Významné dni březnové

Gratulujeme


Nacpat třeba do úvodníku

Všechno je už zase trošku jinak. Styly, na které jste si možná někteří z vás už zvykli, jsem byl nucen změnit. Myslím si, že teď bude práce se styly ještě jednodušší: Místo stylu Nadpis střed je Nadpis 1, místo Nadpis malý je Nadpis 2 a na místa ostatních nadpisů používejte Nadpis 3 a Nadpis 4, který se od předchozího liší pouze tím, že je zarovnaný doprostřed. Nadpis 2 používejte pro nadpisy článků (např. básniček) a Nadpis 3 a Nadpis 4 pro podnadpisy v článku. Pro malinkaté nadpisy, které se používají např. v rubrice Kultura přibyl také styl Nadips 5. Pro automatickou úpravu textů v robrikách Akce a Kultura vznikl také styl Normální akce. Pro ulehčení práce přibyl také styl Podpis. Vedly mě k tomu především dva hlavní důvody: práce s osnovou a práce s obsahem.

Touto cestou bych se také rád omluvil Peggimu, který nebyl uveden v článku Jak dopadla anketa jakožto anketoodevzdač.

Kuba


A protože nám na první stránce zbylo ještě trochu místa a protože je na poslední stránce trošku neobvykle přecpáno, obvyklá tabulka tvůrců, kteří se na přípravě časopisu podílejí následuje teď:

Do tohoto čísla přispěli:
Smíšek, Alík, Muwín, Marka,
Kuba, Robin, Honzina

Akce

Ve Skautském informačním centru (SIC) potřebují pomoci s trochou té administrativní práce. Bylo by vhodné domluvit den a hodinu, kdy tam hromadně vyrazíme, abychom měli alespoň nějaké "zásluhy". Ne, opravdu, je to dost nutné. Navrhuji pondělí 11.3. či úterý 12.3. nebo čtvrtek 14.3. (alespoň hodinu). Informace u Marky

Opět se zrodila touha po vodě a tudíž každou středu se od 6:00 koná plavání, cachtání a koupání v Radlicích.

Na Výstavišti se koná až do 14.4. Matějská pouť: út - pá od 14:00 a v so a ne od 10:00. Takže kdo z vás neví, co s penězi... (Mimochodem, ta cukrová vata už není co bývala...) Ale zkusit by se to mohlo.

Roznesla se informace o koncertu Kamelotů v Modřanech - informace Muwín, lístky Křemla ALE je to nutné ověřit !!!

Symbol moci na duben: Johny a Myšák


Kultura

Divadlo

Film

Koncerty

Rock'n'roll

Výstavy


Vězí za vším ďábel?

Už slyším vaši škodolibou odpověď, že ne. Vždyť každý přece ví, že kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou. Ovšem tohle přísloví bych přiřadila spíše k těm, která vznikla v době, kdy byla odstraňována stará mytologie, která na nejvyšší božské místo kladla ženu a ne muže. Je myslím možné chápat zmiňované přísloví i jako poklonu ženským schopnostem, ale pokud je mi známo nikdo ho jako poklonu neříká. Já se tu ale nechci zaobírat ani významy přísloví, ani otázkami, které spadají spíše do teorie feminismu. (Což je sice velmi zajímavé téma, ale snad jindy.) Tohle zamyšlení by mělo být o divadelní hře.

Za vším vězí ďábel je nejnovější hra, kterou uvádí spolek Kašpar. Je to černá komedie současného italského dramatika Daria Fo a vypráví středověký příběh o čarodějnicích, víře ve hvězdy, alchymii, kouzla a byliny a o věčné lidské krutosti, násilí a vůbec všech temných stránkách lidské povahy. I když se po celou dobu představení, díky skvělým dialogům a hereckým dovednostem, smějete, na konci vám do smíchu moc není. On totiž jeden ďábel nebo spíše ďáblík dovede odhalit spoustu věcí, které člověk nechce vidět.

