Ruprno 98

Tomáš

Letos se na triatlon smíšených dvojic odvážilo z našeho kmene 7 lidí. V pátek jsme se na místo určení dostavili navečer v autech a hned se jali vybalovat kufry a dávat dohromady kola. Po prezentaci jsme už měli volno, a tak jsme ho trávili každý po svém. Trochu jsme jedli, povídali si, potkávali známé i neznámé tváře a prohlíželi si výtvarná díla, kterými byla vyzdobena celá škola, ve které jsme byli ubytováni. Večer jsme se sešli v tělocvičně, kde pořadatelé upřesnili pravidla a způsob závodu. Vyfasovali jsme trička (modré a červené) a dostali podrobné itineráře pro běh a jízdu na kole. Začli jsme mít nejasný pocit v žaludku (většina), a tak jsme šli raději spát.

Ráno jsme nemohli dospat, jak jsme se těšili na start. Ten probíhal ve čtyřech vlnách. Začínalo se na vodě. Výběr kánoí proběhl tradičně netradičním způsobem. Ta dvojice, co udělala ze svých těl vzpřímenou pyramidu, měla právo výběru. S Alčou jsme si taky vybrali. Všechny byly stejné.

A je tu start! Po roce sedáme do otevřené kánoe a zkoušíme první záběry. Loď neposlouchá! Jedem raz dva raz dva... Silný protivítr ve směru od hráze a drobný déšť nám zpříjemňují sedm kol po přehradě. Délka necelých pět kilometrů. Dojíždíme ke břehu, já v domnění mělčiny vyskakuji z lodi a mizím po pás do vody. Berem kola a trochu ustává déšť. Polykáme první kilometry nahoru a na hřebenech začíná hustě pršet. Spolu se silným větrem se udělalo "trochu" chladno. Jsou 3 stupně nad nulou.

Mám malou krizi a potkáváme Myšáka s Elzou. Jsme zhruba za půlkou a až do cíle jedeme téměř spolu. Jsme v cíli, přestává pršet a na tachometru něco přes padesát kilometrů. Přezouvám boty a běžíme do vrchu. Chvíli jdeme, je to moc prudké. Zase běžíme a před námi Myšák s Elí. Zatáčí nesmyslně z cesty. Křičíme za nimi, ale už jsou pryč. Běžíme dál. Občas krápne, občas zafouká, pokračujeme kolem přehrady, boříme se v rašelině a máme toho všeho plný kecky. Kontrola nás osvěží, hráz, lesem do kopce, pak dolů a zas nahoru, poznáváme závěr k cíli, sbíháme kopec a ... máme za sebou 15 kilometrů běhu. Skvělý pocit a vyčerpání se mísí s hlasy, které zatím zní z dálky. Pijeme horký čaj a tlačíme sušenky. Čekáme na ostatní. Končí závod.

Sjíždíme zpátky z kopců ke škole a jíme a jíme, nějak nám vyhládlo. Vyprávíme si zážitky, je to pohoda, skvělá atmosféra. V tělocvičně je vyhlášení výsledků a pak promítání záznamu ze závodu. Vrací se nám pocity, zase vypravujeme, je to pohoda, uvolnění. Ráno v neděli balíme a odjíždíme do Prahy. Bylo to skvělý. Organizace závodu bez chyby, příjemný lidi... Pokud to bude jen trochu možné, pojedu zas.

Naše výsledkyvodapoř.kolopoř.běhpoř.celkempoř.
Peggi a Petra1:09:20385:20:30382:10:03278:39:5335
Jakub a Alena1:11:38404:43:32301:49:49137:44:5927
Myšák a Elza1:01:45184:07:50201:48:08106:57:4313
Tomáš a Alča1:01:10144:07:48191:43:0556:52:0310
Mirek a Hanka0:48:3012:40:4511:28:0814:57:231

První místo obsadili stejně jako vloni sourozenci Rypáčkovi. Celková listina zúčastněných, podrobná mapa a výškový profil závodu bude k nahlédnutí v klubovně.