Touto cestou bych se také rád omluvil Peggimu, který nebyl uveden v článku Jak dopadla anketa jakožto anketoodevzdač.
Kuba
|
Do tohoto čísla přispěli: Smíšek, Alík, Muwín, Marka, Kuba, Robin, Honzina |
Opět se zrodila touha po vodě a tudíž každou středu se od 6:00 koná plavání, cachtání a koupání v Radlicích.
Na Výstavišti se koná až do 14.4. Matějská pouť: út - pá od 14:00 a v so a ne od 10:00. Takže kdo z vás neví, co s penězi... (Mimochodem, ta cukrová vata už není co bývala...) Ale zkusit by se to mohlo.
Roznesla se informace o koncertu Kamelotů v Modřanech - informace Muwín, lístky Křemla ALE je to nutné ověřit !!!
Symbol moci na duben: Johny a Myšák
Za vším vězí ďábel je nejnovější hra, kterou uvádí spolek Kašpar. Je to černá komedie současného italského dramatika Daria Fo a vypráví středověký příběh o čarodějnicích, víře ve hvězdy, alchymii, kouzla a byliny a o věčné lidské krutosti, násilí a vůbec všech temných stránkách lidské povahy. I když se po celou dobu představení, díky skvělým dialogům a hereckým dovednostem, smějete, na konci vám do smíchu moc není. On totiž jeden ďábel nebo spíše ďáblík dovede odhalit spoustu věcí, které člověk nechce vidět.
Zvykli jsme si mít vždycky někoho komu připíšeme všechny zlé věci, které se stanou. Protože žijeme v okruhu křesťanské tradice máme pro takouvou bytost jméno (lépe řečeno řadu jmen, která označují totéž) - ďábel. V jiných kulturách pro ni mají jiná jména, ale podstatou je podobná ďáblovi. Tak jako Bůh je pro nás ztělesněním dobra, ďábel je pro nás ztělesněním zla. Možná že dnes už pro nás zlo a dobro nejsou tak jednoznačné pojmy jako tomu bylo dřív. Užíváme pro ně poněkud nejasných jmen. Pořád jim ale vnitřně rozumíme postaru. Rozdělujeme si pro sebe všechno na dobré a špatné.
A tak nám nezbývá, pokud se opravdu poctivě zamyslíme nad otázkou, zda za vším vězí ďábel, než odpovědět, že ne. Za vším je třeba hledat člověka. Myslím, že tohle vám ale lépe objasní herci v Divadle v Celetné.
Smíšek
Tentokrát jsem vybrala dvě básně z knihy "Francouzská poezie moderní doby", což je sbírka poezie, kterou přeložil Karel Čapek. Ano, ano, slyšíte dobře a nejedná se o shodu jmen. Je to opravdu náš spisovatel, dramatik a novinář Karel Čapek. V knize jsou překlady básní více než padesáti francouzských básníků, kteří tvořili ve 2. polovině 19. a počátkem 20. století. Myslím, že je to velmi zajímavá kniha a stojí za to se do ní alespoň jedním očkem podívat. Pokud i to je na vás moc, zkuste si alespoň přečíst básně uvedené zde a třeba vám přinesou trochu krásného pocitu do duše.
Ahojka příště Smíšek
Avšak ta lehká rána denně
hlodajíc v tvrdém krystalu
plíživě, jistě, neviděně
obešla vázu pomalu.
Prchla z ní voda po krůpěji,
květ zvadl, vláhy nemaje.
Netuší nikdo rány její.
Netkněte se jí, puklá je.
Tak mnohdy milovaná ruka
se lehce jenom srdce tkne;
tu srdce samo sebou puká,
květ lásky jeho povadne.
Potichu, světem nepoznána,
pláče a dál se rozzeje
hluboká, jemná jeho rána.
Netkněte se ho, puklé je.
Zamilovaně růžové mraky míří
k lehkému obzoru na horách
jako andělská ústa vlahá
a chodec si cestu zpěvem krátí,
neb rozcestí, kde v pochybách váhá,
ta krátká přeháňka nerozblátí,
a oráč se opírá o kleč pluhu,
po oblých zádech déšť se mu teple řítí,
vzdýmaje kypře jadrné hroudy luhů,
a chorý, jenž poblíž okna spočívá,
zkolébán šumem vody v korunách, cítí,
že duše mu v těle znovu ožívá.
To dobrá prška od Boha poslána je,
jež osvěží tulákovu šíji znavenou,
to dobrý je déšť, jenž přichází přímo z ráje
a oplodní práci úrody odměnou,
to dobrý je déšť, jenž s úsměvem v očích hraje
těm, kdo už vědí, že brzo zahynou.