Zvykli jsme si mít vždycky někoho komu připíšeme všechny zlé věci, které se stanou. Protože žijeme v okruhu křesťanské tradice máme pro takouvou bytost jméno (lépe řečeno řadu jmen, která označují totéž) - ďábel. V jiných kulturách pro ni mají jiná jména, ale podstatou je podobná ďáblovi. Tak jako Bůh je pro nás ztělesněním dobra, ďábel je pro nás ztělesněním zla. Možná že dnes už pro nás zlo a dobro nejsou tak jednoznačné pojmy jako tomu bylo dřív. Užíváme pro ně poněkud nejasných jmen. Pořád jim ale vnitřně rozumíme postaru. Rozdělujeme si pro sebe všechno na dobré a špatné.

A tak nám nezbývá, pokud se opravdu poctivě zamyslíme nad otázkou, zda za vším vězí ďábel, než odpovědět, že ne. Za vším je třeba hledat člověka. Myslím, že tohle vám ale lépe objasní herci v Divadle v Celetné.

Smíšek


!? Poezie ?!

Na stránkách Clavisu se pravidelně objevuje trocha poezie a trocha prózy. Lépe řečeno krátký výběr z určitých děl. Jak už jsem psala do vánočního čísla, jsou to takové malé dárečky. Po zvážení všeho možného, vzpomínce na Fulghumovu povídku o pánovi, který vyhazoval všechny dárky, které neměly určitou kvalitu, výsledcích ankety a povídání při sestavování šestého čísla jsem se rozhodla, že i mé dárečky by se měly trochu změnit - pokusím se, aby to bylo k lepšímu.

Tentokrát jsem vybrala dvě básně z knihy "Francouzská poezie moderní doby", což je sbírka poezie, kterou přeložil Karel Čapek. Ano, ano, slyšíte dobře a nejedná se o shodu jmen. Je to opravdu náš spisovatel, dramatik a novinář Karel Čapek. V knize jsou překlady básní více než padesáti francouzských básníků, kteří tvořili ve 2. polovině 19. a počátkem 20. století. Myslím, že je to velmi zajímavá kniha a stojí za to se do ní alespoň jedním očkem podívat. Pokud i to je na vás moc, zkuste si alespoň přečíst básně uvedené zde a třeba vám přinesou trochu krásného pocitu do duše.

Ahojka příště Smíšek


Puklá váza

Na vázu, v níž květ verbén zvadl,
narazil vějíř v doteku;
ba úder ani nedopadl,
zvuk nezradil ho člověku.

Avšak ta lehká rána denně
hlodajíc v tvrdém krystalu
plíživě, jistě, neviděně
obešla vázu pomalu.

Prchla z ní voda po krůpěji,
květ zvadl, vláhy nemaje.
Netuší nikdo rány její.
Netkněte se jí, puklá je.

Tak mnohdy milovaná ruka
se lehce jenom srdce tkne;
tu srdce samo sebou puká,
květ lásky jeho povadne.

Potichu, světem nepoznána,
pláče a dál se rozzeje
hluboká, jemná jeho rána.
Netkněte se ho, puklé je.

SULLY PRUDHOMME - "Stances"

Dobrý déšť

To déšť jak svěží odpuštění je;
na cestě tančí ve slunci zlatý prach
a v ruměného jara zahradách
to jasně zazvoní, když krůpěje
studánek sinou vodu v kruzích zvíří.

Zamilovaně růžové mraky míří
k lehkému obzoru na horách
jako andělská ústa vlahá
a chodec si cestu zpěvem krátí,
neb rozcestí, kde v pochybách váhá,
ta krátká přeháňka nerozblátí,

a oráč se opírá o kleč pluhu,
po oblých zádech déšť se mu teple řítí,
vzdýmaje kypře jadrné hroudy luhů,
a chorý, jenž poblíž okna spočívá,
zkolébán šumem vody v korunách, cítí,
že duše mu v těle znovu ožívá.

To dobrá prška od Boha poslána je,
jež osvěží tulákovu šíji znavenou,
to dobrý je déšť, jenž přichází přímo z ráje
a oplodní práci úrody odměnou,
to dobrý je déšť, jenž s úsměvem v očích hraje
těm, kdo už vědí, že brzo zahynou.

Ejhle znamení duhy na nebi
se pne nad žluté veské chýše,
z nichž jdou děti s košíky síti
do zahrádek svých vážně a tiše,
kde včely budou kořistiti.

