou totiž nejsnáze pronikají červené a oranžové paprsky slunečního světla a ostatní barvy jsou rozptýleny. Na obrázcích představuje tmavý kruh plný stín, bílé mezikruží polostín. Dráha Měsíce je naznačena vzhledem k zemskému stínu, nikoli tak jak jde Měsíc po obloze.

Dalším oblíbeným úkazem na noční obloze jsou meteorické roje. Vznikají tak, že dráha Země křižuje dráhu drobných tělísek, které se většinou oddělily při průletu komet naší sluneční soustavou. Při kontaktu s atmosférou prudce vzplanou, "proletí" po obloze a zmizí. Podle místa (souhvězdí) ze kterého zdánlivě vyletují dostaly jména - pokud zdánlivě vyletují z prostoru kde je na obloze souhvězdí Lva, jmenují se Leonidy. Tak například 21. dubna bude dosahovat největší činnosti roj Lyrid a 12. srpna snad nejznámější roj Perseid (maximum je asi 100 meteorů za hodinu). Roj vyletující ze souhvězdí Vodnáře se jmenuje Akvarid a dá se pozorovat od poloviny července skoro do konce srpna. Tauridy jsou k vidění od poloviny září do konce listopadu a vyletují ze souhvězdí Býka. Orionidy mají maximum 21. října, Leonidy 17. listopadu a Geminidy kolem 13. prosince. Takže si sepište přání a vyrazte po setění do polí a luk pozorovat meteory.

Pokud jde o komety, letošní rok zrovna příznivý nebude. Pouhým okem bude pozorovatelná snad jedna jediná a to v květnu, kdy se vynoří nad jihozápadním obzorem, projde východně od hvězdy Sírius a pak se bude pohybovat směrem k Velké medvědici (přes Jednorožce, Malého psa, Raka, a Rysa). Ani jméno nemá příliš romantické - C/2001 Q4.

Samozřejmě nesmím opomenou řadu vzdálených hvězdokup, galaxií, dvojhvězd a také mlhovin. Za těmi je ale nutné putovat na hvězdárny, kde vám k jejich pozorování pomohou silné hvězdářské dalekohledy. Jenže mým cílem je přiblížit objekty noční oblohy, k jejichž pozorování stačí pouze naše oči. Takže zpět k jasným a dobře viditelným objektům noční oblohy. Na řadě jsou planety.

Merkur je planeta pozorovatelná spíše dalekohledem a stačí k tomu i nějaký obyčejný, třeba lovecký. Kdo má dobrý zrak a bude ve správnou chvíli na správném místě, může Merkur pozorovat i pouhým okem. Největší šance k jeho spatření je večer u Z obzoru od 13. března do 5. dubna, ráno u V obzoru od 5. do 25. září a nebo ráno u JV obzoru od 20. prosince do 10. ledna příštího roku.

Venuše se letos vytáhne a nabídne až nadprůměrnou viditelnost. Na večerní obloze se vyskytuje už od začátku roku a bude tam dobře pozorovatelná až do konce května. Zmizí jen velmi krátce, aby se mohla na konci června vynořit jako jitřenka a v této podobě bude viditelná až do konce roku. Navíc dosáhne 2. května a také 15. července (vzpomeňte si na to na táboře) takové jasnosti, že bude viditelná i ve dne za plného denního světla. Nejlepší období pozorovatelnosti nastane na přelomu dubna a května a v září.

Mars nám pro letošní rok připravil naopak poněkud podprůměrnou viditelnost. V první polovině noci bude k vidění ještě do konce března a to zhruba v souhvězdí Býka. Pak bude k vidění vždy jen krátce na večerní obloze a to do června. Jako jitřenka se objeví až v listopadu a pobude tam i v prosinci, tentokrát na pozadí souhvězdí Panny a Vah.

Jupiter je dobře vidět už od začátku roku a bude tomu tak až do června. Právě teď v březnu je na obloze už od večera a zapadá až ráno. V květnu a červnu bude viditelný pouze v první polovině noci. Znovu se s ním na obloze setkáme koncem r

oku v listopadu a v prosinci. To bude dobře viditelný před ránem. K nalezení je v současné době na pozadí souhvězdí Lva, na konci roku se přesune do souhvězdí Pany (obrázek vpravo).

Saturn bude na noční obloze k vidění nejlépe do dubna a potom od října do prosince. Zpočátku bude viditelný v první polovině noci a v druhé polovině roku bude viditelný naopak ve druhé polovině noci. Kdykoli ho budete v době jeho viditelnosti chtít na obloze najít, obraťte svůj zrak k souhvězdí Blíženců (obrázek vlevo).

K pozorování ostatních planet (Uran, Neptun a Pluto) je potřeba dalekohled a pro tento příspěvek se tedy příliš nehodí. No a řekl bych, že je to vše. Teď už je to na vás, abyste vyrazili za tmy ven (nejlépe někam z dosahu přesvětlené městské oblohy) a pustili se, teoreticky vybaveni, do praktického vyhledávání a pozorování planet, meteorických rojů nebo zatmění Měsíce.

Souhvězdí a planety jsme zkoušeli hledat a pozorovat i v Krkonoších na jarních prázdninách. Bylo to spíš dobrodružné než zajímavé, protože silné světlo Měsíce, který se nacházel těsně před úplňkem, nám to moc neusnadnilo. Alespoň jsme si zkusili určit čas podle Velkého vozu a to se nám podařilo hned ve dvou různých večerech a s docela malou odchylkou.

