obálka

Akce

Symbolem moci na měsíc květen jsou Rychlík & Ťap (zajišťují chod akcí v tomto měsíci), na měsíc červen Ťap & ??? (jim hlaste plánované akce na květen a další měsíce).

Uzávěrka posledního čísla 10. ročníku je v pondělí 24. května!

Úterní tělocvičny (ZŠ Kuncova, 40 Kč): 11.5. volejbal, 18.5. volejbal + fotbálek, 25.5. volejbal, 1.6. volejbal + basket, 8.6. volejbal + fotbálek (poslední TV, do této doby je nutné zaplatit předplatné a veškeré dluhy!)

Oddílové páteční tělocvičny (ZŠ Brdičkova, 30 Kč): 14.5. Vlčáci, 28.5. Clavis (poslední TV!)

Jubilea: 15.5. Marka (28), 25.5. Šákul (19), 2.6. Ferda (22), 8.6. Bleška (18), 12.6. Kuba11 (26), 26.6. Honzina (28)

Už se to blíží!!!

Každý nechť si ve svém diáři označí toto datum: 24. - 26. 9. 2004 Pokud v tomto termínu už máte naplánovanou nějakou akci - okamžitě ji zrušte!!! Brzy se již dozvíte proč :-).

Pane, pojďte si hrát...

Je známá věc, že 8. dne tohoto měsíce se uskuteční po předlouhých třech letech Vlajková hra (zkráceně Vlajková). Nebudu se tady teď rozepisovat o tom, že většina z lidí, kteří nakonec jedou svoji účast potvrdila až po termínu, ale pravda je, že radost jsem z toho neměl. Určitě by tedy měli jet: Alča, Bára, Ferda, Honza, Kuba 11, Lentilka, Lišák, Marťa, Můrka, Pepsi a Ťap. Hrozný babinec, co :-)? Bohužel při tomto počtu možná (pokud tam bude celkově málo lidí) budeme muset rozdělit své síly. Trošku mě zklamalo, že nejede hned několik našich "bývalých es". Ale divit se tomu nemůžu, nastala jiná doba. Tři roky jsou přece jen tři roky. Jé, ona je nás půl nováčků a půl "zkušených" :-). Ale k věci.

Jistě víte, že tentokráte nepořádá Vlajkovou náš kmen. Kdo tedy? Turistický klub Průzkumník. Kde? Na svém tábořišti u Církvic (nebo u Církvice?, každopádně je to okres Kolín a "na půl cesty" mezi Říčany a Kutnou Horou, ještě přesněji Nouzov - mapka a popis cesty pro opozdilce a sólisty je na http://www.pruzkumnik.cz/kontakty/taboriste.html). Pozor, soupeř pořádá tuto akci jako memoriál už šestým rokem na stejném místě! Proto jedeme už v pátek, abychom se v sobotu dopoledne trošičku (ale opravdu malounko) zorientovali. Zápis do hry končí v 11:30 a po losování barev a výsečí je rozběh ve 12:00. Začátek hry je po vybudování kempu o 20 minut později. Konec je ve 24:00 téhož dne (chcete-li v 0:00 dne následujícího).

Pravidla hry naleznete na http://www.pruzkumnik.cz/akce/vlajkova/pravidla.html. Jsou trošku jiná, ale v zásadě stejná, jako ta naše. Když jsi přečtete budu jedině rád, ale společně je ještě budeme povinně probírat cestou. Pravidla také i s výše uvedeným plánkem vyvěsím na nástěnku v klubovně.

Sraz je v sobotu 7. května v 18:10 na Masaryčce u pokladen, lístek kupujeme hromadný (pro registrované) a část výdajů za dopravu bude možná proplacena střediskem. Přijedeme až za šera a ještě poměrně velký kus cesty půjdeme (5 km po přehledné silničce + 0,5 km po pěšině), takže dorazíme za tmy k již hořícímu ohni pořadatelů. Kdyby někdo jel raději dříve, nebo naopak kdyby někdo chtěl vyrazit ještě později či následující den, nechť mi to dá dopředu vědět!!! Spoj si nalezněte sami nebo můžu poradit (nějaké mám vypsané, možná to dám na nástěnku). Návrat v neděli dle libosti hromadně či samostatně s námi či s jinými (pochybnými existencemi) - s sebou budu mít seznam nejrůznějších spojů od časného rána až do večera, ale bez záruky!

