Minulý měsíc jsem se nestačila zúčastnit mnoha akcí, a tak aspoň o těch, o kterých jsem se něco dozvěděla:
Hemerovy skály byly "fakt príma“, udělala se spousta práce, Janeček padal ze skály, holky přinesly občerstvení, pánové se flákali, kromě Myšáka a Lukáše, kteří byli hrozně rádi, že jsou tam s těmi mladými.
Promítání se nekonalo, ale Johny nám připravila velmi bohatý program a uvedla nás do tajů celotáborovky, která bude letos "nejtvrdší“ ze všech.
Taneční se nepodařilo prosadit, hráli jsme jako obvykle volejbal a jako obvykle nám to moc nešlo. No nevadí, Cáju a spol. určitě porazíme!!! V noci byla strašlivá bouřka a já se učila a myslela jsem na statečné rytíře, kteří zatím u Smíška nahrávali rozhovor jako úvod do celotáborovky. (Možná by stál za otištění, ale to až příště.)
Začátek celotáborovky byl "fakt super“, nikdo se nezranil (to nevím určitě).
Na koncert folkové skupiny Lístek s námi vyrazila Martina, která se nenechala odradit naším záchvatem puberty a dobře jí tak. Hitem se stala píseň "Šášulo, ty se usmíváš...“, bohužel nikdo ze zúčastněných si to dál nepamatuje.
Jó, tak o vandru jsem se toho moc nedozvěděla, jen že to bylo "fakt bájo“ a Martina je hrozný číslo (samozřejmě v dobrém a už jí máme všichni rádi).
Výstava Tajemství života se prý povedla. Smíšek tam vydržel tři vteřiny (ale ona už to jednou viděla).
Samozřejmě, nejlepší akcí měsíce byl bezesporu Piknik, kde jsme se Smíškem oslavily krásné čtyřicátiny a tím jsme se přehouply do druhé poloviny života. Už tak beznadějné vyhlídky jsme si ještě zhoršily přejedením (nenapíšu strašným, ale bylo strašné).
Čajový dýchánek byl "fakt boží“, zrovna jsem měla hroznou rýmu, ale hrníčky myslím každého potěšily, i když vlastně se žádný čaj nepil (nešla ani elektřina, ani plyn, ani liháček, jen já jsem šla rychle domů).
Ještě se zmíním o bruslení, na kterém jsem sice nebyla, ale bylo to prý "fakt super“, hlavně Zajda prý trénovala na brankáře v hokeji.
Další důležitá akce tohoto měsíce byly Volby. To sice není akce pořádaná naším roverským kmenem, ale docela mě potěšilo, že všichni, s kterými jsem mluvila, se jí zúčastnili.
A přeskakuji do června: na den dětí nám udělali radost v televizi a pustili nám film Excalibur, ze kterého nejpíš nebudeme moci nic převzít (ani brnění, ani vyklovnuté oko, ani znásilnění, no prostě, bylo to hezký).
A poslední důležitá informace, která se týká dneška (tj. 6.6.1996): dnes se prý má narodit Antikrist, a proto – jestli nejste pokřtění, Pánbu s vámi a zlý pryč.
No a tím končím, do budoucnosti nevidím a kromě toho, oddílovka už začla a stránka je plná. (Prý mám ještě pět minut.)
Loučím se s vámi a věřím, že už o mé příspěvky zájem nebude, leda až zas bude volná stránka a 10 minut do uzávěrky. Mějte se krásně, užívejte prázdnin, už mlčim.
Marka
(Tento článek vznikl za asistence Smíška, Petry, Kuby a Honziny – všichni mě rušili.)
Svět tiká jako hodinky,
tak přesně,
neomylně,
stroze.
Svět tiká jako hodinky.
Kolik nám zbývá času do exploze?
