Clavis 1 - září 2003

obálka

Akce

po 7.6.	Promítání - pozvánka RK Glaurung na 2. promítání fotek z Kyrgyzstánu, od 20.30 hodin v klubovně v Zoubkově 8 (kousek od Anděla), promítání potrvá něco přes hodinu včetně přestávky, snad bude i čaj :-)
čt 10.6.	Středisková rada - od 18:00 v klubovně CP, NEJDŮLEŽITĚJŠÍ AKCE DESETILETÍ, přijít by měli tentokráte opravdu všichni roveři!!!
11.-13.6.	Víkendovka KODASu - jede se do Jaroměře (Královéhradecko) a přihlásit se může každý zájemce zkontaktováním Muwína a to nejpozději do pondělí 7. června, více na str. 3 tohoto čísla
ne 13.6.	Červené zlato (Janina, Míla) - hledají se pomocníci i z řad oddílů!
čt 17.6.	Poslechovka - tentokráte v rytmu etno, od 18:00 v klubovně CP, info na IPA (Míla)
25.-27.6.	Stavění tábora PVL - info. Rybička, které se co nejdřív nahlaste!, pomocné končetiny vítány
	Prázdniny
1.6-3.7.	Předtábor PVL - stejná písnička jako k akci výše...
4.7.-24.7.	Tábor PVL - hlaste své návštěvy (holky Rybičce, kluci Ferdovi)!!!
	Září (předběžně)
3-.5.9.	Roverská zahajovačka - více v pozvánce, která vám přijde poštou; přineste své články do Clavisu!
so 11.9.	Zahajovačky oddílů
čt 9.9.(?)	Odpoledne s perníkovou chaloupkou - střediskový nábor, pomoc nutná! (Janina)
čt 16.9.	Vychází Clavis - od 18:00 v klubovně CP, program zajišťuje SM
24.-26.9.	Zatím utajená akce

Symbolem moci na měsíce červen, červenec a srpen jsou Ťap & Míla. Plánované akce do dalšího roku hlaste Míle, která během prázdnin najde SM na září. Uzávěrka prvního čísla 11. ročníku časopisu Clavis je v pondělí 6.9. září (posílejte na clavis@centrum.cz nebo předejte na Roverské zahajovačce).

Úterní tělocvičny (ZŠ Kuncova, 40 Kč): 8.6. volejbal + fotbálek (poslední TV, do této doby je nutné zaplatit předplatné a veškeré dluhy!)

	Vlčáci
út 8.6.	Plavecká schůzka - sraz 17:15 na zastávce metra Radlická, návrat na 19. hodinu; roveři srdečně zváni!
18.-20.6.	Skalní město - putování po malebné krajně Českého Ráje, sraz je v 16:30 na Nových Butovicích (vlak v 17:31 z Hlavního nádraží do Mnichova Hradiště), návrat na 18. hodinu nebo dříve; hlaste se Ferdovi, který vás rád zapojí do programu; kroj bezpodmínečně s sebou!
út 22.6.	Mám stále v plánu udělat schůzku mimo klubovnu. Všechny varianty však vyžadují pomoc z řad dobrovolníků. Jedna z variant je, že půjdeme do Chuchle poznávat květenu, takže se můžou ozvat i holky (nemusí jít zrovna o nabídku pomoci, stačí, že půjdete - jestli máte chuť). F.

Jubilea

8.6. Bleška (18), 12.6. Kuba11 (26), 26.6. Honzina (28), 1.8. Špeny (19), 8.8. Muwín (28), 14.8. Zajda (25), 9.9. Rybička (21), 17.9. Káčula (22)

Co se dělo...

Vlastně se nedělo ani nic zvláštního... Odevzdali jsme hlášenky na tábor, někteří z nás byli (alespoň na chvíli) na Bambiriádě (za což jim děkujeme!), další jsou (byli) na Interkempu, ...Vyhráli jsme Vlajkovou. Syslík se stala Tiskovým zpravodajem!!! Marka nechala doplnit hasičák - tak doufám, že si na něj zase někdo nesedne... :-). Do 8.6. se má zaplatit tělocvična (kdo jste ještě ne(do)platili - Báro, Můrko, Padáku, Ťape...

O čem se ještě mluví...

Asi jste už slyšeli o tom, o čem se již na několika posledních střediskových mluví... O budoucnosti střediska. Byli bychom rádi, kdybyste se červnové střediskové zúčastnili - bude 10. 6. od 18:00 v RKC. Přijďte prosím všichni a včas!!! Co bude na programu: (mimo jiné) - možnost koedukace Parádnic a Vlčáků, kdo povede s Ferdou a pak za Ferdu oddíl, kdo bude střediskovým vedoucí, možnost sloučení s jiným střediskem, jak bude středisko vypadat za pár let...