Co s sebou? Jako na každou výpravu. Určitě nezapomeňte na náhradní ponožky, pláštěnku nebo nepromokavou bundu a baterku (s novými bateriemi!). Boty zvolte podle vlastního uvážení. Když bude hnusně, tak přijdou vhod pohorky, ale v těch se zase hůř běhá. Já si turistickou obuv beru, ale běhat budu i za špatného počasí v teniskách (ty několikery suché ponožky navíc přijdou vhod, i když je to jen pocit na chvíli, když bych byl na pár minut v kempu mrtvých - ale mně stačí jeden život na celou hru, že :-)). A jaké jídlo? Dobré je něco na zakousnutí do kapsy (kus čokolády, sušené plody), "když zrovna nejsem mrtvej a mám ránu", hodí se však i něco teplého na posilnění a na zahřátí - ne však nic složitého na přípravu. Jídla rychlá, sytá, dobře stravitelná a energetická. Buřty jsou výjimkou :-). Na neděli, po skončení hry, už samozřejmě můžete předvést svůj kulinářský um :-). Pokud budete chtít půjčit celtu nebo "iglů", tak mě kontaktujte (nejlépe ve skupinách).

Tak to je asi vše. Jakékoliv dotazy rád zodpovím. Těším se na hru. Trénujte, běhejte - ať tam neuděláme ostudu. Váš samozvaný kapitán a práce všeho druhu, Ferda mravenec, malý tělem ale velký duchem (to je dobrý, co? :-))

Co se dělo...

tentokráte u poradního ohně

Bylo, nebylo... sešla se u poradního ohně poradní rada. Bylo zvykem, že se oheň každého měsíce zapaloval na jednom ze třech míst. To ovšem způsobovalo mnohým z poradníků nemalé potíže. Někteří z nich se dostavili k jinému místu pro poradní oheň než tam, kde hořel. A tak se ustanovilo, že poradní místo bude U jezera vždy šestou hodinu po poledni.

U posledního poradního ohně náčelnice Mar-ka oznámila že od dalšího voleného období se již nebude zúčastňovat poradních ohňů v jejich čele. To způsobilo mezi poradníky dlouhou debatu, jejímž výsledkem bylo pozvání všech těch, kteří se podílejí na budoucnosti našich kmenů. Poradní rada tímto prosí všechny členy kmene Clavis, aby přišli k poradnímu ohni, jenž se rozhoří Třináctého dne měsíce května na místě zvaném U jezera v šestou hodinu večerní.

Osmého dne měsíce května se koná závod nejmenších členů našich kmenů. Od nás se tohoto závodu sice žádná hlídka neúčastní, ale i tak musíme opatřit jedno ze stanovišť. Prosíme všechny kdož nemají toho dne povinnost válečníka či ženy v domě, aby se spolu s Mar-kou a Mí-lou zhostili tohoto úkolu jak se patří na správné členy našich spojených kmenů.

Duch poradního ohně prosí abychom nezapomněli na Červené zlato, jeho oslava se bude konat Třináctého dne měsíce června, a pečlivě se začali připravovat na letní třítýdenní pobyt ve volné přírodě.

Oheň dubnového poradního ohně dohasl. Howgh.

Bambiriáda 2004

Nechce se ani věřit, že už to bude rok, co jsme připravovali a zajišťovali spolu s dalšími skauty expozici Junáka na Bambiriádě v Praze. Sice jsem loni říkala, že do toho letos nepůjdu, že by si to měli vzít na starost pro změnu skauti z jiných částí Prahy (pro připomenutí - loni to zajišťovala Praha 5 a 6), ale nakonec to dopadlo jinak, jak se záhy dozvíte.

Bylo mi jasné, že je málo pravděpodobné, aby to někdo převzal bez přesvědčování. Využila jsem toho, že se potkávám se zástupci skautů z jiných částí Prahy na setkáních výchovných zpravodajů, a na setkání v lednu jsem toto téma nadhodila, rozdala závěrečnou zprávu z loňska pro inspiraci a doufala, že si někdo řekne: "to je výzva" - a začne to připravovat. Asi se teď usmíváte, jak je ta Marka při svém věku pořád v něčem naivní. No jo, máte pravdu.

Na příštím setkání (které bylo až v březnu) se všichni přítomní (moc jich nebylo) tvářili dost rozpačitě. Ale skoro všichni se shodli na tom, že Junák by na Bambiriádě v Praze být měl. Stalo se nečekané, za přípravu Bambiriády se nakonec postavila samotná Pražská rada Junáka (to je orgán pražského kraje A.B.S., ve kterém jsou zastoupeny všechny skautské okresy Prahy; dřív byl její postoj k Bambiriádě docela odmítavý).

