Akce Vlčáci

Akce Paráda

Ještě před startem jsem se tak naivně zeptala, co se stane, když se vrátíme dřív. Tato obava se ukázala jako zcela irelevantní, protože za devadesát minut se nám nepodařilo oběhnout a dohledat ani polovinu předepsaných kontrol. Je pravda, že ostatní na tom byli o něco lépe, ale i tak celou trasu v limitu stihla pouze jedna dvojice, kde dívka běhala orienťáky už déle. I tak to bylo super, není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Takže doufám, že nás příští rok bude víc.

Nakonec bylo dobré i to, že na noc odjelo tolik lidí, protože ti ostatní byli o to odhodlanější. I tak se v noci pořád něco dělo a kdyby po lese běhalo ještě víc lidí, byl by ve hře zmatek. Samozřejmě je škoda, že největší tahouni odjeli, ale všechno zlé je pro něco dobré.

V druhé řadě byly bezvadné výkony všech. Nejvíce mě potěšily výkony většiny děvčat, která přes den běhala stejně jako ostřílení dědci a v noci některým týmům udržela umístění. Mluvím především o Kašpře, Martě, Evče, Rybče a několika dalších. A výkony ostatních byly srovnatelné. Ta odhodlanost, to sebezapření, ta vůle. Gratuluji všem!

Ve třetí řadě bylo bezvadné počasí. Tady nelze nikomu poděkovat, ale je báječné, že jednou vyšlo bezchybně i tohle. Bezdeštný ale neparný den, jasná a teplá noc. Lepší to být nemohlo. Vlajková se podle mě letos vydařila ještě víc než jiné roky. Dokonce mám chuť ji příští rok pořádat (když už jsme nakonec vyhráli).

PS: Hodinky jsem nakonec našel a když jsem je z listí u pařezu tahal, svítilo na nich 11:11.

Původně se na Vlajkovou hlásilo dvanáct družstev, pár dnů před konáním odřekla dvě družstva a na samotnou hru pak přijely tři roverské kmeny, Parádnice a Clavis. Málo početné skupiny doplnili lidé, kteří přijeli sami nebo po dvou. Vlajkovou hrálo šest družstev o průměrném počtu asi osm lidí. Myslím, že to byl optimální počet, protože se pořád něco dělo a hra měla spád.

Neodpustím si kritiku. Tak trošku nechápu třenice, které vznikly při rozdělování kmene a Parádnic do tří družstev. Nejdřív od toho dal každý ruce pryč a když to pár lidí rozdělilo, tak to ostatní začli kritizovat způsobem, že oni tady nebudou a že chtějí hrát jinde (s jinými lidmi). Mě samotnému by se chtělo třeba taky hrát s někým jiným (nejlépe se všema z kmene), ale dohodli jsme se na tom, že uděláme tři poměrně vyrovnaná družstva. Nechápu tedy postoje, které vyšly najevo.

Navíc mi to trochu připomnělo celkové dění v roverském kmeni. Vím, pravděpodobně nikdo nemá čisté svědomí (ani já) a myslím, že každý musí začít hledat chyby u sebe, dokázat přijmout kritiku a být tolerantní k jednání druhých. Pojďme to všichni zkusit! Skoro nic nás to stát nebude a výsledek by mohl být k nezaplacení. Chápu, že nic nemůže jít naráz, ale postupně se dá změnit spousta věcí. Můžeme začít třeba novou klubovnou, kterou si vyšperkujeme podle vlastních přání a budeme se do ní vracet s radostí nebo třeba jenom posedět tak, jako jsme to dělávali. Vzpomínáte?

Promiňte, trochu jsem odbočil od tématu. Terén na Vlajkovou jsme vybrali pro změnu (proti Žlutkám) rovinatý v lesích za Říčanama. Mě osobně se moc líbil pro svoji členitost, kdy se vystřídal les, paseka a hustník na pár stovkách metrů. Hra tím nebyla fádní běhavka, jak by se mohlo na rovině stát.

Nakonec bych se chtěl ještě omluvit za svůj náhlý odjezd. Nemělo to vůbec souvislost s někým nebo s něčím tam, tak si to prosím vás nevysvětlujte špatně.