Zdroj informací: Pavel Příhoda a kol. - Vesmír 2004 (Malý astronomický kalendář). Vydala
Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy v prosinci 2003.

Jak bylo doma

aneb Po půl roce v Čechách

Tak jsem se na Vánoce byla podívat doma. Někteří z vás to vědí, protože jsme se záměrně či náhodou potkali. Bylo to fajn, ale uteklo to rychle, ale tak už to asi bývá. Jsem ale ráda, že jsem se zpět do Texasu vrátila plná optimismu, zajímavých zážitků a povětšinou pěkných pocitů ze setkání ze starými známými, po kterých se mi celou dobu opravdu stýskalo.

Nemíním se tu nějak široce rozepisovat o mém programu v době vánoční a povánoční, neboť by to pro vás asi byla docela nuda, ale spíše bych tak nějak chtěla popsat moje setkání se starými známými tvářemi Clávisáků a Clávisaček. No prostě takový pohled po půl roce či možná ještě víc.

No úplně nejdřív jsem se zcela neplánovaně setkala hned druhý den po mém příletu s Kapsou - jako obvykle letěla na metro a jen tak v letu mě zahlédla a už chtěla říct takové to: "Ahooooj" a zase běžet, ale pak nám to oběma sepnulo, že se vidíme po dlouhé době a hned jsme se domluvily, že se potkáme někdy v menším spěchu, což se taky stalo a bylo z toho báječné posezení.

Začátkem ledna se ozval i Padák. Vzhledem k tomu, že jsme se pomocí více či méně zmatených emailů domlouvali, že bychom si mohli jít třeba zase spolu zaběhat, tak mě moc potěšilo, že nezapomněl a zavolal. Z běhání sešlo, ale vyrazili jsme na tělocvičnu - úterní, roverskou. No musím říct, že zde ze mě entusiasmus poněkud opadl, protože již z dálky bylo vidět Můrku, což jsem samozřejmě byla ráda, ale když jsme se přibližovali blíže a blíže na Můrce bylo vidět, že není nějak nadšená spíše naopak. A pak se to spustilo: "Já jdu domů. To nemá cenu, už jsem tu poněkolikáté a nikdo tu není...." No a v podobném duchu to pokračovalo, až se k mému velkému údivu nakonec sebrala a opravdu odešla. Trochu jsem zůstala koukat, ale chápu, že člověk, který jde na tělocvičnu jednou z půl roku se těší a je rád za každou duši, kterou vidí, ale když někdo chodí pravidelně na tělocvičnu, která je určená hlavně proto, aby se tam setkávali tak nějak všichni a taky se sportovně vybili, popovídali a usmáli se na sebe a tento člověk - konkrétně tedy Můrka - prostě když na tu tělocvičnu dorazí a pořád musí čekat jestli vůbec někdo dorazí, tak asi dokážu pochopit, že je pak člověk otrávený a má na to svým způsobem nárok. No ale zaskočilo mě to. A navíc usuzuju z jedné tělocvičny a nevím, jak to vypadá jinak. Možná to byla jen shoda náhod.... Nevím. Nicméně na tuto tělocvičnu pak ještě dorazil Ferda a Honzina a nakonec to byl opravdu příjemně strávený čas. Zahráli jsme fotbálek a basket a pak jsme to ještě stihli všechno probrat jednak U Drsnejch a pak nad pizzou v Go Home. No a pak už jsme šli domů :-). Bylo to moc fajn.

No a pak následovalo několik dalších náhodných setkání. Zcela náhodou jsem potkala v Řevnicích Parádu na výpravě, což mě také potěšilo. Jednak proto, že jsem viděla Parádnice, jež některé sice neznám, ale zjistila jsem, že ty co znám vyrostly a některé mě i přerostly. Bylo to milé i v tom, že některé znaly tedy i mě. No prostě to bylo příjemné setkání. No a pak jsem samozřejmě byla potěšená, že jsem po dlouhé době viděla parádnické vykopávky (neurazte se dámy, ale přijde mi to jako celkem výstižné pojmenování...) a to Křemlu, Rybču a opět Můrku (No měly jsme na sebe nějaké štěstí viď Můrko? :). Rybce se dodatečně omlouvám, že jsem tak pobíhala a nestihla jsem si s ní pořádně popovídat, ale doufám, že to třeba napravím až přijedu v červnu. No ale nějaké aktualitky jsem se stihla dozvědět, tak byla ukojená i moje touha po horkých novinkách....: Parádnice i s vedením vypadaly spokojeně a že jim to spolu klape - měla jsem z toho velmi dobrý pocit :-)

Zcela náhodou jsem potkala v metru i Pušťu. a byla jsem ráda. Přece jen Pušťa je Pušťa a je fakt, že mě setkání s ním potěšilo, i když trvalo jen dvě stanice metra. No nesmím zapomenout setkání s Janinkou, s kterou jsme to taky všechno probraly :-) a jsem ráda, že světluchy a vlčata jsou, fungujou a že mají dobré zázemí a perfektní vedení :-) No a i setkání s trojicí Domča (tuším, že Faithy, ale pod touto přezdívkou já ji neznám), Pepsi a Jožka mě vykouzlilo úsměv na tváří. I když to byla jen asi minuta na schodišti na Kavalírce, kdy mě málem smetly, protože to braly úprkem na oběd, aby nemusely stát v té hrozné frontě (no já si to taky ještě pamatuju :), no ale nakonec zastavily a v té rychlosti jsme si stačily říct to nejdůležitější :-). Ale je fakt, že jsem je skoro nepoznala :-). No a v neposlední řadě bylo příjemné vidět Šákyho, kterému to taky pořád sekne :-). Stejně jako všem ostatním samozřejmě :...