Na setkání v březnu se vylíhl i nápad, který většinu lidí nadchl a který asi hlavně způsobil, že se na tom letos opět podílím, i když už ne jako šéf (aspoň něco :-)). Ten nápad je, že hlavní atrakcí Junáka na letošní Bambiriádě bude skautské kino, neustále promítající filmy od skautů a o skautech, proložené skautskými reklamami (za naše středisko točí reklamu Rybča). Zájemci o vstupenku do kina budou muset splnit různé úkoly u různých aktivit (to je stejné jako loni, jen aktivity budou asi jiné).

Teď se dostávám k tomu, proč vám to hlavně píšu. Někteří jste to už možná uhodli. Jde o to, že na zajištění těch aktivit jsou potřeba lidi a těch pražská rada moc nemá, a tak je musejí dodat jednotlivé okresy a střediska. Takže mám pro vás báječnou nabídku, že můžete strávit pár dnů (a třeba i nocí) na Letné. Proti loňsku tu je několik dalších výhod a lákadel, z nichž největší je asi to, že kino bude stát i v noci a není úplně nutné, aby nám v noci promítalo skautské filmy...

Pro ty, kdo by nechtěli mít přes den se skauty nic společného, je tu jiná nabídka: dělat pořadatelskou službu. Dostanete žluté tričko, budete rozdávat vstupenky, poskytovat informace, řešit problémy... Rozhodně je to taky zajímavá zkušenost.

Ještě dvě nejdůležitější informace:

1. Kdy a kde se Bambiriáda koná: od čtvrtka 20. května do neděle 23. května (ve středu se staví) na Letné.
2. Co máte dělat, když se chcete přidat: ozvat se mně: marka@woodcraft.cz, mobil: 777697329 (můžete napsat i hromadně), nebo se stavte některé úterý mezi 18:00 a 19:15 v MDDM na Lužinách, anebo v kanclu LLM na Senovážném náměstí.

P.S. Omluvenku do školy poskytneme.

Cyklobus do Brd a zpět

V sobotu 3. 4. 2004 zahájí opět provoz linka cyklobusu Pražské integrované dopravy. Linka bude v provozu v soboty, neděle a svátky do 3. 10. 2004 v trase "Dobřichovice, nádraží - Černolice - Řitka - Mníšek pod Brdy, náměstí - Mníšek pod Brdy, Kaple - Kytín". Spoje cyklobusu navazují v Dobřichovicích na vlaky železniční trati č. 171 (Praha - Beroun). Hlavním cílem je zlepšit přístupnost výše položených cyklisticky atraktivních oblastí Brd veřejnou dopravou.

Provoz linky je zajištěn upraveným autobusem pro přepravu 25 jízdních kol připevněných v úchytech (konstrukce vozidla je úspěšně používána již sedmou sezónu v Jablonci nad Nisou).

Na lince platí Tarif PID. Za přepravu jízdního kola se platí 12 Kč bez ohledu na vzdálenost, ale při předložení platného dokladu ČD o přepravě jízdního kola ve vlaku do Dobřichovic je přeprava jízdního kola v cyklobusu zdarma. Ve vlacích ČD je nutné odbavit jízdní kolo dle Tarifu ČD (jako spoluzavazadlo za 20 Kč).

Další informace v informačním letáku na www.ropid.cz/jr/cyklobus.pdf (1,3 MB).
(V případě problému se zobrazením souboru PDF v prohlížeči, použijte pravé tlačítko myši a volby Uložit cíl jako.)

Příklad ceny: Držitel předplatní jízdenky pro území hl. m. Prahy (tarifní pásma P a 0) užije pro cestu do Kytína jízdenku PID za 24 Kč (pokrývá tarifní pásma 1-4), za přepravu jízdního kola zaplatí 20 Kč (v pokladně ČD nebo přímo ve vlaku).

Věříme, že budete s provozem cyklobusu spokojeni.

Ropid
Převzato z http://www.ropid.cz/cz/cyklobus.htm

Jak jsme vandrovali

Přivítat jaro jsem chtěl vandrem už první jarní víkend v březnu. Ale byl jsem upozorněn, že tento víkend je již vyhrazen jiné roverské akci, na kterou se navíc hlásí a chystá mnoho roverů. Abych ji tedy nepokazil, posunul jsem jarní vandr na první dubnový víkend. Jak dopadl jarní víkend v Ostřetíně nebudu rozmazávat, ale napadlo mě, jestli mě to má vůbec překvapovat. V každém případě jsme na tom vydělali, zejména pokud šlo o počasí. Celý víkend byl bez deště a myslím, že i sluníčka jsme si užili nefalšovaně jarně.