Červené zlato se bude konat tady u nás v Panské zahradě, což má, zvláště pro nás, několik výhod. Ta první a nejhlavnější (tedy alespoň podle mě) je, že lidé žijící v našich končinách jsou zvyklí na podobné akce, které pořádá už pravidelně Tereza. Druhou výhodou je, že dostaneme nějaké finanční prostředky od Brácy. A konečně poslední výhoda - červené zlato bude součástí akce, kterou zde bude pořádat Dům dětí a mládeže (samozřejmě s naší milou Míšou), z čehož vyplývá otázka, kdože nám zajistí doprovodný program, přesněji řečeno materiál na doprovodný program, protože lidí není nikdy dost, že...? Tímto vás prosím, abyste si udělali čas v sobotu 30.5. a vyrazili s námi do Panský (sraz bude upřesněn později v klubovně, akce začíná až ve dvě hodiny odpoledne, ale je třeba to tam připravit). Sháníme lidi i jinde, ale přeci jenom, vlastní zdroje jsou vlastní zdroje...

Až vyplníte formulář, dostanete průkazku a zaplatíte předplatné, můžete se nejen procházet a kochat obnovenými interiéry knihovny, ale hlavně hledat to, co byste si rádi přečetli. Máte několik možností: 1) hledat ve volném výběru v policích, 2) hledat v lístkovém katalogu, 3) nechat si poradit od pracovníků knihovny, které najdete na označených místech, 4) použít počítačového programu Koniáš, díky kterému si můžete objednat knihy i ze skladu. Záleží jen na Vás. Ale co je vskutku sympatické? Když je pěkné počasí, tak si můžete vybrat nějakou pěknou knihu a posadit se ven a číst a snít... A nakonec: v knihovně je možno si také půjčit hudební nosiče a ve zvláštních odděleních jsou knihovna divadelní a filmové literatury a knihovna Pragensií.

Asi víte, že předminulé dva měsíce jsem měla tu čest být Symbol Moci. Ale asi už nevíte, jak mi bylo, když jsem potom psala zápisy! Stručně by se to dalo vyjádřit jako směsice vzteku, lítosti, beznaděje a odhodlání.

Únor. První měsíc byla spousta akcí! Člověk by skoro nevěděl na kterou jít dřív! Asi to nevědělo víc lidí a něž se stačili rozhodnout, bylo už pozdě! Jaká škoda, že to odnášely zrovna práce na klubovně, ZOO apod..

Březen. Provázely mě výčitky svědomí, že je akcí málo, ale nakonec se ukázalo, že našemu kmeni spíše vyhovuje ležérní styl (jedna akce do týdne či čtrnácti dnů, vyjma tělocvičny). Neříkám, že by se účast zas o tolik zvětšila, ale přece jenom, o trochu víc lidí chodilo!

Ještě mám jednu připomínku. Nelíbí se mi, když se akce zruší jen tak, aniž by o tom Symbol Moci věděl! Nechci dělat ze Symbolu střed světa, ale jednou jsme se dohodli, že veškeré info o akcích půjde přes něj, tak by to tak mělo být! Nehledě na to, že nemusely být vůbec zrušeny, kdyby o nich symboláci věděli.

No. Tak to by byl únor a březen ve zkratce. Kdo chce vědět více, ať si přečte SM. A co Duben?

• Velké problémy máme s včasným přicházením na sraz.
• Proč je o taneční (a tančení) tak malý zájem?
• Neměla být hrníčkárna 12. 2. pro všechny? Vyměnit hrníčky celkově - bylo by to mnohem vhodnější řešení, bylo-li naším původním úmyslem přijmout a začlenit mladší rovery do kmene.
• Zpívání. Je příjemný si trochu odpočinout a zase vidět víc lidí pohromadě v dobré pohodě.
• Co se tak doneslo od agentů RIS, tak si mlaďoši ten vandr na Žlutkách pořádně užili.
• Průměr na akci jsou tři lidi. (únor)
• Chtělo by to vzpruhu!
• Hurá. S klubovnou se dějou věci k lepšímu.