Zahajovačka

Vážení roveři a roverky,

srdečně vás zvu na První (zahajovací) Vandr v dalším školním roce, který se bude konat 3.-5. 9. 2004. Kam se pojede? Nu, nejspíš na Brdy... Bližší informace se k vám dostanou na konci srpna, nebo 1.9. :-)

Přeji vám krásné prázdniny a těším se na září!!!

Program Pomoc přírodě

Víkendovka v Jaroměři

Po příjemných zkušenostech z loňska se, ve stejnou roční dobu jako loni, vracíme do Záchranné stanice pro handicapované živočichy v Jaroměři. Práce bude i tentokrát spoustu, o tom není pochyb. Čeká nás stavba nové voliéry, dokončení oplocení a natírání voliér. Z důležitých věcí nezapomeňte na spacák a karimatku, a kdo nechce spát s liškou ať přibalí i stan. O nakrmení nejen místních handicapů se postarají naši hostitelé, ale pokud nechcete i jíst z jedné misky s liškou, tak si s sebou vezměte ešus a lžíci. A také nezapomeňte na pracovní oblečení a rukavice!

A to nejdůležitější na závěr: na setkáni s vámi se těšíme o víkendu 11. - 13. června. Do Záchrané stanice se dostanete nesnadno. Stanice sídlí v prostorách bývalých kasáren, asi 20 minut chůze od vlakového nádraží. Netroufnete-li si jít podle nápovědy, můžete zavolat pro spojku na níže uvedené telefonní číslo.

Bližší informace o stanici naleznete také na http://www.volny.cz/csop.jaromer/stan1.htm. Pro lepší koordinaci této víkendovky nás o svém příjezdu prosím co nejdříve informujte na e-mail: pomocprirode@email.cz nebo na 776 303 353.

Zdraví Pavla & Radek

Letní tábor ve Vendolí

Ať se vám to líbí nebo nelíbí, další školní rok se s námi loučí a za dveřmi už mají nakročeno prázdniny. Studenti se velmi těší, ovšem pro pracující lid letní období znamená muka v kancelářích, halách a na jiných pracovištích. Obzvláště pak za vydařeného a krásného počasí, které silně podlamuje i nejsilnější pracovní morálku. Tradiční letní tábor KODAS nabízí možnost zpestření letních dnů studentům i pracujícím.

Toto zpestření bude provedeno také velmi tradičním způsobem - prací. A přestože opakování stejných slov není slohově příkladné, musím to tak napsat - tradiční bude i místo našeho letního setkání. Pojedeme pomáhat do záchranné stanice Zelené Vendolí a to již nejméně třetí léto za sebou. Hovořit o tradici je tedy zcela na místě. Kromě práce můžeme zcela odpovědně slíbit i řadu dalších aktivit: společné hry, povídání, posezení u večerních ohňů, vezme-li nějaký nadaný muzikant kytaru nebo jiný nástroj, tak i nějaký ten zpěv a třeba i tanec, výlety do okolí a nesmím zapomenout na bezprostřední setkání s celým osazenstvem stanice, ke kterému ti nejzasvěcenější provedou i patřičný výklad. Na 100% to zaručit nemůžeme, ale šance, že se budete vracet domů s velkou kupou skvělých zážitků, nových podnětů a příjemných vzpomínek je poměrně velká.

Teď nějaká holá fakta. Tábor se uskuteční od středy 28. července do neděle 1. srpna. Záchranou stanici Zelené Vendolí najdete zhruba 6 km od Svitav. Dostat se do Svitav problém není, ze Svitav jezdí do Vendolí vlak. Výstupní stanice se jmenuje Vendolí-zastávka a pak je to asi 3km pěšky. Nebudete-li si jisti, nebojte se zeptat, protože stanici tam dobře znají a cestu k ní vám poradí. Existuje také možnost předběžné domluvy (nejlépe přes e-mail programu pomocprirode@email.cz, případně telefonicky těsně před táborem) a někdo z motorizovaných účastníků vás může vyzvednou ve Svitavách na vlakovém nebo autobusovém nádraží.

S sebou budete potřebovat lžíci a ešus (nebo jinou misku na jídlo), karimatku, spacák, stan (možno zajistit z naší strany, ale potřebujeme to včas vědět!), pracovní oblečení a trochu peněz (zhruba 70 Kč na den). Vařit totiž budeme ve společném hrnci, takže tuto sumu berte jako příspěvek na nákup jídla. Práce bude rozličná a uplatní se při ní lidé všech věkových kategorií i stupňů šikovnosti a zručnosti, takže se nebojte a nenechejte se odradit.

Více informace o stanici můžete najít např. na http://web.quick.cz/zelene.vendoli/ (ale tyto stránky zrovna teď na přelomu května a června procházejí úpravou).

Těšíme se na setkání ve Vendolí a veškeré dotazy odpovíme na programovém e-mailu (viz. výše), telefonicky (viz kontakty u pozvánky na červnovou víkendovku) nebo v červnu v Jaroměři na víkendovce.