V pátek navečer se nás na Nových Butovicích sešlo šest. K místu prvního noclehu jsme vyrazili ze Zdic. Už za tmy jsme se usadili u potoka na malé louce a na okraji lesa jsme si postavili áčka. Stavění nebylo z nejrychlejších, však už je to pár měsíců, co jsme to dělali naposledy. Než jsme byli hotovi se stavěním a s přípravou ohniště, odhalila Můrka temné postavy plížící se kolem lesa směrem k nám. Hned jsme si na ně pěkně posvítili. Byl to Lišák s Alčou a s Ferdou, kteří vyráželi z Prahy později, a tím náš počet stoupl na devět. Usadili jsme se kolem ohně a pustili se do vaření a veselého povídání. Obloha byla krásně temná a zcela bezkonkurenčně jí dominoval Měsíc a Venuše. Došlo i na kytaru a noční zpěvy a také jsme si popovídali s jedním místním puštíkem, který na nás houkal z protějšího lesa. Bylo to moc příjemné. Spát jsme šli až hodinu po půlnoci.

V sobotu jsme se začali klubat ze spacáků kolem osmé. První byl venku Ferda, který ve svém letním spacáku nemohl dospat, a hned se vrhnul na rozdělávání ohně. Když už jsme měli zabaleno a po snídani nechávali dohasnout oheň, objevilo se na okraji louky auto. To víte, že nám pořádně zatrnulo. Byli jsme sice na samém okraji, ale přeci jen uvnitř chráněné oblasti Křivoklátsko. Byl to majitel louky se svým tátou, starým pánem, znalcem místních i okolních poměrů až daleko do historie. Moc se jim naše počínání nelíbilo, ale naštěstí měli pro romantiku spojenou s vandrováním trochu pochopení a tak nás pokárali pouze slovně.

Rychle jsme uklidili ohniště a vyrazili dál. Na Vraní skále jsme se pokoušeli zorientovat mapu a pojmenovat okolní kopce a vesnice. Ať jsme se snažili sebevíc, stále nám jeden hřeben přebýval. V mapě jsme ho nemohli najít a přitom ve skutečnosti byl přímo před námi. Tak jsme alespoň spáchali za pomoci samospouště skupinové foto. Z vrcholu Vraní skály byl pěkný rozhled do okolí a sluníčko příjemně hřálo. Kousek za Vraní skálou jsme se sešli ještě s "jednodenní" skupinou Zajda, Pepa, Marťa a Ondra a od té chvíle nás krajem putovalo třináct. Ani to ale nebyl konečný počet, protože za jednou vesnicí se k nám přidal toulavý pes a už se nenechal zahnat.

V malém údolíčku plném křivatců, sasanek a mokrýšů jsme si u potoka uvařili oběd a kousek odtud jsme se svalili do trávy k odpolední siestě. Jednodenní čtveřice se pak zvedla, jakože už půjdou někam na vlak. Toulavý pes reagoval na pohyb a tak se vydal s nimi. Jenže kujóni čekali za rohem a tak se pes zase přidal k nám. Nepomohly argumenty, že ve městě se ho zbaví lépe než my v lese. Oddělil se od nás pouze Ferda, kterého jsme ovšem vůbec nevyháněli. A tak šel pes s námi zbylými osmi. Do lesa jsme si ho vzít nechtěli a tak přišly na řadu kameny. Bohužel to byl nakonec jediný způsob, kterým jsme ho dokázali odehnat.

Výstup na Děd jsme si zpestřili vykopáváním nalezeného tenisáku až k patě kamenné rozhledny na jeho vrcholu. Stromy už rozhlednu pěkně dorostly a tak jediná šance na výhled byla až ze samé špičky střechy, kam se naštěstí dalo vylézt. Dostat kopáním tenisák dolů bylo podstatně snazší než opačným směrem a poměrně snadné bylo nakonec najít i místo sobotního noclehu. Řeknu vám, že jsem toho měl plné kecky. A to jsme toho za celý den moc neušli. Z posledních sil jsme si postavili střechu nad hlavou a svalili se k ohni a vaření večeře. Mezi hlavními chody jednoznačně dominovalo opékání buřtů a slaniny. Únava byla patrná i na tom, že kytara tentokrát zůstala ve svém obalu a spát jsme šli už po desáté hodině.

V neděli ráno už jsme byli zase čilí. Lišák s Křemlou došli do blízkých chatek pro vodu a lesem se brzy nesla vůně ranních dobrot. Po prodloužené snídani jsme se vydali na nedělní díl naší cesty. Všemožnými zkratkami jsme se přes jednu velkou louku, kus silnice a strmou skalnatou stráň dostali na turistickou značku, která nás dovedla do Berouna. Tam jsme pod vlivem jarního počasí dostali chuť na velkou kupu zákusků v nějaké cukrárně. Věřte nebo ne, žádnou otevřenou jsme neobjevili. Tak jsme si dali alespoň točenou zmrzlinu a šli na vlakové nádraží. Měli jsme štěstí - vlak směr řevnická cukrárna odjížděl za pět minut.

