| Voda |
|
Dříve, než začnu popisovat naši cestu, musím vás seznámit s několika důležitými terminologickými výrazy, které hodlám v tomto článku použít. Pokud někdo četl knihu "Proč bychom se netopili", může tuto pasáž přeskočit. Zde jsme totiž já i mnoho jiných vodáků čerpali základní mluvu i termíny a tato kniha se nám stala jakousi vodáckou biblí. Takže k těm termínům:
Hák (též háček) - Člen posádky sedící vpředu. Ovládá příď lodě, dře třikrát víc než kormidelník a těžce nese, že je mu podřízen.
Bagáž - Všechna vodákova zavazadla
Kontra - Zpětný záběr pádlem. Jediná možnost brždění, chybí-li kotva.
Porcelán - Třetí nemakající jezdec v lodi. Kormidelník a háček jedou s porcelánem opatrně, neboť ten má dost času, aby kritizoval styl jízdy a rušil houpáním lodě.
Koňadra - Koníčkovací šňůra. Pro spouštění lodě na jezech, kde je nedostatek vody pro sjetí s plnou posádkou.
Udělat se - Vyklopit se s lodí a s celým obsahem zavazadel do vody.
Voda se konala od 26.7. - 1.8. Vyráželi jsme z Prahy do Sušice a jelikož jsme to měli i s dovozem lodí až na místo výjezdu, jeli jsme vlakem jenom tak pouze s barely naloženými pouze nejnutnějším oblečením. Jelikož nás bylo hodně a nedohodli jsme se na hromadném odjezdu, odjížděli jsme ve třech vlnách, vlastně v pěti. V první vlně byli Cája, Yfča a Kačkin. Druzí jsme byli my, tedy já, Klára, Kačka, Myšák, Bořek a jeho doposud námi nepoznaný bratr Václav. V dalších třech vlnách postupně dorazili Jenda, Piškot a Jana. Ještě s námi měl jet Pušťa coby porcelán, ale jaksi se nedostavil.
Když nám pan Kačírek přivezl lodě, byli jsme šťastní jak blechy a hned druhý den jsme vyrazili na plavbu snů na tu magickou řeku OTAVU. Vody bylo málo, ale zážitků bylo mnoho a tak alespoň namátkou.
Hnedle první byl v ten samý den, co jsme vyrazili. Při první otočce na otevřeném proudu řeky jsme s bratrem dostali takový smyk (bratr coby hák zabral a já jsem dal kontra), že jsme se udělali. Je pravda, že je to krátká historka, ale bylo to velmi humorné a poučné pro další plavbu. Jelikož jsme si potom s bratrem lezli po prvním dni na nervy, rozhodli jsme se, že on pojede s Janou a já s Kačkou
Další krátkou historkou byl bitevní zápas nad jezem u Dolního Poříčí. Bylo nás 5 - já, Piškot, Jenda, brácha a Cája. Bojovali jsme tak, že jsme se snažili ostatní potopit i s celou lodí. Dařilo se všem. Dokonce to i jeden zápas dopadlo tak, že mi kluci z mé džunky udělali ponorku a tak jsem ji musel vláčet pod vodou až ke břehu. Ono vylití vody z takové loďky není žádná sranda a tak se každý snažil, aby právě on nebyl potopen. Bitva končila naprostou vyčerpaností všech aktérů. Holky nás pozorovaly ze břehu a hrozně se nám smály.
Historku o tom, jak se bratr s Janou vyklopili pod peřejemi u Sudoměře už mnozí z vás slyšeli, ale pro ty, co ji neslyšeli, ji zde popíšu znovu. Vše se odehrálo v průběhu dne, kdy jsme jeli od Štěkně do tábořiště u Putimi. V podstatě šlo o neškodnou 300 m dlouhou peřej. Neškodná byla v tom, že se její podloží skládalo z plochých čedičových kamenů na které když jste najeli, tak se s lodí prakticky nic nestalo. Pod touto peřejí se zastavovalo, aby se počkalo ještě na další. Právě když přijížděl bratr s Janou, provedli ten samý obrat co my v první historce a už to bylo.
Historka č.4 se odehrála na jezu u Kestřan. Jelikož bylo méně vody, tak jsme koníčkovali. Jenže já jsem nějak špatně odhadl sklon jezu a tak mi loď zdrhla (koňadru jsem naštěstí v čas pustil jinak bych asi zdrhal taky, ale po hlavě). Protože jsem nechtěl, abychom já a můj spolujezdec Kačka nepřišli o bagáž, letěl jsem pro naši zdrhající loď. V jedné chvíli jsem však ztratil dno pod nohama a tak jsem do té vody zahučel jak široký, tak dlouhý. Díky Jendovi mi nakonec loď neuplavala, ale smrděl jsem, jak kdybych spadl do pukavců, protože pod tou vodou bylo to ošklivé smradlavé bahno. UÁAAA FUJ.
Vodu jsme přežili ve zdraví a také jsem rád, že tam byla taková parta, jaká tam byla. Pro zkušenost udělám vše.