Pavla a Radek, vedoucí programu Pomoc přírodě.

Pane, snad byste se nebrečel...

Tak se asi sluší, abych jako kapitán našeho týmu pronesl vítěznou řeč... Ano, bude to článek o Vlajkové.

Vážení přátelé, spolubojovníci. Přijeli jsme zvítězit a zvítězili jsme. Alča, Honzina, Kuba 11, Lentilka, Lišák, Můrka, Puštík, Ťap a má maličkost v barvách červené dokonce udělali rekordní výsledek. To opravdu není důvod k breku. Tak to je vše, co jsem vám chtěl sdělit a děkuji za pozornost.

No, ještě bych se vyjádřil z pohledu samotné akce nikoli výsledku. Když začnu úplně od začátku, tak jsem si dokonce začínal myslet, že se na žádnou Vlajkovou nepojede. Nakonec to vyšlo, i když mnoho lidí na poslední chvíli odvolalo, někteří se omluvit ani neráčili a tak dále a tak dále. Jak jsem ovšem prohlásil: "Když to bude za každého padlého rozvera jeden zkušený bijec formátu Puštíka a Honziny, tak je mi to šumák."

Ve vlaku jsme pročítali pravidla, abychom mohly vyreklamovat nesmysly, které tam podle nás byly. Ale ve výsledku, s odstupem, musím napsat, že i tak se to dalo hrát. Možná jsme byli trošičku málo přizpůsobiví a myslím, že jsme organizátorům lezli kapánek na nervy, ale je také pravda, že i oni byli velice nepřístupní k dotváření pravidel (v rozporu s prohlášením na jejich konci).

Nejvíc mi asi vadilo to, jakým způsobem byly vedeny kapitánské porady (každé dvě hodiny, to byla hrůza!). Podle nás by měla být hra přerušena a všichni by měli vyčkávat ve svém kempu příchodu kapitána, aby se mohli dozvědět případné změny pravidel apod. Taky mě zaskočilo, že kapitánské porady nevedl organizátor, ale když si člověk tuto skutečnost uvědomil, tak to bylo OK. Jenom je blbý, když se kapitáni zdržují hlasování, protože jim je to jedno a nic nechtějí řešit. Nejvíc to vadilo asi když se rozhodovalo o tom, jestli se přesune kemp hnědých, který byl ve strmém kopci mezi skalisky a balvany. Bezpečnost je přece to hlavní, ale vysvětlujte to... Jinak používání vysílaček, to je každého věc, jestli si myslí, že to do hry patří nebo ne, mně to nevadilo. Osobně si však myslím, že by měl mít každý stejné podmínky a hlavně, že to kazí náboj celé hry. Ale je mi jasné, že to kdekdo vidí jinak. Jiný kraj, jiný mrav. A to doslova. Místní hráči pojali hru jako nošení vlajek, setkání přátel... a asi to neberou až tak vážně. A na tom není nic špatného. Krom toho byli všichni jakoby smíření s tím, že modrý si kemp schovají tak, že ho nikdo za celých 12 hodin nenajde a vyhrají díky prémiím.

Hledání kempu modrých byla sama o sobě zvláštní kapitola. Jak většina z nás může dosvědčit, nevíce jsme si zabojovali do 15. hodiny a pak přišel nudný útlum, kdy jsme hledali ve špatné výseči, pak v té správné, ale přece špatné - kemp byl mimo ni. Pro mě a myslím, že i pro Lišáka přišlo zpestření alespoň na konci hry:

S vlajkami čekáme, až naši soukmenovci odlákají nebo zneškodní nepřítele a ono nic! Naši pryč, cizáci zůstávají a jiná cesta prakticky do našeho kempu nevede! Ležíme v mokrém listí u silnice a chytáme klíšťáky... Pár cizáků odchází, ale nezapomenou se zastavit hned u nás, aby si jeden zavázal tkaničku. Stačí, aby někdo z nich náhoně naklonil čelovku naším směrem a prcháme. Naštěstí se tak nestalo... Přichází další banda, o které jsme málem nevěděli a je div, že neslyší Lišákův "výkřik" na mě. Bílé tenisky nás mohou kdykoli prozradit, ale máme štěstí. Skupina odchází, na křižovatce je však stále rušno. Nezbývá již mnoho času do konce hry. Prcháme přes silnici a dolů k potoku, který brodíme (tohle byl můj plaán - brrr :-(). Zuby nám cvakají zimou, ale čeká nás dlouhý výstup k našemu kempu, takže se zahřejeme... Museli jsme to přejít! Začínáme pochybovat, jestli to stihneme. Blikačka (namísto svíčky ve sklenici mi připadá jako dobrý nápad, takže minimálně jedno plus Vlajkové) je otočená opačným směrem a nebyla vidět. V očekávání nepřítele rozsvěcíme baterky a vbíháme do našeho kempu. Jsme tam ovšem sami. Čas 23:59, stihli jsme to. Takže tohle a prvních pár okamžiků, kdy jsem s Kubou našel kemp mrtvých a on vynesl vlajku, zatímco já jsem úspěšně "vraždil", byly jediné mé opravdové zážitky během hry. Ale stály za to a víkend si zapisuji jako vydařený.

