Emoční mapa – vrstvy emocí
MUDr. Ján Praško

MUDr. Ján Praško vede v současné době psychoterapeutické oddělení pro léčbu depresivních stavů v Psychiatrickém centru Praha. Na lékařské fakultě UK přednáší psychiatrii a psychoterapii.

Pokud chceme dobře komunikovat s druhými, potřebujeme především rozumět sobě. Pokud nechápu, co se se mnou děje, jen stěží mohu smysluplně reagovat na druhého. Ovšem pochopit, co se se mnou děje, to může být detektivka pro zkušeného psychoanalytika. Může nám trochu pomoci jednoduchá pomůcka – emoční mapy. Jde o poněkud zjednodušený přístup. Nicméně v řadě situací pomůže.

K práci s emoční mapou nás inspirovala americká psycholožka Barbara de Angelis (Barbara de Angelis: Tajemství lásky). Může vám pomoci lépe se vyznat v různých úrovních svého pocitového světa. Postupně odhalíte i "jemné emoce“, které jsou schované hlouběji.

Když se něčím trápíte, obvykle převládá některý z nepříjemných pocitů: hněv, pocit křivdy, strach, lítost a hluboce pod tím je ukrytá potřeba lásky. (V dvojitých rámečcích jsou uvedeny začátky typických formulací pro každou úroveň emocí.)

Existuje pět úrovní emocí

  1. Hněv
  2. Bolest a smutek
  3. Strach a nejistota
  4. Lítost a zodpovědnost
  5. Láska a pochopení
1. Hněv, obviňování, odpor a truc se objeví v první linii pocitů. Objevují se v situacích, kdy vnímáte překážku ve svých potřebách. Prožíváte je, když se dostáváte s partnerem (okolím) do sporu. Často jsou tyto pocity na místě. Svůj hněv si však vůbec nemusíte uvědomovat. Můžete si dokonce hrát sami před sebou na to, že jste ledově klidní. Řada lidí je od dětství trénována v tom, že hněv, agresi a vzdor pokládá za emoce, které kultivovaný člověk nemá. To je pověra. Všechna druhy emocí máme k dispozici proto, že je potřebujeme. Dávají nám energii k řešení problémů. Pokud si je zakážeme, nemusíme si uvědomovat, že je něco třeba řešit. S potlačením hněvu mizí i prožitky na druhém pólu, jako je láska, důvěra, radost. Dokud si neuvědomíte záporné emoce, nebudete schopni plně vnímat všechny svoje pocity. Jejich potlačování může vést k jejich obrácení proti sobě – k depresi nebo tělesným nemocem.

2. Pod těmito agresivními emocemi leží další vrstva, a v té jsou pocity bolesti, smutku, křivdy, ublížení a zklamání. Jsou to emoce zranitelnější části našeho já.

3. Pod touto vrstvou emocí bolestí leží strach a nejistota, úzkost a napětí. Někdy je schováváme pod hraným sebejistým zevnějškem. Paradoxně platí, že když jste schopni si je přiznat, stáváte se silnějšími. Přiznat si a unést strach a nejistotu dovedou silní jedinci. Může se jednat o pocity, o kterých téměř nikdy nemluvíte a možná je i sami sobě popíráte.

4. Další hlubší vrstvou jsou emoce vyjadřující lítost a zodpovědnost. V této vrstvě si začínáme uvědomovat svoji roli v problému. Je zde poctivé omluvit se za to, čeho je nám doopravdy líto a přiznat zodpovědnost za to, za co ji neseme.

5. V nejhlubší vrstvě, úplně v jádru našich emocí, je potřeba lásky, pochopení a blízkosti. Ostatní emoce jsou obrannou reakcí na pocit ohrožení lásky, blízkosti a přijetí.

Emoční napětí můžeme plně odstranit pouze tím, že si uvědomíme a popřípadě i vyjádříme všech pět úrovní emocí. Pokud si uvědomíme jen některou z těchto rovin a vyjádříme ji, konflikt nemusí být vyřešen. Dále cítíme napětí.