Explosief 2000

Marka

Díky své angažovanosti v roverském odboru mi bylo nabídnuto zúčastnit se celostátního setkání holandských roverů. Bylo to těžké rozhodování, protože ten víkend bylo setkání Fonsu a v pondělí plánování, ale nakonec jsem jela a byl to opravdu zážitek!

Jeli jsme čtyři, pohodlně autem a všechno nám propláceli Holanďani. První večer jsme dojeli do Utrechtu, kde nás ubytovali ve skautské klubovně (spíš to bylo několik skautských domů v takovém parku). Pátek jsme strávili prohlídkou města a odpoledne se přesunuli do Omenu, velkého tábořiště, kde se setkání konalo. V sobotu byl hlavní program, na kterém jsme měli předvést nějaké naše aktivity - dělali jsme lasování, rozdělávání ohně třením dřev, lakros, dreamcatchery a čunkce. Kromě nás tam bylo mnoho dalších stánků (představte si pouť nebo nějaký veletrh pod širým nebem), ale my jsme byli jednoznačně nejúspěšnější - za celé odpoledne jsme se ani nezastavili a pořád tam byl nával. No, věděli, koho mají pozvat... (ftípek).

Večer pak byla nějaká vystoupení, kterých jsme se také zúčastnili a vyhráli 30 guldenů (stejně jako ostatní), pak začala volná zábava. Probíhala ve čtyřech obřích stanech a na jednom open-air podiu a byl to Hardcorový koncert, rockový koncert, taneční diskotéka, takovej bigbeatovej koncert a kasino. Kromě toho bylo mnoho camp-firů, u kterých (a nejen u nich) se tlachalo, řvalo a kouřilo, pivo teklo proudem a občas se nějaká dvojice vynořila z lesa... To vše v cihlově červených roverských košilích. Šli jsme spát poměrně brzy, v noci začalo pršet, ale řev a zpěv se ozýval až do brzkých ranních hodin.

V neděli byla naplánovaná hra, které jsme se také zúčastnili jako organizátoři - na jednom stanovišti jsme s příchozími skupinami hráli různé vypečené hry (lagoru, ufo, huntovačku, mrakodrap, rubikovku...) a za odměnu jim dávali části klíče k vyluštění šifry. Myslím, že se to Holanďanům docela líbilo, i když někteří vypadali dost "použitě" a mnoho těch, kteří se nezúčastnili, chodilo kolem s basami prázdných flašek od piv.

Odpoledne jsme odjeli na jih do provincie Zeeland, která je z větší části pod úrovní mořské hladiny, do města Middleburg, kam nás pozvali místní roveři. Byli moc sympatičtí, prošli se s námi po městě a připravili nám skvělou večeři.

V pondělí jsme pak projeli několik místních vesnic, prošli se po nich, vykoupali se v moři, večer jeli na večeři k jedné paní (jedla jsem mušle!) a pak se vydali na zpáteční cestu.

No, je to příliš čerstvý zážitek, abych to mohla nějak hodnotit, rozhodně bylo zajímavé to vidět, i když se vším úplně nesouhlasím. Přesto si myslím, že nějaká "družba" s Holanďany by vůbec nebyla špatná...