Pojďte – je to žůžo!
Piškotka
Nazdárek, nazdárek! Chtěla bych vás (tebe, tebe, ale i tebe) prostřednictvím tohoto článku nalákat na jednu naprosto úžasnou divadelní hru. (Teď si asi někteří z vás říkáte – ale dej pokoj s nějakým představením duchaplných myšlenek. Ničeho takového se tento článek nebude týkat. Ostatně – čtěte dál.) Taky jsem si myslela své, když nám ve škole oznámili, že navštívíme divadlo v Celetné a divadelní představení zvané Mandragora k tomu. Ale později se ukázalo, že jsem dělala ukvapené závěry.
Tato hra byla naprosto pohodová. Pohodová v tom, že nebyla absolutně náročná na přemýšlení (když říkám, že nebyla absolutně náročná na přemýšlení, myslím tím, že tam mohl jít naprosto kdokoliv. Ostatně důkazem toho byla naše škola), že se člověk úplně odvázal a zasmál se až k slzám. Fakt vám můžu říct, že tak, jak jsem se smála v divadle, jsem se nesmála už dlouho. Co se týče děje – šlo v podstatě o nic (manželský pár nemohl mít děti – zkoumala se příčina – ženě se dala vypít zázračná medicína – jiný muž vše zachránil (očekávání čápa)). Zkrátka – děj velice nenáročný. Ale ty řeči, plky, hlody, pohyby a vůbec celý osobitý styl vážně stál za to. Také je nutno dodat, že tento choulostivý děj (jak jste asi sami zjistili) se neobešel bez nemravných kousků (aspoň to nebyl stereotyp).
Takže jak říkám: Bylo to naprosto skvělý, já jsem ráda, že jsem to neprošvihla a doufám, že jsem vás dostatečně nalákala (a nejen já, ale i výrobci praček) a někdy se na to půjdete mrknout. Fakt pojďte – je to žůžo!