Tak a teď ještě můj osobní názor

Myslím si, že jsme pohodlní. Že si neumíme dobře zorganizovat čas. Také si myslím, že činnost roverského kmene a vůbec otázka roveringu jako životního stylu klesla na žebříčku hodnot a důležitosti někam dolů. Mám pocit, že nás pohlcuje ten rychlý, povrchní styl života, kdy se bojíme přibrzdit, přemýšlet o svých pocitech, mluvit spolu o svých názorech, dát najevo svoje city. Myslím, že je to příliš velká daň za to, co tím získáváme.

Asi to trochu přeháním. (A omlouvám se těm, o kterých to neplatí.) Prostě to teď, kdy sedím u počítače a píšu, cítím právě takhle. Až to budu číst za týden, tak to budu chtít smazat a nezveřejnit - ale neudělám to, protože i tyhle chvilkové nepříjemné pocity musí ven. Navzdory všemu zůstávám optimistou.

Jmenovitě povolávají

• Alenu, Hanu a Jaroslavu Havlůjovou
• Elišku Sadílkovou
• Jaroslavu Novotnou
• Janu Strnádkovou
• Kateřinu Šaškovou
• moji maličkost
• Markétu Vránovou
• Martinu Kuncovou
• Michaelu Gaydošovou
• Lucii Zahradníčkovou
• Petru Bielinovou
• Romanu Krásovou
• Zdenu Blažkovou

Dále pak

• Janu Klokočníkovou
• Kateřinu Lejdarovou
• Janu Polákovou
• Hanu Žáčkovou

Vím, v dnešní době je velmi těžké sehnat kvalitní koště, na trhu jsou jen umělohmotné mopy a také vím, že při dnešní rušné letecké dopravě není jednoduché cestovat vzdušným koridorem, ale přes všechna tato úskalí musíme vytrvat a předat dalším generacím své vědomosti. Takže holky, jdem namazat košťata a letíme!!!

Jana Kaucká - čarodějnice 3. kategorie

Slet se rychle připravuje, já nám přeju hodně zdaru.
Každá koště renovuje a košťata nových tvarů
vylepšuje jeho vzhled, abychom ten výlet celý
na ten mimořádný let. Hezky v zdraví vydržely!

A tak jsem po zatím posledním setkání s Vikinem na koncertě Lístku začal vymazávat tohodle člověka ze svého světa. Ano, byl tady, hodně mi dal, leccos mě naučil, hodně jsme toho spolu prožili. Teď za dva roky neodpověděl ani na upřímné ahoj. Řekněte mi někdo - co vlastně celou tu dobu chtěl tímto způsobem získat, dosáhnout? To je to Reiki, které prý studuje? Prostě se jím přestávám zabývat.

Abych řekl pravdu, tak nevím proč to píšu do Clavisu. Třeba jsem chtěl, aby to věděli i všichni ostatní, kterých se to týká. Třeba čekám, že někdo přijde a řekne mi, že to tak není, že má jinou zkušenost, jiný názor nebo jiné řešení. Třeba si myslím, že Vikin si doma čte potají Clavisy, které tam má Míša a taky se to dozví, protože já mu nikdy nenapsal, jak mě ten jeho škleb štve a kazí náladu. A třeba to píšu jen proto, abych to dostal ze sebe ven a trochu se mi ulevilo, protože se o tom ani v našem kmeni spolu nebavíme. Ach jo...

Jednoduše. Člověk může udělat stokrát nějakou věc správně a nedostane se mu za to ani A ani B. Pak jednou (popř. dvakrát) klopýtne a už si o tom (a ne moc hezky) cvrlikají vrabci na střeše. Nepomohou ani omluvy, ani sliby, dokonce ani zlepšení.

Úplně nejjednodušeji. Většinou píšu své příspěvky do Clavisu na poslední chvíli. Většinou se Marky nebo Kuby ptám (když už je to opravdu hodně pozdě), jestli je mám ještě vůbec psát. Většinou se mi dostane odpovědi, že ano. Většinou se pokouším udělat vše proto, aby Clavis vyšel včas, abych ho nakopírovala, sešila a nadepsala, abychom v předplatném neměli holubník a abych ho poslala do klubovny. Když to jinak nejde a je to možné, tak mi pomůže Alík.