Co se nepovedlo v Berouně, vynahradili jsme si v Řevnicích. Cukrárnu na náměstí myslím netřeba dlouze představovat. Přes Řevnice jsme se odkutáleli k Berounce a po jejím pravém břehu jsme se pomalu šinuli do Dobřichovic na vlak. Cestu jsme si zpestřili vymýšlením a řešením slovních hříček - nevím, jestli si to vybavím přesně - bšťávaa, cemilióny, štaflíček, šcuka a mnoho dalších na které si už nevzpomínám. No, můžete si zkusit vyřešit tyhle čtyři. Za oběť cestou padla ještě jedna vrba, která se stala zdrojem prutů na pomlázku a pak už se rychle blížila chvíle loučení na Smíchovském nádraží.

Tedy řeknu vám, z mého pohledu se vandr velmi vydařil a mám radost, že jsme vandrování ještě na hřebík nepověsili. Přeji všem hezké jaro a těším se na další vandr.

Vandrování v ilegalitě?

Tahle otázka mě napadla v sobotu dopoledne, když nám majitel louky na které jsme měli dočasné ohniště uděloval pokárání za naše chování. A přitom kdyby přijel o půl hodiny později, tak by vůbec netušil, že nějaké nocležníky na louce měl. Troufám si totiž tvrdit, že patříme k velice slušným a pořádným vandrákům, trempům nebo jak tomu chcete říkat a že náš vztah k přírodě je na velmi vysoké úrovni. Proč si to myslím?

Oheň rozděláváme jen tam, kde je dost vody k jeho důkladnému zalití. Máme vzorně zabalené batohy bez zbytečností. Odpadky nenecháváme v lese ani zahrabané, ani poházené volně po zemi, ale odvážíme je do městských popelnic. Naše oblečení do lesa patří, veselé a křiklavé barvy přenecháváme mastňákům, turistům a jiným podobným výletníkům. Vyhýbáme se hospodám, takže hluk který působíme je způsoben většinou zvukem kytar a zpěvem nebo veselým smíchem. Známe názvy většiny stromů, keřů a kytek lemujících naše cesty a dáváme pozor, abychom je nezničili. Umíme rozdělat oheň na první sirku, u ohně se zahřejeme i za deště nebo v lese plném sněhu a ledu. Baví nás houkat na puštíka, který se ozývá z protějšího lesa. Vydržíme dlouho do noci koukat do plamenů ohně nebo na oblohu plnou hvězd a být přitom šťastný a spokojený. A ještě děláme v lesích, lukách a polích spoustu jiných věcí, ale nikdy ne proto, abychom něco nebo někoho poškodili.

Přesto je pořád těžší prožít klidný a pohodový vandr bez popohánění od různých ochránců přírody, myslivců a jiných existencí. Chápu, že asi není jednoduché poznat dobráka od zloducha, zvlášť když se mi zrovna vaří žluč, protože táboří na mé louce nebo v mém revíru. Ti, co v lesích pracují, tam dělají mnohdy horší věci než my. Ale bavte se o tom s nimi. Zvlášť když porušujeme zákon tím, že rozděláváme oheň mimo vyhrazená tábořiště a to v lese nebo ve vzdálenosti menší než 50 metrů od něj. O tom jsem psal už dávno - mrkněte na Clavis 7 z března 1996 (http://clavis.vrana.cz/rocnik2/).

Takže co s tím? Pověsit vandrování na hřebík? No to snad ne! Jezdit do kempů, vyhrazených tábořišť nebo snad do hospod? Sorry, do toho nejdu. Zbývá tedy poslední možnost. Vandrovat dál a chovat se tak, aby ti co nás potkají neměli hrůzu z následků, které náš víkendový pobyt v přírodě bude mít.

Z oblak a hangárů I

Nejkurióznější rozhovory mezi dispečery a piloty - údajně opravdové...

Pilot: "Dobré ráno Bratislavo."

Věž: "Dobré ráno. Pro informaci - tady je Vídeň!"

Pilot: "Chystáme se na přistání Bratislavo."

Věž: "Tady je opravdu Vídeň!!"

Pilot: "Vídeň??"

Věž: "Ano."

Pilot: "Ale proč? My jsme chtěli do Bratislavy!!!"

Věž: "O.K. Tak přestaňte přistávat a zahněte doleva."

Věž: "Abychom zabránili hluku, uhněte prosím o 45 stupňů doprava."