Eucalyptus cinerea – původ NSW, dorůstá 12 m, stříbřité penízkovité listy přisedlé přímo na větvičku, velice vhodný k řezu na zdobení interiéru, též do květinových úprav, výrazná pronikavá mentolová vůně
Eucalyptus citriodora – původ Qld, dorůstá 12 m, světle zelené živé listy jsou hustě ochlupeny, dlouhá listová čepel a dlouhé řapíky, vhodný k řezu a sušení (sušením neztrácí vůni a i po dvou letech je výrazná), silně aromatické listy s citrónovou vůní, ve větším množství až nepříjemnou
Eucalyptus coccifera – původ Tas, dorůstá 2 – 40 m, lidový název: "Tasmanian Snow Gum“, modrošedé oválné listy, je zimovzdorný až do -20 stupňů Celsia, výrazná vůně trochu podobná pelyňku, jinak bez specifikace
Eucalyptus erythrocorys – původ WA, dorůstá 4 m, lidový název: "Illiarrie“, až 25 cm dlouhé kopinaté listy, juvenilní listy ochmýřené, velká červená poupata, zářivě žluté květy až 5 cm velké, výrazná mentolová vůně (jiná než u Eucalyptus cinerea)
Eucalyptus erythronema – původ WA, dorůstá 4 m, lidový název: "White Mallee“, úzké drobné lístečky, pozdějí bílá kůra, celý stromeček působí velice elegantně, červené květy, jemně výrazná vůně, kterou nemůžu k ničemu připodobnit (možná k Eucalyptus erythronema)
Eucalyptus maculata – původ NSW, Qld, dorůstá 20 cm, velice velké ochlupené listy, snáší řez, nápadná černohnědá kůra, silně kořenitá, velice příjemná vůně
Eucalyptus risdonii – původ Tas, dorůstá 3 m, zajímavý tvar listů, v přírodě velice vzácný, lehká příjemná vůně s nádechem mentolu
Eucalyptus staigeriana – původ Qld, dorůstá 10 m, úzké, dlouhé, jemné, zelené lístky hustě přisedlé na větvičky, v přírodě vzácný, pronikavá, výrazná a velice příjemná citrónovo-mentolová vůně
Eucalyptus stellulata – původ NSW, Vic, dorůstá 10 m, lidový název: "Black Sally“, tmavě zelené tuhé výhony s oválnými listy, plně mrazuvzdorná rostlina (-20 stupňů Celsia), lehce kořenitá, zatím ne moc výrazná vůně
Eucalyptus viridis – původ SA, dorůstá 6 m, lidový název: "Green Mallee“, atraktivní tenoučké pavoučí listy, poměrně vzácný, velice oblíbený a žádaný, svěží lehce mentolová vůně
Mimosa innsa – dorůstá 1 m, pochází z tropické Ameriky, je to jiný druh než běžně pěstovaná mimosa, dvakrát sudospeřené listy citlivé na dotyk (reagují okamžitým stažením), velké růžové květy, v přírodě vzácnější, ale jinak je to vynikající rostlina do bytu
Těch několik zkratek, které jsem použil jsou vesměs počáteční písmena názvů jednotlivých částí Austrálie: NSW – Nový jižní Wales, Vic – Victoria, Qld – Queensland, SA – Jižní Austrálie, WA – Západní Austrálie, Tas – Tasmánie.
Tomáš
Nestačil by mi papír, kdybych měla psát o tom, jak moc je silný obal přátelství, který nás všechny spojuje.
Je naprosto běžné, že občas každý z nás má svou náladu. Někdy to bývá nálada, kdy se člověk mračí, křičí a odsekává druhým, vrčí a bručí a má v sobě kupu vzteku. Je podrážděný a cokoliv ho vyvede z míry. Není divu. Vždyť současné podmínky, ať už ve škole, v práci, v rodině či kdekoliv jinde, mají na nás kolikrát tak tvrdý dopad, že by ani nebylo lidské, kdybychom byli furt v pohodě.
Opakem této nálady je naprostá ztřeštěnost. Ztřeštěnost, která vyplývá z radosti. Člověk se směje, plká nesmysly, směje se, směje, plká, naráží na druhé, směje se... Kdyby to aspoň byl smích, který vzešel z něčeho. Ale tohle je něco, co se naprosto vymyká kontrole. Vaše hlava má prázdno (A má vůbec někdy plno?!?), ruce neslouží, nohy neposlouchají. Jen pusa je rozevřená od ucha k uchu a vy se válíte po zemi a smíchem se popadáte za břicho, protože jste zrovna zahlédli někoho, kdo má díru na triku, kdo má u pusy drobek nebo na hlavě parádní rozcuch od větru...