Za všechny mé prohřešky, které můžete na předcházejících řádcích nalézt, se nejprve omlouvám. Musím však přiznat, že díky nim také toleruji "prohřešky" ostatních lidí, kteří svou vůlí, časem a já nevím čím ještě, umožňují Clavisu spatřit světlo světa a vaše rozzářené oči. Asi tedy nastal čas (alespoň soudě podle Kubova článku v minulém Clavisu), kdy je třeba říct, jestli se mez mé tolerance dá posunout ještě dál nebo už ne. Snad na to stačilo pět slov, které bychom si řekli mezi dveřmi, ale pozdě bycha honiti... Takže suma sumarum, účet se uzavírá a termíny uzávěrky Clavisu se pravděpodobně budou muset posunout, aby bylo v mých silách ho včas nakopírovat. Originál Clavisu (díky svému rozvrhu) potřebuji nejpozději v pondělí večer.

PS: Máte-li dojem, že jsem mohla ušetřit papír a vyřídit to s Kubou ústně, tak máte stejný dojem jako já, ale jak se do lesa volá... Máte-li dojem, že jsem se kvůli poslednímu letošnímu číslu nemusela tak namáhat, tak já ne. Chceme-li mít Clavis co nejlepší, musíme na něm pracovat pořád a třeba i své rozepře vytahovat na jeho stránky. Staré věci se přece občas musí nechat provětrat a prohlédnout na lepším světle. No ne?

Reply	Kuba

Nechám to být, zkrátka jsem toho měl minule plný zuby. Kdyby byla uzávěrka v pátek, například tento týden by to stejně nepomohlo, protože během Vlajkové ani po ní a už vůbec ne místo ní Clavis dělat nemůžu, nechci a nebudu. Na to letošní poslední číslo už uzávěrku necháme být a dále uvidíme podle rozvrhu na příští semestr.

Je mi líto, že jsem u všech získal záporné bodíky, ale žádoucí efekt ten článek měl... Všem, kdo na Clavisu pravidelně pracují, dnes pro změnu děkuji.

Beru, jsou možná v našem kmeni lidi, kteří na Clavis opravdu kašlou (a nejen na Clavis jako časopis), kteří si nechtějí zatěžovat hlavu zbytečnými starostmi! Jenže taky jsou tu lidi, kteří buď vážně nestíhají, nebo ti, kteří nevědí, čím by přispěli - nemají nápady. A taky ne všichni byli obdařeni skvělým slohem a ne všichni mají takovou kuráž svoje výtvory publikovat. Tito lidé do Clavisu (třeba zatím) nepíšou, přesto si nemyslím, že o něj ztratili zájem. Třeba se jenom rozhoupávají k poslednímu kroku!

Já sama jsem už několikrát napsala příspěvek, ale po dvou dnech pokaždé skončil v koši. Jednou to byla, z mého pohledu, příliš tvrdá kritika, podruhé zas nic neříkající článek.

Nechci aby se z Clavisu stala taková blechárna z nouze, jenom proto, že papír snese ledacos!

Reply	Kuba

Nebyl jsem naštvaný proto, že nikdo do Clavisu nepíše, ale proto, že to lidi nedělají včas. Jsem rád, že Muwín, Smíšek a Marka mají články v podstatě v každém Clavisu, ale jsem smutný, když mi je dají pozdě a já pak nemůžu Clavis udělat tak, jak bych si představoval.

Kdo říká, že nestíhá, pouze si neumí zorganizovat čas. Nebo má žebříček hodnot nastaven tak, že stíhat vlastně ani nechce. A za tím si stojím. Kdo se stydí za svůj sloh, je zbabělec. "Nemysli na to, jaký máš sloh, že psát neumíš, nebo žes' tak nikdy nečinil. V každé osobě je někde schován spisovatel. Je jen třeba ho najít. A úkolem čtenářů není komentovat sloh, ale myšlenky autorovy." (Jámysl - mají u nich podobný problém)

Tvrdé kritiky bych se nebál, naopak ji považuji za velmi přínosnou. Kritika na stránkách časopisu je kolikrát lepší a účinnější než jakákoliv jiná kritika. Časopis by měl být o nás a měl by mít články od našich členů. Kdybych vám měl dávat dokonalý časopis pouze s věcnými články, posílám vám Abíčko.

Proto jsem se chtěl s tebou domluvit. Vždy, když po mně budeš chtít speciálně ty obrázky do Clavisu, nadiktuj témata jednotlivých článků mý mámě nebo někomu jinýmu, kdo ten telefon zvedne. Já je určitě nakreslím. Pokud ne, dám ti včas vědet, abys stihnul sehnat někoho jinýho.