Ejhle znamení duhy na nebi
se pne nad žluté veské chýše,
z nichž jdou děti s košíky síti
do zahrádek svých vážně a tiše,
kde včely budou kořistiti.
A pod znamením duhy na nebi
blízkou už dobu všeho kvítí
v soumraku zvony velebí.
Byli jsme v Krušných horách, lyžovali jsme na Klínovci, spali v tělocvičně na ostrově a hráli basket.
Děj byl velmi jednoduchý: V pátek jsme v 1100 přijeli na Klínovec a začali běžkovat a sjezdovat. Ve čtyři jsme nasedli do autobusu, který nás dovezl až před školu. V sobotu se děj v podstatě opakoval až na to, že přibili pěškaři a večer jsme hráli basket. V neděli to bylo zase skoro to samé, až na to, že jsme v 1530 odjeli do Prahy. Teoreticky tedy nuda, nuda, šeď, šeď, ale úžasná pestrost lidí udělala z Pololetek výbornou akci:
člověk, který nepsal tři a půl roku žádné zápisy z výprav a zrovna upadl do nostalgie - Kuba
Jen jsem vám chtěl říct, že sobota večer na Babce a neděle při cestě do Dobřichovic byly super. Stačilo se jen nesmířit s tím, že stovka skončí kvůli tomu, že jsme nenašli volnou nějakou mizernou hospodu. V skrytu duše jsme s Brůčou celý večer a asi ještě i v neděli ráno doufali, že se někdo objeví. No neobjevil. Když jsme v něděli dopoledne vyráželi, začalo vykukovat sluníčko a neopustilo nás až do večera. Věřte nebo ne, ale v neděli už ty mokrý boty nezábly. Šli jsme pomalu, poseděli na Hvíždinci a pak sestoupili do Dobřichovic. Nic nemohlo pokazit ten skvělý den. Jen vy jste tam tak nějak chyběli.
Muwín
§20, zákaz některých činností v lesích.
1. V lesích je zakázáno
4. Vlastník lesa může povolit vyjímku ze zákazů a) až k)
Proviněním proti těmto zákazům se dopouštíme přestupku.Podle § 53 odst.2 může uložit orgán státní správy lesů pokutu - a to podle toho proti kterému bodu se proviníme až do výše 15000 Kč.
Dohled nad dodržováním a ochranou službu v lesích při obecném užívání lesů občany má lesní stráž. Je to fyzická osoba starší 21 let ustanovená na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu orgánu státní správy lesů. Lesní stráž je při své činnosti oprávněna:
Tak už se těším na další vandr !
Muwín
P.S. Toužíte-li někdo po úplném znění lesního zákona, tak ho mám doma.
Ale to není to, o čem jsem teď chtěla psát. Samozřejmě je důležité, co my sami na prázdniny vymyslíme, ale neměli bychom zapomenout ani na nabídku "zvenčí". To že se konají různé roverské expedice do zahraničí se vám asi doneslo (informace vycházejí např. ve Skautingu). Může se jich zúčastnit jednotlivec či skupina, ale nás se to, myslím, alespoň pro letošek zatím netýká. Samozřejmě, stát se může cokoliv. Kromě toho je ale velká spousta akcí v České Republice, které se nekonají jen pod hlavičkou skautů a které normální člověk asi nemůže všechny zaregistrovat, natož se jich účastnit.
Známá a velmi populární je Prázdninová Škola Lipnice (PŠL), která nabízí velmi rozličné a různě zaměřené (i různě dlouhé a různě finančně náročné) kurzy - informace mám k dispozici. Určitě se letos "vyrojí" řada Lesních škol, Roverských lesních kurzů, jejichž kvalita je taky rok od roku lepší a náplň zajímavější (jak jsem slyšela, nemám to z vlastní zkušenosti).
Těm chápavějším už nejspíš došlo, kam mířím. No jo, je to Fons. Ne proto, že bych chtěla tento kurz a společenství nějak vyvyšovat nad ostatní, ale je to něco, co znám a s čím mám dobré zkušenosti, a proto vám ho mohu sama za sebe doporučit. Letos budou základní kurzy Fons dokonce tři (tedy pokud se je podaří naplnit) - na Beníškách, Orlovech a Brdech v termínu 23.8. - 1.9.1996. Tyto základní kurzy jsou pořádány pro lidi staré nejméně sedmnáct let a jejich nápní jsou přednášky na témata z oblasti psychologie, ekologie, sociologie, roveringu, atd; miniškoly výtvarna, přírody, sebepoznání, lidských vztahů, managementu,...; v neposlední řadě hry a praktické vyzkoušení svých znalostí, dovedností ale i improvizace a odpoutání se od zaběhnutých stereotypů. Kromě základních kurzů se letost pro zájemce pořádá jakýsi "předkurz" Fontikulus pro lidi ve věku 14 - 16 let v době od 10. do 18.8. 1996 na Horním Mlýně v Říčkách u Brna. Nápní by měla být brigáda na opravě Mlýna (jinak vyhlášené skautské základny), tábornická praxe, hry, besedy, přednášky, Moravský kras na kole.