Pilot: "Co můžeme dělat za hluk ve 35000 stopách?"

Věž: "Takovej rachot, když vaše 707 narazí do 727 před vámi!"

Věž: "Jste Airbus 320 nebo 340?"

Pilot: "Samozřejmě, že Airbus 340!"

Věž: "V tom případě buďte tak laskav a zapněte před startem taky ty dva další motory!"

Věž ironicky k pilotovi, který právě obzvlášť tvrdě přistál:

"No jo, přistání nemusí být žádný tajemství, pasažéři můžou klidně vědět, že jsou dole."

Pilot: "To nevadí! Oni stejně vždycky tleskaj!"

Pilot: "Máme málo paliva. Okamžitě žádáme další instrukce."

Věž: "Jaká je vaše pozice? Nemáme vás na radaru!"

Pilot: "Stojíme na dráze 2 a už věčnost čekáme na cisternu!"

Pilot: "Žádáme o povolení ke startu."

Věž: "Sorry, nemáme váš letový plán! Kam letíte?"

Pilot: "Do Salzburgu, jako každý pondělí!"

Věž: "Dneska je ale úterý!"

Pilot: "To je super! Tak to máme volno!"

Pilot: "Copak tady není žádný Follow-me-auto?!"

Věž: "Negativní. Koukejte se dostat na Gate sám!"

Věž: "Vaše výška a pozice?"

Pilot: "Měřím 180 centimetrů a sedím vepředu vlevo."

Věž: "Máte dost paliva nebo ne?"

Pilot: "Ano"

Věž: "Ano, co?"

Pilot: "Ano, pane!"

A pak se má člověk cítit v letadle bezpečně...

Pokračování příště. Zdroj: www.vpb.wz.cz

Zamyšlení

V poslední době hodně přemýšlím o vztazích na středisku. Párkrát jsem zaslechla, že se někdo někoho bojí, častěji, že je někdo na někoho naštvaný nebo že někdo nesplnil slib, který někomu dal. Když se nad tím zamyslíte, přijdete určitě na to samé co já. Že ty tři věci spolu souvisí - v opačném pořadí než jsem je napsala. A když půjdete ještě dál, přijdete i na to, z čeho to pramení - co nám chybí: zodpovědnost, tolerance, upřímnost (netvrdím že všem a vždy, ale rozhodně někomu a někdy :-)).

Chci vám napsat tohle: všichni jsme lidi, každý má nějaké chyby, nikdo není dokonalý. Důležité je své chyby si uvědomit a snažit se je omezit a cizí chyby tolerovat, umět odpustit, ale na druhou stranu nebýt pokrytec a s tím člověkem si to na rovinu vyříkat. Přijde mi to trochu trapné, že tady píšu něco, co snad všichni víme, ale píšu to tady proto, že se podle toho asi vždycky nechováme. Tak nám to chci připomenout.

Žijeme spolu v jednom středisku a jestli chceme, aby to tak zůstalo, musíme spolu vycházet. A to podle mě nejde bez výše zmíněného. A taky bez důvěry, která s tím úzce souvisí. Já doufám, že spolu chceme zůstat v jednom středisku... Možná bych měla psát spíš ve druhé osobě - doufám, že chcete zůstat v jednom středisku, protože na mě už tolik nezáleží - oddíl nevedu ani s tím nepomáhám, na výpravy nejezdím, tábor nechystám a na podzim přestanu dělat i střediskovou vedoucí. S většinou z vás se už teď skoro nepotkávám, takže těch "třecích ploch" je přeci jen méně. To neznamená, že bych s vámi taky nechtěla vycházet dobře. Proto se snažím řídit podle toho, co jsem napsala výše. Ale jsem taky jenom člověk, takže mi to vždycky nejde...

Ještě jednu věc mám na srdci. Jestli opravdu chcete zůstat spolu v jednom středisku, smiřte se s tím, že budete postupem času muset převzít taky nějaké funkce (a s nimi i další zodpovědnost). A jestli spolu v jednom středisku zůstat nechcete, tak to hlavně včas řekněte.