Reply	Kuba

S Honzinou jsem měl komunikační problém, který nezpůsobil ani jeden z nás, ale všelijaké nechávání vzkazů a domlouvání časů. Obrázky jsou problematické pořád a vzhledem k tomu, jak teď Clavis dělám, potřebuji před jeho vytištěním někoho, kdo mi obrázky udělá. Problém je v tom, že toho někoho potřebuji na přesně danou pozdně večerní hodinu. (Miloučká Alenko.)

Když proti mně jak horský štít
se oceánská vlna zvedá,
když nesou bouři mračna šedá,
chraň, talismane, chraň můj klid.

Když v cizí zemi o úkryt
prosím, když zmírám dlouhou chvílí,
když požár bitvy kolem šílí,
chraň, talismane, chraň můj klid.

Když obloudí mě klamný cit,
když zhasne lásky lucernička
a propastná tma sklíží víčka,
chraň, talismane, chraň můj klid.

Ať skleslé srdce ostrý břit
vzpomínek stále nerozdírá.
Když zvadne naděje a víra,
chraň, talismane, chraň můj klid.

Vyhlášena byla 19. 3. 1976. Je to rozsáhlá oblast třetihorních vulkanitů zabírající území od Loun po Nový Bor. Nadmořské výšky jsou od 130 do 847 metrů. Její plocha je 106 532 ha. Zasahuje na území okresů Česká Lípa, Děčín, Litoměřice, Louny, Most Teplice a Ústí nad Labem.

Geologické podloží území je tvořeno souvrstvími křídových usazenin (především slínovců, slínitých a vápnitých pískovců), doplněných ostrůvky starších hornin krystalinika (zejména ruly, fylity, paleoryolity). Tyto horniny jsou na většině území překryty třetihorními neovulkanity, dominujícími v této části severočeské krajiny ve formě kup, homolí a plošně rozsáhlých příkrovů. Po stránce petrografické se jedná především o čediče, tefrity, trachyandezity, trachyty a fonolity. Území západně od Labe je morfologicky výraznější, neboť vulkanity zde mají podobu výrazných homolí, kup, bochníků a pod., časté jsou vypreparované skalní žíly. Východně od Labe převládají rozsáhlé lávové příkrovy s nakloněnými plošinami, místy rozdělené strmými erozními údolími protékanými jen málo vodními toky s výskytem kaskád a menších vodopádů. Osou CHKO je průlomové údolí Labe, zaříznuté místy až 500 metrů oproti okolní krajině. Zvláštnostmi neživé přírody Českého středohoří jsou mikroexhalace teplého, vlhkého vzduchu na Borči, ledové jámy na Plešivci, výskyt tzv. "kamenných sluncí", výskyt aragonitu v čedičových dutinách na kopci Boreč a celá řada ukázek sloupcovité odlučnosti čediče (hl. Panská skála, Vrkoč, Radobýl).

