Vyměkli jsme?

Alík

Vrátila jsem se ze zahajovačky domů. Vybaleno už je, a tak trochu uklízím v pokoji. Je to jiné uklízení než normálně, prostě najednou musím uklízet... Takový divný pocit...

Pomalu začínám chápat. Potřebuju si uklidit v sobě, dříve než začne "nový" rok a zahajovačka celá jako taková by mohla být dobrým začátkem.

Ano. Myslím, že jsme vyměkli. Sbalili jsme se a šli jsme na vlak, místo toho, abychom zůstali v dešti, přečkali noc a ráno plni nadšení začali nový den. Vyměkli jsme a přesto necítím žádný pocit, jako bych zklamala sama sebe a jindy bych se mu rozhodně nevyhnula. Víte, to bylo něco jiného, alespoň pro mě. Nemám pocit, že jsme zvolili tu příliš snazší cestu (jednodušší přeci bylo zalézt do spacáků a spát, nebo ne?), ale i kdyby, ta cesta na nádraží byla taky zkušenost - pro každého možná v něčem jiném - a nouzové spaní v celku nic moc (vlastně hrůza, ale lepší než nic) - člověk by měl zkusit od každého trochu...

Jsem ráda, že to bylo tak, jak to bylo, protože v každém jiném případě by ta naše zahajovačka nedopadla tak dobře, jako tahle. Těžko bychom se dohadovali, protože když se člověk klepe zimou, myslí víc na to, jak se doma vykoupe a nají a konečně si po dvou dnech vezme suché ponožky a boty, než na to, co se bude dít příští rok a jak bude fungovat cokoliv. Myslím, že to bylo dobře... Přeju nám po tom dobrém rozjezdu ještě lepší pokračování v cestě. Rozhodně díky tomuhle předčasnému návratu můžeme klidně nevyměknout kolikrát chceme, protože bude kde a kdy, protože víme jak budeme fungovat, protože je od čeho se odrazit, protože rozhodně nepršelo naposledy...