Závěr nás všech z týmu Clavis je takový, že příští rok rozhodně MUSÍME ZORGANIZOVAT zase jednou SVOJI VLAJKOVOU. Byla by však lež tvrdit, že se Vlajková nepovedla. Každá hra má své varianty, od místa k místu. A tyhle pravidla rozhodně nejsou špatná pro někoho, kdo je na ně zvyklý. Akce to byla rozhodně skvělá a organizátorům patří dík, protože díky nim se nám podařilo zmobilizovat síly a začít se po dlouhé době připravovat na jarní bitvu. Troufám si dokonce i tvrdit, že nám vyšlo počasí. Sice pršelo, ale ne moc dlouho a už vůbec ne tak, že by se nedalo hrát. Navíc pohostinnost organizátorů byla na jedničku a spali jsme ve srubu!

Ještě stojí za to vylíčit, jak jsem v pátek VĚDĚL kudy nás na tábořiště Nouzov dovést, ale netrefil jsem správnou odbočku ze Zásmuk (mapu jsem nestihl koupit, v Tesku byl v úterý vykoupený celý stojan!). Nikdo mi nevěřil, ale určitě by se našli tací, kteří se za mě postaví, že o udržení správného směru jsem povědomí měl :-). Mapa kterou pak Puštík vytáhl (!) to potvrdila. "Pořád na jih a 5 km" se tak protáhlo asi o 2 nebo 3 km. V táboře pak Slon kroutil hlavou, že jsme přijeli vlakem se dvěma přestupy, když prý jezdí přímý autobus. A všichni mě zavrhli! Po několikerém ranním budíčku z mého mobilu jsem byl na odstřel... Pak jsem prý "vylosoval blbou barvu a výseč - no, ta barva není tak špatná...". Cesta zpátky pak pro mě byla velkým ospravedlněním. Popojeli jsme na Slonovu radu autobusem do Kolína, odkud nás stál vlak stejně jako cesta tam (tj. 309 Kč). Popojet do cukrárny, kde na nás pohostili "zmrzlinou s příchutí salmonely" nás tak stálo 351 Kč! Ještěže to platí středisko... Jako jediný jsem si navíc zmrzlinu nedal a nemusel jsem ji vyhazovat do koše :-). Tak to už je asi opravdu vše.

Skáčou klíšťata ze stromů?

Co myslíte? Skáčou nebo ne? Nebojte se, odpovědi se v tomto příspěvku určitě dočkáte. Hned na začátku se připravte i na trochu té odborné biologie, protože mým cílem je kromě jiného vnést do tohoto tématu, v rámci mých možností, trochu jasno.

Na to jaký je klíště prcek, tak je dosti výkonné - na člověka totiž může přenést nejméně osm různých nakažlivých nemocí. Kromě notoricky známé virové encefalitidy a lymeské borreliózy to mohou být ještě např. riketsióza, ehrlichióza, tularémie nebo Q horečka. Klíšťata jsou hned po komárech přenášejících malárii nejlepší přenašeči nemocí.

Jak k přenášení chorob dochází? Klíště má při sání zájem o krev. Ovšem jak jistě z hodin biologie víte, krev obsahuje hodně vody a o tu klíště z mnoha důvodů moc nestojí. Situaci řeší velmi jednoduše - přebytečnou vodu vylučuje již v průběhu sání spolu se slinami zpět do těla hostitele. A to je cesta pro přenos infekce.

Vývoj klíštěte.

Klíšťata se líhnou z vajíček. Teda klíšťata, to je samozřejmě nesmysl. Z vajíčka se vylíhne šestinohá larva a hned se začne shánět po krvi. Po úspěšném nasátí na prvním hostiteli, kterým je nejčastěji nějaká malá myška nebo její příbuzný, se svleče a přemění se v osminohou nymfu. Nymfa získala větší sebevědomí a tak jejím hostitelem a zdrojem krve je nejčastěji tvor typu zajíc nebo liška. Po úspěšném sání vývoj pokračuje přeměnou v dospělce. I dospělé klíště má osm nohou. Patří totiž tak trochu k pavoukům, do čeledi klíšťatovitých, podřádu klíšťat. Dospělce čeká poslední sání, které se odehrává především na všelijaké vysoké zvěři (srčí, jelení, dančí, mufloní) a nezbytné je zejména u samiček kvůli vývoji vajíček. Samci krev nesají.

