| Přes polského prezidenta k letadlu |
|
E-mail na clavis@vrana.cz: Ačkoli jsem skautem už delší dobu, zjistil jsem, že skauti jsou všude (i na Internetu), teprve nedávno. Clavis byl první skautskou stránkou, na kterou jsem se dostal a moc se mi líbí. Ale teď k mému dotazu: Ke konci srpna jsem byl na setkání polských R&R v Jelení Hoře (blízko hraničního přechodu Harrachov). Nevím proč, ale i když tam byli skauti téměř z celé Evropy, byli tam jenom čtyři češi. Ačkoli nejsem žádný spisovatel, snažil jsem se sepsat něco o této akci a nevím, jak to publikovat. Nevím zda je Clavis pouze pro články psané nějakou redakcí nebo zda tam můžu poslat i tento článek. Když ne, je možné ho zveřejnit někde jinde?
Tomáš Nejedlo
Czuwaj! To bylo první a snad nejdůležitější polské slovo, které jsem se naučil na PZHS.
Ale teď pěkně postupně a od začátku. Už několik let jsem členem skautské organizace. Protože už jsem značně odrostlý, přestěhoval jsem se do oddílu R&R. Přibližně v půli srpna mi můj přítel a zároveň první skautský vedoucí Václav Moravec - John nabídl navštívit polské celostátní setkání Roverů a Rangers (PZHS - Polowa Zbiórka Harcerstwa Starszego). Nabídku jsem přijal velmi rád a to především proto, že jsem se těšil na nové zajímavé zážitky, ale také proto, že nám drahý účastnický poplatek 40 $ zaplatil sponzor - spořitelna Wüstenrot.
První a zdaleka ne poslední příjemný šok mě čekal cestou do Jelení Gory, kde se mělo setkání odehrávat. Tento šok nelze popsat lépe než přímým úryvkem rozhovoru v autě vezoucím nás na místo určení:
John: "Jo zapomněl jsem vám říct, že se setkáme s prezidentem."
Já: "S kým?"
John: "S prezidentem."
Já: "A s prezidentem čeho?"
John: "Čeho, čeho, no přece polský republiky."
Já: "Jo a já jsem anglická královna Viktorie."
Na místo srazu, kopec nad Jelení Gorou nazývaný Jezow Sudecki, jsme dorazili v pondělí v noci. Teprve v úterý ráno jsme zjistili velikost celého srazu. Přes 2000 účastníku bylo rozděleno do šesti menších táborů (biwaků). Naprostá většina účastníků byli samozřejmě polští skauti, ale nechyběli ani skauti z Portugalska, Švédska, Holandska, Skotska, Irska, Běloruska, Francie, Ruska, Ukrajiny, a dokonce i z Austrálie. Většina výprav čítala kolem 20 R&R. My z České republiky jsme byli pouze čtyři a proto jsme měli privilegium delegace se všemi svými výhodami.
Každý ze šesti táborů měl určitou tématiku, např. římské vesnice. V každém z táborů probíhal rozličný velmi propracovaný program pro určité množství účastníků. Takže jsem v táboře zabývajícím se sportem měl možnost jít se potápět s potápěcím přístrojem, lézt na skály, zahrát si paintball atd., tábor zaměřený na kulturu měl v programu tancování, diskusi o filmovém umění, básnický klub... Zkrátka každý si vybral to co ho nejvíce zajímá.
V úterý po poledni se všech 2000 účastníků sešlo na hromadném nástupu. Na tento nástup přiletěl helikoptérou prezident Polské republiky Alexander Kwasniewski (po zbytek akce jsem byl Viktorie). Několik vybraných členů ze zahraničních delegací se pak setkalo s prezidentem na diskusi, na které jsme hovořili s prezidentem především o skautingu. Diskuse byla zakončena předáním drobných dárků panu prezidentovi, samozřejmě i my jsme měli drobný dárek připraven a to pamětní medaili z FENIXU 96. Zbytek dne pro nás probíhal trochu chaoticky, neboť díky pozdnímu příjezdu v pondělí jsme nebyli zařazeni do žádného z 6 táborů a doposud jsme neměli identifikační karty. Během odpoledne se vše vyřešilo a byli jsme ubytováni v táboře č.2 s tématikou galské vesnice známých postaviček Asterixe a Obelixe. Jako večerní program byl připraven festival, kde polští R&R z jednotlivých částí Polska zpívali pro ně typické písničky. Festival se konal v hangáru pro malá sportovní letadla, umístěném přímo na nejvyšším bodu Jezow Sudecki, tento hangár spolu s dalšími budovami ZHP (Skautské polské organizace) sloužil jako řídící centrum celé akce.
Středeční ráno pro nás konečně začalo jako pro ostatní účastníky ranním nástupem. Při nástupu si vedoucí naší skupiny vybral jakési "poukázky" na různé aktivity. Každý den probíhaly vždy dvě aktivity (dopoledne a odpoledne). Na každou aktivitu se celý biwak "přestěhoval" do biwaku s jinou tématikou. Se středou se váže i druhý šok, který se mnou otřásl. Dozvěděl jsem se, že se můžeme proletět vrtulovým jednoplošníkem. Vzhledem k tomu, že jsem ještě neměl možnost nikdy letět letadlem, byl to pro mne opravdu nezapomenutelný zážitek. Podobný zážitek to nejspíše byl i pro skautského kněze, s kterým jsem letěl, neboť se celý let se smíchem křižoval. Večer byl opět velmi zajímavý, protože se pouze otočily role a festival jsme měli pořádat my (cizinci), kteří jsme měli předvést něco prezentujícího naší kulturu.
Čtvrteční aktivity pak narušila pouze krátká návštěva polského místopředsedy vlády. Čtvrtek byl také naším neoficiálním dnem jídla, protože jsme každý den dostávali velkou krabici jídla a nestačili ji spotřebovávat, snažili jsme se o to více poslední den. Konec setkání byl konán ve velkém duchu, jako ostatně celá akce sama. Nejdříve sehráli polští skauti situace, ve kterých skauti pomáhají přírodě a společnosti. Poté se zapálil oheň, který nebyl nijak velký. Každý vedoucí biwaku si přišel zapálit louč z tohoto ohně, od jejich loučí si zapálili svoji louč všichni účastníci. Pohled, který se musel naskytnout nezávislému pozorovateli, musel být naprosto úchvatný - přes 2000 zapálených loučí, rozsetých po celém kopci.
Pokud bych měl hodnotit akci z hlediska organizace, musím vycházet pouze z teoretických znalostí a z doslechu, abych mohl porovnávat, a to jednoduše proto, že jsem na podobné akci doposud nebyl. Na to, kolik měla akce účastníků, byla velmi dobře organizována a údajně vysoce předčila organizaci na akcích FÉNIX a EUROCOR. Právě proto si myslím, že pokračování slovanského Jamboree v Polsku tzv. SUN naváže na tuto skvělou organizaci a bude skautským setkáním s velkým S.
Co dodat? Jak už jsem se zmínil, byl jsem na takovéto akci poprvé, seznámil jsem se s mnoha skauty z cizích zemí, vyměnil si své zkušenosti s vedením vlčat, zažil spoustu neopakovatelných zážitků. Divil by se mě někdo, že po tom všem mohu na 100 % říct, že to není moje poslední akce tohoto typu na které jsem byl? A tak doufám, že se tam s někým z vás snad i setkám.
A ptáte se stále co je to tedy CZUWAJ? No přece NAZDAR!