Nepřipadá vám to zajímavé? Někomu možná ne, ale jestli to někoho z vás zaujalo, nezaváhejte. Nechci být skeptik, ale s přibývajícím věkem ubývá času... A kdoví, co bude za rok. A nenechte se prosím odradit tím, že občas vidíte a slyšíte Smíška, Míšu nebo mě, jak nestíháme a pořád něco chystáme, kříží se nám akce a dělají se vrásky. Není podmínkou, aby každý absolvent se zapředl do sítí příprav (není to ani technicky možné - víte, kolik by muselo být kurzů, kdyby každý loňský absolvent chtěl pořádat další?), a získat můžete opravdu mnoho... Přinejmenším týden v krásném prostředí.
Přihlášky na všechny tyto kurzy mají být odeslané do konce března na adresy pořadatelů (mohu poskytnout). Nepřála bych vám, aby až se léto zeptá, vy jste museli smutně mlčet...
Marka
V opuštěném táboře jsem zůstal pouze já a Zdenek. Chvíli jsme jen tak seděli v kuchyni, ale pak jsme se rozhodli, že bychom mohli vyrobit přenosný sušák na věci. Dali jsme se tedy do práce. řezali jsme, sekali, sbíjeli a přitloukali a občas také něco přeměřili... Práce nám šla pěkně od ruky a co chvíli někomu něco sekera upadlo na nohu toho druhého. Byla radost se podívat, jak dva zkušení řemeslníci pracují, a každou chvíli odbíhají s krvácející rukou či nohou do hospodářského stanu oštetřit si bebí. Původně jsme měli v úmyslu udělat si sušák skládací, ale protože se sušák skládal dle vlastního uvážení, připojili jsme ke konstrukci šikovné udělátko, čímž jsme docílili toho, že se sušák skládal sám od sebe jen občas. Později jsme zjistili, že díky tomu, že jsme montáž prováděli přímo v kuchyni nad kamny, měl sušák každou nohu jinak dlouhou a v celém širokém dalekém okolí neexistovalo místo, kam by se dal postavit bez rizika ztráty stability.
Pokračování příště.
Ahoj Robin
Nikdy to nebudeme definitivně vědět; já prostě věřím, že každá část lidského já nebo lidského těla podléhá gravitačnímu zákonu prostoru a času. (pozn: v=gt, s=1/2 g.t2, g=9.80665 m.s-2).
Doufám, že nemáte v hlavách moc velký zmatek, a jestli ano, tak se raději jděte vyspat nebo si dát něco dobrýho. Na závěr ještě varování pro ty, jež toto téma zajímá a chtějí některé věci vyzkoušet.
Tak ahoj Robin
Podle toho, kterého z nás brusič upravuje, se brusičství drahých kamenů dělí obyčejně do tří skupin:
Na naše vyleštění se používá hlavně diamantový prášek, tripel (tzv. lešticí červeň) a popřípadě pemza. Tripel je naplavená hornina, usazená z křemitých schránek mikroskopických mořských organismů. Leštící červeň je přirozený nebo umělý kysličník železitý.
Jsem pro dneska skončit. Už toho je dost i na mě. Příště něco o způsobech a druzích výbrusů.
Váš drahý kámen
Celý koloběh začíná na čajových plantážích, kde se pěstuje rostlina rodu Camelia, kterou poprvé popsal Karl Linné. Z čajovníku jsou rozlišovány především dva druhy : čínský a asámský. Čínský čajovník je keřovitá rostlina s drobnějšími lístky, naopak asámský připomíná spíše strom, protože byl původně pět až patnáct metrů vysoký a jeho dlouhé listy dosahovaly asi dvaceti centimetrů.
Po vysazení na plantáž trvá dva až tři roky, než se keře začnou tvarovat a do konečné podoby se dostávají za pět let. V tomto období, tedy pátým rokem po výsadbě, je nejlepší začít sklízet. Čajové lístky se sbírají převážně ručně, uštípnutím koncových výhonků, tzv. flaší, spolu s několika listy. Zkušený sběrač, tedy lépe řečeno sběračka, neboť v tomto zaměstnání jsou převážně ženy, sebere za den 27-32 kg . K výrobě 10 kg čaje je zapotřebí asi 50 kg zelených flaší.
