Ekofarma Jenišovice na Chrudimsku

Elza

Jan Koukal se biorolníkem stal v roce 1993 po devatenáctileté praxi agronoma místního družstva, kde používal výhradně účinnost pesticidů a jiných k přírodě nešetrných způsobů výroby potravin. Čtyřletá výdrž dnes osvědčuje jeho neúnavnou snahu rozjet se synem ekofarmu zaměřenou na masný skot, mléko, mléčné výrobky, vepřové maso, brambory, luštěniny a zeleninu. Leží v obci s 350 obyvateli, v placaté krajině, na dohled od lesnaté terénní vlny kousek od předhůří Vysočiny.

Farma napovídá, že biorolničení není procházkou růžovou zahradou. "Konvenční zemědělci se na nás dívají skrz prsty - jako na podivíny hrající si na novoty a hlavně díky pozemkům, na nichž nám opravdu díky plevelu moc neroste," neskrývá pan Koukal.

Plánů i nápadů bylo více, ale vše jde stále mnohem pomaleji, než by si přáli. Dluhy v podobě drsných úvěrů sice nemají, ale i při skromném žití se farma tak tak drží nad vodou. Chybí prostředky na její rozvoj. Oplocení z ručně vyrobených dřevěných sloupků je opatřeno izolátory a vedením s "hlídacím" proudem. Dobytek nemá možnost utíkat. (Z důvodů rozlehlé pastviny po tom ani neprahne.) Krávy, telata a býčci jsou zvyklí na celoroční pastvu pod širým nebem a to i když je drsnější zima. Zdravotní stav těchto zvířat je naprosto bezproblémový, snad právě proto, že na zdravém vzdoušku jsou tu vlastně od počátku života. "Pěkný dobytek nám dělá radost. Chodí se na něj dívat i lidi z družstva, když občas vyženou ten svůj, aby se kravám uvázaným trvale na řetězu zahojily nohy nemocné od stání na roštových podlahách stájí."

Jeden z hlavních cílů do budoucna: farmáři chtějí rozjet ekoagroturistiku, a proto obdělávají rozlehlé louky rozkouskované 30 km od sebe v prostranství Vysočiny. Jsou to nejkrásnější místa, obklopená lesy, kde podle nynější fantazie budou pastviny s dobytkem a vhodná místa pro turisty.

Jedno z těch míst se nachází 1 km od Proseče, kde leží na kraji lesa také malá chalupa pana Bartoně, který s nesmírnou ochotou chalupu rád pronajímá ve prospěch farmy (a nejen farmy), kterou vlastníma rukama při ničivých "záplavách" nenávisti socialismu spravoval.

Nad chalupou se staví pastviny, a to by měla být naše práce. Jedna pastvina je zhotovena z mého měsíčního pobytu na farmě v srpnu (prázdninová praxe od školy), je to však jen zlomek potřebné práce. Kdo chce podpořit "dřící" (slovo s přesným výrazem) farmáře a pomoct těžkým začátkům rozvíjející se zemědělské ekologie s šetrným srdcem k přírodě, tak si nezapomeňte vzít zničitelné oblečení, sílu a vytrvale dobrou náladu.

I když já si myslím, že to bude víkend odpočinku v přírodě. Kdo jedete 20. - 22. listopadu, dejte mi prosím co nejdříve vědět.