Je sice pěkné, že smích čistí zuby a prodlužuje život, ale... Asi není správné, aby terčem té velké, ztřeštěné, nesmyslné zábavy byl někdo dotyčný. Jeho to pak přivádí do pocitu mrzutosti, možná ponížení, ne-li naštvanosti. A to všechno jen proto, že někdo má dobrou náladu a nedokáže ji mít pod kontrolou.
Vím, že poslední dobou mívám ztřeštěnou náladu. Směju se a možná mám nevhodné narážky. Asi je to přibližujícím se létem, táborem... (Fakt jsem nad tím hodně přemýšlela a tohle bylo to jediné, co mě napadlo. Jinak skutečně nic. Vlastně pozor! Teď se mi tak nějak matně rozsvítilo. No, jo – vlastně VY jste tou příčinou!!!)
Možná chci tímto zapomenout na všední starosti...
Možná se chci tímto pořádně uvolnit, odvázat se...
Možná taky vím, že všeho moc škodí.
A teď asi proto píšu tento příspěvek a snažím se napsat "pár“ řádků, protože vím, že v poslední době jsem několik z vás zaskočila.
Víte, vždycky ta či ona nálada odejde sama jako mávnutím kouzelného proutku. (Sice za čas zase přijde, ale pak taky odejde, přijde, odejde... dost!!!) A jestliže umíte tolerovat a odpouštět, pak je to to nejkrásnější, co může být.
Zkrátka někdy se to prostě zvrtne. Tak se na mě, prosím, nezlobte.
Piškotka
Velké změny Královská zahrada zaznamenala ve svém architektonickém ztvárnění. Původní byl styl renesanční s pravidelným uspořádáním trávníkových ploch, s význačnými stavbami jako jsou Letohrádek královny Anny (čili Královský letohrádek) a zpívající fontána, odlitá mezi roky 1564 – 68 brněnským mistrem Tomášem Jarošem podle italského vzoru Francesca Terzia. Vliv baroka se projevil vytvářením stromořadí a průhledů s bohatými květinovými ornamenty. Z barokních plastik se zachovaly sochy Matyáše Brauna, Herkulova kašna na bývalém hřišti je dílem J.J.Bendla. Koncem minulého století dostala zahrada podobu anglického parku a tu si podržuje dodnes. Od března 1990 je Královská zahrada poprvé ve své historii z rozhodnutí prezidenta V.Havla trvale přístupná veřejnosti. Vstupní brány jsou dvě: hlavní v ulici U Prašného mostu, což je v západní části zahrady, brána u Letorádku královny Anny je ve východním cípu. "Cesta zahradou“ s popisem toho, co je tu k vidění by zabrala několik zhusta popsaných stran. A tak udělám jen hubený výčet některých rostlin, které stojí z různých důvodů za povšimnutí. (pro fajnšmekry a vzdělání toužící i s latinskými názvy).
Hned za hlavní bránou roste mohutný jedinec šácholanu kobus (Magnolia kobus), u prezidentské vily cypřišek nutka (Chamaecyparis nootkatensis), proti Míčovně roste brzy kvetoucí a silně vonící kalina vonná (Viburnum farreri), i zajímavý jehličnan jedlovec kanadský (Tsuga canadensis). Smrk omorika (Picea omorika) má před dozráním krásně fialové šišky, sazaník květnatý (Calycanthus floridus) zas zajímavou kořennou vůni a nápadné červenohnědé květy. Záhon před Míčovnou směrem k prezidentské vile uzavírá vzrostlý habr obecný se šikmo vzpřímenými větvemi (Carpinus betulus 'Pyramidalis'). V centrální části zahrady jsou obrovské buky (Fagus sylvatica), jednou z nejvzácnějších dřevin je metasekvoje čínská (Metasequoiaglyptostroboides), která žije v Číně od třetihor a bývá nazývána živou zkamenělinou. Pod borovicí vejmutovkou (Pinus strobus) s jemnými svazečky jehlic je dekorativní bobkovišeň lékařská (Laurocerasus officinalis) se stálezelenými listy. Najdeme tu i krásně vzrostlý samičí jedinec jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba) nebo zřídka pěstovaný kultivar lísky obecné s nápadně pokřivenými větvemi (Corylus avellana 'Heterophyla'). Východní část zahrady oplývá velkými trávníky zdobenými statnými domácími dřevinami – zastoupen je buk lesní, dub letní (Quercus robur), jasan ztepilý (Fraxinus exelsior), habr obecný, javor mléč, klen i babyka (Acer platanoides, A.pseudoplatanus, A.campestre), lípa malolistá a velkolistá (Tilia cordata, T.platyphylla). Dalším zajímavým stromem je liliovník tulipánokvětý (Liliodendron tulipifera), vyznačující se lyrovitými listy, které se na podzim barví do žluta. V blízkosti Lvího dvora se za krycím porostem různých dřevin objeví empírový skleník. Pochází z roku 1820 a začátkem tohoto století byl k němu přistavěn další nízký skleník, tzv. užitkový. V obou sklenících se pěstují hlavně rostliny ozdobné svými listy, jako např. četné palmy, áronovité rostliny (fíkusy, filodendrony, monstery, diefenbachie), které se používají k dekoračním účelům v prostorách Hradu.