No to je z mých náhodných setkání asi tak vše. Bylo to milé a příjemné a viděla jsem vás moc ráda. A doufám, že se s vámi zase budu nějak vídat - třeba na těch tělocvičnách :-)

Nápad

Peníze nejsou to nejdůležitější, ale bez peněz se neobejdeme. Toto platí pro každého z nás, toto platí i pro naše středisko. Každý z nás zajisté uvažuje, jak vyjít s penězi, co si můžeme dovolit, co si nemůžeme dovolit. Mnozí pracují, aby si něco vydělali, aby následně mohli rozpočítávat, jestli jim peníze stačí na pokrytí nákladů atd. Všichni to určitě známe.

Vím, že otázka peněz a financování byla často přeříkávána i na střediskových radách a řekla bych, že ani v tomto se moc nezměnilo od té doby, co do střediskového dění zas až tak moc nevidím.

Příjmy střediska jsou z registrací, z dotací magistrátu, ministerstva školství a místního úřadu pro Prahu 13 a pokud nedostane nějaký sponzorský dar, což nevím, jestli se někdy stalo, tak tím příjmy střediska končí. No a výdajů je mnoho - nájmy, jak na výpravách tak za naše klubovny v Praze, doprava, potřeby na fungování... No shrnu-li to, peníze jsou prostě pořád potřeba a málokdy jich je dost.

Často jsme přemýšleli, jak si vydělat sami na sebe. Napadalo nás především vyrábět nějaké drobnosti (drhat náramky...) a pak je prodávat. Většinou to zkrachovalo na časové náročnosti a pracnosti. Napadlo mě něco nového, což se taky bez trochy vynaloženého úsilí a času neobejde, ale myslím, že by to vedle práce mohla být i zábava.

Říkala jsem si, že kdybychom se psaní našeho plátku Clavisu věnovali trochu více nemusel by to být plátek určený jen pro Clavisáky, ale i pro širší veřejnost - rodiče dětí v oddílech, bývalí členové střediska, ale i lidi neznámí...

Moje představa je asi takováto. Myslím si, že každý z nás může napsat něco zajímavého, každý z nás má nějaký koníček, zálibu, zájem, názor na cokoli, o které se může podělit s ostatními. U Muwína je to příroda, u Pepsi divadlo, u Psyché šermování, Padák se může podělit o zajímavé a zábavné zážitky, kterých má dost, Johny může přispět něčím z psychologie, Alík něco z práva... ale nemusí to být takhle vyhraněno. "Když každý dělá něco, všichni dohromady udělají moc" :-) No a když se to dá dohromady, může z toho vzniknout celkem kvalitní a zajímavé počteníčko, které má svým čtenářům co nabídnout.

Clavis se může prodávat za sponzorské předplatné např. 200 Kč či více. Jak už jsem řekla nabízeli bychom tento plátek lidem známým (rodiče, střediskový členové i přátelé) i neznámým (každý z nás chodí zajisté do nějaké kavárny či čajovny, kde po dohodě může zanechat jeden kus a na zadní straně by byly otištěny kontaktní informace příp. info o sponzorském předplatném). Myslím, že by to mohlo pomoct nejen finančně, pokud by se to uchytilo, ale například i pro lepší komunikaci s rodiči.

Myslím, že napsat článek o něčem, co nás baví a zajímá není tak strašné a snad nám to ani nezabere moc času. Spíš záleží na tom, jestli chceme. A myslím si, že platí, že čas má člověk na to, na co si ho udělá... Samozřejmě je potřeba i člověka, který by to koordinoval. Já nabízím svou pomoc, ale za předpokladu, že bude víc lidí, kteří by do toho šli, měli chuť a chtěli to dělat.

Nevím, možná je to jen scestný nápad, který je úplně mimo. Vzhledem k tomu, že i já už jsem od střediska dost mimo, je to dost dobře možné. Ale myslím, že minimálně stojí za to, abyste o tom přemýšleli ať už sami či společně na střediskové radě. Těším se na vaše odezvy ať už pozitivní či negativní. Přemýšlejte o tom...

"Megačasopis"

aneb Co si o tom myslím já?

Nemůžu jinak než okamžitě reagovat na předchozí článek od Káčuly. Co tomu říkám z pozice dosavadního "šéfredaktora" Clavisu a tvůrce oddílového "Hafíka"? Popravdě jsem k podobnému projektu poněkud skeptický, ač je to myšlenka zajímavá a bezpochyby uskutečnitelná. Ale nejde mi do hlavy, jak by bylo v našem středisku možné takový projekt rozjet. Myslím, že nejprve by muselo být zřejmé, že již existují předpoklady pro to, abychom byli úspěšní. A ptám se vás: Jsou? Já myslím, že ne.

Můj názor se opírá především o fakt, že do Clavisu přispívá stále méně lidí a přicházejí období, kdy i tito toho mají dost a dají si pauzu. Čas od času tak vyjde číslo podstatně tenčí než bychom si všichni představovali. Příkladem budiž číslo minulé. Sestavoval jsem ho den před vydáním a v tu chvíli jsem měl půl stránky příspěvků od Muwína. Články ode mě jsou většinou psány až jako poslední na základě množství došlých příspěvků.