Samičky po nakladení několika tisíc vajíček (nejčastěji kolem 3000) hynou. Vajíčka samičky kladou na listy různých rostlin na vhodná místa - klíšťatům se nejlépe daří v místech, kde je vlhko a teplo a to do výšky přibližně jednoho metru nad zemí (opravdu to nejsou stromolezci). Vedro na přímém slunci příliš nemilují. Dospělosti se dožívají asi tak 1-3% vylíhlých larev.

Nenašli jste ve výčtu hostitelů člověka? To je v pořádku. Klíšťata se po Zemi potulovala o něco dříve než člověk a tak ani dnes nepatří lidé k hlavnímu menu na jejich jídelníčku. Když už se ale člověk k hladovému klíštěti přiblíží, pak nepohrdne a rádo ho jako příležitostného hostitele využije. Obecně totiž platí, že během celého vývoje sají klíšťata krev z teplokrevných savců a jejich velikost (hostitelů) se v jednotlivých vývojových stupních zvětšuje. Na člověku tedy nejčastěji sají dospělé samice, které se chystají naklást vejce a zemřít.

Jak klíšťata vyhledávají hostitele.

Zapomeňte na pověry o tom, jak klíště sedí ve větvích stromů a rozhlíží se po krajině, aby ani jediný možný hostitel neunikl jeho bystrému zraku a ono pak na něj z výšky skočí a radostně se do něj zakousne. Tak to opravdu není.

Hlavními smysly klíšťat jsou čich, chuť a hmat a tyto smysly také ze všeho nejvíc využívají při vyhledávání hostitele. Zrak je smyslem poněkud podřadným. Ovšemže existují některé druhy, které mají vyvinuty primitivní oči a hostitele mohou vyhledávat na větší vzdálenost i zrakem. Takové druhy žijí např. na poušti. Ale zpět do českých luhů a hájů.

Naprostá většina klíšťat, včetně klíštěte obecného, čeká na budoucího hostitele v záloze. Klíště obecné má pouze světločivné buňky a s jejich pomocí dokáže rozlišit tak maximálně světlo a stín, nikoliv pohyb. Takže jak nás najde a zachytí? Centra pro fyzikální, chemické a mechanické podněty má umístěny na svrchní straně chodidel 1. páru noh a také na vrcholku makadel. Tyto smyslové orgány jsou poměrně složité. Zjednodušeně řečeno vnímá klíště podněty pomocí smyslových brv, které podle své funkce registrují buď vjemy čichové, chemické nebo mechanické. Pomocí těchto receptorů je klíště svojí oběť schopné zaregistrovat na vzdálenost 1-2 metry. Přitom vnímá např. zvýšenou koncentraci oxidu uhličitého, pachy oběti, zvýšenou teplotu a vlhkost kolem hostitelova těla nebo jemné chvění vzduchu a vegetace způsobené jeho pohybem. Docela dobré na takového drobečka, ne?

Jak a čím klíšťata sají krev.

K sání mají klíšťata vytvořený speciální ústní orgán, který je jejich typickým morfologickým znakem. Tento speciální ústní orgán se jmenuje hypostom a klíšťata jsou díky němu velmi dokonale vybavena k přichycení na hostiteli a k sání krve. Je to takový vyztužený miniaturní chobotek, který je zvenku plný ostrých a zpět namířených zoubků. Tyto zoubky jsou umístěny v příčných řadách (to je vidět i na obrázku), takže žádná šroubovice - doporučovaný způsob odstranění klíštěte otáčením proti směru hodinových ručiček tedy nemá příliš opodstatnění. Vhodnějším způsobem je spíše vyviklávání do různých směrů.

Uvnitř hypostomu je žlábek a v něm jsou umístěny malé klíšťky (chelicery). Ty jsou vysunuty ven a s jejich pomocí se klíště přichycuje na kůži nebo srsti hostitele. Když najde vhodné místo k přisátí, zahákne klíšťky na povrchu kůže a začne je zasouvat (zatahovat) dovnitř do hypostomu. Jak klíšťky postupně mizí uvnitř hypostomu dochází k jeho postupnému zabodávání a zasouvání do kůže a sání krve může začít.

Touto promyšlenou úpravou ústního ústrojí ovšem přizpůsobení klíšťat k sání krve zdaleka nekončí. Dalším důležitým přizpůsobením je změna trávicího a zažívacího traktu. Žaludek a střevo totiž vytvářejí mnoho laloků a záhybů, které vybíhají až do nohou a umožňují tak přijmout velké množství krve. Když už jsem na to narazil - co je to velké množství? Větší druhy klíšťat přijmou během jediného sání 0,6-1,2 gramů krve, no a takové klíště obecné o kterém to je ze všeho nejvíc 0,2-0,6 gramů krve. Krev je myslím jen o málo těžší než voda, takže zhruba to odpovídá i množství v mililitrech.