A pod znamením duhy na nebi
blízkou už dobu všeho kvítí
v soumraku zvony velebí.

STUART MERRILL - "Les Quatre Saisons"


Pololetky

Včera jsem se vrátil z pololetních prázdnin, na kterých jsem byl s Parádou, Vlčáky, Clavisem a třemi dalšími oddíly, znajících se z Fonsu.

Byli jsme v Krušných horách, lyžovali jsme na Klínovci, spali v tělocvičně na ostrově a hráli basket.

Děj byl velmi jednoduchý: V pátek jsme v 1100 přijeli na Klínovec a začali běžkovat a sjezdovat. Ve čtyři jsme nasedli do autobusu, který nás dovezl až před školu. V sobotu se děj v podstatě opakoval až na to, že přibili pěškaři a večer jsme hráli basket. V neděli to bylo zase skoro to samé, až na to, že jsme v 1530 odjeli do Prahy. Teoreticky tedy nuda, nuda, šeď, šeď, ale úžasná pestrost lidí udělala z Pololetek výbornou akci:

člověk, který nepsal tři a půl roku žádné zápisy z výprav a zrovna upadl do nostalgie - Kuba


STOVKA ?

Vloni jsme se ještě snažili dojít kam až to šlo. Letos jsme se naopak s těmi sty kilometry rozloučili snadno a rychle.

Jen jsem vám chtěl říct, že sobota večer na Babce a neděle při cestě do Dobřichovic byly super. Stačilo se jen nesmířit s tím, že stovka skončí kvůli tomu, že jsme nenašli volnou nějakou mizernou hospodu. V skrytu duše jsme s Brůčou celý večer a asi ještě i v neděli ráno doufali, že se někdo objeví. No neobjevil. Když jsme v něděli dopoledne vyráželi, začalo vykukovat sluníčko a neopustilo nás až do večera. Věřte nebo ne, ale v neděli už ty mokrý boty nezábly. Šli jsme pomalu, poseděli na Hvíždinci a pak sestoupili do Dobřichovic. Nic nemohlo pokazit ten skvělý den. Jen vy jste tam tak nějak chyběli.

Muwín


A co na to zákon ?

Dnem 1.ledna 1996 nezačal jen další rok, ale také vstoupil v platnost zákon č.289/1995 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (tzv. lesní zákon). No a zrovna my se na našich vandrech a výpravách pohybujeme v lese docela často a tak mě napadlo, že alespoň pro zajímavost bychom do něj mohli nahlédnout.

Obecné užívání lesů.

§19, užívání lesů.
Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.

§20, zákaz některých činností v lesích.
1. V lesích je zakázáno

  1. rušit klid a ticho
  2. provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty
  3. vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin
  4. těžit stromy a keře nebo je poškozovat
  5. sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet
  6. sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les
  7. jezdit a stát s motorovými vozidly
  8. vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu
  9. vstupovat do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví
  10. mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních
  11. kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa
  12. odhazovat hořící nebo doutnající předměty
  13. narušovat vodní režim a hrabat stelivo
  14. pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty
  15. znečisťovat les odpady a odpadky
2. Rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně je zakázáno také do vzdálenosti 50 metrů od okraje lesa.

4. Vlastník lesa může povolit vyjímku ze zákazů a) až k)

Proviněním proti těmto zákazům se dopouštíme přestupku.Podle § 53 odst.2 může uložit orgán státní správy lesů pokutu - a to podle toho proti kterému bodu se proviníme až do výše 15000 Kč.

Dohled nad dodržováním a ochranou službu v lesích při obecném užívání lesů občany má lesní stráž. Je to fyzická osoba starší 21 let ustanovená na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu orgánu státní správy lesů. Lesní stráž je při své činnosti oprávněna:

  1. zjistit totožnost osoby, která porušuje ustanovení tohoto zákona,
  2. ukládat a vybírat pokuty za přestupky v blokovém řízení,
  3. předvést policejnímu orgánu osobu, kterou přistihne při přestupku a nelze-li zjistit její totožnost.
Lesní stráž je povinna prokázat se průkazem lesní stráže a nosit služební odznak.
Jistěže tenhle zákon obsahuje daleko víc věcí, ale ty se nás týkají mnohem méně.
Upřímně řečeno si neumím představit víkend lesního strážce někde na Brdech nebo třeba v Posázaví. Jen na třech, možná čtyřech vandrech nebo výpravách nás někdo takový zastavil. Ale nejživější vzpomínka je na hajného, který nás chtěl pokutovat za rušení klidu. Měl líného neposlušného jezevčíka, zapálenou cigaretu a odmítal se legitimovat. Co dodat.