Co se týká přispěvatelů, které Káčula vyjmenovala, tak to jsou většinou lidi, jejichž přispívání do Clavisu je minulostí (Marka, Alík, Johny). S některými (Psyché) se už ani nesetkáváme. Ale samozřejmě je možné, že tato myšlenka by je natolik nadchla, že by psali jak pominutý :-). Jedno je jisté: Všechno by se muselo dokonale naplánovat a každý by si musel uvědomit, že prostě něco napsat musí, i kdyby se měl rozkrájet. Moc tomu nevěřím. Nejdřív zkusme pravidelně přispívat do Clavisu.

Dále beru v potaz, že ani teď nevím jistě, jaký budu mít přístup k počítači v příštím roce a tedy ani to, jestli budu moct s Clavisem pokračovat. Pokud tedy představa Káčuly spočívá v tom, že by vznikl časopis pro širší veřejnost a zároveň zanikl Clavis ve své současné podobě, nemůžu říci: Ano, toto je cesta, kterou se teď budeme ubírat a já do toho s vaší pomocí půjdu. Když budu upřímný, moje představa o vedení Clavisu po Kubovi byla trochu jiná, než jaká je realita. Ale byl jsem na to připraven. Není to o tom, že málo přispíváte a že mě to nebaví, to ne, ale o tom, že v některých obdobích to prostě časově nezvládám. Jednoduše řečeno třeťák není prvák a zkouškové období se stává čím dál tím větší zátěží. Často pak volím cestu kompromisu mezi Clavisem, oddílem a školou a bohužel neplatí ono pravidlo, že "zlatá střední cesta je ta nejlepší". I když přicházejí i období, kdy mám času dost a chuti ještě více a najdu si čas i na další věci (třeba blbnout s Rychlíkem v klubovně na záchodě :).

Představa je to samozřejmě hezká a myslím, že rodiče by oněch 20 Kč za číslo zaplatili bez váhání. Předpoklad dobrého výdělku by byla vlastní tiskárna, ideálně pak i s možností barevného tisku. Určitě bychom ji využili i pro jiné příležitosti. To je myslím, investice, která má smysl.

Úplně nakonec bude můj argument proti nejegoističtější. Myslím, že většina z nás si raději vydělá na sebe než na středisko. Úplně stačí, co už pro středisko dělám teď a ještě platím jak mourovatý - registraci, tělocvičny atd. Ale někdo se tak třeba necítí, takže nápad Kábuly nemůžu a ani nechci zavrhnout. Pusťte se do toho, já vám budu držet palce.

Jan Werich

Musím říct, že mě vždycky myšlenky Jana Wericha velmi oslovovaly, když jsem ale přijela do Ameriky určitý respekt k Janu Werichovi a jeho myšlenkám se ještě znásobil.

Člověku, který je v cizině, se stýská. Stýská se mu po lidech, někdy po věcech, městech, po domech, zvířatech....ale také po nějakém tom hřejivém českém slovu. No a díky panu Werichovi se mi stýská trochu min. Nejdříve jsem objevila mezi mnoha cédéčky, které naše rodina vlastní CD Jan Werich v USA kde si povídá Jan Werich s jeho dcerou Janou o tom, jaké to bylo v době, kdy žil v Americe. Toto mě oslovilo nejen proto, že je to pan Werich, ale i proto, že jsem si mohla vyslechnout i jiné zkušenosti a pocity, které člověk má v Americe. No a protože se nám toto CD moc líbilo nadělili jsme si pod vánoční stromeček další dvě CD s panem Werichem v hlavní roli. Jsou to Forbíny vzpomínek 1.,2. Na těchto cédéčkách jsou nahrávky z besed Jana Wericha z 60. a 70. let. Jan Werich povídá o všem možném o divadle, o Voskovcovi, ale i o životě jen tak. Na těchto páscích je zachyceno mnoho velmi moudrých myšlenek.

No ale protože mně nestačilo jen poslouchat, dala jsem se i do čtení a otevřela knížku Jiřího Janouška Rozhovory s Janem Werichem, která stojí za přečtení. Werich v ní hovoří o divadle, o rodině, škole, období před druhou světovou válkou, smíchu, pohádkách, Jaroslavu Ježkovi o přátelství a nakonec i o smrti. Kromě velmi zajímavého a na pestré zážitky bohatého života pana Wericha, mě oslovila velká moudrost a pravdivost jeho slov. On sám o sobě napsal knihu Jan Werich vzpomíná...vlastně potlatch kterou mám momentálně na nočním stolku a každý večer ji s radostí otvírám.

"Když už člověk jednou je,

tak má koukat, aby byl.

A když kouká, aby byl,

A je, tak má být, co je,

A nemá být to, co není,

Jak tomu v mnoha případech je."

"Někdo chytrý pravil, že zjistit, co je to smích a proč se lidi smějou, je jako zjišťovat, proč je králík naživu. Zjistíte to, když ho rozpitváte - jenže to už není naživu. U živého nezjistíte, proč je živ. Leda u mrtvého - proč byl živ. A tak je to i se smíchem."

"Nadávání je příznakem slabosti. Nadává ten, kdo si nevěří. A protože si nevěří, chce druhého ponížit. Potřebuje to jako štamprli. Na kuráž a proti srabu, ve kterým zrovna je."