Podle jednotlivých lístků se odlišují různé druhy čajů. Z prvního lístku, nejmladšího a nejbohatšího na obsažené látky se produkují nejlepší čaje. Kvalita nápoje vyráběného z dalších listů postupně klesá a čtvrtý a pátý list dávají čaje horší jakosti.
Samotné zpracování je v jednotlivých zemích, produkujících tento nápoj, zcela odlišné. V některých bodech je jistá podobnost. Jedním z nich jsou základní výrobní druhy. Prvním druhem je černý čaj. Tento čaj se po nasbírání na plantáži rozprostře co nejrychleji na síťových regálech, kde se nechá zavadnout. Po zavadnutí následuje svinování na speciálních strojích, při kterém se buňky listu trhají, čímž je usnadněna oxidace buněčné šťávy potřebná pro kvasný pochod, jinak řečený fermentace. Vlastní fermentace trvá jednu až dvě hodiny a je rozhodující pro další kvalitu čaje. Po ní následuje sušení horkým vzduchem a nakonec se provádí třídění, kdy je čaj ponechán buď jako listový, nebo rozlámán na zlomkový.
Dalším druhem je čaj zelený. Surovina u tohoto čaje je zcela shodná se surovinou pro černý čaj, ale při výrobě se flaše spaří horkou vodou nebo se upraží na pánvi. Během této úpravy dojde k likvidaci enzymů a zeleň a třísloviny, obsažené v listech, se tak nemění. Hotový výrobek si ponechává svou přirozenou barvu a nálev je potom zelený nebo citrónově žlutý.
Posledním druhem je polofermentovaný žlutozelený čaj Oolong. Oolong se vyrábí zejména v Číně a na Tchajwanu. Prodělává jen částečnou fermentaci a následně se praží a suší ve stínu. Díky bohatému obsahu těkavých vonných látek, neboli silic, má výrazné aróma.
Po dosušení se čaj třídí podle dosažené kvality a jednotlivé zpracované a vytříděné druhy se hodnotí degustací. Ačkoli je celý proces laboratorně sledován, o konečném namíchání směsi rozhodují profesionální ochutnávači. Potom dostane čaj certifikát a je expedován na burzu. Odtud jde ke spotřebiteli.
Co se přípravy čaje týká, nejedná se o proces, který je znám hlavně v evropských zemích. V těchto zemích, jak známo, stepuje spotřebitel kolem vody v konvičce na sporáku a mlátí hlavou o stůl se slovy "Kdy už se ta pitomá voda konečně uvaří?". Po uvaření rychle vodu naleje do hrnečku s předem připraveným pytlíkem čaje a než se voda po dolití stačí ustálit, hltá čaj mohutnými doušky. O vychutnávání už ani nemluvě.
Pravým opakem tohoto spotřebitelského typu Evropanů i Američanů jsou například Japonci. Jejich obřad pití čaje trvá i několik hodin a má několik desítek sepsaných i nepsaných zákonů. Když Japonec pije čaj nesmí být nikým rušen, neboť by nedosáhl onoho správného uspokojení, které si dokáže pitím čaje navodit. Pití čaje je pro ně určitým proniknutím do tajů přírody a splynutí s ní.
V České republice je výběr čajů veliký a nebrání nic tomu, aby si každý z vás připravil dobrý a kvalitní čaj, tak jako to umí Japonci, Číňané i jiní mistři čajového obřadu. V prvé řadě je to použití čerstvé studené vody, která je uvedena do varu. Nádoba by neměla být umělá, ani by neměla být z kovu. Doporučuje se skleněná nebo porcelánová. Před přípravou je vhodné šálek nebo konvici ohřát, aby nedocházelo k prudké výměně tepla. Dalším faktorem ovlivňujícím kvalitu nápoje je množství použitých surovin. To znamená na čtvrt litru nápoje dát dvě lžičky. Pokud dáváte přednost sáčkovému čaji, nikdy ho nespařujte dvakrát a už vůbec hotový nápoj neohřívejte.
Na závěr bych chtěl uvést recept na kořeněný odpolední čaj:
Do studené vody přidáme koření a přivedeme k varu. Čaj přelijeme vroucí vodou a necháme jej louhovat pět minut. Zamícháme, přidáme cukr a mícháme do rozpuštění. Potom přidáme ovocnou šťávu, znovu zahřejeme na teplotu asi šedesáti stupňů a hotový nápoj servírujeme s kouskem skořice.
Dobrou chuť přeje Honzina