DVDčka
Kuba11

Tak, a máme nový standard. Jmenuje se Digital video (nebo též versatille) disk, zkráceně DVD. Standard ve všem převyšující CD s několika přídavky, na které si CD ani nepomyslelo. DVD je nosič rozměry stejný jako CD, který vznikl spoluprací deseti vůdčích firem v oblasti výpočetní techniky, zvuku a videa. Mezi nejslavnější členy tohoto konsorcia patří Sony, Panasonic, Toshiba nebo třeba Warner. Zásadní rozdíl mezi DVD a CD je v kapacitě. Pro DVD je ustanoveno několik formátů vypsaných v tabulce. Ke každému formátu ještě existuje dvoustranný model, který poskytuje přesně dvojnásobnou kapacitu než jednostranný, který je uveden v tabulce.

Označení
Vrstvy
Kapacita
DVD-5
1
4.7 GB
DVD-9
2
8.5 GB
DVD-R
1
3.9 GB
DVD-RAM
1
2.6 GB
Takto vysoká kapacita umožňuje na disk DVD-5 zaznamenat až 133 minut filmu v kvalitě vyšší než televizní spolu s osmi zvukovými prostorovými kanály o vyšší kvalitě než má CD a ještě k tomu 32 vedlejších obrazovek. V praxi to umožňuje na jeden nosič zaznamenat spolu s filmem ještě osmijazyčný komentář a 32 různých titulkování.

Přehrávače filmových DVD budou mimo jiné umožňovat divákovi, aby si vybral, jestli chce na konci filmu uvidět happy-end nebo jestli chce smutný konec. Dále mu dá vybrat, jestli chce ve filmu vidět krev, násilí a lechtivé scény nebo ne a podobné srandičky. Vsadil bych se ale, že se to moc neujme.

Mimo uložení filmu slouží DVD samozřejmě i k záznamu zvuku. Poskytuje kvalitu řekl bych až zbytečnou. Dokonalou reprodukci umožňuje v rozsahu 4 Hz až 44 kHz (člověk slyší od 16 Hz do 16 kHz), odstup signál-šum je 106 dB (Jestli to dobře chápu, tak kdybyste si z DVDčka pouštěli hudbu tak nahlas, že by přeřvala metr od vás startující burácející letadlo, pořád ještě byste neslyšeli žádný šum.), dvacetibitový D/A (digital/analog) převodník (u CD pouhých 16 bitů) a vzorkování 96 kHz (u CD pouhých 48 kHz). A v této rozmazlené kvalitě pořád uloží neskutečných 5 hodin hudby na jediný základní kotouč.

Pro počítačové nadšence je asi nejdůležitější, že se příští rok objeví vypalovačky DVD (formát DVD-R (R jako recordable)) a ještě o něco později dokonce přepisovatelné disky (DVD-RAM – tato zkratka je mírně zavádějící, protože RAM znamená random access memory neboli paměť s náhodným přístupem, ale na DVD se nezapisuje v libovolném pořadí (náhodně), ale sekvenčně (za sebou)). Dalším důležitým aspektem přehrávačů DVD-ROMek je jejich rychlost. Ta je stanovena na minimálně 1350 KB/s (devítinásobek základních mechanik CD). Všechny mechaniky DVD-ROM budou samozřejmě umět číst i stará CDčka.

A jaká je budoucnost? Nevěřil bych, že už teď, kdy je celý elektronický průmysl v euforii z DVD, se připravuje nový standard, ale je tomu tak. Machři z Toshiby totiž ohlásili, že se jim podařilo zkrotit "modrý laser“, tedy proud fotonů s nižší vlnovou délkou, než mají současné "červené lasery“. To umožní na kotouč stejné velikosti zaznamenat datové stopy ještě blíž k sobě a zvýšit tím kapacitu až na neuvěřitelných 40 GB (jestli bude použita stejná technologie zápisu na dvě vrstvy dvoustranně jako u DVD, tak dokonce až na hodnoty přesahující 100 GB) a současně zvýšit přenosovou rychlost. To je však pouze sladká hudba budoucnosti.

DVD má všechny předpoklady stát se všeobecně uznávaným standardem a je velmi pravděpodobné, že do pěti let z větší části vytlačí CDčka a asi i videokazety ve videopůjčovnách. Mezi tyto předpoklady patří i cena, která by měla být už brzo po zahájení prodeje kolem 10 000 Kč za mechaniku a asi 50 Kč za nosič. Tyto ceny samozřejmě budou velmi rychle klesat.