"Čemu říkáte vydařené manželství?" "Aby bylo až do konce manželstvím. To jest tím, čím bylo na počátku, ovšem relativně - s ohledem na věk. Jinými slovy, zohledněno Einsteinem. Protože s věkem jendy věci ustupují do pozadí a jiné vystupují do popředí. Jádro pudla je v tom synchronu. Ten je těžkej. Někdy vyžaduje, aby jeden zbrzdil, když ten druhý nemůže přidat"

"Balzac přece řekl: Génius je člověk jako každý jiný. Jenže je jiný"

Jan Werich se narodil 6.února 1905 v Praze. Po maturitě studoval na právnické fakultě. Spolu s Voskovcem a Ježkem je jeho jméno spojováno s Osvobozeným divadlem. Svoji divadelní dráhu začal vlastně náhodou. Spolu s Voskovcem napsal první hru Vestpoket revue, která byla určena pro Voskovcovy bývalé spolužáky. Hra se ujala a oni začali psát dále. Většina jejich her měla základ v lidském nedorozumění, z čehož si oni dva díky svému inteligentnímu humoru a umění hrát si se slovy dělali srandu a zaujali tak široké spektrum lidí. Někdy se inspirovali i někým jiným jako například v jejich úspěšné hře Balada z hadrů, kde jsou inspirováni Francoisem Villonem a jeho verši. Při vědomí blížícího se nebezpečí nacismu, fašismu a války začali psát politickou satiru - Rub a líc, Těžká Barbora. Děl napsali mnohem více. Zde jsem uvedla jen některé, které mě zaujaly nejvíce.

V letech 1939-1945 žili Jan Werich, Jiří Voskovec a Jaroslav Ježek v exilu v USA. Jaroslav Ježek tam zemřel.

Nezapomenutelné jsou i Werichovy role ve filmech Císařův pekař a Pekařův císař, Byl jednou jeden král a Pan Tau. Krásná je jeho knížka pohádek Fimfárum.

Za manželku měl Zdeničku roz.Houskovou, která původně pracovala v pokladně Osvobozeného divadla a šila kostýmy. Měl s ní dceru Janu.

Zemřel 31.října 1980.

Život je jen náhoda (1932)

Život je jen náhoda
Jednou jsi dole jednou nahoře
Život plyne jak voda
A smrt je jako moře
Každý k moři dopluje
Někdo dříve a někdo později
Kdo v životě miluje
Ať neztrácí naději
Až uvidí v životě zázraky
Které jenom láska umí
Zlaté ryby vyletí nad mraky
Pak porozumí
Že je život jak voda
Kterou láska ve víno promění
Láska že je náhoda
A bez ní štěstí není

Vandrování ...

Musím se přiznat, že pokaždé když čtu v Clavisu Muwínovy pozvánky na vandr, tak je mi tak nějak smutno, že nemůžu jet. Jela bych hned. Už proto, že na vandru už jsem nebyla několik let. Poslední, co můžu považovat za vandr byla stovka v roce 2002 spolu s Johny, Alčou a Lišákem, která se tedy vydařila, ale stejně mi to chybí. Chybí mi příroda, lidi, ale samotná atmosféra vandrů.

Tak mám takovou řečnickou otázku, na kterou ale doufám, že někdo odpoví. Co takhle prázdninový vandr? Já bych jela...

Ferda: Já myslím, že není pochyb, že bude pokus o uspořádání vandru na konci prázdnin (mluvíme-li o letních). Ostatně jako už každý rok. Pravda posledně to nevyšlo. Ale namísto Yellowstone National Parku navštívíme Brdské hvozdy nebo jinou divočinu... :-)

Když se řekne...

Nadává jako dlaždič

Na následujích řádcích vás nečeká žádné poučení o známém lidovém rčení (ale jako pravidelné téma by se v Clavisu uchytit mohlo, není tu nějaký zájemce? :), ale krátké shrnutí několika mých pracovních návštěv v naší klubovně.

Ač jsem se zapřísahal sebevíc, že pokládat dlažbu na záchodě nebudu, nakonec mi snad ani nic jiného nezbývalo. "Rychlík se s Ferdou domluví" a basta! A tak jsme 22.2. (to je ale krásné datum) položili první dlaždici.

Sraz byl jako obvykle u nás pod barákem, to bylo 9:00. V klubovně jsme se dali do čtení všemožných návodů, kterými byly pytlíky, pytle a plastové lahve polepeny a pustili se do toho. Trochu nás zarazilo doporučení: Pro obzvláště staré betonové povrchy doporučujeme penetrační roztok. To by ještě nebylo nic moc zvláštního, kdyby doba schnutí nebyla 12 hodin. Rozhodli jsme se, že stejně na tu podlahu budeme kydat lepicí hmotu ve stavu mokrém a provedeme jen krátkou penetraci (doporučení přece není závazné). Důkladně jsme zametli, připravili roztok, vytřeli jím podlahu a nechali působit. Když vrstva penetračního roztoku vzala za své, provedli jsme celý proces - kromě zametání - ještě jednou. Dále jsme rozdělali v kýblu "lepidlo" (žádnou vanu jsme neměli) a věřte mi, že to nebyla žádná sranda. Vzali jsme si na to nakonec gumové rukavice a hnětli jsme ručně. Pak jsme začali lepit a zjistili jsme, že 2-4 kg hmoty na 1 m² je vzhledem ke křivosti podlahy poněkud málo a čas ukázal, že horní hranici násobíme asi dvakrát. Zatímco já jsem pokládal, Rychlík se jal vyzkoušet řezačku. A ejhle, jistič nestačil! V tu chvíli jsme nemohli couvnout (rozdělané lepidlo) a museli jsme položit alespoň co šlo. Po šichtě jsme otvor po dveřích, která byla vzhledem k podlaze o 2 cm vyšší k původnímu stavu, zalepili lepenkou a umístili na ni výstražnou ceduli. Dveře jsme podříznout nemohli, neboť jak už jsem uvedl, nebyla šťáva. Pilou se nám do toho nechtělo a navíc jsme se báli, že bychom je uťali křivě (stejně nám nakonec nic jiného nezbylo).

