Řidič: "Do you need money?“
Já: "I think so.“
"I live near here, come with me.“
"But what will I do there?“
"You'll see!“
(začínám se vymlouvat) "Sorry, I must wait for bus and go home.“
"Don't afraid of me. I'm not a murder or some monster. Do you think, that I am a monster?“
"No, I don't.“
"So, come with me, I will take you home.“
"No, thanks!“
"Bye.“
"Bye.“
Uf! Odjel, ale to jsem se zapotil. Novým nahlédnutím do jízdního řádu zjišťuji, že autobus jede asi za 15 minut (díval jsem se na 225), a tak si řeknu, že se stavim v klubovně. Tak jsem vyrazil do toho děsnýho krpálu a co se nestalo! Já to individuum potkal znovu, jelikož to objel a přijel z první odbočky nad Lukama (doufám, že si to představíte). A zase dialog!
Řidič: "Hello, I'll take you home!“
Já: "No, thanks.“
"Come on!“
(Dívám se zpátky na zastávku a vidím projíždějící autobus nepatřící do MHD.)
"No, thanks, but look (ukazuji zpět na zastávku), my bus is going.“
"So, bye!“
"Bye.“
Znovu si oddechuji, že mne neunes a zároveň si uvědomuji, že to mohl být slušný člověk. Asi jenom mohl, ale kdo ví, a proto si s tím přestávám lámat hlavu a docházím do opuštěné klubovny, ze které po chvíli odcházím domů. Ale co je asi na tomto článku nejvtipnější je to, že se mi to opravdu stalo! A proto je dobré poslouchat naše rodiče a nikdy, nikam, sami s nikým cizím nechoďte!!!
(Angličtinářům bych se rád omluvil za případné chyby.)