Zpráva z Krkonoš
Alík – Září 96

Když jsem přijela z Ponsu zpátky do Prahy, bylo mi smutno. Na horách jsem se strašně těšila na vás a moc se mi stýskalo a po příjezdu se mi stýskalo po horách a po těch lidech, co tam se mnou byli. Člověk je stejně zvláštní výmysl...

Co bych vám chtěla sdělit? Tenhle článeček je spíš pro ty, kdo na Fonsu (Ponsu, Monsu) ještě nebyli a váhají.

Můžu vám říct jenom jedno. Chyťte se první příležitosti a jeďte. Nebude se vám nejspíš chtít a budete otrávení tím, že musíte poslední týden o prázdninách ještě balit a kdesi cosi, ale přemožte se a jeďte. Taky se mi nechtělo. Hodně. Ale ty lidi, co jsem poznala, a to, co jsem s nima prožila (jak na Fonsu, tak na Ponsu) stojej za to. Opravdu.

Využijte toho, že ty kurzy jsou (možná že dlouho nebudou) a jeďte si ti prožít. Nebudete litovat.