Antarktida
Greenpeace
Praskání ledu
To, že se v Antarktidě děje něco znepokojivého, se tušilo už dříve. Začalo to odlamováním stále větších kusů ledových ker z ledovcového šelfu, který se táhne podél celého pobřeží Antarktidy. V roce 1986 se např. odlomilo více než 1100 km2 ledovce Larsen a 1150 km2 Filehnerova ledovce do Weddellova moře. Ve stejné době se ulomilo 1600 km2 ledovce z Tongue. I když tehdy ještě nešlo jednoznačně říci, že by tyto události nějak dramaticky překračovaly rozsah přirozeného rozpadu, byl celkový objem ledu odděleného od ledovcového šelfu třikrát až čtyřikrát větší, než kolik přibude za rok kumulací sněhových srážek.
Situace se změnila v polovině devadesátých let. V únoru 1995 se od ledovce Larsen odlomila obrovská ledová kra o velikosti Lucemburska (2600 km2, 77 km na délku). Zmizel také velký ledový jazyk, který spojoval pevninu s ostrovem Jamesse Rosse. Podle vědců z britského antarktického výzkumu to byl jen další důkaz, že příčinou je vzestup letních teplot v posledních letech. "Není pochyb o tom, že klima na antarktické pevnině se za posledních několik desetiletí výrazně oteplilo“, prohlásil glaciolog z BAS Dr. David Vaughan. "Nyní jsme svědky, jak tyto změny postihují ledovce a ledové příkrovy.“
Trhliny
Další příznaky, které poukazují na globální oteplování, vyšly najevo 5. února, když polární expedice nalezla obrovské praskliny v antarktickém ledovci Larsen B. Vodorovné, několik kilometrů dlouhé pukliny se už dříve objevovaly na satelitních snímcích, nevědělo se však, o co přesně jde. Teprve precizní snímky fotografa Greenpeace Steva Morgana ukázaly, že jde o stejný druh trhlin, jaké se objevily už v ledovci Larsen A těsně před jeho zhroucením. Vědci varují, že Larsen B se může definitivně zhroutit během několika málo let. Vinu za rozpad Larsenu A, k němuž došlo v lednu 1995, kladou klimatičtí experti neustálému oteplování celé zdejší oblasti. Rozpad ledovců přitom řada vědců považuje za znamení, že nebezpečné oteplování v Antarktidě už začalo.
Důkaz pro Kjótó
Až do poloviny února pokračovala expedice v dokumentování dopadů globálního oteplování. Tání ohromných ledovců, snižování populací tučňáků (nedaří se jim v teplých oblastech), stěhování tuleňů k jihovýchodu a rozšiřování kolonií rostoucích rostlin (tající led odkryl volnou půdu) – to vše jsou fakta, která naznačují, že je třeba jednat. Svá zjištění chce proto Greenpeace přednést v prosinci v Kjótó, kde se mají sejít vlády jednotlivých zemí, aby podepsaly dohodu o redukci skleníkových plynů, které jsou příčinou klimatických změn.
(K tomuto tématu bude v naší klubovně viset petice – info Elza)
Důsledky oteplování klimatu
- sahají daleko za hranice antarktické oblasti a mohou mít dramatický globální dopad. Přestože se neví, zda tající led z Antarktidy již dnes přispívá ke zvyšování hladiny moří, je stále pravděpodobnější, že tomu tak v budoucnu bude. Jestliže se rozpadne celý západoatarktický ledovec jistě by došlo k zaplavení malých ostrovních států v Pacifiku, Karibském moři a Indickém oceánu
- existuje zpětná vazba mezi klimatickými změnami a úbytkem ozónu nad Antarktidou. Oteplování spodních vrstev atmosféry způsobuje snižování teplot v horních vrstvách a vyvolává další úbytek ozónu ve stratosféře
- zvýšená intenzita UV záření, která souvisí s ozónovou dírou nad Antarktidou, může způsobit snížení produktivity fytoplanktonu, který je hlavním článkem krátkého antarktického potravního řetězce
Greenpeace a jiné ekologické skupiny po celá osmdesátá léta usilovaly o to, aby Antarktida, náš divoký kontinent, byla chráněna jako přírodní rezervace určená pro mírové a vědecké účely. Toto poslání je nyní ohroženo. Antarktida nás nyní varuje před globálními klimatickými změnami. Toto varování ignorujeme na vlastní nebezpečí. Greenpeace doufá, že záběry, které se podařilo shromáždit během polární expedice, vytvoří protiváhu k dosud chybějícímu pocitu naléhavosti jež se projevuje při mezinárodních jednáních o redukci skleníkových plynů.