Kulečníkový stůl

Lišák

Cítím potřebu, ale i povinnost uvést některé věci na pravou míru. Zkusím to jen krátce.

V den, kdy jsme získali kulečníkový stůl byla opravdu většina nadšena a tato radost trvala pár měsíců, přesněji řečeno tak dlouho, než nám vypršela smlouva na klubovnu s Metrostavem. Po přestěhování do "menší větší" klubovny nám došlo, že není místo na provozování této zábavy a tudíž jsme se rozhodli stůl darovat či prodat. Konec.

Poté přišel návrh stůl dát do krypty (Kryptě). Formulace věty "Přišel den, kdy se naskytla možnost zbavit se tohoto rozměrného kusu nábytku a ještě se udělat hezkými" mě přijde přinejmenším zcestná, každopádně stůl se po přestávce dostal opět k nám. Nic na tom však nemění fakt, že stůl již nebyl náš, a proto rozhodovat o tom, komu připadne, opravdu nepřísluší nám.

Možná se někomu zdá, že to je pouhé slovíčkaření, ale já si myslím, že je vše potřeba nazývat pravými jmény. Také mám tento názor: Spoustu "problémů" je možno řešit rozumným dialogem, než ublíženeckými články či krátkými poznámkami v záhlaví výše zmíněných článků. Končím tenhle článek a jsem otevřen jakémukoliv rozhovoru.