Tulení jatka
Muwín a Elza
| Rok | Kvóta | Zabito
|
|---|
| 1971 | 245 000 | 230 000
|
|---|
| 1973 | 150 000 | 123 000
|
|---|
| 1975 | 150 000 | 174 000
|
|---|
| 1977 | 160 000 | 155 000
|
|---|
| 1979 | 170 000 | 160 000
|
|---|
| 1981 | 168 000 | 200 000
|
|---|
| 1983 | 175 000 | 57 000
|
|---|
| 1985 | 175 000 | 18 000
|
|---|
| 1996 | 250 000 | 269 000
|
|---|
Zpracovatelské lodě vyčistily moře u Kanady skoro do poslední rybičky. Už v něm nejsou žádné tresky. Aby uchlácholilo nezaměstnané rybáře, obvinilo ministerstvo rybářství tuleně a povolilo odlovit 250 tisíc zvířat. Ačkoliv je dokázáno, že tresky tvoří nanejvýš jedno až tři procenta tulení potravy, zaplatila kanadská vláda za každé zabité zvíře ještě tučnou prémii. Kolem pěti tisíc lovců tuleňů vytáhlo na led a střílelo a ubíjelo všechny tuleně, které spatřili. Na konci napočítaly úřední statistiky 269 tisíc mrtvých zvířat. Ještě hůř: ze vzácných čepcolů hřebenatých bylo 25 tisíc skoleno, jen osm tisíc ponecháno a sedmdesát procent všech zabitých živočichů bylo teprve několik dnů nebo týdnů starých, tedy chráněných zákonem!
Navíc existuje důvodné podezření, že nejméně dvojnásobek počtu usmrcených zvířat lovci zranili a ponechali napospas svému osudu. Obchod s částmi tuleňů je zakázán. V Hongkongu se platí v přepočtu až dvacet tisíc korun za tulení penis. A kanadská vláda zvažuje, že v roce 1997 zabije až 350 tisíc tuleňů.