Z Vraní skály

Tak jsem napsal článeček na půl stránky o tom, jak prima byl vandr na začátku dubna a hned na to spadla školní síť... Pokusím se všechno v rychlosti shrnout, protože na to, abych to celé napsal znovu nemám ani už čas ani nervy. Muwín už popsal, co se na vandru dělo, takže jsem se vrhnul spíše do osobních pocitů. Jel jsem pouze z pátku na sobotu, protože jsem si netroufl úplně se vykašlat na školu. Krom toho jsem sotva vyležel nachlazení. Ale já jsem prostě musel jet, protože na opravdovém vandru bez dětí jsem nebyl už moc dlouho. Ač možná někteří nad podobnými počiny kroutí hlavou a nad předčasně odjíždějícími lámou hůl, dospěl jsem tímto vandrem k názoru, že pravda je na druhé straně řeky. Přestože jsem svůj výlet nakonec odstonal (pořád se mi v noci u krku rozepínalo šněrování spacáku), moc mi prospěl a dal mi zase trošku chuti do práce nejen s oddílem. Stejně tak Zajda a Marťa vyrazily alespoň na sobotní výlet s malými batůžky a drahými polovičkami, aby nás zase jednou viděly. A jsem přesvědčen, že to pro ně bylo důležité stejně jako pro mě. V původním článku jsem vyčetl spoustu obyčejných maličkostí od slunečného počasí, kvetoucích kytek až po lenošení v trávě, věcí dnes často již nevšedních. Po tom, co jsem viděl Puštíka, jak si píše cancák, jsem se rozhodl, že tuhle činnost musím oprášit. Vždyť jsem prožil tolik krásných vandrů a spoustu věcí, některé se staly třeba jen před dvěma lety si už skoro nepamatuju.

Jediný stín, který padl na tuto akci je asi to, že byla určena především pro aktivní členy kmene (kdo chce tak "mlaďochy"), ale za ty tam v podstatě byla jen Můrka. Nejde mi do hlavy, jak je možné, že si tolik lidí nedokáže "rezervovat" čas dva měsíce dopředu. Ale kvůli tomuhle se určitě rozčilovat nebudu. Já, ani nikdo jiný z těch, kdo si vandr užili. O tom si musí popřemýšlet někdo jiný...

KLÍČOVÉ ZPRÁVY

HOKEJ - Světově proslulý český výrobce puků nestihl splnit zakázku hokejového svazu. Pořadatelé MS tak museli řešit další nepříjemnost spojenou se šampionátem v Praze. Od mezinárodní ostudy nás zachránila firma Opavia, výrobce oblíbených sušenek Fidorka. Aby se předešlo rozporu s hokejovými pravidly, přišla firma na trh s novým výrobkem Puk. Kvalitu tohoto herního prvku si čeští hráči již vyzkoušeli na tréninku. Stěžovali si snad jen brankáři Tomáš Vokoun a Roman Čechmánek, kteří na hotelu dvě hodiny leštili přilby zamazané od čokolády. Kapitán českého týmu, Jaromír Jágr to kontroval slovy: "Nemůžeme si stěžovat. Jestliže chceme zlato, musíme tvrdě makat." Nakonec přeci jen přiznal, že se mu nejlépe střílí s mléčnou: "Hořkou jsem nikdy neměl rád."

POLITIKA

- Z ministerského postu byla odvolána Marie Součková. Její jméno se pojí s neúspěšnou reformou českého zdravotnictví. Mnoho lékařů si tak velmi ulevilo. Puch, který se linul z ordinací a operačních sálů vyléčil všechny pacienty natolik, že se dobrovolně odebrali do domácího ošetřování.

- Nově jmenovaný ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi se nechal slyšet, že ve svém resortu nehodlá dělat "shola nic". Česká lékařská komora (ČLK) vyzvala lékaře a zdravotníky, aby si na protest vyholili hlavy.

- Ministr financí Cyril Svoboda, který utrpěl poranění krční páteře při autonehodě, byl operován a již se cítí v pořádku. Lékaři neočekávají žádné trvalé následky. Očekávání voličů se tak nenaplnilo. Operační tým by se rád prostřednictvím tisku všem lidem omluvil: "Dělali jsme, co jsme mohli."

- ČR vstoupila na přelomu dubna a května do EU. Premiér Špidla provedl zástupce několika členských zemí jeskynním komplexem Macochy. Na otázku, jak se jim u nás líbí odpověděl jeden z komisařů: "Ano, je to opravdu pěkná díra." Premiér ze samé radosti několikrát zvolal: "Jsme tam!" "Odpovědí z chladného nitra bylo překvapivě opakované: "V pr...." Inu, jak se do propasti volá, tak se z ní ne vždy ozývá. České tunely jsou naopak známé svým až hrobovým tichem.

- Evropu cloumá nový šlágr: "Ta malá země už nemá co získat, teď budou tancovat, jak budem pískat." Hit se drží v čele evropských hitparád již druhý týden.

- Bývalý premiér a neúspěšný kandidát na post 2. českého prezidenta Miloš Zeman ohlásil svůj návrat do politického života. Stýskat po Vysočině se mu prý určitě nebude: "Každý den si koupím 20 dkg a tři rohlíky ke svačině." Zapíjet sousta bude svým oblíbeným nápojem. Velká část sociálních demokratů se totiž nechala slyšet, že pan Zeman, má u nich určitě "zelenou". Naopak Špidla a Gross utvořili koalici a zabarikádovali se na ministerstvu vnitra, jsou připraveni na nejhorší.