Ačkoli je oblast Českého středohoří značně osídlena a téměř 60 % zaujímají zemědělské kultury - pole, ovocné sady, vinice - patří mezi botanicky nejbohatší území naší republiky. Lesy pokrývají pouze 28 %. Ve vyšších polohách jsou to hlavně smrkové monokultury a jen zlomkovitě zachovalé přirozené bučiny, v nižších polohách dubohabrové háje nebo šípákové doubravy. Západní, lounská část CHKO je nejsušší a nejteplejší oblastí Čech. Jednotlivé kopce jsou zde většinou holé s travnatými stepními porosty (četné druhy kavylů, kozinců, koniklec otevřený, luční, hlaváček jarní, divizna brunátná, ostřice stepní, vzácně včelník rakouský, kosatec nízký). Křovinaté porosty, vyskytující se na zastíněných severních svazích, tvoří hlavně třešeň křovitá, růže galská, skalník obecný, svída krvavá aj. Střední a vyšší milešovská část je již lesnatější. V nejvyšších polohách jsou zbytky bučin s výskytem plicníku lékařského, jaterníku trojlaločného, pižmovky obecné, věsenky nachové. Vnižších partiích jsou dubohabrové háje přecházející v teplých expozicích do šípákových doubrav. Ojediněle se i zde vyskytují menší plochy travnatých či skalních stepí. Na skalnatých lokalitách v osluněných polohách se hojně vyskytuje tařice skalní, vzácně kyvor lékařský či kosatec bezlistý, na zastíněných lokalitách převládá lomikámen vždyzelený, hvězdnice alpská, hvozdík sivý, z trav pak pěchava vápnomilná. Východní část Českého středohoří - verneřovická - je z velké části zalesněná převážně bukovými lesy, ale i zde jsou některé významné lokality (Sedlo aj.) s bohatou stepní a lesostepní květenou. Typickým fenoménem této oblasti jsou tzv. bílé opukové stráně, kde na slínovcovém podkladu se vyskytuje řada vstavačovitých druhů, např tořič muchonosý, kruštík tmavočervený, vemeník dvoulistý, vstavač nachový a vstavač vojenský, bradáček vejčitý a řada dalších. Na Borečském vrchu je naleziště vzácného třetihorního reliktu játrovky Targionia hypophylla, která se vyskytuje v balvanité suti, kde dochází k mikroexhalacím vlhkého a teplého vzduchu.

Zvířena Českého středohoří je rovněž velmi pestrá, v poslední době se zde objevil dávno vymizelý bobr a sysel polní. Bohatá je zejména avifauna. Z nejzajímavějších druhů je tu linduška úhorní, strnad luční i zahradní, pěnice vlašská, moudivláček lužní, slavík obecný, výr velký. Bohatá je i teplomilná entomofauna (hmyz).

Na území CHKO je 8 NPP, 5 NPR, 16 PP a 11 PR o ploše 582,6 ha.

Sídlo správy: Michalská 260/14, 412 01 Litoměřice. Tel. č.: 0416/4504.

Území je součástí České křídové tabule a je budováno téměř výhradně spodno- a středněturonskými pískovci ve značně mocných souvrstvích. Díky silným tektonickým tlakům sem ojediněle ve třetihorách pronikly hlubinné výlevy čedičového a znělcového magmatu (např. Růžovský vrch - 619 m. n. m.) Díky pozdějšímu rozdrcení rozsáhlých ploch křídových sedimentů je území typické klasickým pískovcovým reliéfem s velkým množstvím skalních měst, dlouhých i menších údolí kaňonovitého typu a vzhledem k silnému zahloubení Labe a značné erozní síle jeho přítoků jsou mohutné skalní hradby vytvořeny i v několika patrech nad sebou. Na území CHKO jsou kromě klasických skalních měst (okolí Tisé, Chřibské či Doubice) k vidění i hluboké říční soutěsky řeky Kamenice a jejích přítoků, rozsáhlé a vysoké skalní stěny a území je navíc (zejména v okolí Hřenska) postihováno recentními skalními říceními. Symbolem krajiny je na poměry Českého masivu zcela ojedinělý přírodní výtvor - Pravčická brána, skalní most dlouhý 25 m a vysoký 21 m.

Lesy, vesměs druhotné borové a smrkové monokultury, pokrývají 73 % chráněné krajinné oblasti. Z původních porostů se zachovaly jen nepatrné zbytky na extrémních stanovištích. Ve vrcholových partiích, na skalních hranách a terasách, se uchovaly reliktní řídké porosty borovic často ve společnosti bříz a jeřábů. Vlivem velké geomorfologické členitosti terénu vyskytuje se tu i velká rozmanitost tepelných a vlhkostních poměrů. Teplotní inverze v hlubokých roklích zapřičiňuje tzv. zvrat pásem a proto chladnomilné a vlhkomilné druhy se vyskytují v nejnižších výškách, na dně hlubokých stinných roklí, zatímco druhy teplomilné se objevují na horních okrajích skal. V těchto roklích se uchovaly přirozené suťové lesy javorů klenů, borovic, smrků, buků,velmi vzácně i jedlí. V podrostu se objevují některé podhorské až horské druhy jako je čípek objímavý, violka dvoukvětá, žluťucha orlíčkolistá, žebrovice různolistá či vranec jedlový. Zbytky přirozených bučin se zachovaly většinou jen na čedičovém podkladu některých kopců (Růžák). V podrostu bývá strdivka nící, mařinka vonná, pitulník žlutý. V Labských pískovcích je několik velmi malých rašelinišť s typickou květenou; např. rosnatkou okrouhlolistou, klikvou bahenní, vlochyní, suchopýrem pochvatým. Na Čabelu se vyskytuje i rojovník bahenní, který v této oblasti, podobně jako v Adršpašských stěnách, roste ze spár skalních stěn. Pozoruhodný je poměrně hojný výskyt náprstníku červeného, hlavně na lesních mýtinách.