Tak už se těším na další vandr !

Muwín

P.S. Toužíte-li někdo po úplném znění lesního zákona, tak ho mám doma.


Až se léto zeptá...

Venku to sice nevypadá, ale jaro už je na spadnutí (chvílemi nám o sobě dává vědět) a ani se nenadějeme a bude tu zas léto. A léto, to znamená prázdniny. Budou tábory, vandry, výlety... prostě to, co si vymyslíme. Ne, není na to ještě brzo, spíš bych řekla, že letos zas trochu váháme. Zkuste se probrat ze zimního spánku a pokusit se dohlédnout k dlouhým letním dnům, které se ale již brzy přiženou a pokud nás zastihnou nepřipravené, ani si je nestihnem prožít. A bude to opavdu brzy - za o něco víc než sto dnů.

Ale to není to, o čem jsem teď chtěla psát. Samozřejmě je důležité, co my sami na prázdniny vymyslíme, ale neměli bychom zapomenout ani na nabídku "zvenčí". To že se konají různé roverské expedice do zahraničí se vám asi doneslo (informace vycházejí např. ve Skautingu). Může se jich zúčastnit jednotlivec či skupina, ale nás se to, myslím, alespoň pro letošek zatím netýká. Samozřejmě, stát se může cokoliv. Kromě toho je ale velká spousta akcí v České Republice, které se nekonají jen pod hlavičkou skautů a které normální člověk asi nemůže všechny zaregistrovat, natož se jich účastnit.

Známá a velmi populární je Prázdninová Škola Lipnice (PŠL), která nabízí velmi rozličné a různě zaměřené (i různě dlouhé a různě finančně náročné) kurzy - informace mám k dispozici. Určitě se letos "vyrojí" řada Lesních škol, Roverských lesních kurzů, jejichž kvalita je taky rok od roku lepší a náplň zajímavější (jak jsem slyšela, nemám to z vlastní zkušenosti).

Těm chápavějším už nejspíš došlo, kam mířím. No jo, je to Fons. Ne proto, že bych chtěla tento kurz a společenství nějak vyvyšovat nad ostatní, ale je to něco, co znám a s čím mám dobré zkušenosti, a proto vám ho mohu sama za sebe doporučit. Letos budou základní kurzy Fons dokonce tři (tedy pokud se je podaří naplnit) - na Beníškách, Orlovech a Brdech v termínu 23.8. - 1.9.1996. Tyto základní kurzy jsou pořádány pro lidi staré nejméně sedmnáct let a jejich nápní jsou přednášky na témata z oblasti psychologie, ekologie, sociologie, roveringu, atd; miniškoly výtvarna, přírody, sebepoznání, lidských vztahů, managementu,...; v neposlední řadě hry a praktické vyzkoušení svých znalostí, dovedností ale i improvizace a odpoutání se od zaběhnutých stereotypů. Kromě základních kurzů se letost pro zájemce pořádá jakýsi "předkurz" Fontikulus pro lidi ve věku 14 - 16 let v době od 10. do 18.8. 1996 na Horním Mlýně v Říčkách u Brna. Nápní by měla být brigáda na opravě Mlýna (jinak vyhlášené skautské základny), tábornická praxe, hry, besedy, přednášky, Moravský kras na kole.

Nepřipadá vám to zajímavé? Někomu možná ne, ale jestli to někoho z vás zaujalo, nezaváhejte. Nechci být skeptik, ale s přibývajícím věkem ubývá času... A kdoví, co bude za rok. A nenechte se prosím odradit tím, že občas vidíte a slyšíte Smíška, Míšu nebo mě, jak nestíháme a pořád něco chystáme, kříží se nám akce a dělají se vrásky. Není podmínkou, aby každý absolvent se zapředl do sítí příprav (není to ani technicky možné - víte, kolik by muselo být kurzů, kdyby každý loňský absolvent chtěl pořádat další?), a získat můžete opravdu mnoho... Přinejmenším týden v krásném prostředí.

