O vandrech
Muwín
Aby toho nebylo o vandrech málo, tak bych tu měl vzpomínku na jeden okouzlující vandr, kterým jsme ukončili letošní prázdniny – zároveň jako vybídnutí do budoucna, abychom spolu víc jezdili na takovéhle vandry.
Tenhle nádherný vandr začal celkem nevinně asi tak ve tři odpoledne, když jsme se sešli u Anděla. O osm hodin později jsme se šťastně shledali v Kaplici a mohli vyrazit do tmy. Heslo dne Hubert.
- Spaní na mezi u silnice – super, jen to bylo trochu z kopce.
- První koupání za Ličovem, prohlídka skautského tábora, cesta kukuřičným polem, makovice, Benešov nad Černou – psaní pozdravů, fotbal před sámoškou, nekonečná cesta k Huťskému rybníku, pes co kouše do lýtek, hledání vody. Nakonec jsme našli úkryt v nějakém krmelcoseníku.
- Schovávání před autama, protrhané alumatky, Černé údolí a jídlo na silnici. Stoupání k Mlýnskému vrchu a krásný koupání.
- Jenom kousek odtud si z hromady hub, kterých byl plný les a vyprosených vajec vaříme smaženici, smažíme na slanině a místo chleba, který nám došel vaříme rýži.
- Ráno – teda už dopoledne (to už je sobota) se jdeme znovu vykoupat. Bylo to pěkně ledový. Ušli jsme asi dva kilometry a zbytek dne strávili na nádherným místě u lesa, vařili, jedli, trhali vřes, hráli lakros a tak všelijak – no prostě idylka. Už v podvečer jsme šli dál přes Kuní horu (925 m.n.m.), vyhnuli jsme se Kraví hoře a přes Hojnou a Dobrou vodu jsme došli do nějakýho lesa, kde jsme si ustlali pod širákem...
- No a v jednu v noci začalo pršet. A pršelo až do sedmi do rána. Promoklo nám úplně všechno. Po celtách stekla voda na alumatky a po nich pod nás. Měli jsme mokrý věci, spacáky, boty. A ráno? Stáli jsme tam, promočený, byla nám zima, nevěřícně jsme zírali na malý seník třicet kroků od nás za smrkovým hustníkem a jen jsme se tomu smáli. Nejdřív jsme chtěli spálit ten seník, ale pak jsme rozdělali oheň vedle, usušili alespoň to, v čem jsme chtěli jít a zbytek zabalili.
- Ve Stropnici na autobusáku jsme se trochu najedli (konečně) a pak jsme hráli čáru – byly to hrábě, které se neopakují.
- A to nás ještě čekala cesta do Prahy – modré životy bledly hrůzou. Sešli jsme se celý šťastný v klubovně a byli jsme hrozně neradi, že ten úžasný vandr skončil. Myslim, že to bylo dokonalý zakončení prázdnin.
Možná je škoda, že nás nejezdí víc.
Zapomněl jsem zmínit focení kytek a střevlíků, nakopávání tenisáku po silnici, Johnino zuřivý focení u Mlýnské nádrže, Zajdiny šavlové tance, ošklivá slova při nedělním návratu, balení levou rukou, focení samospouští, samorosty na báglech a skvělou náladu, pohodu a pochopení. Jo, dohromady jsme ušli 50 kilometrů.