Pijte vodu, pijte pitnou vodu...
Smíšek

Vždycky, když přijde řeč na alkohol, najde se spousta lidí, kteří tuto drogu obhajují nebo alespoň tolerují (= jsou schopni ji vystát). Vždycky, když se mluví o alkoholu, o tom zda "pít či nepít“, se ve vzduchu vytvoří napětí a obhájci jen čekají až se objeví někdo, kdo řekne: NEPÍT. Na takového odvážlivce se sesypou jako vosy na bonbón a vytahují jeden argument za druhým: odvěké pití alkoholických nápojů, léčivé účinky některých alkoholických nápojů, příjemná chuť, součást národní kultury... a nakonec, nakonec přijde eso z rukávu: věc osobní svobodné volby. Milému odvážlivci nezbývá, než pod tíhou atmosféry a vyřčených faktů změnit názor. Slabší povaha jednoduše konstatuje: "Tak jó, klucí, tak já na to pivko s váma půjdu.“ a už se v duchu těší, až bude taky jednou moci někomu "vysvětlit“, jak to s tím alkoholem je. Poněkud silnější charaktery, které se nenechají jen tak porazit, zvolí kompromis a spokojí se s názorem: "Dětem ne a dospělí ať se rozhodnou sami.“ Vzápětí podle svého rozhodnutí, na věku dotyčného přitom myslím nesejde, pak usednou nebo neusednou ke sklence alkoholické tekutiny a víckrát se raději, pokud nejde o děti, do debat o alkoholu nepouštějí.

Nemusíte se mnou souhlasit, ale já to takhle nějak vidím a abych si taky pěkně "naběhla“, dovolím si vyslovit názor, že "nepít“ je správná odpověď na onu hamletovsky položenou otázku. Ať chcete nebo ne, alkohol JE droga jako každá jiná a podlehne jí každý, kdo ji užívá. A abych si přisadila ještě víc – horlivá obrana pití alkoholu je jen jednou z forem projevu "závislosti“. Což není v rozporu s tím, že jde v jistém smyslu i o obranu lidských práv.

Říká se: "Všeho s mírou.“ a často se i tímto příslovím ohánějí ti, kteří si občas dají víno, pivo či malou štamprličku něčeho tvrdšího. No a když se pije s mírou, tak přece nejde o žádnou závislost, protože člověk má pití pod kontrolou a ví, kdy přestat. Moc hezký argument! Už na začátku jsem napsala, co si myslím o pohárech a jejich přetékání a stejně tak je to s onou "mírou“. Jednou přijde okamžik, kdy "míra“ na vypité množství alkoholu nestačí, dotyčný je opilý a čeká ho kromě pár hodin nevázaného veselí a uvolnění i poněkud horší probuzení. Opije se jednou, dvakrát... a máme tu alkoholika co by dup.

Tady naráží i obhajoba alkoholu z hlediska lidské svobody. Jistě, každý má právo se rozhodnout zda si skleničku dá nebo ne. Jistě má každý i právo se opít, ALE často se zapomíná, že každý nese za své svobodné rozhodnutí ODPOVĚDNOST! A pokud si myslíte, že opilý člověk je schopen nést za své jednání odpovědnost, tak já si to nemyslím. Samozřejmě, že po vystřízlivění mu nic jiného nezbývá a často svého předchozího rozhodnutí: "Dám si ještě jednu.“, hořce lituje, ale to taky může být už zatraceně pozdě. Nemusím snad připomínat automobilové nehody, které skončily smrtí někoho, kdo je nezavinil. S tím souvisí i to, že stav opilosti může být pro dotyčnou osobu příjemný, ale pro její okolí už ne. A znovu se nabízí často opakovaná fráze: "Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného.“

Můžete mi vytknout, že teď celou dobu nedělám nic než to, co jsem zpočátku vytýkala obráncům alkoholu, jen s opačným cílem – chrlím na vás svoje argumenty proti pití alkoholu. Zbývá mi tedy dodat pár vět, které by objasnily celý můj postoj.

Respektuji právo druhých lidí na pití alkoholu. Možná, že výstižnější by bylo slovo "toleruji“, ve smyslu "snáším, strpím“, protože respektovat je pro mě někdy opravdu hodně těžké. Zvlášť u lidí, které mám ráda a na kterých mi záleží. Vidět někoho takového, jak s každou sklenicí ztrácí svou důstojnost a před očima se mění v úplně jiného člověka, mě bolí.

Jen obtížně se někdy přinutíme k tomu, abychom mysleli na budoucnost. Nikdo ji nedovede předpovědět, ale je velká pravděpodobnost, že člověk, který pije alkohol i s onou již zmíněnou "mírou“, ho bude pít dál a víc. Jeho závislost poroste s věkem a odnesou ji nejen jeho organismus, ale také jeho nejbližší – partner, děti i vnoučata, o širším okolí nemluvě.

Když se to vezme kolem a kolem, je mnohem těžší alkohol nepít než pít. Pokud je člověk schopen odolat vlastní zvědavosti a domluvit svým rozmazleným smyslům, nemá ještě vyhráno. Jeho okolí mu připraví další zkoušku. Díky obecnému předpokladu, že lidé alkohol pijí, i když pro děti není vhodný, vidí každého dospělého i s jeho svobodnou volbou, který alkohol nepije, jako něco divného, nekulturního. Vysvětlujte někomu, že mu nechcete připít vínem, ale vodou. Bude vás v lepším příkladě pokládat za padlého na hlavu a v tom horším se urazí. (To mám z vlastní zkušenosti.)

Než opravdu skončím tenhle dlouhý, nudný a pro někoho možná zbytečný článek, chtěla bych dodat, že mohl být klidně o drogách, sexu, televizi, videu, hrubém chování, jídle či autech, atd. Stručně řečeno o kterémkoli znaku konzumního způsobu života. Je totiž mnohem snazší přesvědčit sebe sama i své okolí o tom, že naše slabost není slabostí, ale potřebou, bez které není náš život možný. Lidé jsou velmi vynalézaví a dokážou si odůvodnit všechno na světě. Je těžší přiznat si své slabosti a pustit se s nimi do křížku. Je opravdu, opravdu těžké být sám k sobě upřímný a říkat si pravdu "do očí“.

Nikomu z vás nic neradím, nepřikazuju ani nevyčítám. Všem se vám přiznávám, že nejsem abstinent, i když bych jím chtěla být. Přeju vám, abyste byli sami sebou, abyste vždy byli schopni být odpovědni za své jednání a mohli se svobodně rozhodnout. Prosím vás, abyste umožnili totéž lidem ve svém okolí, přinášeli jim radost a dobrou pohodu. Přeju vám, abyste nikdy nepropadali konzumnímu způsobu života a mohli se vždycky s klidným svědomím podívat sami sobě "do očí“.