O růstu
Martina – Říjen 96

Rosteme. Rosteme, sílíme, stárneme. Problém je asi v tom stárnutí, protože s věkem se člověk mění. A tak se mi stává, že občas potkávám kamarády, s kterými jsme si kdysi snili o kráse přírody, o romantice hvězdného nebe, o dlouhých cestách a nekonečných toulkách, o vysokém plameni nočního táboráku a slastných tónech kytary a hlavně o věrném kamarádství. Čas šel a dnes potkávám docela jiné lidi. Většinou táhnou v bandách z diskoték, cigarety v rukou. Ty tam jsou dřívější ideály.

Taky jsem se změnila, ale sen o přátelství, o kráse přírody, o romantice mne neopustil. Dlouho jsem ho hledala a někdy mi to připadalo, že je to všechno bláznivý a nereálný...

Konečně jsem našla ten svět a Vy jste byli ti, kdo mi otevřeli bránu. Jsem Vám za to zavázána. Mockrát Vám děkuji za všechny návštěvy, hlavně v nemocnici. Opravdu mi moc pomohly.

Jednou za mnou poslali psycholožku, prý pomohla už několika dětem. Ke mně ji poslali s křížkem po funuse. Mně jste pomohli Vy.

Děkuji Vám za všechno, co jste pro mě udělali a doufám, že vám to budu moci někdy splatit.