Přihlášky na všechny tyto kurzy mají být odeslané do konce března na adresy pořadatelů (mohu poskytnout). Nepřála bych vám, aby až se léto zeptá, vy jste museli smutně mlčet...

Marka


Tenkrát v Častrově...

Neboť mi Kuba sdělil, že má reportáž z cesty na Laka měla u čtenářů úspěch, rozhodl jsem se po dohodě s šéfredaktorem prodloužit smlouvu a zvýšit honorář. Myslím, že peníze za expedici Laka si plně zasloužím... (ne, že bych nějaký dostal...). Přidávám tedy jakýsi přídavek v podobě sestřihu toho nejlepšího, co jsem prožil na táboře v Častrově v létě roku 1992.

1. 7. 92 Praha hlavní nádraží

Již asi podesáté s údivem prohlížím papír podepsaný Lordem. Na papíru se nachází seznam možných spojů na místo určení. Porovnávám ten cár hadru s jízdním řádem, ale stále nemohu objevit žádné souvislosti mezi nimi. Jinými slovy by se také dalo říci, že Lordem označené spoje buď nejedou vůbec nebo alespoň ne dneska. Sám tedy vyhledávám spoj a vyrážím s Vlčaty k vlaku. Jaké bylo mé překvapení, když jsem otevřel dveře vagónu a z přecpaného vlaku na mě vypadlo několik cestujících... No nakonec jsme se tam přece jenom nacpali. Aspoň mám jistotu, že v tak přecpaným vlaku nebudou Vlčata blbnout. To jsem ale netušil, jak jsou ti hošánkové vynalézaví... O co méně měli prostoru, o to více častěji chodili na záchod a vyřvávali na celé kolo. Vagón se jim ale naštěstí převrhnout nepovedlo...

6. 7. 92 táborová kuchyň

Po snídani jsem Lorda s Vlčaty vyexpedoval do lesa, kde se konaly tzv. "Hry v lese". Tyto hry měly mít pouze jediný cíl. Vlčata se musí z lesa připlazit unavená xmrti, pouze ti nejodolnější mohou přilézt po kolenou. Většinou se ale po kolenou vracel organizátor, a tak jsem byl rád, že to tentokrát vyšlo zase na Lorda.

V opuštěném táboře jsem zůstal pouze já a Zdenek. Chvíli jsme jen tak seděli v kuchyni, ale pak jsme se rozhodli, že bychom mohli vyrobit přenosný sušák na věci. Dali jsme se tedy do práce. řezali jsme, sekali, sbíjeli a přitloukali a občas také něco přeměřili... Práce nám šla pěkně od ruky a co chvíli někomu něco sekera upadlo na nohu toho druhého. Byla radost se podívat, jak dva zkušení řemeslníci pracují, a každou chvíli odbíhají s krvácející rukou či nohou do hospodářského stanu oštetřit si bebí. Původně jsme měli v úmyslu udělat si sušák skládací, ale protože se sušák skládal dle vlastního uvážení, připojili jsme ke konstrukci šikovné udělátko, čímž jsme docílili toho, že se sušák skládal sám od sebe jen občas. Později jsme zjistili, že díky tomu, že jsme montáž prováděli přímo v kuchyni nad kamny, měl sušák každou nohu jinak dlouhou a v celém širokém dalekém okolí neexistovalo místo, kam by se dal postavit bez rizika ztráty stability.

7. 7. 92 večer

Po dobré večeři bylo třeba, aby se vyprázdnil můj střevní systém, a proto jsem se rozhodl za tímto účelem navštívít latrinu. K tomu, aby se člověk dostal na latrinu, musel překonat vodní příkop tvořený melioračním příkopem. Tedy až do tohoto dne, neboť během dne sestrojila Nika se Smíškem novou lávku. Když jsem dorazil k lávce - musím říci, že na mě konstrukce lávky neudělala zrovna nejlepší dojem, protože ji tvořilo jedno (slovy jedno) prkno položené volně přes metr a půl hluboký a dva a půl metru široký příkop - nic netucha jsem vstoupil na tu konstrukci a za několik vteřin, než jsem ji zdolal, jsem pochopil, jaké pocity mají lidé, kteří zažili klinickou smrt (Opravdu bych nechtěl dělat větný rozbor tohoto čtyřřádkového, devítivětného, 62-slovného a 304-písmenného souvětí. - Kuba). Celý zpocený jsem dorazil na druhý břeh a marně jsem se snažil vzpomenout, proč jsem vlastně šel na latrinu... Střevní problémy mě v té chvíli už rozhodně netrápily...

