Podobné to je v životě – stálý boj a spor dobra se zlem. Záleží na každém z nás, zda se napijeme z louže či z pramínku. Vstupem na skautskou stezku jsme k pramínku vykročili, ještě ale není vyhráno. I podél této stezky je plno lákavých louží (video, televize, pohodlnost, lenost...).
Jen ten, kdo je rozhodnut dojít k cíli, odolá všem svodům a dosáhne čistého pramínku. Ten pramínek může mít podobu krásných vztahů mezi lidmi, podobu neopakovatelných zážitků, podobu opravdového přátelství...
Kdo tohle všechno zažil, ten netouží po návratu do prostředí hádek a sporů, ten netouží jen po společnosti televize, videa a podobně, ten již nemá zájem jen o laciná kamarádství. Pramínek tvoří tisíce a miliony kapek. Kéž to, co poskytujeme našim skautíkům se stane kapkami, které se spojí v čistý pramínek pravého, čistého lidství.
Vždyť o to jde – míjet louže a pít z čistých pramínků. Tím pramínkem může být i naše jednání podle skautského zákona. Čím více bude jeho dodržování součástí našeho každodenního života, tím více bude pramínek sílit a také bude čistější a čistější.
Jedno přísloví říká: "Chlapec se stává mužem, když louži obejde, místo aby do ní vstoupil.“ Ano, já bych to trochu upravil – když míjíme louže a pijeme pouze z čistých pramínků, stáváme se lidmi – lidmi s velkým L.
Hledejme pramínky v sobě a dopřejme druhým ochutnat sílu čistoty a nefalšovaného člověčenství – stavme oázy ve vyprahlé krajině lidských duší, vraťme do života radost z krásy, pravdy a poznání.
Rolf (Převzato ze Skautingu č. 1, roč. 35, str. 11.)