V tomto okamžiku je mnoho variant, jak v pohádce pokračovat. Buď se Honzovi ve světě zalíbí a na pec se už nevrátí, nebo si najde nevěstu a nastěhuje se s ní do chalupy, kde budou v peci dělat koláče, nebo se vrátí po čase a pec bude rozbořená… Ostatně to není v této "pohádce“ tak důležité. Důležitější je něco jiného:
Představte si, že každý z nás je Hloupý Honza, který leží na své peci – tou naší společnou pecí je roverský kmen. Dokud nás někdo "nevykopne“ do světa, jsme na své peci spokojení a po ničem jiném netoužíme, protože nic jiného neznáme. Ale nikde v té pohádce se neříká, jaká ta pec ve skutečnosti je. Může se nám zdát krásná, protože je to jediné, co známe. Třeba je pec vyhaslá a špinavá a peřina prožraná od molů, kdo ví. To zjistíme, až se na pec budeme dívat odjinud než přímo z ní. A co s tou pecí pak uděláme? Nechci vymýšlet, jak dopadne naše pohádka, zkuste si to každý sám. Třeba by to mohl být váš příspěvek do dalšího Clavisu.