Tím je naše krátká návštěva Královské zahrady u konce. A tohle byl jen zlomek všeho, co je v ní k vidění. Tahle zahrada rozhodně za návštěvu stojí, protože narozdíl od většiny pražských parků je vzorně udržovaná.
Muwín
P.S.: Omlouvám se všem, kdo se těšili na orgánové hodiny. Asi bylo hloupé slíbit, co nesplním – příště už takovou hloupost neudělám.
(převzato z časopisu Ekonom – kráceno) čau Honza
Nedávno mě velice překvapilo, jak se jeden člověk podivoval nad tím, že mám doma baobab. Pro mě to byla samozřejmost. Poučil jsem se a vím, že samozřejmost je to pro mě, ale ne tak docela pro druhé. Tak dost už řečí kolem a k věci.
Je to pozoruhodný strom, jehož poměrně nízký kmen (výška 10 m) dosahuje v průměru 10 m šířky. (Byl zaznamenán exemplář s obvodem kmene 37 m.) Rozložitá koruna je tvořena větvemi až 20 m dlouhými. Květy vyrůstají v paždí listů na dlouhých stopkách (10 – 15 cm), které se později ještě prodlužují. Květy jsou 15 cm velké, bílé. Listy (obrázek 1) jsou dlanitě složené z pěti celokrajných lístků. V době sucha opadávají. Plody visí na prodloužených stopkách dlouhých 1 m. Plod (obrázek 2) je 20 cm podlouhlá tobolka s velkými ledvinovitými močnatými semeny. Uloženy jsou v poživatelné, kysele chutnající dřeni.
Stáří největších baobabů se odhaduje na 5000 let. Vyhnilé kmeny starých stromů si domorodci často upravují na trvalá obydlí.
Dřevo je měkké, pórovité, lehké, kryté tlustou stříbrošerou borkou. Domorodci z něj zhotovují lehké čluny. Lýko je velmi pevné a zpracovává se na lana, tkaniny a výrobu papíru.
Z mladých listů se připravují salát nebo se používají do polévek a do pokrmů. Též se suší na období sucha. (U nás si sušíme libeček, majoránku a jiné koření, tam si suší baobab.)
Dřeň plodů, která obsahuje kyselinu vinnou, je vhodná na výrobu osvěžujících nápojů (také vína) nebo se konzumuje syrová. Semena jsou jedlá, obsahují 12 – 15% oleje. (Pěkně tvrdá. Živit bych se jimi nechtěl, ale jiný kraj – jiné jídlo.) Různé části stromu se používají k léčení, např. kůra na zimnici.
Tím pro dnešek končím. Jezte baobab, budete zdraví.
Mějte se krásně a příště se na vás těší Tomáš
Bílé rakve postelí,
vrátíme se dospělí,
vrátíme se dospělí,
až se luna otelí.
Jednou, dvakrát, potřetí,
motýl něhy uletí,
motýl něhy uletí,
růže hodíš do smetí.
Noc a růže, motýli,
svlékneme se na chvíli,
svlékneme se na chvíli,
tma nám těla nabílí.
