Po něm
Kuba11

Uplynulý rok mi bylo velkou většinu času pěkně. Nejvíc to bylo způsobeno asi tím, že jsem studoval to, co mne bavilo. A pak určitě také tím, že se ke mně většina lidí pěkně chovala. Když je mi dobře, dělávám všechno lépe a také rychleji. Když si mám na koho vzpomenout, když jsem sám a když někdo možná vzpomíná na mně, pracuje se mi lépe. Za poslední rok jsem si zvyknul na to, že se mi pracuje dobře. I dnes by se mi podle všeho mělo dařit.

Párkrát se mi minulý rok stala zvláštní věc. Všechno šlo jako po másle a najednou bum a bylo mi tak divně. Smutno. Minulý týden jsem se učil na zkoušku a měl jsem pocit, že mi to jde od ruky. Ještě jsem při tom stíhal programovat. Psal jsem algoritmus ke stolní hře. Už ho skoro neporazím a byla to docela makačka na bednu. Tu zkoušku jsem včera udělal a vůbec byl včerejšek pěkný den. Zkrátka nemám důvod být smutný. Ale dneska se mi do Clavisu nějak nechtělo. Včera jsem se na něj ještě těšil, ale nějak mne to přešlo. Opravdu nepřicházím na nic, co by to mohlo způsobit. Zkoušel jsem někomu zavolat a jen tak si chvilku povídat. No, nějak to nevyšlo.

Já na vás nechci přenášet svůj divný stav. A navíc věřím, že bude tak do tří hodin dávno zapomenut. Ale jednou jsem si pozměnil takové známé pravidlo: Co chceš, aby ti dělali ostatní, nabídni ty jim. Občas si na něj vzpomenu. Takže jestli víte o čem mluvím a stává se vám to také, vzpomeňte si na mne až vám nebude do skoku. Když si budete chtít jen tak popovídat, vyjít si, projet se na kole nebo třeba jít do hospody, zkuste mi zavolat. Budu rád.

Po ní

Neberte to nějak negativně. Za hodinu už mi bylo dobře. Pustil jsem si rádio a moc pěkně hráli. Jak málo může stačit. A už mě zas Clavis baví. A ještě by mne zajímalo, jestli si někdo všiml asociace u článku Štípání polínek a tím pádem ho i pochopil, ale nevím, kam to napsat. Tak to zkouším sem.