Bůh stvořil muže a pak si řekl, že to dokáže ještě jednou a lépe, a stvořil ženu
aneb Ženy myslí jinak
Petra

Nedávno jsem četla zajímavý článek, ve kterém byly popsány výzkumy, které dokazují, že ženy a muži skutečně užívají své mozky rozdílně. Pomocí nového technického zařízení, k němuž patří pozitronový emisní tomograf (PET) a funkční magnetický resonanční skener (FMRS), mohou vědci sledovat lidský mozek při uvažování, pocitech a vzpomínání. Každý dobrovolník dostane injekci radioaktivní glukózy, kterou se mozek vyživuje. Aktivní oblasti mozku absorbují více glukózy než části, které jsou v klidu, a vyzařují tudíž radioaktivitu, kterou zaznamenává PET.

Při jednom z pokusů měli dobrovolníci určit, zda se rýmují dvojice nesmyslných slov, která se rozzářila na monitoru. U všech mužů se jedna oblast v levém předním mozkovém závitu (který je za levým obočím) jasně rozzářila, kdežto u většiny zkoumaných žen se vedle levé poloviny rozzářila navíc i část mozku nad pravým obočím. Pravá polovina mozku je přitom sídlem citů. Díky tomu, že u žen obě poloviny mozku spolupracují, pracují ženy s jazykem obratněji než muži. Zacházejí-li se slovy, používají jak řečových center (levá polovina mozku), tak center citových (pravá polovina) a je pro ně tedy snazší přesně se vyjádřit.

Při jiném pokusu měli dobrovolníci z řad studentů řešit matematické příklady. Polovina žen a polovina mužů docílila více než 700 bodů. Druhá polovina docílila jen kolem 540 bodů. Spánkové laloky u mužů z "lepší“ skupiny byly při pokusu mnohem aktivnější než u průměrných mužů. U žen, které rovněž docílily 700 bodů, však spánkové laloky vykazovaly jen nepatrnou aktivitu, a průběh také nasvědčoval tomu, že ženy nezapojovaly mozek o nic aktivněji než ženy průměrné. Na rozdíl od mužů tedy dovedly využít svůj mozek efektivněji, než průměrné ženy.

Při jednom z dalších pokusů měli dobrovolníci určovat, zda se na tvářích herců a hereček projevuje smutek nebo štěstí. Obě pohlaví takřka neomylně rozpoznala štěstí. U smutku to však bylo jiné: ženy rozeznaly smutek v devadesáti procentech případů jak u mužů, tak u žen; muži však měli problémy. Rozpoznali smutek na tvářích mužů v devadesáti procentech – a vedli si tudíž stejně dobře jako ženy – trefili se však pouze v sedmdesáti procentech při posuzování tváří žen. Z hlediska evoluce je to celkem pochopitelné. Muž musel být maximálně bdělý pokud jde o "čtení“ tváří jiných mužů – jinak by mohl přehlédnout první náznak toho, že na něj někdo hodlá zaútočit. Vyznat se ve tvářích žen však už pro něj nebylo tak důležité, protože od žen mu zpravidla žádné nebezpečí nehrozilo. Skener navíc ukázal, že ženské mozky nemusejí při posuzování tváří pracovat tak usilovně. Ženský limbický systém – část mozku, která ovládá emoce – byl dokonce méně aktivní než limbický systém mužů, kteří docílili horších výsledků. Mužský mozek musel tedy vyvíjet mnohem větší námahu, aby správně rozpoznal výraz – a přesto mu to nijak nepomohlo.

Na závěr tohoto vpravdě feministického článku je však nutné zdůraznit, že při pokusech byla zjištěna u některých ženských mozků i určitá podobnost mozkům mužským. To znamená, že nemůžeme jednoznačně říci, že každá žena má abnormální schopnost empatie (tj. schopnost vcítit se do prožitků druhého), ale na druhou stranu je proto lépe vybavena než kterýkoli muž...


Kdo dojde dál?
Kuba11

Vzhledem k tomu, že poslední dobou velmi často slýchám všelijaké feministické či antifeministické řeči, chtěl bych vám položit otázku: Dojde při pochodu dál žena, nebo muž (bude-li opravdu nutné někam dojít)? Dojde dál muž díky jeho nesporným fyzickým přednostem nebo dojde dál žena díky jejím psychickým kvalitám? Slyšel jsem už řadu vysvětlení a zajímalo by mě, co si o tom myslíte vy.