"Lyrická sezóna“ je tedy nejen romantické čtení o lásce a milování, které básník zahalil do závojů svých slov, ale i kniha k zamyšlení nad úplně nejzákladnějšími problémy dnešních dnů.
Smíšek
No co by chtěla? Užila si,
ať teda trpí za lásku ...
Rvát by si měla hambou vlasy,
Máriapanna z vobrázku!
Ta se v tom vyzná! Jak se nese ...
Ty dnešní mravy! Nedivte se ...
a drze kouká do vočí ...
Ví, co kde má a s čím co dělat ...
A chlapi jako stádo telat
eště se za ní votočí!
Váš Smíšek
Tentokrát jsem za to zase vděčil beránkovi, neboť malý princ se mě náhle zeptal, jako by se ho zmocnily vážné pochyby:
"Je to pravda, že beránci okusují keře, viď?“
"Ano, okusují.“
"Ach, to jsem rád!“
Nepochopil jsem, proč je tak důležité, aby beránci okusovali keře, ale malý princ dodal:
"Okusují tedy i baobaby?“
Upozornil jsem malého pince, že baobaby nejsou keře, ale stromy veliké jako kostely, a že i kdyby vzal s sebou celé stádo slonů, nedokázali by sežrat jediný baobab. Myšlenka na stádo slonů malého prince rozesmála:
"Museli by stát jeden na druhém ...“
Ale moudře poznamenal:
"Než baobaby vyrostou, jsou malé.“
"Správně. A proč by měli tvoji beránci okusovat malé baobaby?“
"To je ale divná otázka!“ odpověděl, jako by šlo o něco samozřejmého. A stálo mě to hodně námahy, abych porozuměl tomu problému.
A skutečně, na planetě malého prince byla jako na všech planetách dobrá tráva i plevel. Tedy z dobrých semen dobrá tráva a ze špatných semen býlí. Ale semena jsou neviditelná. Spí hluboko v zemi, až některému napadne se probudit. Tu se protáhne a k slunci bojácně raší nejprve rozkošný a neškodný malý výhonek. Je-li to ředkvička nebo růže, můžeme je nechat, ať si rostou. Je-li to plevel, musíme ho vytrhnout hned, jak ho rozeznáme. Nu, a na planetě malého prince byla strašná semena... semena baobabů. Půda planety byla jimi zamořena. A pustíme-li se do baobabu příliš pozdě, už nikdy se ho nezbavíme. Zaroste celou planetu. Provrtá ji svými kořeny. A je-li planeta příliš malá a baobabů příliš mnoho, roztrhnou ji.
"To je věc kázně,“ řekl mi později malý princ. "Když dám ráno do pořádku sebe, musím udělat pořádek na planetě. Je třeba se přinutit a pravidelně vytrhávat baobaby, hned jak je rozeznáme od růží, kterým se moc podobají, když jsou ještě maličké. Je to práce hrozně nudná, ale je velice snadná.“
Jednou mi poradil, abych se to snažil pěkně nakreslit, aby to u nás děti dobře pochopily. "Budou-li jednoho dne cestovat,“ řekl, "může se jim to hodit. Někdy to nevadí, když se práce odloží na později. Ale u baobabů je to vždycky katastrofa. Já ti poznal jednu planetu... Tam bydlel lenoch. Zanedbal tři keře...“
Nakreslil jsem tedy tu planetu podle pokynů malého prince. Nerad dělám mravokárce, ale nebezpečí baobabů je tak málo známé a riziko, kterému se vystavuje ten, kdo by na nějaké planetce zabloudil, je tak velké, že tentokrát dělám vyjímku ve své zdrženlivosti a říkám: "Děti, dejte pozor na baobaby!“ S touto kresbou jsem si dal proto tolik práce, abych varoval své přátele před nebezpečím, v jehož blízkosti již dlouho žijí – stejně jako já – a ani o tom nevědí. Poučení, které jsem dal, stálo za tu námahu. Zeptáte se snad: Proč nejsou v této knize jiné kresby tak velkolepé jako kresba baobabů? Odpověď je velmi prostá: Zkoušel jsem to, ale nepodařilo se mi to. Když jsem kreslil baobaby, hnala mě k tomu jakási vnitřní nutnost.
(Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ)