5
Jan Neruda
Je tak teplo – je tak ticho!
Vlnky jenom šepotají,
nad nimi se němým vzduchem
lesklá šídla třepotají.
Ametystové ty jehly
sem tam, sem tam polétají,
oči mé mně zašívají,
mysl moji oplétají.
Ba já ctím, že má duše
někde je už v limbu branách –
pán Ježíš mně postůj v hlavách,
andělové po všech stranách! –
Spal jsem; pojednou však jak by
bylo se mě něco tknulo,
oči se mně rozevřely,
celé tělo s sebou hnulo.
Hledím, trnu – ach ta radost!
tedy přec to pravda jesti:
koho pánbůh pomiluje,
že mu dá i ve snu štěstí!
Zlaté slunko – mezitím co
tak se mně to slastně spalo –
skrze listí mladé lipky
dukáty mne posypalo.
| 