Stalo se vám také už něco podobného?
Kuba
Spěchám. I já, stejně jako mnozí jiní, stále někam spěchám. Vím, že to na mě působí velmi nepříznivě, takhle pořád někam spěchat a stresovat se, ale já se tomu prostě neubráním. Když mám být už pět minut na srazu a zrovna nastupuji do autobusu, obvykle tam vlítnu a říkám si: "Tak sakra, ať už to jede.“
Nedávno jsem se opět dostal do velmi podobné situace. Spěchám na sraz, na kterém už jsem měl být, vlítnu do autobusu a... na zemi vidím rozsypaná jablka a manželský pár, který je sbírá. V tu chvíli mě ani nenapadlo na ně například začít křičet ať si pospíší nebo říci řidiči autobusu ať už jede, protože má beztak zpoždění. Ne. Já jsem jim začal radit, kde jablka jsou, pár jsem jim jich pomohl sebrat a poté, co všechna jablka sesbírali a dali jich pár řidiči jako projev díků, jsem jim spolu se všemi lidmi z autobusu sledujícími výjev zamával na rozloučenou. Když se autobus rozjel, zpozoroval jsem na tváři všech přítomných úsměv, který jsem objevil i u sebe.
Jak je to snadné! Proč se zbytečně stresovat a zlobit kvůli maličkostem, kterým je možno se naopak zasmát? Když jsem si uvědomil, že jsem jednal zcela volně a nestrojeně, měl jsem z toho dobrý pocit. Vždyť přesně takhle jsem se vždycky chovat chtěl, ale buď jsem k tomu neměl příležitost nebo jsem si to prostě neuvědomil a jednal "po staru“.
Překvapila mě i reakce všech ostatních lidí. Jednali totiž úplně stejně jako já. Až donedávna jsem si myslel, že se najde řada takových (a myslím si, že jich i několik znám), kteří když nebudou přímo nadávat, tak budou mít alespoň zkaženou náladu. Je to skutečně tak a toto byl pouze vyjímečný případ nebo jsem se tak škaredě mýlil? Bylo to tím, že jsem cestoval v neděli, nebo by se tak stalo třeba i v dopravní špičce?
Nevím a byl bych rád, kdybyste mi pomohli na tyto otázky odpovědět. Ať už pouhým sdělením toho, jak si myslíte, že byste na tuto situaci reagovali vy nebo třeba napsáním podobného článku s vašimi zkušenostmi. Byl bych moc rád.