V průběhu týdne se ke mně dostalo zprávy, že si nějaká paní stěžovala, že jsme ty dveře nechali vysazené. Jestli se paní špatně vyspala nebo zda pouze nechápe, proč dveře nešly zavřít, je v tuto chvíli nepodstatné a bude-li třeba, rádi se půjdeme omluvit. Spíše bych chápal, že se zlobila, že jsme schovali lopatu na sníh do klubovny, aby ji nikdo neukradl (což nevěděla a ještě si pro nás přijde kriminálka). Co čert nechtěl, sníh totiž někdy v pondělí napadl.

Druhá šichta začala následující sobotu o něco později. Do té doby jsem sehnal ruční řezačku a všechno se zdálo v cajku. Zdání ovšem klame a po telefonickém rozhovoru s Lišákem jsme se pustili do vytváření otvorů do dlaždic kolem záchodu a trubek.. On prý dělal hranaté kolem zásuvek - dělá se to údajně štípačkami - a padlo na to dost dlaždic. Nás ovšem čekaly kulaté a oválné. Krom štípaček jsme vyzkoušeli i spoustu dalších metod, které nás napadly, ale úspěch byl nevalný - hromada rozflákaných dlažic a ani jedna povedená! Ten den jsme odcházeli dost otrávený, neudělali jsme skoro nic. Podřízli jsme aspoň dveře (ruční pilkou). Cítili jsme se jako Pat a Mat.

Ještě musím napsat, že naše nálada byla špatná také kvůli tomu, že nám dlažbu nejspíš někdo pošlapal (jak jinak jde dopravit dveře dovnitř, aniž šlápnete na podlahu?), křížky (kterým jsem pořád dokola nevím proč říkal trojúhelníčky) byly ty tam, stejně tak i (téměř) dokonalá rovnost, na které jsem si dal tak záležet (dokonce jsem na to vypracoval speciální "metodu přiložení dlaždice křižmo" :). Ale co, nakonec je to jen záchod. No dobrá, přiznám, že existují ještě další varianty - druhá je, že lepidlo při schnutí mění svůj objem a pokud není dokonale promícháno, dochází k jeho pohybu a... výsledek je jasný. Třetí variantu můžeme - vhledem k tomu, že jsme se opravdu snažili - vyloučit... A alkohol jsme při práci taky nepili. Nebo jo...?

Náladu nám měla spravit návštěva u Muwína a Křemly (úplně to svádí k tomu napsat u Novotných, ale to Křemla "zuří"). Na programu byly baborákové hody (nejen) a film Sedm samurajů. Akce to byla vskutku výjimečná a musím konstatovat - nejen na základě této návštěvy - že M+K jsou asi nejlepší hostitelé které znám. Než všichni přišli, bavili jsme se vařením, povídáním, hrou v kostky a filmem Doba ledová (který už všichni znají nazpaměť). Já a Rychlík jsme ještě závistivě prohlíželi letáky z Mautfieldu (nebo Baumaxu?), ve kterých byli profesionální elektrické řezačky na dlažbu. Ale také tam byla ruční s kroužením za pouhých 890 Kč (ta co jsem sehnal řezala jen rovně :-(). A kdo všechno přišel? Krom čtyř už jmenovaných ještě ségra, Peggi, Vojta, Alča a Honzina. U filmu se ovšem projevila moje nedospalost (v noci jsem vytvářel "putovní KPZ pro vedoucí" - snad to nebyla zbytečná práce a vznikne z toho tradice, vždyť přeci vždycky tak nesnadno vymýšlíme program pro dlouhou chvíli na střediskových akcích) a střídavě jsem usínal a probouzel se ve chvílích, kdy se všichni začali smát - to když přišla scénka, kterou okopírovali do Sedmi statečných - nebo když do mě Alča žďuchla podávala mi mísu se salátem nebo s kompotem. Proto jsem se odebral o přestávce domů.

Druhý den odpoledne jsme pokračovali v klubovně. Přinesl jsem malou flexaretu a diamantový kotouč a světe div se - i když trochu zubatě - šlo to! V pokládání jsme již projevovali jistou praxi a poklad (kde, honem sem lopatu!) byl proveden v "cukuletu". Měli jsme obrovskou radost a konstatovali, že: Komu se to nelíbí, ať si zadek políbí! Hned jsme střádaly další plány - zaděláme spáry, vymalujeme, pověsíme hambatej časopis (běda jestli ho někdo čmajzne!!!)... Další popisování by už byla nuda a jestli chcete vědět, jak to dopadlo, běžte si posedět :-).