Kromě lovné jelení a srnčí zvěře vyskytuje se zde běžná lesní zvířena. Z ptactva zde hnízdí výr velký, vzácně i sokol stěhovavý a řada druhů zpěvného ptactva.

Na území této CHKO je jedna NPP (Pravčická brána), jedna NPR (Růžák), 3 PP a 7 PR s plochou 415,8 ha.

Sídlo správy je v Děčíně, Dlouhá jízda 1257, PSČ 405 01. Tel. č.: 0412/26349, 26359.

Převládající horninou chráněné oblasti jsou svrchnokřídové kvádrové pískovce, na mnoha místech proražené a překryté třetihorními vulkanity, zejména čediči, znělci a trachyty. Zcela ojedinělý je plošně nevelký výchoz jurského vápence v severozápadní části CHKO, vyzdvižený sem podle tzv. Lužického zlomu. Pro Lužické hory není typická existence rozsáhlých skalních měst, ty se vyskytují pouze ojediněle (okolí Chřibské a Rynoltic). Skalních útvarů, především drobných izolovaných skalních věží, stěn a hradeb je na území poměrně dost. Hlavními a dominantními útvary chráněné oblasti jsou však především mladotřetihorní neovulkanické vrcholy ve formě kup, homolí a kuželů nejrůznějších tvarů, které převyšují okolní krajinu o 200 - 300 metrů (např. Luž, Klíč, Jedlová, Hvozd apod.)

Lesy pokrývají 65 % rozlohy oblasti. Vesměs to jsou druhotné smrkové či borové monokultury. Jen ojediněle se v extrémních podmínkách uchovaly zbytky přirozených lesů. Jsou to především bučiny s bohatým bylinným podrostem (věsenka nachová, měsíčnice vytrvalá, mařinka vonná, lýkovec jedovatý aj.) Na příkrých svazích se uchovaly též smíšené suťové porosty s kyčelnicí devítilistou i cibulkonosnou. V nejvyšších polohách nebo v hlubokých roklích se vyskytují i některé horské druhy jako mléčivec alpský, violka dvoukvětá, vranec jedlový, udatna lesní aj. Zcela ojedinělý je výskyt doubravy na skalnaté stěně pod vrcholem Klíče. Jde o jednu z nejvýše položených doubrav v Čechách. Na těchto skalách také vyrůstá reliktní hvězdnice alpská a kapradinka skalní. Pastviny a louky jsou druhotné a mají poměrně jednotvárnou flóru. Za zmínku však stojí velmi bohatá lokalita šafránu karpatského u obce Kytlice.

Kromě běžné lovné zvěře a lesní i polní fauny žije v Lužických horách stádo asi 200 kusů kamzíků a to hlavně v okolí Studeného vrchu. Prvních 8 kusů zde bylo vysazeno z oblasti Dolních Rakous, Tyrolska a Švýcarska již v r. 1907 a v roce 1938 zde bylo již více než 100 exemplářů.

Na území CHKO je jedna NPP, jedna NPR, 5 PP a 4 PR o ploše 277,1 ha

Sídlo správy: Náměstí míru 1, 473 01 Nový Bor. Tel. č.: 0424/34108, 34112.

Joko kluk as 12 letý jsem začínal skautovat v pražské šestnátce, která měla klubovnu v parku pod Vyšehradem v Přemyslově ulici. Pro mne skautování bylo těžké, protože oba moji rodiče byli sokoly, tam vychovaní a tam se seznámili. Velice aktivní a otec byl činovníkem. Také postavil sokolům lyžařskou boudu v Krkonoších na Černé hoře. To jen úvodem.

