Hurá na Žlutky
Piškotka – Únor 95

Je pátek – vytoužený den "D“. Máme se sejít na Smícháči, a to v 16:00 hodin. Sejdeme se všichni? Uvidíme. U pokladen stojí Jirka a Honza. Zatím. Později přichází Johny, Elza, Kašpárek a Lukáš. Kupujeme lístky a jdeme do vlaku. Konečně se vlak rozjíždí.

... konečně jsme v Řevnicích. Jdeme nakoupit. Po velkém nákupu samých dobrot i nedobrot jsme usoudili, že bychom mohli vyrazit na srub. Kluci navrhli, že půjdeme jejich cestou – je prý kratší. Ovšem posléze jsme zjistili, že slovo "kratší“ by se dalo přeložit jako "dlouhá, hnusná, bahnitá“ cesta.

Kousek před srubem našel Honza v trávě malinkatého ptáčka. "Co s ním?“ Kluci opět navrhli, že ho vezmeme s sebou a budeme se o něj starat. Lukáš řekl, že ptáci žerou namočené mouchy, ovšem kdo je bude tady po lese honit a chytat, že? Jirka mu dal ochutnat kousek starého, tvrdého rohlíka (ptáčkovi, ne Lukášovi) a konečně jsme se odhodlali, že dojdeme ke srubu.

Když jsme ho odemkli, kluci odešli pro vodu a my holky jsme rozdělaly v kamnech a začaly chystat večeři.

Když kluci přišli, šli jsme se přivítat na vyhlídku a pak hurá na tu večeři. Po večeři jsme kecali, taky co jiného. A potom došlo i na starého dobrého mloka a elektřinu. Byla to strašná legrace.

Je asi jedna hodina ranní – jdem spát.

Všichni jsme ulehli (to bylo ale asi tak všechno, takže o spaní ani zmínka). Zase se kecalo a smálo a blblo... A když bylo tak kolem 2:30, tak to začalo všechno utichat. Jenom někdo pořád otravoval s chozením na záchod (že jo, Elzo a Piškotko!)

Ale nakonec všechno dobře dopadlo a všichni usli s dobrým pocitem, že jsme tady a že je to fajn. (Teda aspoň doufám.)

Tohle je zápis jednoho dne naší první společné výpravy, která pro mě měla velkou cenu. Je to zápis z mé Zálesajdy (to ještě byl čas na to si ji psát... no nic) a já jsem ráda, že tam tu výpravu mám napsanou, i když všechno to, co jsme zažili, mám v sobě skryto.

Děkuju všem, kdo na ní byli. Přeju si, aby jich bylo co nejvíce...