Šumava bez stromů?
Muwín
Šumava je zádumčivá a půvabná krajina táhlých kopců a modravých hor, plná hlubokých šumících lesů. Už dávno učarovala mnohým lidem, rodákům i turistům, kteří ji pořád rádi navštěvují, popisují, malují a v posledním století i fotografují.
Pohoří je dlouhé asi 140 km, pozvolna přechází v předhůří do vrchoviny, kdežto na bavorské straně jsou horské svahy výraznější. Stav lesů je možné hodnotit jako nejlepší ze všech lesních oblastí. Celková produkční potence tvorby dřevní hmoty je pro vhodné klimatické a půdní podmínky ohromná.
Když tohle E. Průša, autor knihy Přirozené lesy ČR, před sedmi nebo osmi lety psal, asi netušil, co všechno tu zádumčivou Šumavu čeká. Došlo něčemu, co se označuje jako hmyzí nebo kůrovcová kalamita. Kůrovec napadl porosty Modravy, Strážného, Kvildy. Luzný a Roklan jsou už bez stromů, stejně jako Černá hora a ze Šumavy dál mizí stovky a tisíce stromů. Sjelo se sem přes dvě stě dřevařů z celé republiky.
Lýkožrout je malý černý brouček a zdravé stromy reagují tak, že jednoduše škůdce zalije smolou a rána se uzdraví. Problémy nastanou, když budou v porostu stromy staré a nemocné, které se nedokážou ubránit – hmyzí škůdce se pak přemnoží a ve velkém množství napadá zdravé stromy, které by se jinak ubránily.
A dopad na Šumavu? Část hlubokých zádumčivých hvozdů se proměnila v holiny a rozblácené odvozní cesty, z hůře dostupných míst se budou kmeny odstraňovat vrtulníky. Ale přeci jen – jsme v národním parku, takže současně s těžbou různé firmy upravují poškozený terén, navážejí na něj sypké hmoty a chystají výsadbu nových sazenic. Štěstí v neštěstí je, že kůrovec žije pouze pod kůrou a tak je dřevo vhodné k dalšímu zpracování.
Má to ale jeden háček. Na správě parku pracují lehce dogmatičtí lidé, kteří považují 1. zónu národního parku za nedotknutelnou (ona také podle zákona je nedotknutelná) a v případě, že se kůrovec dostane až tam, nebudou chtít zasahovat. Další problém jsou soukromí majitelé lesů. Takový majitel dvou až deseti hektarů lesa, který žije někde v Kanadě, má vlastně ve svém lese kůrovcovou farmu, protože zákon neumožňuje jiné řešení, než že majitel lesa to musí zařídit sám.
A kde je tedy chyba? V lidech a zase v lidech. První varovné signály výskytu kůrovce byly zaregistrovány už v roce 1991 a ještě v roce 1993 stačilo odstranit asi 300 kubíků dřeva a situace by byla nejspíš zachráněná. Pracovníci správy Šumavského národního parku ovšem nechtěli do přírody zasahovat. U nás už ale dávno nemáme přirozenou krajinu – třeba jižní Čechy jsou celé uměle dobudované. Takže celý tento přístup není správný a o rok později už bylo postiženo přes 3000 kubíků dřeva. Dnes i přes ohromné úsilí lidí, použití moderní techniky a vynaložení spousty peněz došla situace tak daleko, že si rakouská strana stěžuje na šíření kůrovce do jejich lesů.