Záhy přišla válka a tábory jsme dělali putovní na kolech. Stálý tábor byl nebezpečný, právě pro jeho trvání na stálém místě. Poslední stálý tábor ve r.40 byl u Soutic na Želivce a rozpuštěn nacisty! Na kolech jsme byli každý den jinde. Abychom byli nějak krytí, přihlásili jsme se do Klubu Čaských Turistů. Tehdá jejich kancelář byla ve Spálené ulici. Jeden rok 41, jsme jeli kolem Čech, což byl Protektorát, okleštěný o Sudety. Rok 42 jsme dělali Moravu.

Začátkem roku 43 jsme začli navštěvovat schůzky dorostu KČT v Braníku v loděnici za ledárnama (dnes myslím zbourané). Byla nás malá družina z 16ctky, kde jsme začali se zasvěcovat do vodáctví. Tím že jsme začli chodit do KTV naše činost jako oddílu se omezila na činnost co jsme dělali v KTV. Tam jsme se sešli se skauty bývalé 22cítky Čila (Skála), 2 pěší Jirka Navrátil, 13 vodní a celou skupinu vedl 10 pěší (momentálně si nevzpomínám na jméno). Prakticky kžadý oddíl pracoval v KTV jako samostatná družina a též jako takový si dělali své letní i zimní tábory, Já zorganisoval se 6ti chlapci první vodácký tábor na Vltavu.

Článek úmyslně neprošel jazykovou úpravou.

Vrána pohlédla dolů na lišku a byla zvědavá, co bude liška povídat dál. Ta, když viděla, že vrána se zaujetím poslouchá, pokračovala: "Slyšela jsem o tobě, že umíš překrásně zpívat. To se mi ale nezdá. Tvůj zoban je příliš tlustý, než abys jím mohla vyloudit líbezné zvuky." Vrána byla polichocena a chtěla lišce ukázat, jak umí zpívat. Otevřela zobák a vyloudila nejkrásnější zvuk, jakého byla schopna. Ale bylo to zase jen obyčejné hlasité zakrákání. Jak to udělala, kus sýra jí ze zobáku vypadl a dopadl na zem, hned vedle lišky. "Co tomu říkáš," ptala se vrána. "Mohu ti zazpívat ještě jednou." Liška už ale na další pěvecký výstup nečekala, popadla sýr a utekla. Teď teprve vrána viděla, jak naletěla, ale její sýr byl už na cizí hostině.

A my zase víme, že Vrána nemá nic společného s lyrou, svině s levandulí a Kdo pochlebníka poslouchá, prodá své zboží bez peněz.

Je potřeba rozdělit se do šesti skupin (teď to vychází na dvojice, ale pokud se přihlásí další lidé, mohou to být i větší skupiny). Každá dvojice dostane 50 kytiček a jednu kasičku a nějaké letáky a průkazy. Každá dvojice bude mít na starosti jednu z těchto stanic metra: Nové Butovice, Hůrka, Lužiny, Luka, Stodůlky, Zličín. Nejlepší by bylo, kdyby ta dvojice nebo alespoň jeden z té dvojice mohl být na určeném místě už ráno a rozdávat kytky (za dobrovolný finanční příspěvek - myslím, že minimum je 10,- Kč) lidem, kteří jedou do práce. Pokud se dvojici nepodaří rozdat vše během ranní špičky, mohou setrvat na místě celé dopoledne, anebo se tam vrátit až odpoledne. Asi by bylo hloupé, aby nám nějaké kytky zbyly, takže pak už byste tam měli zůstat tak dlouho, než je rozdáte. Ale myslím, že 50 kusů není nijak moc. Pokud by náhodou nikdo nemohl již ráno, bylo by dobré, abychom nastoupili co nejdřív odpoledne, ale věřím, že aspoň někdo si na ten jeden den čas udělá.

Takže co chci po vás: dohodněte si sami dvojice, trojice, atd. a vyberte si stanici metra, na které chcete působit. Vše to nahlaste Křemle (pokud bude stanice již obsazená, budete si moci vybrat jinou, ale musíme vědět, kde kdo bude). Pak si v klubovně vyzvedněte pokladničku, kytky, průkazky a letáky. Pokud byste se cítili na víc než 50 ks či náhodou byste chtěli vytvořit další dvojici s vlastní kasičkou, ozvěte se mi co nejdřív!