Ale kdepak konec. Ještě se musím pochlubit, že malířské práce jsou jedině a pouze (jak je v jedněch skriptech "podmínka je splněna tehdy a jedině tehdy...") mojí zásluhou. Jsem na sebe hrdý! Nesmrdí tady něco :-)?

Jo, a proč jsem nazval tenhle článek právě takhle? To byste u toho museli být...

PS: Když se tak dřu v klubovně, sám sebe se ptám: Kdyby si alespoň někdo řekl: "Ferda se lopotí celé hodiny, tak já ušiju obal na sekerku. Určitě by z toho měl obrovskou radost." To si pište, že měl! Spolehnout jsem se však mohl "jenom" na Rybičku, Můrku (ještě před tím) a Muwína. Dobrovolně se přihlásit, to se zkrátka v našem kmeni příliš nenosí... Ach jo.

Kulturní okénko

Již je to dávno, co jsem do této rubriky psala naposledy. Ale po přečtení několika knížek jsem dospěla k tomu, že by bylo dobré po dlouhé době do této rubriky něco napsat. Rozhodně to však nemá být konkurence k Pepsiným článkům...Myslím, že obě jsou prostě svým způsobem originální, protože psát o kultuře se dá různým způsobem a z mnoha různých pohledu.

První dvě knihy jsou v tuto chvíli médii velmi diskutované především díky filmové zpracování jedné z nich a to Jozova Hanule, která byla předlohou pro film Želary. Druhá kniha je kniha Želary, která ač se jmenuje stejnějako již zmíněný film pomáhala tvůrcům spíše pro lepší představení postav a jejich charakteru.

Pokud se rozhodnete tyto knihy číst, doporučuji nejdříve Želary a poté Jozovu Hanuli.

Želary - Květa Legátová

Kniha obsahuje povídky, které jsou spolu vzájemně propojeny postavami, které se v nich vyskytují a místem, kde se odehrávají - Želary a okolí. Je to kniha, která popisuje obyčejný - mnohdy až velmi obyčejný, chudý a tvrdý - život lidí v pohorské vesnici. Zabývá se zvláštními charakteristikami a charaktery lidí, kteří různým a jedinečným způsobem zvládají nelehké životní situace, do kterých jsou uvrženi. Kniha mě oslovila hlavně díky velmi dokonalému popisu lidí ale i okolí a přírody. Velmi doporučuji.

Prvotina osmdesátileté autorky je mimořádným literárním objevem. Obsahuje ucelený cyklus devíti povídek navzájem propojených jednotlivými postavami. Námětem jsou osudy lidí ze zapadlé beskydské vesnice Želary v době první republiky. Autorčin popis tvrdých, tragických osudu, pokřivených často velkou bídou a těsnými obzory malého světa, je kruté realisticky a až mrazivě antisentimentální a současně poetický a plný pochopení a obdivu k lidské touze po svobodě, po nevědomém směřování k něčemu vyššímu, jež je jejím hrdinům vlastní.

"Vína je vlkodlak, který se živí lidským masem, tělesné utrpení není nic proti duševnímu."

"Hodnota věci nespočívá v nich samých, nýbrž v nás."

Jozova Hanule - Květa Legátová

Je to příběh mladé lékařky, která vždy působila v ruchu velkoměsta a najednou je nucena okolnostmi vzdát se své profese a skrýt se v zapadlém městečku, aby tak unikla smrti. Musí změnit nejen způsob života, osobu (jméno...) a svým způsobem i osobnost. Aby přežila bere si za manžela želarského "blba", v kterém nakonec objeví něco jiného než hloupost...Je to příběh tak trochu o povrchnosti, tak trochu o lidských hodnotách, ale nejvíc o životě, i když až příliš tvrdém a snad až drsně realistickém. Příběh se odehrává za druhé světové války. Podle této knihy natočen film Želary.

Jelikož Ferda neustále mění název téhle "rubriky", sama netuším, jak se v tomhle čísle Clavisu jmenuje...Pokud je tedy název poněkud úchylný, není to z mojí hlavy.

Bezejmenná rubrika plná básní

4. února 1900 se ve Francii narodil jeden z nejúžasnějších surrealistů - Jacques Prévert. Svět se točí, staví se panamský průplav, začínají se promítat filmy Charlieho Chaplina, přichází Velká říjnová socialistická revoluce a to v listopadu roku 1917. V Itálii se dostává k moci Mussolini, Rusové mají Potěmkina ve filmu, Prévert píše a v roce 1925 se přidává k Pařížské skupině surrealistů, ze které je o tři roky později vyloučen. Ve třicátých letech se pohybuje kolem filmu, přátelí se s Picassem a protestuje proti válce. První dílo mu vychází v roce 1945 a až do jeho smrti v dubnu 1977 vyšlo 39 děl (jeho sbírky básní, scénářů nebo díla na, kterých spolupracoval).

Já jsem čerpala ze sbírky "Jsem jaký jsem" pár básní s fantastickým překladem Petra Skarlanta a Jiřího Žáčka.