21. 7. 92 hluboká noc

Dnes ráno nás všichni opustili. Jeli na Boyard (doufám, že se to tak píše) a v táboře jsem zůstal jen já, Lord, Zip a ještě někdo, už si ani nemůžu vzpomenout kdo. V noci mě probudil hrozný kravál. Vylezl jsem ze stanu a v tom jsem spatřil jak vichřice lomcuje s naší vetchou kuchyní. Co chvíli se z kuchyně vznesl nějaký ten papír, hrnec či něco jiného z inventáře naší kuchyňky. "No, snad to nespadne..." pomyslel jsem si, jen se dodnes divím, jak mohli ostatní v tom kraválu tak klidně spát...

Pokračování příště.

Ahoj Robin


Současné životy

Pro pochopení tohoto příspěvku je nutné, abyste si vzali k ruce i
Clavis č. 6 a nalistovali stranu č. 17.

Nikdy to nebudeme definitivně vědět; já prostě věřím, že každá část lidského já nebo lidského těla podléhá gravitačnímu zákonu prostoru a času. (pozn: v=gt, s=1/2 g.t2, g=9.80665 m.s-2).

Deprese do současného života

Nedávno vznikl zájem o depresi - deprese způsobuje návrat, ukazuje, jak to bylo... (...strašný...)! Je dost těžké uvěřit, že deprese může vrátit člověka k nejjemnějším detailům jeho života (nemluvě o životě jiného člověka, který je následkem deprese mrtev), ale to je právě to, co o sobě deprese prohlašuje. Pro vysvětlení existuje několik teorií.

Život do smrti

Je to nejčastěji zastávaná představa, založená na teorii zrození, která zjednodušeně praví toto: Dva lidé si žijí svůj život. Pak se seznámí, a protože neodvrhnou svou tělesnou schránku, dojde k tomu, že úplně jiný člověk slaví své nulté narozeniny a stává se tak ústředním hrdinou této teorie. Pak ještě slaví i další narozeniny, ale dalšími důležitými jsou až osmnácté, neboť od té chvíle může chodit na nepřístupné filmy... Po získání vzdělání se zapojí do pracovního procesu. Po dosažení šedesátých narozenin se dostává do týmu důchodců a stává se tak čekatelem na smrt. No a nakonec umře a to to to to je všechno...

Kolektivní nevědění

Tato teorie využívá několika parciálních principů:

Komická paměť

Tato teorie je volně odvozena od prvního zákona termodynamiky, který říká, že teplo je forma energie a energii nelze vyrobit ani zničit, pouze přeměňovat. Z toho plyne, že vědomosti, které se nám v mozku samy od sebe nevytvářejí, jsou v podstatě formou energie a nemohou-li být zničeny, potom tam bez učení nemohou ani existovat. Proto když si potřebujete na něco důležitého vzpomenout, vzpomenete si na něco úplně jiného, pokud vůbec na něco.

Teorie paralelní inverze

Zdá-li se vám teorie komické paměti příliš prmitivní, pak toto je ještě primitivnější. Tato teorie říká, že hovoří-li dva lidé v jedné časové rovině a nezohlední-li přitom aspekt diametrální diference konzultovaného problému, nedojde k sekundární akustické odezvě. Tato absence odezvy se projeví gradací intonace a intenzity řeči a možnou alternativou zakončení je i fyzický kontakt - tzv. fullkontakt.

Telefonie

Patří spíše do sci-fi literatury? Možná ano, zkuste se však na chvíli zamyslet nad tím, kolikrát jste už na někoho pomysleli a on po chvilce zavolal. A co když jste něco vyslovili současně s někým jiným, a pak se ukázalo, že jste oba myslili na tutéž věc, zvedli sluchátko, vytočili číslo a každý z vás se dovolal úplně na jiné číslo, než jaké vytočil.