Ovšem určitě už vám vrtá hlavou problém "kůže" klíšťat. A velmi správně. K čemu by byl roztažitelný žaludek a střevo, když by to nebylo kam roztahovat? I tělní pokryv klíšťat (jmenuje se odborně integument) je jemně zvrásněný a po roztažení jednotlivých záhybů umožňuje klíšťatům výrazné zvětšení objemu těla a to dokonce 80-120krát. Můžete si to představit třeba jako takovou tahací harmoniku. V klidu není tak široká, ale když ji roztáhnete, všechno je jinak a prostor uvnitř se také několika násobně zvětší.

Jak se tělo brání.

Jsme bez šance na obranu? Jasně, že ne! Máme mechanismy vyvolávající srážení krve nebo neprostupnost cév. Ale to by nebyl správný parazit, kdyby nevymýšlel, jak nás obelstít. Sliny klíšťat obsahují látky bránící srážení krve a také látky s anestetickým tedy znecitlivujícím účinkem. Ve slinách některých klíšťat jsou dokonce látky způsobující ochrnutí svalstva končetin a trupu. Ale ani přesto nejsou hostitelé klíšťat včetně člověka bezbranní. Po opakovaném sání totiž může vzniknout určitá odolnost, která se projeví např. zpomalením sání, nižším množstvím vysáté krve a také určitou odolností vůči případné infekci ze slin klíšťat.

Na tomto místě se zmíním také o očkování. V současné době u nás existuje možnost očkování proti klíšťové encefalitidě, tedy proti virovému onemocnění. Očkuje se inaktivovaným virem a to postupně ve třech dávkách. Po první dávce ještě chráněni nejste a to v podstatě ani malinko. Teprve po druhé dávce, která následuje obvykle po jednom až třech měsících od první, se v těle vytvoří protilátky. Ty vás ochrání s 90%-ní jistotou po dobu jednoho roku. Pro stoprocentní ochranu je nutné po 9 až 12 měsících od druhé podat ještě třetí dávku. Ta vás ochrání po celé tři roky. Pak už stačí vždy jediné přeočkování a další tři roky jste před virem klíšťové encefalitidy chráněni. Co z toho také vyplývá? Nejlepší doba pro zahájení očkování je v říjnu nebo v listopadu, tedy na podzim, hned jak klíšťata zalezou k zimnímu spánku a nehrozí jejich přisátí. Pak totiž budete v další sezóně chránění prvními dvěmi dávkami a následující zimu si necháte aplikovat i třetí očkovací dávku. Zjistěte si také, zdali a jak moc přispívá na toto očkování vaše zdravotní pojišťovna. Velmi často nějaký ten příspěvek pojišťovny ve svých nabídkách mají.

Klíště obecné (Ixodes ricinus)

• klíště obecné patří do čeledi klíšťatovitých a podřádu klíšťat
• Znaky:
  tělo je černé
  délka 0,2-0,3cm, plně nasátá samice až 1,1cm
  saje na teplokrevných obratlovcích
• Biologie:
  vajíčko - larva - svlékání - osminohá nymfa - dospělec
  každá larva, nymfa, dospělá samice musí min. 1x sát, aby pokračoval zdárný vývin
  přisáté zůstává několik dnů
  samičky po nakladení několika tisíc vajíček hynou
  dospělosti se dožívá pouze 1-3% vylíhlých larev
• Ostatní:
  je to kosmopolitní druh (setkáme se sním po celém světě)
  přenáší řadu chorob (encefalitida, borrelióza, tularémie)

Jak poznat nákazu.

Co si budeme povídat, nejlepší je se nenakazit a zůstat zdravý. Když už ale na sobě objevíte klíště a úspěšně ho odstraníte, dejte si tu práci a několik dnů nebo týdnů sledujte místo přisátí a také svůj zdravotní stav.

Horší varianta je klíšťová encefalitida, která bez patřičné léčby vždy končí smrtí a někdy je smrtelná i přes veškerou snahu lékařů. Příznaky této nemoci se objevují asi po dvou týdnech od infekce, tedy od přisátí klíštěte. Hlavními příznaky jsou úporná bolest hlavy, horečka, třes, nevolnost a také zvracení. Vaše nebo lékařovo podezření může bezpečně potvrdit nebo vyvrátit pouze laboratorní vyšetření. Budete-li nakaženi, počítejte s pobytem na infekčním oddělení nemocnice a s léčbou vysokými dávkami antibiotik.

Lymeská borrelióza je zákeřná zejména dlouhou inkubační dobou. První příznaky se totiž mohou objevit až třeba po deseti letech od setkání s infikovaným klíštětem. U této nemoci je proto zvláště důležité sledovat po odstranění klíštěte místo vpichu. O infekci svědčí červená skvrna kolem místa přisátí, která se pomalu zvětšuje a nakonec začne od svého středu blednout až do úplného vymizení. Obvykle je tato fáze provázena také zvýšenými teplotami a bolestí kloubů, ale obojí záhy vymizí, stejně jako zmiňovaná skvrna. Po mnoha letech se problémy vrátí v podobě chronických zánětů končetin, nervů nebo i srdečního svalu. Nepodceňujte proto žádné kousnutí. K bezpečnému odhalení borreliózy jsou opět nutné laboratorní testy a k léčení kupa antibiotik.

