Noční hlídka
Jaromír Pelc
V noci se vzbudíš z chatrného spánku
a vlak stojí.
Neznámé místo.
Mraky prosvícené z rubu lampou měsíce
stačí ještě tak tak
galvanizovat krajinu.
Keře a větve stromů
bez hlesu vzpírají svůj náklad
zářivě bílých okvětí.
Vítr klouže mezi kameny.
Cesta, splavena tekutým stříbrem,
je tak blízko, tak na dosah,
že máš chuť vystoupit
a pustit se dál pěšky.
Trvá to jen krátkou chvíli
než se vlak dá znovu do pohybu
a navždy smaže
tvar oblaku, hřbet kamene,
prostor louky i táhlý vzdech větru.
Ale kdo ví?
Možná jsme tu prožili
celý život.
|
Hluboká zeleň
Jaromír Pelc
Hluboká zeleň letních trávníků.
Kupky zeleni, kopce.
Vlažná voda vzduch
omývá listí, proti nebi černé.
Zelení obři stromů
kývají zvolna, zvolna, zvolna
zelenými trupy.
Pod mraky stín,
zářivě jasno.
Jen vítr vane,
dotýká se jemně
chřípí, páteře, vlasů.
Hluboká zeleň lodyh, stébel, větví,
vztyčená jako hrad.
Čas plyne pomalu
sytým roztokem vůně.
Protéká mi srdcem.
A ty to cítíš,
cítíš lehkou bolest,
jako by bylo tvé.
|