Po roce a půl zase třímám v rukách symbol moci. A jak vám tak "symboluju“, tak mám o našem kmeni a jeho činnosti tak trochu pochybnosti. Když už se připravených akcí někdo účastní, tak je to užší, omezený počet lidí a jsou to stále ti samí. A když se podívám, kdo akce připravuje, mám před sebou zase ta samá jména. Ne vždy si to myslím, ale i pro tu hrstku lidí má smysl akce vymýšlet a připravovat, protože to prostě není ztráta času. Naopak, od těhle lidí je cítit podpora, chuť a spousta energie. Právě vám, organizátorům i těm aktivně zúčastněným patří dík za to, že jsme tohle jaro nepropásli a neprospali i když byla účast a aktivita mnohdy slabá.
Přemýšlím o tom, jestli vy, kteří se ukážete jen tak sem tam někdy, máte ještě chuť se akce účastnit. Jsou mezi námi takoví, které vidím opravdu málo a jejich opravdovost v zájmu z nich jde dobře vycítit. Když ale vidím nezúčastněnou mysl jiných usazenou nebo postávající v neaktivní hmotě mezi ostatními, je mi smutno.
Možná není správné vytýkat někomu, že obrací svoji pozornost tolik mimo náš kmen. Každý má právo se sám rozhodnout jak stráví svůj volný čas a nikdo nemůže nikoho nutit, aby to bylo zrovna na našich akcích. Takže je to v pořádku – kdo chce a může, přijde, kdo nechce a nebo nemůže, nepřijde.
O co jste přišli? O Den Země, o Člověče nezlob se na velkém hřišti v Řepích. O vandr na naše táborové místo u Častrova, kam jsme se podívali po pěti letech. O pochod s láhví oblíbeného nápoje, kde měly holky velkou přesilu, o velký pexesový turnaj, na kterém se první pexesovou královnou našeho kmene stala Kašpra. O večer v Břekové áleji, kde Marťa, Elza, Špricla a Ježek složili skautský slib. O kytky, stromy a hmyz na exkurzi po Karlštejnsku nebo taky o fantastický víkend u Žďáru nad Sázavou při pomoci přírodě (o tom ještě někde dál ).
Do konce měsíce jsou ještě dva týdny a v nich pět připravovaných akcí, takže jsou moje závěry možná předčasné. Jenom bych už potom nestihl asi nic sepsat, proto je ten výčet neúplný.