Literatura: 1) Deníky Bohemia, 15. 5. 2004; 2) Reichholf-Riehmová, H.: Hmyz a pavoukovci. Ikar Praha, 1997; 3) Živa 2/2002 (fotografie samičky klíštěte obecného připravené zaútočit a ústrojí samičky klíštěte obecného přizpůsobené k probodávání pokožky hostitele a k fixaci klíštěte v jeho kůži).

Kdo se těší na naši krev?

Léto není jen časem bezstarostného dovádění u vody, opalování se a koupání, táborů, vandrů, expedic a jiných forem dovolených. Copak pracující lid a ještě k tomu v Praze mezi paneláky, kde mají různí krvežízniví hmyzové dýchací problémy a tak se s nimi nepotkáme a rádi na jejich existenci zapomeneme. Ale děti na prázdninách a s nimi i dospělci na svých dovolených v lesích, lukách a u vody to jistě vidí úplně jinak. Tak abyste věděli, co po vás leze, způsobuje vám svědící pupence, pije vám krev a ještě mnoha jinými způsoby zpestřuje léto, mám pro vás stručný přehled těchto hlavních obtěžovatelů, bez nichž by ale rovnováha v přírodě nebyla úplná.

Když budete vědět jak se ta havěť jmenuje, tak vás ti hmyzové sice otravovat nepřestanou, ale můžete jim alespoň nadávat jejich pravými jmény. To víte, zase jsem jednou otevřel nějakou odbornou knížku a nějaké ty noviny a časopisy, tak toho musím využít i pro zvýšení vaší informovanosti. Co kdyby vám začala o prázdninách chybět škola? Clavis se vám do baťůžku vejde přeci jen lépe než kompendium biologie, ne?

Komár pisklavý (Culex pipiens)

• patří do čeledi komárovitých - u nás žije více než 40 druhů
• když stojí, zadeček směřuje dolů k podložce, při bodnutí a sání je ± vodorovně
• přezimují oplozené samice, které na jaře kladou vajíčka na vodní hladinu
• larvy mají na posledním článku těla dýchací trubičku, kterou nasávají vzduch nad hladinou, jinak visí tělem pod vodou
• živí se drobnými organickými částečkami nebo organismy, které jsou součástí planktonu
• dospělí samci se živí nektarem z květů
• dospělé samice potřebují k dozrání vajíček krev
• komár pisklavý saje krev savců nebo ptáků; existují druhy, které s živí výhradně krví obojživelníků a plazů
• příbuzný komárů rodu Culex jsou komáři rodu Anopheles, kteří přenášejí malárii; u nás žije šest druhů rodu Anopheles a poznají se podle zadečku směřujícího v klidové poloze šikmo vzhůru

Muchnička (nám známá pod označením "gorila")

• jsou velké 0,3-0,4cm, většinou černě zbarvené, mají poměrně velká křídla
• sají krev teplokrevných živočichů
• po sání zůstávají na kůži silně svědící drobné kruhové tečky podlité krví
• vyskytují se nejčastěji od dubna do září
• nejvíce obtěžují hovězí dobytek
• nejčastěji se vyskytují v blízkosti potoků a řek, ale dospělci se mohou vzdalovat od vody na velké vzdálenosti

Ovád hovězí (Tabanus bovinus)

• délka těla 2-2,5cm
• široký zploštělý zadeček, po stranách hrudi zřetelné podélné pruhy
• tykadla krátká, tříčlánková, velké složené oči
• u nás v této čeledi (ovádovití) více než 50 druhů
• bez sání krve teplokrevných živočichů by se nemohla vyvíjet vajíčka, tzn. že samice sají krev - při jednom sání může odebrat až 1ml krve (nechte jich nasát za dopoledne 500 a máte poctivý odběr jako v transfúzní stanici)

Bzikavky

• krev sají opět pouze samice
• dva hlavní rody - Haematopoda a Chrysops
• mezi nejhojnější u nás patří b. dešťová a b. slepoočka

Bzikavka dešťová (Haematopota pluvialis)

• délka těla kolem 1cm
• dobrým rozlišovacím znakem jsou šedohnědě skvrnitá křídla
• samice se při vyhledávání oběti orientuje zpočátku zrakem, na kratší vzdálenost čichem a také vnímá vyzařované teplo
• saje častěji na končetinách
• samci se živí rostlinnými šťávami
• vyskytuje se všude v blízkosti vod a to až do výšky 2000 m. n. m.