Geneticky rozená havěť

Sem patří miliony hlodavců, kteří žijí pod Prahou. Tito hlodavci neustále zdokonalují svůj intuitivní systém a to z generace na generaci, což u potkanů a krys znamená i několikrát do roka.

Doufám, že nemáte v hlavách moc velký zmatek, a jestli ano, tak se raději jděte vyspat nebo si dát něco dobrýho. Na závěr ještě varování pro ty, jež toto téma zajímá a chtějí některé věci vyzkoušet.

Tak ahoj Robin


Drahé kameny kolem vás

Tak dneska vám povím něco o našem zpracování. Abych pravdu řekl v podstatě se na tom od prvopočátků moc nezměnilo. Se zdokonalením technických prostředků se zdokonalilo i naše zpracování, ale na druhou stranu má to i své nevýhody. Dneska se s námi nikdo nemazlí a při našem zpracování se kolikrát i dvě třetiny zničí, a to jenom proto, aby se dosáhlo dokonalého výbrusu a nezůstal na nás ani kousíček kazový.

Podle toho, kterého z nás brusič upravuje, se brusičství drahých kamenů dělí obyčejně do tří skupin:

Brousí nás tvrdšími látkami než jsme my, nejčastěji diamantovým práškem, který se získává roztloukáním jinak nepoužitelných diamantů (bortu) nebo z odpadu po jejich broušení. Další takovou tou nepříjemnou věcí, kterou nás nemilosrdně upravují (ale pro krásu se musí něco vydržet, že) je smirek - odrůda korundu - který se dnes vyrábí i uměle. Nejrozšířenějším brousidlem na nás je karborundum. Je to umělý karbid křemíku a vyrábí se v elektrické obloukové peci..

Na naše vyleštění se používá hlavně diamantový prášek, tripel (tzv. lešticí červeň) a popřípadě pemza. Tripel je naplavená hornina, usazená z křemitých schránek mikroskopických mořských organismů. Leštící červeň je přirozený nebo umělý kysličník železitý.

Jsem pro dneska skončit. Už toho je dost i na mě. Příště něco o způsobech a druzích výbrusů.

Váš drahý kámen


Co se skrývá v šálku čaje

Snad v každé domácnosti najdete mezi základními potravinami čaj. Tento nápoj se stal asi u každého každodenním společníkem a někteří si bez hrnečku čaje nedokáží den ani představit. Jen málo lidí ale ví, co všechno předchází tomu, než se čajový prášek zabalí do úhledného balíčku a vyexpeduje se právě do vaší domácnosti.

Celý koloběh začíná na čajových plantážích, kde se pěstuje rostlina rodu Camelia, kterou poprvé popsal Karl Linné. Z čajovníku jsou rozlišovány především dva druhy : čínský a asámský. Čínský čajovník je keřovitá rostlina s drobnějšími lístky, naopak asámský připomíná spíše strom, protože byl původně pět až patnáct metrů vysoký a jeho dlouhé listy dosahovaly asi dvaceti centimetrů.

Po vysazení na plantáž trvá dva až tři roky, než se keře začnou tvarovat a do konečné podoby se dostávají za pět let. V tomto období, tedy pátým rokem po výsadbě, je nejlepší začít sklízet. Čajové lístky se sbírají převážně ručně, uštípnutím koncových výhonků, tzv. flaší, spolu s několika listy. Zkušený sběrač, tedy lépe řečeno sběračka, neboť v tomto zaměstnání jsou převážně ženy, sebere za den 27-32 kg . K výrobě 10 kg čaje je zapotřebí asi 50 kg zelených flaší.

Podle jednotlivých lístků se odlišují různé druhy čajů. Z prvního lístku, nejmladšího a nejbohatšího na obsažené látky se produkují nejlepší čaje. Kvalita nápoje vyráběného z dalších listů postupně klesá a čtvrtý a pátý list dávají čaje horší jakosti.