Rodinná

Matka plete
Syn do války se plete
Matka si myslí, že je to docela přirozené
A do čeho se otec žene?
Splétá obchody
Jeho paní svetr plete
Jeho syn do války se plete
Otec se plete do obchodů
Otec si myslí, že je to docela přirozené
A syn co syn
Co si myslí syn?
On si nemyslí vůbec nic uprostřed boje a min
Ten syn jeho matka plete otec obchody splétá a syn
Do války se plete
Až skončí válečná zápletka
Bude splétat obchody se svým otcem
Válka pokračuje matka pokračuje plete
Otec pokračuje obchody splétá
Syn nepokračuje je po něm veta
Otec s matkou na hřbitov bolest žene
Oba si myslí že je to docela přirozené
Život pokračuje a pletením válkou a obchody
Obchody války svetry války
Obchody obchody a zas jen obchody
Život spletený se hřbitovem.

Nejkratší píseň

Toho ptáčka co mi v hlavě zpívá
Věčně totéž že Tě miluju
Věčně totéž že mě miluješ
Za ten refrén k zešílení
Zabiju hned ráno ať ho slyšet není

U květinářky

Muž vchází do květinářství
A vybírá si květiny
Květinářka ty květiny zabalí
Muž sáhne rukou do kapsy
Aby vytáhl peníze
Ale současně si položí
Prudce
Ruku na své srdce
A kácí se

A zatímco se kácí
Kutálejí se po zemi peníze
A potom se kácejí květiny
Současně s mužem současně s penězi
A květinářka zůstává stát
A dívá se jak se peníze kutálejí
A dívá se jak se květiny lámou
A dívá se jak muž umírá
To všechno člověka doopravdy hodně rozesmutní
A květinářka by měla něco udělat

Květinářka
Ale neví co dřív vzít do ruky
Neví
Z kterého konce začít
Je toho hodně co by měla udělat
S tím mužem který umírá
S těmi květinami které se lámou
A s těmi penězi
s těmi penězi které se kutálejí
kutálejí a nepřestávají se kutálet.

V odpověď

Na toto místo Clavisu připojuji odpověď na narážku Pepsi. Chtěl jsem zvolit inteligentnější formu sdělení a proto jsem ji převedl do veršů (nikterak dlouho jsem nad nimi nepřemýšlel). Souvislost s ne(po)jmenovanou rubrikou je více než patrná. Snad to bude poslední způsob, jak Pepsi přesvědčit, že si má název vymyslet sama. Považuji nadpis za ideální způsob, jakým od sebe na první pohled oddělit dva články. Název "básničky" měl být původně názvem oné rubriky, ale to by byl nevhodný zásah do jinak pěkně napsaného článku. Pepsi za něj tímto děkuji, abych ji ujistil, že to nemyslím špatně a ani příliš vážně.

Víc než veršů pár...

Jen úchyl může být úchylný.
Být zdráv je dar,
Ozvi se jestli si bez viny,
Sama si děláš polotovar!

Pro těch pár slov,
Je to k pláči,
Jeden a druhá věčně válčí,
Jako by hlavní cenou,
Žlutý byl kov,
- Tolik se za ním ženou.

Děkuji všem, kteří to vydrželi, a především pak Pepsi, za pozornost.

Ne to není konec. Na závěr ještě připojím dílko, které vzniklo při čekání na ranní autobus do školy dne 11.3. Primitivní až stupidní verše, které jsou spíš pro zasmání, mě napadly zničeho nic. Chtěl jsem tady udělat takovou obrázkovou hříčku, ale nezbylo místo a nějaké obrázky jsem použil k jiným článkům. Možná příště...

Čekání na Jaro

To zas napadlo kol sněhu,
místo eMHáDé,
by užil běhu.

Silničáři se už zlobí,
do Prahy migrují sobi,
blokují tu dopravu,
asi hledaj potravu.

Oranžové plechy na vzdor,
místo aby solily
stojí tiše u hospod,
kde čepují Prazdroj.
Pomatený ochranáři,
zase zmučeně se tváří,
při představě že soli,
spláchne voda do polí.

A zatím u Skandinávců,
maj smuteční hostinu,
umístili totiž soba,
na červenou listinu.

Není divu, že se ptáme:
Kdy už jaro přivítáme?

Inzerátek

Tomuto krátkému příspěvku by měli věnovat pozornost zájemci o zrcadlovku. K mání je totiž následující vybavení:

• tělo Canon EOS 500
• záklaďák Canon 28-80mm, autofocus
• teleobjektiv Vivitar 70-210mm, autofocus, se sluneční clonou, (tahačka)
• blesk Vivitar s řízeným procesorem, směrné číslo 40, synchronizace se zoomem 28-80mm
• UV filtr
• gumová sluneční clona na základní objektiv
• brašna
• manuál

Tohle všechno dohromady je na prodej za 9000,- Kč. Jistě uznáte, že je to cena více než příznivá. Vše je možné si také prohlédnou a vyzkoušet. Budete-li mít zájem rychle se mi ozvěte, protože jinak tahle skvělá nabídka zmizí v nenávratnu. To vybavení jsem viděl a myslím, že bylo v dobrých rukách (je to po prvním majiteli) a stále je ve velmi dobrém stavu.

Ferda: Ale kde jen těch pouhých devět tisíc vzít, že ano?

obálka 2

Do tohoto čísla přispěli Ferda, Káčula, Míla, Muwín a Pepsi.

Obrázky nakreslil Ferda.

Úpravy textu a grafická úprava: Ferda

Na http://clavis.vrana.cz umístil Jakub Vrána (Kuba 11).

Toto číslo vyšlo ve čtvrtek 11. března v nákladu 17 výtisků.

Aprílové číslo vyjde ve čtvrtek 1. dubna a jeho uzávěrka je v pondělí 29. března.

domů