Bzikavka slepoočka (Chrysops caecutiens)

• délka těla 0,8-1,1cm
• nápadné jsou na ní svítivě zlatozelené oči
• k sání krve vyhledávají přednostně určité části těla, zejména hlavu a krk
• některé africké druhy přenášejí parazitického vlasovce očního, způsobujícího až oslepnutí
• stejně jako u předchozího druhu krev sají pouze samice
• vyskytuje se podobných místech jako předchozí

Kloš

• kloše poznáme podle širokého plochého těla a silných nohou s drápky na konci
• velikost těla je asi 0,8cm
• sají krev koní (kloš koňský), ovcí (kloš ovčí), jelenů, srnců, muflonů (kloš jelení)
• při silném výskytu se stává, že nalétá i na člověka
• zajímavé na jejich biologii je to, že samice vyživuje larvy (max. pět) ve vlastním těle a ty se pak hned po opuštění jejího těla kuklí

Bodalka stájová (Stomoxys calcitrans)

• velikost 0,5-0,8cm
• velmi se podobá mouše domácí a také slunilce pokojové, ale poměrně snadno ji odlišíme při pohledu zboku, kdy je vidět dlouhý silný sosák, který nápadně vyčnívá dopředu
• vývojový cyklus od vajíčka až o dospělce trvá jen 14 dní
• živí se rozkládajícími se organickými látkami a krví savců, hl. kopytníků
• může přenášet různá bakteriální nebo parazitární onemocnění

Blecha

• u nás žije téměř 100 druhů blech (na světě asi 1600), z nichž pouze jedna je vázaná na člověka
• ostatní druhy žijí na psech, kočkách, ovcích, prasatech, jezevcích, ježcích, různých hlodavcích a také na ptácích
• může se stát, že ze psa nebo kočky se blechy přenesou i na člověka, protože vazba na hostitele není tolik vyhraněná

Blecha obecná (Pulex irritans)

• velikost 0,2-0,3cm, bezkřídlá, ze stran zploštělá
• může skočit až 20cm do výšky a 35cm do dálky
• beznohé larvy žijí ve štěrbinách podlahy a na místech kde se drží nečistoty
• larvy se živí zbytky odumřelých tkání, dospělci sají krev
• blechy byly dříve také přenašečem moru

Literatura: Reichholf-Riehmová, H.: Hmyz a pavoukovci. Ikar Praha, 1997 (z této knihy jsou také všechny fotky); kresba je od pana Renčína

Skautské kino

Byli jste se už podívat ve skautském kině? Stojí ve stanovém městečku na Letenské pláni, ale dostat se dovnitř, to není jen tak. Za vstup do kina (stejně jako na celou Bambiriádu) se sice nic neplatí, tak docela zadarmo ale stejně není. Každý návštěvník kina dostane hned u vchodu vstupenku, na níž se musí postupně objevit alespoň pět razítek, stvrzujících jeho zdar v některé z deseti disciplin. Oč jde? Třeba o to, srazit jako kuželky co nejvíce dřevěných polen, napsat své křestní jméno tajným písmem, být úspěšným v "rybolovu", proplést se pavučinou z provazů, nebo pomocí zrcátka projít pozpátku cestu naznačenou na zemi.

Kdo alespoň způli uspěje, může do kina, kde se promítají filmy se skautskou tematikou. A kdo získá více než "předepsaných" pět razítek, dostane navíc i některou z přichystaných drobných cen: třeba kartičku s obrázkem od kreslíře Miroslava Schönberga, odznak nebo malou lupu.

Jiří Zajíc, tiskový mluvčí Bambiriády (21. 05. 2004 / 12:20)
napsáno o Bambiriádě

Příspěvky

Do letošního ročníku časopisu Clavis přispěli (za pisatelem je uvedeno do kolika z deseti čísel něco napsal, počet článků nebo dokonce jejich rozsah se neuvažuje, nakreslení obrázku se považuje jako plnohodnotný příspěvek):

Ferda 10, Muwín 10 (jednou za kolektiv autorů: Křemla, Lukáš, Můrka, Muwín, Křemla, Rychlík, Šákul), Míla 7, Pepsi 5, Vojta 4, Marka 2, Můrka 2, Padák 2, Faithy 1, Janina 1, Johny 1, Káčula 1, Křemla 1, Peggi 1 (článek s Muwínem), Psyché 1, Puštík 1, Rybička 1 (příloha Plánování 03/04), Ťap 1.

Všem přispěvatelům děkujeme. Kdo se zde nenašel, nechť se kouká příští rok polepšit! Zvláštní poděkování patří Jakubovi Vránovi za uveřejnění všech čísel 10. ročníku časopisu Clavis na internetu.

Do tohoto čísla přispěli Ferda, Míla a Muwín.

Obrázky nakreslil Ferda.

Úpravy textu a grafická úprava: Ferda.

Na http://clavis.vrana.cz umístil Jakub Vrána (Kuba 11).

Toto číslo vyšlo ve čtvrtek 3. června v nákladu 17 výtisků.

Redakce vám přeje příjemné prožití prázdnin a dovolených! Ahoj v září!

domů