Samotné zpracování je v jednotlivých zemích, produkujících tento nápoj, zcela odlišné. V některých bodech je jistá podobnost. Jedním z nich jsou základní výrobní druhy. Prvním druhem je černý čaj. Tento čaj se po nasbírání na plantáži rozprostře co nejrychleji na síťových regálech, kde se nechá zavadnout. Po zavadnutí následuje svinování na speciálních strojích, při kterém se buňky listu trhají, čímž je usnadněna oxidace buněčné šťávy potřebná pro kvasný pochod, jinak řečený fermentace. Vlastní fermentace trvá jednu až dvě hodiny a je rozhodující pro další kvalitu čaje. Po ní následuje sušení horkým vzduchem a nakonec se provádí třídění, kdy je čaj ponechán buď jako listový, nebo rozlámán na zlomkový.

Dalším druhem je čaj zelený. Surovina u tohoto čaje je zcela shodná se surovinou pro černý čaj, ale při výrobě se flaše spaří horkou vodou nebo se upraží na pánvi. Během této úpravy dojde k likvidaci enzymů a zeleň a třísloviny, obsažené v listech, se tak nemění. Hotový výrobek si ponechává svou přirozenou barvu a nálev je potom zelený nebo citrónově žlutý.

Posledním druhem je polofermentovaný žlutozelený čaj Oolong. Oolong se vyrábí zejména v Číně a na Tchajwanu. Prodělává jen částečnou fermentaci a následně se praží a suší ve stínu. Díky bohatému obsahu těkavých vonných látek, neboli silic, má výrazné aróma.

Po dosušení se čaj třídí podle dosažené kvality a jednotlivé zpracované a vytříděné druhy se hodnotí degustací. Ačkoli je celý proces laboratorně sledován, o konečném namíchání směsi rozhodují profesionální ochutnávači. Potom dostane čaj certifikát a je expedován na burzu. Odtud jde ke spotřebiteli.

Co se přípravy čaje týká, nejedná se o proces, který je znám hlavně v evropských zemích. V těchto zemích, jak známo, stepuje spotřebitel kolem vody v konvičce na sporáku a mlátí hlavou o stůl se slovy "Kdy už se ta pitomá voda konečně uvaří?". Po uvaření rychle vodu naleje do hrnečku s předem připraveným pytlíkem čaje a než se voda po dolití stačí ustálit, hltá čaj mohutnými doušky. O vychutnávání už ani nemluvě.

Pravým opakem tohoto spotřebitelského typu Evropanů i Američanů jsou například Japonci. Jejich obřad pití čaje trvá i několik hodin a má několik desítek sepsaných i nepsaných zákonů. Když Japonec pije čaj nesmí být nikým rušen, neboť by nedosáhl onoho správného uspokojení, které si dokáže pitím čaje navodit. Pití čaje je pro ně určitým proniknutím do tajů přírody a splynutí s ní.

V České republice je výběr čajů veliký a nebrání nic tomu, aby si každý z vás připravil dobrý a kvalitní čaj, tak jako to umí Japonci, Číňané i jiní mistři čajového obřadu. V prvé řadě je to použití čerstvé studené vody, která je uvedena do varu. Nádoba by neměla být umělá, ani by neměla být z kovu. Doporučuje se skleněná nebo porcelánová. Před přípravou je vhodné šálek nebo konvici ohřát, aby nedocházelo k prudké výměně tepla. Dalším faktorem ovlivňujícím kvalitu nápoje je množství použitých surovin. To znamená na čtvrt litru nápoje dát dvě lžičky. Pokud dáváte přednost sáčkovému čaji, nikdy ho nespařujte dvakrát a už vůbec hotový nápoj neohřívejte.

Na závěr bych chtěl uvést recept na kořeněný odpolední čaj:

Kořeněný odpolední čaj

ingredience: 0,25l vody; 2ks hřebíčku; kousíček skořice; lžičku pomerančové šťávy; lžičku citrónové šťávy; 2 lžičky cukru; 2 lžičky čaje

Do studené vody přidáme koření a přivedeme k varu. Čaj přelijeme vroucí vodou a necháme jej louhovat pět minut. Zamícháme, přidáme cukr a mícháme do rozpuštění. Potom přidáme ovocnou šťávu, znovu zahřejeme na teplotu asi šedesáti stupňů a hotový nápoj servírujeme s kouskem skořice.

Dobrou chuť přeje Honzina