Zima
Karel Toman

Nad přátelstvími, nad láskami
břečťany temné hrobkami se klenou,
až přijde večer a jsme sami.

K dalekým hrobům vzpomínky se ženou
z prochladlé jizby zavátými poli,
však srdce mlčí, srdce bolí.

Samota zná jen jednu melodii,
jediná píseň osiřele padá.