Z DOMOVA - Při volbě 16. Miss ČR si pan Zapletal nervozitou spletl obálky a vyhlásil 1. vicemiss za 2. vicemiss. Později přišel i na to, že vítězce omylem odevzdal klíčky od svého vozu. Domů tak musel po svých.

ZE STŘEDISKA

VANDR - Po úspěšném dubnovém vandru vybídl jeho organizátor Radek N. všechny slušné vandráky k vandrování v igelitě.

KANDIDATURA - Redakci časopisu Clavis se podařilo zjistit skutečnou příčinu odstoupení Markéty Vránové z funkce vůdkyně střediska. Výše jmenovaná bude kandidovat do Evropského parlamentu. Na kandidátce za Nezávislé je hned na druhém místě za bývalým televizním magnátem a současným senátorem za zlínský kraj Janem Železným.

SPORT - V přípravném utkání na nadcházející sezónu deklasoval tým složený z bývalých hráčů RK Clavis tým Primadony Stodůlky. Konečné skóre bylo tak divoké, že ho náš reportér přestal počítat. Hostující Ferdanando Costa marně hledal formu z minulé sezóny. Odmítl však spekulace, že by dával přednost bujarým studijním večírkům a zabýval se po nocích diplomovou prací na spalovací motory. Tuto informaci nám před časem přinesl jeho spoluhráč Bradek Kaucký. V závěru dne se tým rozdělil na dvě poloviny a hráči si zahráli proti sobě. Za stavu 6:6 a faulu Pavla Seřezalkaždého na Kauckého rozhodčí zápas předčasně ukončil. Stejný hráč již předtím hrubě fauloval Costu a po červeném koleni mu tak hrozí disciplinární řízení. Oba postižení hráči by měli být do příštího zápasu v pořádku.

SKANDÁL - O velikonočních svátcích podpořili naši roveři poslance Kotta: "Všichni jsme přeci jen lidé..." Další komentář by byl zbytečný.

OBVINĚNÍ - Podnikatel Lukáš Pokorný byl po dubnové Střediskové radě (SR) obviněn z daňových úniků a poškozování věřitele. Po složení kauce jednoho fotbalového míče byl propuštěn z vazby a je vyšetřován na svobodě. Redakci se podařilo získat exkluzivní výpověď obviněného: "Cítím se nevinný, celé je to spiknutí."

Ferda

Pro připomenutí...

Pro pořádek žádám ještě jednou chlapskou část kmene, aby si přečetli, s čím potřebuji nejvíce ve vedení oddílu pomoct. Jaksi mi chybí odezva. Mám si myslet, že jste to nečetli, nebo prostě taky máte svých starostí nad hlavu a nemám si dělat iluze? Krom uvedeného přibývá na seznam i prosba o to, aby Padák nebo Honza přijeli na tábor o týden dříve a byli tam pro Vlčáky. To si s nimi samozřejmě vyřeším osobně, jen chci, aby se vědělo, že to zdaleka není všechno co mě tíží. Už jsem přemýšlel i o tom, jestli jsem schopen "bez úhony" dovézt oddíl až k táboru a popravdě řečeno si nejsem dvakrát jistý. Když někdo něco slíbí a nemůžu se na to spolehnout, tak to je vážně krize. Nebudu jmenovat, ale tohle se už stalo. Rozhodnutí o Vlčácích přijde na táboře a já začínám mít obavy. A jak už bylo někde řečeno, je to první krok ke konci střediska... Jednu jistotu mám - naprosto čisté svědomí.

Trápí tě vyřazení českého týmu na MS v hokeji? Nestíháš školu? Doma ti pořád něco vyčítají? Někdo ti něco slíbil a nesplnil to? Šéf ti pohrozil vyhazovem? Kolega z práce tě pomlouvá? Přešla ti černá kočka přes cestu? Naše redakce připravila pro předplatitele bezplatný dárek! Otoč na další stránku.

Do tohoto čísla přispěli Ferda, Marka, Míla a Muwín.

Obrázky nakreslila Můrka.

Úpravy textu a grafická úprava: Ferda.

Na http://clavis.vrana.cz umístil Jakub Vrána (Kuba 11).

Toto číslo vyšlo ve čtvrtek 6. května v nákladu 17 výtisků.

Poslední číslo 10. ročníku vyjde ve čtvrtek 3. června a jeho uzávěrka je v pondělí 24. května.